Masové vraždy 4-5 – dostupnost zbraní v USA

První díl tohoto seriálu rozebral nárůst počtu masových vražd v USA na pozadí všeobecného poklesu kriminality. Druhý se soustředil na psychologii pachatelů a třetí na snahy o předcházení útokům. Vzhledem k tomu, že většina útoků je spáchána zbraněmi, je logické podívat se na to, zda-li v posledních třech desetiletích došlo k nějakým zásadním změnám americké zbraňové legislativy, která by mohla souviset s nárůstem počtu útoků.

Seriál masové vraždy v USA:

• 1. Statistické údaje zločinnosti
• 2. Profil typického pachatele
• 3. Vražedná subkultura a intervence
• 4. Dostupnost zbraní v USA
• 5. Symbióza mezi masovými médii a vrahy

ÚTOKY SE ODEHRÁVAJÍ V GUN FREE ZONES

Před analýzou toho, zda-li se v posledních 30 letech zjednodušil přístup ke zbraním, považuji za vhodné zodpovědět, jakou roli mohou v současnosti v USA hrát zbraně držené zákonadbalými občany, tj. „good guys with guns“.

Odpověď je jednoduchá: vzhledem k tomu, že si pachatelé pro své útoky z 98% vybírají gun free zones, žádnou. Detailní vysvětlení k tomuto specificky americkému fenoménu je v článku USA: Nejdůležitější zbraňový zákon posledních desetiletí.

ZBRANĚ MASOVÝCH VRAHŮ

Nejčastěji používanou zbraní při masových střelbách v USA jsou pistole, přičemž v přibližně 38% případů měl pachatel více než jednu zbraň.

Zdroj: The Advanced Law Enforcement Rapid Response Training

Je zřejmé, že relativní dostupnost zbraní hraje roli pro výběr nástroje amerických vrahů, a tedy stávají se jejich primární volbou. Co do počtu dokonaných vražd obecně ale zdaleka nejsou nástrojem nejúčinnějším:

• Bombový útok na školu v Bath, Michigan: 44 zavražděných, odpáleno dálkově
• Podpálení Happy Land klubu: 87 zavražděných, rozlití benzínu a zapálení trvalo útočníkovi ca 2 minuty (43,5 mrtvých za minutu trvání útoku)
• Bombový útok v Oklahoma City: 168 zavražděných, rozbuška na podomácku vyrobené náloži nastavena na 5 minut (33,6 mrtvých za minutu trvání útoku; reálně nicméně okamžitě)
• Útok automobilem v Nice: 87 zavražděných během 5 minut (17,4 mrtvých za minutu trvání útoku)
• Střelba v Las Vegas, nejhorší útok střelnou zbraní: 59 zavražděných během 10 minut (5,9 mrtvých za minutu trvání útoku)

Mezi lety 2006 a 2015 při masových vraždách s použitím střelné zbraně bylo v USA zavražděno 1068 osob. Podle stejné metodologie bylo v dané době při masových vraždách zavražděno prostřednictvím ohně dalších 140 osob, ubodáno 104, a ubito 92 osob.

Střelné zbraně tedy nepředstavují nezbytnou podmínku spáchání útoku, a to taky s ohledem na to, že naprostá většina útoků je detailně a dlouhodobě plánována, tj. nejde o impulzivní činy spáchané proto, že byl zrovna nástroj po ruce.

PODMÍNKY KOUPĚ ZBRANĚ V USA

Podmínky pro koupi zbraně se v USA liší stát od státu. Pro účely tohoto článku budu uvažovat pouze podmínky dané federálními zákony.

Na rozdíl od ČR ve většině USA pro koupi zbraně není potřeba být držitelem jakéhokoliv oprávnění (zbrojního průkazu). Jak říkají Američané, tak oprávněním je druhý dodatek Ústavy.

Při koupi zbraně v licencované prodejně musí kupující vyplnit poměrně detailní formulář a předložit doklad totožnosti. Prodejce následně požádá FBI o provedení prověrky kupujícího. Prodej zbraně nebude umožněn v případě, že kupující:

• byl odsouzen za trestný čin, za nějž lze uložit více jak rok odnětí svobody,
• je na něj vydán zatykač,
• je závislý na nelegálních látkách,
• byl diagnostikován jako duševně nemocný (což zahrnuje buďto nedobrovolné umístění v ústavu, shledání nevinným z trestného činu v důsledku duševní nemoci, shledání neschopným být trestně stíhán),
• je v USA nelegálně,
• byl vyhozen z armády (dishonorable discharge),
• byl proti němu vystaven soudní zákaz styku,
• byl odsouzen za domácí násilí (bez ohledu na délku trestu), nebo
• zřekl se amerického občanství.

92% prověrek je provedeno po telefonu či jinými dálkovými prostředky a k prodeji (pokud je prověrka pozitivní) dojde prakticky okamžitě. Ve zbylých případech musí kupující počkat až 3 dny na výsledek prověrky.

Systém samozřejmě funguje jen tehdy, pokud jsou do něj v souladu se zákonem vkládána data. V řadě případů masových vražd si přitom pachatel mohl pořídit zbraň právě proto, že potřebná data nebyla do systému vložena.

Masových vražd spáchaných zbraněmi nabytými pro nedůsledné používání databází využívaných pro back ground check přitom není vůbec málo.

