Europol & operace Portu: Z “největšího zásahu proti nelegálním zbraním” zůstala pachuť politického monstrprocesu

Hlasování Evropského parlamentu ohledně novely zbraňové směrnice, známé jako “EU Gun Ban“, bylo naplánováno na 14.3.2017. Eurokraté v čele s předsedou Komise Junckerem při oznámení zákazové směrnice o rok a půl dříve očekávali hladký průběh blízký jednomyslnosti. Odpor velké části Evropského parlamentu (čestná zmínka patří Ditě Charanzové i Tomáši Zdechovskému) bruselské odpůrce občanských práv v oblasti civilního držení zbraní velmi zaskočil.

To největší překvapení ale unijní mašinérie připravila naopak na legální držitele zbraní dychtivě čekající na výsledek parlamentní rozpravy. V den hlasování si po ránu na titulních stranách většiny evropských deníků mohli otevřít článek o “největším zátahu proti nelegálním zbraním” v unijní historii. Europol se chlubil, jak ve Španělsku zabavil přes 11.000 zbraní, které měly směřovat k teroristům. A to údajně jako nedostatečně znehodnocené. Ergo kdo nehlasuje pro směrnici, ten podporuje terorismus.

Nyní, po více než čtyřech letech, španělské soudy nařídily všechny zabavené zbraně vrátit.

Falešná záminka terorismu a znehodnocených zbraní

Podrobně: Výročí představení zbraňové směrnice – podrobný popis legislativního procesu. Trialog, většinové hlasování, analýza dopadů

Evropská komise od počátku spojovala potřebu nové legislativy s terorismem a nedostatečně znehodnocenými zbraněmi, které již několik let proudily ze Slovenska do rukou kriminálníků v Evropě.

Na unijní rétoriku navázala masmédia, která dodnes opakují buďto dezinformace o spojení nedostatečně znehodnocených zbraní s “útoky v Paříži”, případně zcela lživě o jejich užití při útoku v Bataclanu či Charlie Hebdo. Téměř při všech teroristických útocích přitom byly použity zbraně propašované z Balkánu, které jsou v EU zakázány již od roku 1991. Jedinou výjimku představuje útok v Hypercacher, při němž pachatel použil nedostatečně znehodnocenou pušku vz.58, kterou mu prodal francouzský policejní informátor (zdroj: Nils Duquet, Armed to Kill, Flemish Peace Institute, 2016, s. 21) v rámci operace zaměřené na sledování černého trhu.

I pokud by ale byla unijní dezinformace o propojení nelegálních zbraní a teroristických útoků pravdivá, stále jde o problematiku ležící mimo oblast “ostrých” legálních zbraní řešených ve směrnici. Nejenže problematiku znehodnocených zbraní řeší jiný předpis, ale jeho vydání je jen a pouze v rukou samotné Komise.

• Novela zbraňové směrnice z roku 2008 Evropské komisi dala (1) pravomoc k vydání prováděcích předpisů k znehodnocování zbraní a (2) zavázala Komisi k jejich vydání. Komise v tomto směru těžce selhala, byť měla všechny potřebné nástroje a pravomoci.
• Evropská komise této pravomoci využila po představení směrnice a v prosinci 2015 vydala nařízení č.2015/2403, kterým se stanoví společné pokyny o normách a technikách znehodnocování střelných zbraní k zajištění toho, aby znehodnocené střelné zbraně byly nevratně neschopné střelby. Tím měla být otázka znehodnocených zbraní vyřešena.

Namísto politické odpovědnosti omezení občanských práv

Evropská komise prosazovala novelizaci směrnice na “ostré” zbraně pod falešnou záminkou řešení problematiky znehodnocených zbraní, jakožto zásadního kroku v boji proti dostupnosti zbraní teroristům.

Pokud má nějaký politik uloženo vydat konkrétní předpis, nevydá jej, a následně tvrdí, že v důsledku absence potřebné právní úpravy došlo ke spáchání teroristických útoků, člověk by skoro očekával, že právě tento politik ponese následky daného selhání. Ne tak v Evropské unii.

Junckerova Komise dle vlastní teze selhala, avšak následky si skrz směrnici měli odnést zákonadbalí legální držitelé zbraní v podobě zákazu vybraných typů zbraní a zásobníků.

Prošlo to jako nůž olovem

Představení novely směrnice v listopadu 2015 zjevně cílilo především na odvedení pozornosti od selhání Komise v podobě nevydání “znehodnocovacího nařízení“, jak jí to Parlament a Rada uložily v roce 2008. Vedle toho novela směrnice, představená jako středobod boje EU s terorismem, byť ještě žádný terorista legální zbraně nepoužil, měla představovat snadné politické vítězství.

