Jim Smith dosáhl proslulosti jako člen Delta Force, který byl na palubě Super 61, první helikoptéry sestřelené v Mogadišu, Somálsku v roce 1993. Jim následně statečně bránil trosky helikoptéry a kolegy před náporem nepřátelských bojovníků, přičemž byl ranou z AK 47 postřelen do levého ramene. Dnes Jim působí prostřednictvím své společnosti Spartan Tactical jako střelecký instruktor. Trénuje americkou armádu a policii a také civilisty všude na světě, včetně pravidelných lekcí na Slovensku.
You can also read this interview in English original:
Jime, co tě přivedlo do armády? Mířil jsi od začátku k speciálním silám?
Viděl jsem starý film Apocalypse Now o vietnamské válce. Jeho zhlédnutí mě inspirovalo k vstupu do armády. Od začátku jsem se chtěl stát vojákem speciálních sil, ale v té době k nim nebrali rekruty. Armádní náborář mi doporučil, abych se přidal k Army Rangers, kteří mají v rámci zvláštních operací podobné zaměření jako speciální síly. Rangers byli skvělým počátečním místem a naučili mě dvě důležité věci: smysl pro detail a disciplínu. Tyto rysy se mnou pak zůstaly po celou kariéru.
Pozn. “Special Forces” je označení pro jednotku známou jako tzv. “Zelené barety“. Jim chtěl původně právě k této jednotce, ne k “speciálním silám” v obecném slova smyslu.
Filmy často zobrazují speciální síly jako velmi účinné, ale taky okázalé, až arogantní ve vztahu k ostatním jednotkám. Jak se v tomto mají věci doopravdy?
Ano, to je pravda. Nasazení malých jednotek s malou či žádnou konvenční podporou vyžadují jiný typ povahy. Voják speciálních sil je člověkem, který je soběstačný a má naprosté sebevědomí co do svých schopností. Někdo pak při povrchním pohledu takové chování může považovat za zdánlivě arogantní. Okolnosti pak diktují potřebu odlišného vzhledu (vousy a účes), odlišného standardu uniformy, jiné zbraňové konfigurace, atd.
Pokud jde o okázalost, takhle to může působit na vojáky zařazené u běžných jednotek. Speciální síly mají odlišné úkoly a pohybují se v jiném prostředí, takže přirozeně musí mít i velmi odlišnou povahu. Jeden z mých velitelů měl následující zásadu, pokud jde o vzhled: můžeš vypadat jako prodavač ve večerce, ale nesmíš vypadat jako lupič ve večerce.
Kde všude jsi byl nasazen kromě Somálska? Lišilo se Somálsko v něčem předtím, než sestřelili tvou helikoptéru?
Během služby jsem byl nasazen na mnoha rizikových místech. Byl jsem na samém konci Pouštní bouře. Byl jsem nasazen při malých misích jen o dvou vojácích v různých vysoce rizikových oblastech.
Když jsem byl v Somálsku, tak se jednalo o zničenou zem plnou bezpráví. Konec koloniální vlády, špatné řízení somálské vládnoucí třídy a boje mezi jednotlivými klany na zemi zanechaly šrámy.
Měli jsme seznam osob z narušitelských skupin určených k zatčení či zabití, a jakmile by se to povedlo, mohli jsme jít domů. Pro mě to byl běžný úkol s cílem umožnit OSN úspěšně fungovat a zastavit probíhající hladomor. Myslím, že než jsme se do toho vložili, zemřelo v Somálsku na 300.000 osob hladem. Mezitím ve Rwandě probíhala občanská válka mezi Hututy a Tutsii.
Spojené státy se nechtěly zamotat do občanské války ve Rwandě a svět ignoroval vraždění a utrpení, které tam probíhalo.
Americký kongres se rozhodl zasáhnout v Somálsku s cílem ukončit násilí a umožnit rozdávání pomoci. Kongres to vnímal jako rychlou a snadnou cestu k odstranění místních diktátorů a stabilizaci situace.
Do jaké míry bylo zobrazení sestřelení helikoptéry Super 61 a tvého boje na zemi fiktivní? Měli filmaři něco špatně do té míry, že by tě to rozčílilo?
Jako v každém filmu byly události a počet osob upraveny v rámci umělecké licence, aby film vypadal lépe nebo aby se dal jednodušeji či levněji natočit.