Jak to vypadá v praxi lze ukázat na případu útoku na kostel v Charlestonu: Když si šel pachatel koupit pistoli, tak v rámci background checku FBI zaznamenala, že má v systému uvedeno zatčení pro držení drog. Protože samotné zatčení není dostatečné pro zákaz koupě zbraně (narozdíl od obvinění), tak příslušná úřednice FBI zavolala okrsku šerifa v Lexingtonu, který podle údajů v systému provedl zatčení. Tam jí řekli, že k budoucímu pachateli nevedou žádnou složku, ať se obrátí na úřad šerifa ve městě Columbia. Úřednice ale omylem zavolala do Západní Kolumbie, kde jí řekli, že k němu také nic nevedou. Úřednice tedy podala žádost státnímu zastupitelství v Lexingtonu, a věc odložila, dokud se jí neozvou. Protože do tří dnů prodejci nedala příkaz k zastavení transakce, mohl zbraň prodat. (K tomu v detailu zde.)

Podobně při útoku na kostel v Sutherlands Springs pachatel mohl zbraně koupit legálně jen proto, že armáda nezadávala do systému údaje o vojácích; související šetření ukázalo, že armáda do systému dlouhodobě nevkládala data, a to až o 30% odsouzených vojáků. Neuvěřitelný řetězec selhání FBI a místní policie, který předcházel masové vraždě v Parklandu na Floridě, jsem popsal ve zvláštním článku.

Další případy, které tak úplně nezapadají do otázky splnění podmínek „background checku“, jsou neméně šílené. Pachatel útoku ve Fort Hood byl v době koupě zbraní vyšetřován pro podezření z přípravy teroristického činu. Při útoku v Garlandu byl dokonce na místě přítomen agent FBI, který pachatele sledoval kvůli podezření z přípravy teroristického útoku; ve chvíli, kdy útok začal, tak se agent snažil z místa ujet, a byl dokonce zatčen místní policií, která se domnívala, že s (nelegálně ozbrojenými) útočníky spolupracoval.

Na úplném vrcholu bizarností je pak operace „Fast and Furious“, během níž federální úřady v letech 2006 až 2011 úmyslně nechávaly pronikat zbraně z licencovaných obchodů na černý trh s cílem sledovat jejich cestu směrem k drogovým kartelům. Z 2.000 takto sledovaných zbraní (tj. nikoliv všech prodaných, ale jen těch přímo sledovaných) se podařilo nalézt pouze kolem 700. Operace vešla ve známost poté, co se ukázalo, že jednou takto sledovanou zbraní byl zastřelen člen americké pohraniční stráže. Při následném vyšetřování vyšlo najevo, že zbraněmi z této operace bylo zavražděno nebo zmrzačeno nejméně 150 mexických civilistů.

Zde je na místě se zeptat, jak si někdo může myslet, že může pomoci více zákonů tam, kde nejsou dodržovány ani ty stávající.

DOSTUPNOST ZBRANÍ V POSLEDNÍCH 30 LETECH

V prvním článku této série bylo rozebráno, jak v posledních 30 letech postupně narůstá počet masových vražd v USA. Je tedy logické se také zeptat, zda-li se nějakým zásadním způsobem změnil (zlehčil) přístup ke zbraním.

K zásadním legislativním změnám ve sledované době patří:

• FOPA z roku 1986, v jehož rámci došlo k zákazu prodeje nových samočinných zbraní a především k zpřesnění definice co do osob, kterým je zakázáno držení zbraní,
• GFSZA z roku 1990, který zakazuje osobě bez zvláštního povolení vstup do škol. Zákaz se vztahuje obecně na pozemek patřící ke škole, nikoliv pouze na budovu. Zákaz se nevztahuje na osoby s oprávněním ke skrytému nošení zbraně – tyto zákazy obsahuje až legislativa většiny států USA,
• Brady Act z roku 1993, který stanoví zákaz prodeje zbraní osobám, které je nesmí držet dle FOPA, a stanoví povinnost provést back ground check pro většinu prodejů zbraní realizovaných licencovanými prodejci,
• AWB platný mezi lety 1996 – 2006, který zakazoval prodej „samonabíjecích útočných zbraní“ a zásobníků s kapacitou nad 10 nábojů,
• PLCAA z roku 2005, který chrání výrobce a prodejce zbraní před odpovědností za případné trestné činy, které jsou spáchány s jimi vyrobenými nebo prodanými zbraněmi.

Jak je vidět, tak v sledovaném období došlo spíše k zpřísnění podmínek pro legální pořízení zbraně, zejména prostřednictvím FOPA a Brady Act. Zásadním se v době svého přijetí zdál být AWB, který však nepřinesl očekávané výsledky a nebyl v roce 2006 obnoven – pachatelé prostě ke svým vraždám více využívali nezakázané prostředky, jako se to ostatně stalo při masové vraždě v Columbine.

ZÁVĚR

Pokud nedošlo k zjednodušení, pak může být relativně jednoduchý přístup ke zbraním stěží hlavním faktorem za nárůstem masových vražd (nerodinných a negangových), který je v USA vidět v posledních letech.

Celá řada případů masových vražd spáchaných bez užití střelné zbraně ukazuje, že tyto nejsou nezbytným nástrojem pro jejich spáchání. Pro většinu potenciálních obětí může ale být otázka legální možnosti být ozbrojen rozhodující co do šance se útoku – ať už je veden jakkoliv – ubránit.

Současně zde ale zůstává také následující otázka: za velkou částí nárůstu masových vražd v posledních letech stojí především relativně mladí pachatelé. Pokud by pro realizaci svých plánů čelili větším překážkám, než jim v současnosti (ne)klade americký systém v oblasti pořízení střelné zbraně, kolik z nich by bylo schopno opravdu své fantazie přeměnit v realitu?

Zde nezbývá než připomenout, že útočník z Parklandu na Floridě vlastnil kromě 7 legálně držených zbraní také 3 nelegální.

Poslední díl tohoto seriálu se bude věnovat především symbióze mezi médii a pachateli masových vražd.

Zdroje: The Advanced Law Enforcement Rapid Response Training a řada dalších zdrojů linkovaných přímo v textu