Vždyť v EU není žádná NRA, legálních držitelů zbraní je relativně málo (zejména v západní části EU převažuje nelegální držení zbraní) a více méně docilní populace je zvyklá na neustále přiškrcování občanských práv v oblasti civilního držení zbraní, byť obvykle ze strany národních parlamentů a úřadů.

Realita byla přesně opačná. Komise čelila odporu jak v Parlamentu, tak i v Radě. Předsedkyně klíčového výboru Parlamentu Vicky Ford návrh Komise dokonce veřejně nazvala jako neproveditelný a špatně sepsaný (dnes je vedení výboru v rukou německých Zelených, takže příště už podobné komplikace nenastanou). Došlo k masivní aktivizaci doposud pasivní evropské zbraňové veřejnosti. Dříve izolované národní spolky začaly navazovat mezinárodní spolupráci a vznikla zastřešující organizace Firearms United.

Komise měla i tak nejspíš nakročeno ke schválení směrnice, jenže mnohem těsněji, než se původně očekávalo. Jistotu schválení mohl přinést jen zázrak.

A zázrak nastal. V dílně Europolu a španělské policie.

Operace Portu vs. Cantabrico Militaria

Když Amaya Prieto po svém otci převzala vedení rodinné firmy Cantabrico Militaria, která 70 let legálně obchodovala se zbraněmi, jednalo se o zavedený a prosperující business. Základ tvořilo obchodování s vyřazenými vojenskými a policejními zbraněmi, které – po získání veškerých oprávnění – společnost zpravidla prodávala ve velkých balících zahraničním kupcům. Vedle toho společnost na trh také uváděla znehodnocené zbraně.

Mezi španělskými držiteli zbrojní licence měla společnost skvělé renomé. Vztahy s úřady byly také více než dobré, ostatně nejméně po dvě desetiletí dozorující orgány v činnosti společnosti nezjistily žádné pochybení.

O to větší překvapení představoval vpád policistů do několika provozoven firmy dne 12.1.2017. Už jen samotné provedení Operace Portu bylo velmi nestandardní. Dohled nad dodržováním zbraňové legislativy ve Španělsku provádí Guardia Civil. Razii ale prováděla národní policie, která civilní gardu ani nepřizvala.

Naprostou zvláštností byl muž, který se firemními prostory procházel v oblečení s nepřehlédnutelným nápisem EUROPOL, a jehož fotografie následně kolovaly médii.

Policisté zabavili přibližně 11.900 zbraní a zajistili více než € 80.000. Amaya Prieto i s otcem Jésusem a třemi zaměstnanci skončili ve vazbě.

Hvězdná akce Europolu

O pár dní později Europol o akci vydal tiskovou zprávu, podle níž španělské úřady ve spolupráci s Europolem provedly významnou akci proti obchodování s nelegálními zbraněmi. Podle Europolu zločinci využívali obchod se sportovními potřebami jako zástěrku k prodeji zbraní. Podezřelí měli falšovat znehodnocovací značky a uvádět na trh “útočné pušky”, pistole, ale také protiletadlové kanóny. Europol v závěru zprávy konstatoval, že se bude nyní soustředit na dohledání spojení podezřelých se zločineckými a teroristickými aktivitami v Evropě i za jejími hranicemi.

Zátah Europolu v lednu vzbudil pozornost především mezi španělskými sdělovacími prostředky. Mezinárodní ohlas byl mnohem menší.

A tak před hlasováním Parlamentu o zbraňové směrnici vyšla další tisková zpráva, tentokrát mnohem fantastičtější než ta první. Druhá tisková zpráva už nehovoří o “podezřelých”, ale o organizované zločinecké skupině obchodující se znehodnocenými i ostrými zbraněmi, střelnými i granáty. “Vzhledem k jejich charakteru, ráži a připravenosti k reaktivaci, zabavené zbraně měly usnadněnou cestu černým trhem a představovaly zásadní nebezpečí z hlediska nabytí organizovanými zločineckými skupinami a teroristy. (…) Vyšetřovatelé také odhalili nelegální dílnu s různými přístroji k manipulaci a reaktivaci zbraní.”

Europol v závěrečné části vysvětloval: “Pašeráci zbraní zneužívají děr v právní úpravě a rozdílů v legislativě jednotlivých členských států aby odklonili zbraně původně z legálních zdrojů. Reaktivace znehodnocených zbraní a konverze poplašných pistolí patří k hlavním zdrojům zbraní pašovaných v EU.”