Pro mne bylo během sledování filmu obtížné vysledovat velicí strukturu mezi Rangers a Deltou. Rangers působili jako externí ochrana Delty a byli v operační podřízenosti Delty (OPCON, tedy Delta velela během mise a při veškerých činnostech na místě). Film ukazoval pohodové vojáky Delty bavící se s Rangery, ale vůbec z něj nebylo jasné, kdo velí a jaká je velitelská struktura. Myslím si, že taky zveličili míru suverénnosti důstojníků Rangers.
A co obecné vyobrazení situace na místě před bitvou a v jejím průběhu?
Zobrazení situace bylo stylizované a chybné. Zaprvé ve filmu bylo těžké rozpoznat velitelskou strukturu a co přesně bylo hlavním úkolem. Zobrazení bitvy už pak bylo úplně špatně.
Je třeba myslet na to, že film byl natočený podle knihy. A kniha byla napsána z perspektivy Rangers. Ti byli na místě jako externí ochranka Delty, takže z míst, kde se nacházeli, nemohli vidět většinu událostí. Přesto jsou tyto události v knize popsané podle toho, co se o nich Rangers doslechli. Tím nechci o Rangers říkat cokoliv negativního, však jsem taky začínal kariéru v armádě jako člen Rangers.
Film docela dobře zobrazil výbavu vojáků. Myslím, že se natáčel v Maroku a místo se podobalo Mogadishu. Vyobrazení nepřítele taky celkem odpovídalo, pokud jde o počet nepřátelských vojáků. Časová osa byla taky podobná realitě.
Samotný příběh byl ale v mnoha věcech nesprávně.
V armádě jsi zůstal i po bitvě v Mogadishu. Měl jsi někdy pochybnosti o svém směřování?
Ne, nikdy jsem nelitoval kariéry, kterou jsem si sám vybral. Zažil jsem skvělé chvíle a cesta, kterou jsem se ubíral, ze mě udělala člověka, kterým jsem dnes.
Po útocích 11. září jsi byl součástí vytvoření agentury Air Marshals, která chrání civilní dopravní letadla v USA. Mohl bys popsat, co se přesně změnilo po 11. září a jak jsi se na tom podílel?
Týden po pádu věží v New Yorku jsme se sešli s šesti dalšími členy Delta Force v Atlantic City v New Jersey za účelem vytvoření výcvikové skupiny pro založení úplně nové bezpečnostní agentury.
Sepsali jsme veškeré učební materiály, které se přednášejí během třítýdenního specializačního výcvikového kurzu pro letecké maršály. Vytvořili jsme pravidla ohledně zbraní, bojových technik a taktiky vyučované během kurzu. Naším cílem bylo zamezit možnosti budoucího využití komerčních letadel jako balistických střel.
Během prvního roku jsme vycvičili téměř 4.000 leteckých maršálů podle nejvyšších standardů amerických federálních bezpečnostních složek. V této fázi jsem měl odpovědnost za tým deseti instruktorů.
U leteckých maršálů jsi byl téměř tři roky a pak jsi se vrátil k armádě jako soukromý instruktor s úkolem vylepšit armádní výcvikový program. Mohl bys to přiblížit?
Ano, byl jsem členem malého týmu, který by součástí Asymmetric Warfare Group. Na začátku jsme byli čtyři bývalí členové Delta Force, kteří sepsali výcvikový program. Jeho jediným cílem bylo změnit způsob, jakým jsou cvičeni vojáci americké armády. Členy týmu byli Pat McNamara, Mike Pannone, Chris Crider a já.
Sepsali jsme pětidenní a desetidenní program výcviku ovládání pušky, přičemž každý využíval odlišnou tréninkovou metodologii. Úkolem bylo vycvičit instruktory jednotlivých armádních praporů. Tito vojáci by pak naučené vědomosti a výcvikové postupy přenesli zpátky ke svým jednotkám a tím vylepšili armádu.
Program se jmenoval CATC a byl velmi úspěšný. Vycvičili jsme mnoho set vojáků. Trénovali jsme vojáky s M-4 jakožto jejich primární zbraní s cílem zajistit, že si z toho odnesou dvě hlavní věci: zvýšenou letalitu a zlepšenou schopnost přežití. A taky jsme doufali, že vojáci pochopí rozdíly mezi jednotlivými výcvikovými postupy a principy a ty pak dokážou přenést zpátky do výcviku ve svých jednotkách.
Když jsi skončil s prací pro stát, přešel jsi rovnou k soukromému výcviku, nebo jsi se k tomu dostal až časem?
