Skutek, z jehož spáchání byl obránce podezřelý: “Dne 14.1.2021 okolo 4:00 hodin na adrese [adresa], Beroun, při pomoci s řešením zvlášť agresivního fyzického napadení obyvatelky domu čp. [číslo] paní [jméno] nar. [datum], trv. bytem [adresa] ze strany jejího druha [jméno], nar. [datum], trv. bytem [adresa] [odkaz na sp.zn. prověřování útočníka pro ublížení na zdraví a týrání osoby žijící ve společném obydlí], na chodbě sklepních prostor domu jedenkrát vystřelil do levé dolní končetiny osoby [jméno], nar. [datum], a to svou legálně drženou zbraní zn. Glock, vzor 19, ráže 9 mm, výr. č. [číslo], čímž bylo způsobeno poranění levého stehna, tříštivá fraktura levého femuru, což si vyžádalo následnou operaci a hospitalizaci v Nemocnici Hořovice. [Obránce] provedl výstřel po opakovaných výhrůžkách zabitím, ze strany [útočníka] a po opakovaném neakceptování výzev k zastavení se.”
Základní informace k řízení
- Obránce prověřován pro podezření z trestného činu těžkého ublížení na zdraví (3-10 let), nebyl obviněn.
- Útok spáchán 14.1.2021.
- Usnesení PČR, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územní odbor Beroun, Oddělení obecné kriminality, č.j. KRPS-10693-42/TČ-2021-010271, ze dne 25.5.2021 (por. Bc. David Lukavský, komisař).
- Odloženo, protože se jednalo o nutnou obranu
Skutkové otázky
- Ve 4:21 ráno začala na vstupní dveře bytu obránce bušit sousedka, silně rozrušená a viditelně zraněná. Uvedla, že utekla po napadení svým druhem, přičemž děti nechala v bytě. Křičela “zachraň děti”.
- Obránce si oblékl mikinu a pantofle a s pistolí Glock 19 nabitou 17 náboji a vybavenou svítilnou Olight, mod. PL-Mini Valkyrie 2 se vydal ke dveřím bytu sousedky.
- Opakovaně na dveře bouchal se slovy “otevři”, následně dveře vykopl.
- “Po vykopnutí dveří zahlédl v chodbě siluetu malé holčičky, která křičela “maminko, maminko” a dále si na jejím oblečení všiml nějakých skvrn.“
- Do chodby bytu vešel útočník (1,8 promile alk., obránce ho neznal) ve tříčtvrtečním kabátu s delšími kapsami a snažil se zavřít dveře, což vzhledem k poškození nešlo. Obránce jej vyzýval k tomu, aby děti nechal odejít z bytu, zbraň měl v této fázi sklopenou dolů, na útočníka nemířil.
- Došlo ke krátké slovní konfrontaci, načež útočník vyšel z bytu. Opakoval slova “ty zmrde, já tě zabiju” a postupoval proti obránci.
- Obránce postupně ustupoval po schodech směrem ke sklepu. Snažil se udržovat vzdálenost 2-3m od útočníka. Tomu po celou dobu svítil zbraňovou svítilnou do obličeje, prst držel mimo spoušť.
- Po sestoupení do sklepních prostor se útočník otočil a rázoval zpět k bytu.
- K bytu v té chvíli přišla také napadená žena a dožadovala se vydání dětí.
- Obránce nahlédl do chodby bytu a prosvítil si temný prostor zbraňovou svítilnou. Na to útočník reagoval opětovným vykročením proti obránci s totožnými výhrůžkami, tentokrát útočník postupoval rychleji, při stálém svícení do obličeje.
- Obránce ustoupil k posledním dveřím ve sklepě, které nemohl otevřít.
- Útočník se přibližoval, obránce sklopil zbraň a zasáhl útočníka do nohy.
- Po výstřelu poskytl první pomoc.
- Zásadní tvrzení obránce:
- Vystřelil “v obavě o svůj život a zdraví své rodiny, kdy za dané situace střelná zbraň byla jediným použitelným a zároveň účinným prostředkem.“
- “Zbraň nemohl nikam odložit, jelikož neměl žádné pouzdro, a byl oblečen jen v mikině a spodním prádle.“
- “Po celou dobu se ho snažil uklidnit.“
- “Varovný výstřel nemohl provést, neboť se ve sklepních prostorech nachází plynové potrubí a navíc v úzké chodbě sklepních prostor mohlo dojít k nežádoucímu odrazu střely.“
- Zásadní tvrzení útočníka:
- Jestli zbil ženu, si nepamatuje.
- Jestli došlo k otevření nebo vykopnutí dveří, si nepamatuje.
- Pořád mu svítil do očí, přes to světlo skoro nic neviděl.
- Pořád opakoval: “stůj, stůj, stůj, střelím“.
- “Mě to v tu chvíli bylo jedno, chtěl jsem i to, aby to udělal a vystřelil a abych umřel. Protože jsme nechtěl, aby se takové situace opakovaly a já měl takové stavy.”
- Dle zdravotního posudku neměl útočník podstatně ovlivněny rozpronávací a ovládací schopnosti, tj. za své jednání je odpovědný.
Právní otázky
Odůvodnění PČR bylo co do právní stránky případu v této věci poměrně strohé a bylo zaměřeno na problematiku přípustné intenzity nutné obrany, k tomu blíže viz Nutná obrana VII: Přípustná intenzita nutné obrany a zcela zjevná nepřiměřenost obrany způsobu útoku (intenzivní exces).
