Jižní Afrika II: 300.000 legálních držitelů čelí konfiskaci zbraní [aktualizováno]

Ústavní soud Jižní Afriky 7. června 2018 přijal přelomové rozhodnutí, v důsledku kterého by až 300.000 doposud legálním držitelům měly být zkonfiskovány jejich zbraně. Kořeny celého případu sahají zpět do roku 2000, kdy byl přijat nový zákon o zbraních, který změnil délku platnosti a způsob udělování licencí k držení zbraní. Finální rozhodnutí ohledně ústavnosti některých ustanovení tohoto zákona přišlo až nyní, v době, kdy Jižní Afrika čelí masivnímu nárůstu zločinnosti, vlně vražd bílých farmářů a nově taky snahám o vyvlastnění zemědělské půdy vlastněné bělochy. Okolnosti přijetí rozhodnutí Ústavního soudu by tak mohly jen stěží být horší, a stojí za to se na něj podívat v detailu.

Civilní držení zbraní v Jižní Africe:

• I. Země na pokraji občanské války
• II: 300.000 legálních držitelů čelí konfiskaci zbraní
• III. Legální držení zbraní v zemi

Zákon o zbraních z roku 2000

Jihoafrický parlament na začátku milénia přijal zákon č. 60/2000 o kontrole zbraní, který nahrazoval dřívější zákon z roku 1969. Nová legislativa byla v řadě ohledů mnohem přísnější než ta dřívější. Výrazně omezuje držení zbraní pro sebeobranu, vyžaduje doložení potřeby vlastnění konkrétní zbraně pro daný účel, přičemž musí být prokázáno, že zbraň je nezbytná pro jeho dosažení a nelze jej dosáhnout jinak.

Hlavně je ale legislativa postavena na systému správního uvážení (tzv. „may issue“), kdy splnění náležitostí posuzuje úředník, který může vždy na konci říci „ne“. Což kromě zřejmé hrozby plíživého zavedení omezení držení zbraní (jako se to stalo v Rakousku s povoleními ke skrytému nošení nebo se to děje nyní ve Švédsku s povoleními k držení moderních sportovních pušek) v případě Jižní Afriky přináší také specifický problém související s všudypřítomnou korupcí.

Ten hlavní bod se ale skrýval až v závěrečných přechodných ustanoveních. Podle dřívější legislativy byly licence k držení zbraní udělovány doživotně. Nová legislativa od tohoto principu ustoupila a zavedla různé délky licencí (k tomu v příštím článku), a především stanovila, že licence vydané dle předchozí legislativy budou nově platné pouze na dobu pěti let po účinnosti zákona.

Bod 1 přechodných ustanovení přímo stanovil, že:

• dosavadní licence zůstanou platné po dobu 5 let od účinnosti zákona,
• držitelé dosavadních licencí se před uplynutím této doby musí zákonným způsobem zbavit zbraní, které mají nad počet dovolený novou úpravou (např. pro sebeobranu dle zákona 60/2000 lze vlastnit pouze jednu pistoli nebo opakovací brokovnici),
• zbraně, kterých se takto nezbaví, musí být zabaveny státem.

Jak si asi čtenář povšiml, uvedené ustanovení nikde nehovoří o získávání licence dle nové úpravy. Dá se asi dovodit, že držitel dosavadní licence by měl před uplynutím lhůty požádat o vydání licence dle nové úpravy, nicméně úplně zřejmé to z textu není.

Předběžné opatření z roku 2009

I kdyby se držitel srovnal s tím, že může nově mít pouze omezený počet zbraní (pro účely sebeobrany jen jednu), tak podmínky vydávání nových licencí, které jsou v konečném důsledku závislé především na vůli konkrétního úředníka, mu nezaručují, že nakonec nepřijde o všechny.

