Jedním ze specifik americké zbraňové legislativy je striktně nastavená legislativa co se týče zákazu držení zbraní. Federální zákon “Firearms Owners Protection Act” (FOPA) přijatý v roce 1986 přesně stanoví okruh osob, které zbraně nesmí držet. Několik soudních rozhodnutí z posledních let přitom naznačuje, že přísnost zákona může být v rozporu s americkou ústavou.
Zákaz držení zbraní stanovený ve FOPA
FOPA zakazuje nabýt a držet zbraně komukoliv, kdo
- byl odsouzen za trestný čin, za nějž lze uložit více než rok odnětí svobody,
- je na něj vydán zatykač,
- užívá nebo je závislý na nelegálních látkách,
- byl diagnostikován jako duševně nemocný (což zahrnuje buďto nedobrovolné umístění v ústavu, shledání nevinným z trestného činu v důsledku duševní nemoci, shledání neschopným být trestně stíhán),
- je v USA nelegálně,
- byl vyhozen z armády (dishonorable discharge),
- byl proti němu vystaven soudní zákaz styku,
- byl odsouzen za domácí násilí (bez ohledu na délku trestu), nebo
- zřekl se amerického občanství.
Dodržování těchto pravidel je zajištěno především povinností při koupi v licencovaném obchodě vyplnit poměrně detailní formulář a předložit doklad totožnosti, po čemž následuje odeslání žádosti o prověrku kupujícího FBI. Praxi a problémy amerického systému v tomto ohledu detailně popisuje článek USA: rozšíření databáze NICS pro zbraňové prověrky.
Odsouzení za nenásilné trestné činy
Hned první odrážka výše poměrně silně bije do očí v případě méně závažných nenásilných trestných činů. U těch pro srovnání v ČR ze zákona následuje zákaz držení zbraní na 3 nebo 5 let (podle uloženého trestu), ale v USA odsouzení představuje automaticky zákaz doživotní.
V posledních letech se tomu několik osob úspěšně bránilo soudně. Při koupi zbraně vyplnili formulář (včetně uvedení údajů vedoucích k zákazu nákupu – uvedení nepravdivých údajů je federálním zločinem) a po té, co prodej skrz prověrku zakázala FBI, se domáhali zbraní soudní cestou.
V jednotlivých případech různých žalobců šlo o odsouzení za spáchání následujících trestných činů:
- pohlavní zneužití (konsensuální sex se 17letou dívkou),
- nošení zbraně bez povolení,
- řízení v opilosti.
V roce 2016 3. odvolací soud rozhodoval případ osob odsouzených za trestné činy dle prvních dvou odrážek výše. Došel k závěru, že pro uplatnění doživotního zákazu držet zbraně dle FOPA musí vláda předložit dostatečné důkazy o tom, že takový krok je v souladu s 2. dodatkem ústavy. Což se ukazuje u té nejméně závažné trestné činnosti jako nemožné.
Nyní tuto argumentaci začínají přebírat i nižší soudy. Konkrétně soudce okresního federálního soudu v Pennsylvanii při rozhodování případu muže, který byl v roce 2006 odsouzen za řízení v opilosti k 90 dnům vězení (přičemž z něj mohl normálně docházet do práce a do věznice se musel vracet v podstatě jen vyspat), judikoval, že:
Důkazy [předložené státním zastupitelstvím] neberou v úvahu zásadní charakterové rysy žalobce [chtějícího si koupit zbraň] a osob v podobném postavení. Nebyly předneseny žádné důkazy, které by vedly k závěru, že osoby jako žalobce – po desetiletích počestného života bez kriminálního chování – zůstávají tak potenciálně neodpovědné, že by jim mělo být zakázáno držet zbraně. Státní zastupitelství neprokázalo spojitost mezi potřebou trvání odzbrojení žalobce a potřebou zabránit možnému zneužití zbraní.
Další meta: Nejvyšší soud
Pennsylvánské rozhodnutí ukazuje, jak se nižší soudy vypořádají s precedentem vysloveným 3. odvolacím soudem. To nicméně stále znamená, že osoby neoprávněně dotčené zákazem podle FOPA budou tak jako tak muset nejprve ztratit mnoho peněz a času soudním řízením, než si budou moci koupit zbraně. Současně se precedent vztahuje pouze na oblast působnosti 3. odvolacího soudu (Pennsylvania, New Jersey, Delaware, Virgin Islands), a mimo něj zatím zůstává vše při starém.
Státní zastupitelství se proti původnímu rozhodnutí 3. odvolacího soudu odvolalo k Nejvyššímu soudu, ale ten se případem odmítl zabývat. Právě neochota Nejvyššího soudu řešit případy v oblasti držení zbraní přivedla zemi do současného stavu nejasnosti ohledně ústavních limitů zákonů v této oblasti a také celospolečenského rozkolu.
Také proto je do jmenování Bretta Kavanaugha soudcem Nejvyššího soudu vkládáno tolik naděje. Naděje, že po desetiletích zanedbávání Nejvyšší soud konečně do problematiky civilního držení zbraní a ústavních mezí jeho omezení vnese potřebnou jasnost.
Což by v ideálním případě mohlo přispět k utlumení společenského rozkolu a současně k nalezení efektivních řešení problémů, se kterými se v oblasti držení zbraní země potýká.
Související:
- Brett Kavanaugh – zastánce civilního držení zbraní kandidátem na soudce NS
- Havaj: faktický zákaz nošení zbraní shledán protiústavním
- USA: dekriminalizace držení zbraní uživateli marihuany
- USA: novinářům se nelíbí registry novinářů
- USA: Nejdůležitější zbraňový zákon posledních desetiletí
