Francouzská veřejnoprávní televize Arte natočila dokument o současném budování národní obrany v Polsku. Nejzajímavější na něm je, že velká část pořadu se věnuje civilnímu držení zbraní a zapojení civilistů do obrany země. K videu bohužel nelze zapnout titulky, lze jej nicméně shlédnout ve třech jazykových mutacích.
Anglicky: Poland Prepares for War?
Německy: Polens Zivilisten trainieren für den Ernstfall
Francouzsky: Les Polonais s’entraînent à la guerre
Souvislosti
Zatímco u nás je držení palných zbraní “prostými” civilisty nedílnou součástí historické tradice a kultury s kořeny v husitském povstání, polské tradiční pojetí dějin svobody se váže k privilegiím Szlachty. Ta v době vrcholu tvořila až 15% populace a z hlediska zbraní byla pro Szlachtu typická vysoce profesionální jízda.
Němcům a Sovětům se podařilo vyvraždit 18% obyvatel Polska a na jejich snahy o totální odzbrojení zarputile navázala komunistická diktatura. Výsledkem byl na začátku 90. let stav, kdy polská populace byla nejvíce bezbrannou v Evropě. Zatímco u nás se s návratem svobody niterně pojilo právní i společenské obnovení práva držet a nosit zbraně, Polsko také s ohledem na širší historické souvislosti podobným vývojem neprošlo.
Polský přístup k civilnímu držení zbraní se začal měnit až po ruské agresi proti Ukrajině v roce 2014. Nejprve pomalu legislativně a koncepčně, následně také v rámci strategických cílů.
Opravdová společenská změna ale přišla až po plnohodnotné invazi 24. února 2022 a její hlavní statistické (a přeneseně také kulturní) dopady budeme moci sledovat po celou následující dekádu. Rychlost současného vývoje v Polsku je možná právě díky předchozím postupným legislativním a koncepčním změnám. Ty zahrnují státní investice do vybudování či rekonstrukcí 500 civilních střelnic, z nichž přibližně stovka má střeliště s délkou nejméně 300 metrů. Stát masivně podporuje vznik a výcvik střelecko-obranných spolků. Vedle toho byl také zaveden program povinné střelecké přípravy ve školách.
Srovnání s ČR
Polsko se během pár let z pomyslné popelky civilního držení zbraní rychle stává jedním ze vzorů, zejména pokud jde o provázání s národní obranou země. Je to přitom velmi paradoxní situace, protože v době, kdy se tvořila koncepce české legislativy stanovených záloh státu, nikoho nenapadlo se v Polsku inspirovat. Ostatně ještě před pěti lety by ani nebylo moc čím.
Tehdy náš zákon 14/21 čerpal inspiraci především z Finska, Estonska a Izraele. Zatímco pro oblast vnitřní bezpečnosti kurzy stanovených záloh úspěšně běží a připravuje se novelizace vedoucí k jejich zatraktivnění pro veřejnost, navzdory závazku v programovém prohlášení současná vláda zcela rezignovala na zavedení zákonem předpokládané souběžné větve pro účely obrany. Doslova Švejkovsky přitom za úspěch prezentuje zápis asi osmdesátky osob do bezforemného a bezobsažného “dobrovolného předurčení”.
Zdá se, že český stát se rozhodl jít opačnou cestou. V zemích jako Polsko a Finsko se snaží dostat mezi občany co nejvíce moderních sportovních pušek, v Litvě jdou o krok dál a rozvolňují pravidla i pro útočné pušky. U nás naopak politici jako senátor Láska s lživými argumenty horují za restrikce dlouhých zbraní.
Cui bono?
Poláci mají historicky opodstatněný strach jak z Rusů, tak z Němců. Náš kariérněbolševický režim se naopak ochotně podílí na genocidě původního evropského obyvatelstva, organizované Bruselem. A protože výměna obyvatelstva, ani grýndýl (vyšší level stalinského hladomoru) nejsou dost rychlé, vesele nás cpou s holýma rukama , holým zadkem a bosé do východního mlýnku na maso. Tomuto státu zbyly k obraně jen ty zbraně, co máme doma – než nám je režim sebere a pošle je na východ. Z tohoto hlediska (a dle výkřiků Lásky a podobných existencí) se systémové selhání v případu FF UK nejeví zcela náhodné. Dělá Brusel pro Putinovo samoděržaví? V důsledcích zjevně ano…
Můj skromný odhad je ten, že Polsko bude v akutním konfliktu nikoliv s Ruskem, nýbrž se zbytkem Ukrajiny, tou částí, kde staví pomníky Banderovi a oslavují UPA. Polská debanderizace by v tom případě byla mnohem drsnější, než Putinova denacifickace, ať už si pod tím představujeme cokoli (protože očividně projevů neonacismu tam neubývá, spíš přibývají)
Tvrdím to již cca 10 let, nejde o reakci na americko-ukrajinské obilí … uvidíme….
Jinak polská armáda se těší v Polsku úctě a Poláci poslední dekády silně zbrojí. Částečně na dluh, částečně i proto, že si nenechali rozvrátit ekonomiku tak totálně jako my. Oni také mají zájem, aby ty zbraně fungovaly, na rozdíl od Kalousků, Parkanových a Černochových.
Hlavní rozdíl mezi ČR a Polskem je ale v tom, že Poláci v sobě mají jakési neukojené imperiální ambice, kdežto Češi nikoliv a ani ty polské ambice nechápou – respektive jim přijdou absurdní.
Pokud budeme posuzovat ten region v kontextu dějin a současné geopolitiky, můžeme dojít k poněkud jiným interpretacím, než nabízí to primitivistické video.
Ale… ukáže až čas.