Zákon byl přijat v roce 2000 a v účinnost vešel v roce 2004. Zatímco někteří držitelé zbraní si ke konci pětileté lhůty v roce 2009 vyřídili nová povolení k držení zbraní, na 300.000 to neudělalo.

Lovecký spolek SA Hunters se v roce 2009 u vrchního soudu domohl vydání předběžného opatření, kterým bylo nařízeno, že se všechny starší licence mají nadále považovat za platné navzdory znění přechodných ustanovení do chvíle, dokud nebude rozhodnuto o případné protiústavnosti některých ustanovení zákona.

Pro řadu držitelů zbraní toto rozhodnutí znamenalo uklidnění jejich obav z konfiskací.

Jihoafrický Vektor CP1. Foto: J. Cannon, Wikimedia

Rozhodnutí vrchního soudu v roce 2017

V červnu 2017 jihoafrický vrchní soud rozhodl o meritu žaloby SA Hunters a shledal ustanovení zákona č. 60/2000 za protiústavní. Konkrétně shledal protiústavnost článků 24 (podmínky obnovení licence) a článku 28 (zrušení licence a jeho následky).

Vrchní soud tato ustanovení považoval za protiústavní pro jejich (1) iracionalitu a nejasnost, (2) porušení rovnosti před zákonem a (3) porušení ústavního práva vlastnit majetek. Vrchní soud uvedl, že neexistuje racionální spojení mezi přijatou úpravou a legitimní snahou vlády, které by mohly vysvětlit rozdíl v procesu nakládání s těmi, kterým vypršela platnost licence a těmi, kterým byly licence zrušeny. Konkrétně v procesu zrušení se držitel může bránit odebrání licence, zatímco v případě propadnutí platnosti (nebo neudělení nové licence) se ze dne na den stává držitelem nelegálních zbraní se všemi zákonnými konsekvencemi z toho pramenícími.

Porušení rovnosti před zákonem shledal také vzhledem k rozdílnému zacházení s držiteli chráněnými předběžným rozhodnutím z roku 2009 a těmi, kteří o licenci přišli později. Dále uvedl, že samotný fakt neexistence procedury, kterou by se dříve legální držitel zbraní mohl vrátit zpět k legálnímu držení dle nových pravidel, vede k závěru o iracionalitě a nejasnosti úpravy. Konečně ve vztahu k právu držet majetek napsal, že neexistence zákonného postupu vzdání se zbraně za úplatu v případě pozbytí licence porušuje ústavu.

Vrchní soud dal parlamentu 18 měsíců na nápravu vadných ustanovení zákona. Dále rozhodl, že všechny dosud vydané licence (podle kterékoliv úpravy) zůstanou v platnosti do konečného rozhodnutí ústavního soudu o případném zrušení daných ustanovení zákona.

Rozhodnutí ústavního soudu v roce 2018

Ústavní soud se na věc díval zcela jinou optikou než ten vrchní. Ustanovení zákona shledal jako zcela jasná: držitel licence musí požádat o prodloužení před jejím uplynutím, a pokud tak neučiní nebo novou nedostane, tak se musí zbavit zbraní – a tečka. Že ve chvíli, kdy je mu odmítnuto vydání nové licence, drží zbraně nelegálně a fakticky se od toho momentu stává pachatelem nelegálního ozbrojování a zákon mu nedává možnost, jak se zbraní zbavit, aniž by se musel obávat trestního stíhání, nevadí.

Stejně tak co do rovnosti před zákonem rozdíl v přístupu k těm, kterým není vydána nová licence při podání žádosti před vypršením staré (nejde o řízení, v kterém by se proti nevydání mohli bránit) a těm, kterým je licence rušena (jde o řízení, kde se mohou bránit), soud neshledal za problematický.

Co se týče práva vlastnit majetek, ústavní soud shledal, že:

I kdyby měl soud poměřovat právo držet majetek, tak pár mimořádných případů zbavení práva vlastnictví potenciálně život ohrožujících zbraní není příliš velkou cenou ve vztahu k účelu zákona, tedy podpoře ústavního práva k životu a nedotknutelnosti fyzické integrity.