V obecné rovině je v souvislosti s popsaným skutkovým dějem důležité poznamenat, že se soudy vyšších stupňů doposud nevyjádřily k otázce, zda-li takovou situaci posuzovat v rámci hrozícího útoku (viz článek Nutná obrana IV), nebo jako pokračující útok. Prokazování přímé hrozby útoku po předchozím proběhlém útoku (tedy umělé rozdělení skutkového děje na samostatné “epizody”) přitom obránce staví do výrazně horší procesní situace. Je dobře, že se vyšetřovatel tomuto postupu vyhnul. Praxe nižších soudů je ale různorodá a obránce musí být připraven i na tuto eventualitu výrazně ztížené obhajoby.
Z odůvodnění usnesení: “Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. Posledně uvedenou dikcí zákon vyjadřuje, že obrana může být nepřiměřená, i výrazně silnější než útok, nikoliv však do té míry přehnaná, aby tento nepoměr byl vůči způsobu útoku “zcela zjevný”. Lze tudíž dovodit, že obránce může použít k odvrácení útoku i citelně důraznějšího prostředku, než kterým je veden útok, a že může způsobit i podstatně závažnější následek, než jaký hrozil z útoku.”
Praktický komentář
Situace byla pro obránce mimořádně nebezpečná, byť v jiné rovině, než je to v případech nutné obrany obvyklé.
Intervence do násilného napadání mezi partnery, příbuznými či příslušníky etnických menšin s sebou vždy nese zásadní riziko. Pozdější změna náhledu poškozené osoby na věc není nijak výjimečná.
Byť napadený hystericky volá o pomoc, po pacifikaci útočníka stojí před výběrem. Bude loajální k osobě, s níž má blízké vazby, a na které je možná i ekonomicky závislý? Nebo k neznámému zachránci? Obzvlášť když si ve chvíli volání o pomoc eskalaci situace k možnému fatálnímu následku ani nedovedl představit?
Podobný náhled může pak mít i justice. Pokud bych měl volně parafrázovat Nejvyšší soud (viz 9. díl monitoringu): Vždyť přece nemusel útočník skončit tak zle, když té ženské hrozilo tak akorát nafackování a pár modřin.
O to více je nutné kvitovat extrémně zdrženlivý postup obránce v této věci. Ten se projevil dvojím dlouhým ústupem schodištěm a chodbami až do sklepa.
Zvlášť, když při zohlednění informací, kterém měl obránce v úvodu, se jako logická a morálně přinejmenším stejně dobrá alternativa nabízel přímý vstup do bytu k odvedení/záchraně dětí.
Videoreportáž s obráncem
24.10.2021 provedla CNN Prima News videoreportáž, v níž se k věci vyjadřuje sám obránce: Zpověď střelce, který zachránil děti: Agresora zkrotil kulkou do nohy, pak ho ošetřil
Další články k tématu naleznete na portálu nutná obrana.
> Zvlášť, když při zohlednění informací, kterém měl obránce v úvodu, se jako logická a morálně přinejmenším stejně dobrá alternativa nabízel přímý vstup do bytu k odvedení/záchraně dětí
Přesně tak. Nejsem si jist, zda jsem popis situace správně pochopil, možná něco přehlížím; ale připadá mi, že tím, že tak neučinil, ty děti reálně vystavil nezanedbatelnému risiku. Když
> se útočník otočil a rázoval zpět k bytu
mohl snadno dětem (nebo napadené ženě, která se tam také pohyboval) ublížit nebo je i zabít, aniž by s tím obránce mohl něco udělat.
Znovu, je možné, že něco chápu úplně špatně; ale připadá mi, že tady bylo jediné a velké štěstí, že ten grázl
> reagoval opětovným vykročením proti obránci s totožnými výhrůžkami
Kdyby na to kašlal a pustil se pěstmi/kopanci/čímkoli co měl v kapse nebo při ruce do ženské nebo dětí, mohlo být mnohem hůř.
Proto se domnívám, že obránce *měl* hned na začátku vstoupit do bytu, chránit se zbraní a děti odvést. Samozřejmě, vůbec se neodvažuji hodnotit risiko, jak by to — kdyby musel střílet — vyhodnotily české soudy 🙁
Je možné spekulovat že obránce nechtěl střílet útočníkovi “do zad” když se “…útočník otočil a rázoval zpět k bytu”. Lze předpokládat že taková věc by jeho obhajobu mohla ztížit?
Já už se raději vůbec neodvažuji předjímat mozkové myšlení (nejen) českých soudců, ale samozřejmě, že taková obava je v současném ohavném marasmu velmi reálná 🙁
A to zcela bez ohledu na případnou naprostou věcnou správnost tvrzení typu „dokud hrozil jen mně, to jsem se ještě držel zpátky a doufal, že střílet nebude potřeba; jak se ale otočil a šel po těch dětech, to už jsem se riskovat neodvážil a musel jsem jej zastavit.“
Mně je, přiznám se, z toho současného světa, v němž obecně platí, že
– pokud by člověk jen tupě koukal na to, jak grázl roztluče děti na kaši, zhola nic mu nehrozí;
– pokud však grázla zastaví, reálně mu hrozí trest, a i pokud vše dopadne dobře, pořád bude potrestán (dočasnou) ztrátou zbraní, těžkou právní nejistotou, možná i vazbou…
docela dost silně a dlouhodobě nevolno.
Správně by to mělo být tak, že hned při začátku vyšetřování policie takovému člověku nesdělí možnost případného obvinění a nevyžádá si od něj odevzdání zbraní, ale poplácá mu na rameno a pozve jej na skleničku. A po kompletním vyšetření není — jako dnes — osvobozen z dlouhodobé děsivé nejistoty, zda nakonec sám nepůjde bručet (protože žádná taková nejistota by v normálním civilisovaném světě vůbec ani na chvilku neměla existovat); namísto toho by měl ještě dostat od místního starosty nebo nějaké podobné instituce medaili…