Druhá zpráva Europolu se jako blesk zjevila na titulních stranách novin napříč EU. Novinové články již jasně kladly důraz na teroristické spojení. BBC v textu, Deutsche Welle v úvodníku, zatímco Australani o den později už psali rovnou v nadpise o “zbraních určených pro teroristy“.

Z vazby do zavržení

Hlasování v Evropském parlamentu dopadlo, jak dopadnout mělo. Jistě pouze náhodným časovým sousledem následně došlo k propuštění Amaya Prieto i dalších obviněných z vazby. Soud je odmítl dále držet ve vazbě, když policie ani po třech měsících nebyla schopna předložit jediný důkaz o napojení na zločinecké skupiny či ohledně údajného padělání dokumentů.

Návrat na “svobodu” ale nebyl jednoduchý. Guardia Civil společnosti sice neodebrala žádnou z licencí, a rodina tedy mohla teoreticky dále rozvíjet svou obchodní činnost. Jenže široce medializované obvinění z napojení na organizovaný zločin a dodávání zbraní teroristům, obzvláště v zemi pošramocené řadou teroristických útoků, znamenalo ukončení veškerých obchodních kontaktů. Nejenže se od rodiny odvrátili dlouholetí obchodní partneři, ale dokonce i rodinní známí se zdráhali byť jen odpovědět na pozdrav.

Firma přitom stále měla co prodávat. Jesús Prieto k tomu pro španělská média uvedl, že policie sice zabavila přibližně 11.900 zbraní, ale další 3 až 4 tisíce zbraní ponechala v provozovnách. Jediný rozdíl byl v tom, že oněch 11.900 prošlo rozborkou, vyčištěním, případnou opravou a předprodejním ověřením funkčnosti. Zbraně, které policie “nechtěla”, na tento proces teprve čekaly.

Případ, od kterého dávají všichni ruce pryč

Bez zákazníků a s podnikáním v troskách, jedinou nadějí Prietových zůstala tichá podpora některých dřívějších konkurentů, spolku držitelů zbraní ANARMA a také tvrdá práce jejich obhájců. Případ se v průběhu let nikam neposunul.

Jeho další směřování naznačuje fakt, že se na něm vystřídala celá řada dozorujících soudců. Ačkoliv by se z původních zpráv mohlo zdát, že jde o kauzu, na jaké se “dělá kariéra”, nyní od něj raději všichni dávají ruce pryč.

Soudce nařídil vrácení zbraní

Za čtyři roky se trestní řízení se zdánlivě nikam nepohnulo. Prietovi a jejich zaměstnanci stále čelí obvinění. Postavení před soud – či zproštění obvinění – je stále v nedohlednu.

Určitý posun ale přece jen nastal. Dozorující soudce na konci března 2021 nařídil vrácení všech zabavených zbraní. Zatímco ve vazebním řízení policie nedokázala soudce přesvědčit o napojení Prietových na teroristy či organizovaný zločin, nyní mají po čtyřech letech alespoň soudem potvrzeno, že zbraně drželi legálně.

V roce 2017 policie zabavila téměř 12.000 zbraní, které prošly rukama zbrojíře a byly pečlivě namazané vazelínou, aby mohly být expedovány případným klientům. Policie zbraně zaevidovala a následně naskládala do dvou velkých kontejnerů. Ty údajně celé čtyři roky stály na dvoře policejní stanice vystaveny rozmarům počasí.

Selhání Europolu nebo cílený politický monstrproces?

Zda-li bude trestní stíhání Prietových trvat další čtyři či více let, to nevíme. Stejně tak nevíma, jak vlastně dopadne.

Fakt, že i v době, kdy bylo vedení firmy ve vazbě, Guardia Civil neshledala důvody k odebrání povolení a licencí k obchodování se zbraněmi, a nyní soudce rozhodl o vrácení zabavených zbraní, ale dává jasné vodítko, jaký výsledek lze očekávat.

Možná, že případ na začátku představoval “jen” kardinální selhání Europolu. Způsob, jakým s ním Europol naložil těsně před hlasováním Evropského parlamentu o zbraňové směrnici, z něj ale učinil politicky motivovaný monstrproces.

Jésus a Amaya Prietovi se na jaře 2017 bez nadsázky stali politickými vězni Evropské unie.

Zdroje: El Correo, El Independiente, Club Caza, GRA, ANARMA