Ústavní soud Jižní Afriky se tedy svezl na vlně přesvědčení, že zbraně jsou inherentně zlé předměty. Rozhodl, že zákon č. 60/2000 je jako celek ústavně konformní.

Faktický dopad rozhodnutí

300.000 doposud legálních držitelů se 7. června 2018 stalo zločinci držícími nelegální zbraně, přičemž i kdyby chtěli, tak jim zákon nedává cestu k “zlegálnění” jejich postavení. Byť v jihoafrické zbraňové komunitě nikdo neočekává, že by policie a armáda nyní měla masově naběhnout do jejich domovů a zabavovat jim zbraně, následky rozhodnutí budou i tak devastující.

Ve vztahu k extrémnímu násilí, kterému čelí především bílí farmáři (pravděpodobnost, že budou zavražděni je 4,5x vyšší než jihoafrický průměr, 240x vyšší než český průměr), bude každé přivolání policie v případě obrany se zbraní znamenat nebezpečí trestního stíhání právě pro oběti – za nedovolené ozbrojování. A to v situaci, kdy úspěšnost dopadení pachatelů je jinak mizivá.

A pokud ústavní soud posvětí i v únoru přijaté vyvlastňování půdy bez náhrady, tak to pak taky půjde mnohem snadněji, když majitelé budou zrovna „sedět“ za nedovolené ozbrojování – ostatně u nás by kolektivizace v 50. letech bez věznění a koncentračních táborů pro zemědělce taky moc dobře nešla.

K zákonu č. 60/2000 a předpokladům držení zbraní dle nové úpravy v detailu v příštím článku.

Zdroj: Rozhodnutí Ústavního soudu Jižní Afriky č. (CCT177/17) [2018] ZACC 14 ve věci Minister of Safety and Security v South African Hunters and Game Conservation Association.

O rok později legální držitelé stále v limbu

Aktualizace 12.9.2019: V září 2019 jihoafrická policie přišla s návrhem novelizace zbraňové legislativy. Návrh ale žádným způsobem neřešil situaci osob s propadlými zbrojními průkazy. Parlamentní výbor pro vnitřní záležitosti se tedy odmítl návrhem zcela zabývat.

Právník jihoafrického sdružení držitelů zbraní k tomu dodal: “Je to absurdní situace. Člověk si může požádat o vydání nového zbrojního průkazu a následně i koupit zbraně, avšak není nijak možné obnovity ty staré průkazy.” Zbraně vlastněné “na” starý zbrojní průkaz by přitom měly být konfiskovány a zničeny.

Zdroj: The Citizen

České souvislosti: správní uvážení

Svůj odpor k rozšiřování “may issue” systému v české zbraňové legislativě jsem na zbrojnice.com uváděl několikrát. Jižní Afrika je jen dalším z řady příkladů, kdy zavedení správního uvážení vedlo k plíživému de facto zákazu. K rizikům spojeným se zaváděním správního uvážení v důsledku zákazové směrnice v detailu v článku Implementace I – Nově zakázané zbraně.

České souvislosti: ústavní záruky držení zbraní

Na příkladu Jižní Afriky je také vidět, v čem tkví hlavní potřeba zavedení práva držet zbraně do české ústavy – a to i byť v tak relativizujícím znění, v jakém to bylo navrženo prostřednictvím novely ústavního zákona o bezpečnosti republiky, kterou loni odmítl Senát.

Ve chvíli, kdy zbraně jsou pro ústavní soudce pouze jakési “nebezpečné předměty relativně nízké hodnoty”, při posuzování proporcionality případné novely zákona o zbraních, která by měla vyústit v konfiskace (k čemuž by stačila prostá většina 101 poslanců), lze velmi jednoduše dojít ke stejnému závěru, jaký učinili soudci v JAR.