Když jsem opustil Asymmetric Warfare Group, soustředil jsem několik let na vybudování vlastní výcvikové společnosti. Současně jsem byl konzultantem různých amerických zbrojních společností a pomáhal jsem jim zlepšovat jejich výrobky.
Když si vzpomeneš na svůj základní výcvik a podíváš se na to, jak jsou vojáci cvičeni dnes, došlo k významným rozdílům na základní úrovni (pokud odhlédneme od technického pokroku)?
Stává se příliš často, že instruktoři zleniví a cvičí jen s cílem zvládnout konečný test. Výcvik se pak omezuje jen na zvládnutí konkrétní zkoušky. Naším cílem bylo udělat z účastníků mistry v oboru tím, že systematicky stavíme na dříve zvládnutých schopnostech a zkoušíme je průběžně, aby se zajistilo, že rozumí jednotlivým principům a technikám.
Program CATC jsme přenesli do výcviku instruktorů s cílem změnit způsob základního výcviku ovládání zbraně. Do té doby se ještě často vyučovaly zastaralé a naprosto nevhodné postupy mající původ v éře války ve Vietnamu.
Jedním z těch mýtů třeba bylo, že nemůžeš střílet z pušky vleže, když je kvůli opoře a stabilitě zapřená o zásobník. Mylně se domnívali, že by to vedlo k závadě zbraně.
Kolik střeliva a jaké vybavení si vojáci Delta Force nesli na misi v Mogadišu? Lišilo by se to dnes nějak?
V hrudním nosiči jsem měl šest až sedm třicetiranných zásobníků k CAR-15 a další dva jsem měl na pušce. Měl jsem taky pytel na miny a v něm dalších 13 napáskovaných zásobníků. Dále pistoli 1911 kalibru .45 na opasku s třemi zásobníky po devíti nábojích. Měl jsem vysílačku Motorola MX300 a ještě jednu nouzovou vysílačku, dva litry vody, záchranářskou krabičku. Na sobě jsem měl neprůstřelnou vestu s kevlarovými vložkami vepředu a vzadu a s keramickým plátem vepředu. Na hlavě plastovou Pro Tac helmu s ochrannými brýlemi nezbytnými pro opuštění helikoptéry při zvíření prachu. Měl jsem taky brýle pro noční vidění ANVIS-9 a na jedné pušce infračervený laser Aim One .
Pak jsem měl 7.62 pušku M-21 s puškohledem Leupold s pevným desetinásobným zvětšením a k ní 10 zásobníků po dvaceti nábojích v dalším pytli na miny.
Dnes je vybavení lepší, ale svou povahou v podstatě stejné. Brýle pro noční vidění GPNVG18 jsou mnohem lepší než naše staré ANVIS-9 a PEQ15 představuje obrovské zlepšení proti primitivním laserům, které jsme používali v naší éře.
Poučením z bitvy v Mogadishu bylo zavedení taktických batohů v rámci celé armády. Taktické batohy mají vše, co potřebuješ k přežití po delší dobu, pokud na to při misi dojde.
Část tvého kurzu se soustředí na naučení se teorie střelby, například vybavení pušky, balistiku, střelbu z různých pozic atd. Jak hodně je teorie nezbytná k tomu, aby se z člověka stal dobrý střelec? Dá se nedostatek teoretického výcviku nahradit intuicí a praxí?
Jakožto instruktor, který vycvičil tisíce lidí a vymyslel celé hlavní tréninkové programy, dám vždy přednost výcviku. Výcvik umožňuje naučit se vše rychleji a bez “šrámů”, tedy nesprávných postupů, které by se následně člověk musel odnaučovat.
Pravidelný trénink je důležitý a intuice může pomoci v procesu učení. Ale skvělý instruktor dokáže zlepšit schopnosti průměrného střelce během pouhých dvou nebo tří dní a tím mu ušetřit spoustu času a peněz.
V kolika zemích jsi vedl výcvik vojáků, policistů a civilistů? Co tě přitom nejvíc překvapilo? Byli čeští studenti v něčem jiní?
Vedl jsem výcvik ve více nez dvaceti zemích. Každá má své zvláštnosti a odlišnou kulturu. Trénink v Mexiku je podobný, ale současně hodně jiný než na Blízkém východě. Dokonce i v Americe je východní pobřeží jiné než západní.
Znalosti střelecké komunity v České republice jsou velmi vysoké. První cvičení tady na mě udělalo dojem. Všichni střelci, které jsem potkal, své zbraně dobře ovládali a chovali se odpovědně. Práci s nimi jsem si užil a těším se na budoucí kurzy.
Máte štěstí na dobré výcvikové společnosti. Osobně mám zkušenosti s Akademií Aegis v Praze a s Raid & Defense Academy na Slovensku.
Taky máte hodně dobrých obchodů se zbraněmi a vybavením. Střílel jsem z jedné české pušky a měl jsem z ní skvělý dojem. Šlo o zbraň společnosti Proarms, jejich PAR MK3 je opravdu skvělá pokud jde o kvalitu a přesnost.
Osobně znám a důvěřuji těmto společnostem: PROARMS Outdoor Center, PROARMS Armory a Selection Store and Selection Armory.
Jediné místo, kde jsem viděl prostor pro zlepšení, se týká střelnic. Myslím, že potřebujete více střelnic, a to hlavně delších střelnic pro střelbu z karabiny a pušky.
Kromě typu AR 15, jaké jsou tvé další oblíbené moderní sportovní pušky?
Nemyslím si, že by existovalo něco lepšího, než je platforma AR-15. Trénoval jsem s AK, vz.58, SCAR, M1A1, atd. Nenašel jsem nic, co by mělo stejně výkonný manuál, ergonomickou účinnost a přesnost.
Z nostalgie mám rád M1A1 v 7,62. Respektuji AK-47 jako zbraň, která plní svůj účel. Líbí se mi výkon upravených vz.58. Mám rád jedinečnost SCAR. Ale myslím si, že žádná z nich není lepší než AR-15 a AR-10.
Když cvičíš vojáky, kolik potřebuješ času, než z čerstvého rekruta bez zkušeností se střelbou vycvičíš střelce?
Musím se přiznat, že nemám zkušenosti s výcvikem úplných nováčků. Můžu odhadovat, že na nováčka bych potřeboval deset dní až tři týdny kvalitního výcviku při dostupnosti všech potřebných zdrojů, aby se z něj stal střelec.
Civilní držení zbraní je považováno za způsob předcházení diktatury, ať už domácí nebo cizí. To určitě platí v USA nebo ve Švýcarsku. Myslíš si, jakožto dřívější voják speciálních sil, že to stejné platí i pro země s nízkou mírou držení zbraní jako je Česká republika?
Nejlepší odpověď na tuto otázku dostaneš, když se podíváš do vaší Ústavy – jak chrání toto Bohem dané právo? Blíže o tom hovořím v druhé části rozhovoru, kde popisuji náš americký systém. [pozn.: sepsání druhé části časově předcházelo první]
Podle mě legálně ozbrojené a řádně trénované obyvatelstvo pomáhá státu se zajištěním bezpečnosti a stability.
Vlády se často snaží odzbrojit občany s cílem “ochránit děti před zbytečným násilím”. Jenže pak se podívejme, co se dělo v nedávné minulosti. Byly to vlády, které zabily více lidí, než si kdokoliv dokáže vůbec představit. Podívej se na Mao Ce Tunga v Číně, Stalina v Rusku nebo Hitlera v Německu.
Ve všech těchto zemích zůstaly miliony mrtvých, kteří byli předtím odzbrojeni pod tou či onou záminkou.
Druhá část: Zbraně & Jim Smith, člen speciální jednotky Delta Force sestřelený v prvním “černém jestřábu”
Rozhovory zbrojnice.com:
- Zahraničí:
- ČR:
- Poslankyně Černochová: Obhajoba legální držby zbraní by neměla přestávat být principiální záležitostí ochrany svobody
- Předseda Senátu J. Kubera: Změna Ústavy zakotvující civilní držení zbraní v současnosti nemá šanci projít
- Senátorka Syková: Implementace by se měla řešit až po rozsudku Evropského soudního dvora
- Senátorka Chalánková: „Jsem připravena předložit zbraňovou ústavní novelu“
- Milena Bačkovská: „Chceme zákon o zbraních dostat do 21. století“
- Jan Bartošek: „Naše připomínky při přípravě směrnice nebyly brány v potaz“
- Tomáš Gawron: V implementaci zbraňové směrnice je ČR premiantem
Wow díky za rozhovor s touto osobností. Moc zajímavé.
Jinak film BHD patří určitě k mým nejoblíbenějších z vojenského prostředí.