Monitoring nutné obrany #27 – Jižní Čechy, 2021 [útok bagristy proti majiteli pozemku, extenzivní exces]

Případ, v němž se vlastník (obránce) dotázal souseda, proč bagrem rozjíždí jeho rodinný pozemek a nákladem ~40tis Kč umístěné nivelační body. Následoval razantní útok bagristy, při kterém byl obránce těžce zraněn. Přesto byl obránce jedinou v případu odsouzenou osobou, a zastání se mu dostalo až od Nejvyššího soudu.

Tato věc je velmi zajímavá skrz absolutní, absurdní a až kafkovskou neschopnost jihočeské justice aplikovat platnou právní úpravu. Přitom Krajský soud v Českých Budějovicích byl v 90. letech v popředí formování judikatury nutné obrany (R 36/1992 tr., R 47/1997 tr.).

Skutek, z jehož spáchání byl obránce obžalován

Dne 2. 4. 2021 kolem 14.00 hodin v obci XXXXXXX, okres České Budějovice, za přítomnosti nejméně 3 osob na veřejně přístupném prostranství před domem č. XXXXX po předchozí slovní rozepři se začali vzájemně fyzicky napadat, když za neustálých nadávek do sebe strkali až [obránce] povalil [útočníka] na zem a několikrát ho udeřil pěstí do obličeje a způsobil mu zhmoždění levého oka a zlomeninu nosních kůstek vyžadující repozici v celkové anestezii, když se ze soudnělékařského hlediska jednalo o poranění lehké s obvyklou dobou léčení a pracovní neschopností kolem 10 dnů.

V tomto jednání byl spatřován v případě obránce přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku a ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku; obránce byl ohrožen trestem až tři roky odnětí svobody.

V případu byl útočník původně obviněn z těžkého ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku, nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 trestního zákoníku a výtržnictví podle 358 odst. 1 tr. zákoníku. Státní zastupitelství následně vzneslo obžalobu pouze pro výtržnictví; bylo vedeno společné řízení proti útočníkovi a obránci, vůči útočníkovi případ skončil podmíněným zastavením trestního stíhání. . Okresní soud v Českých Budějovicích v odsuzujícím rozsudku nad obráncem doporučil OSZ ČB “zvážit“, zda-li povede řízení proti útočníkovi za těžké zranění obránce, avšak marně.

Základní informace k řízení

• Útok spáchán dne 2. 4. 2021 kolem 14.00 hodin na obecní cestě vedoucí podél rodinného pozemku obránce.
• Rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 25.5.2023, č.j. 8 T 50/2022 – 480 (samosoudkyně Mgr. Danuše Ehrenbergerová); obžalovaný uznán vinným dle obžaloby (s mírnou úpravou skutkové věty) a odsouzen k peněžitému trestu ve výši 20.000,- Kč.
  • Závěr, že se jednalo o extenzivní exces z nutné obrany.
  • Tatáž soudkyně nezákonně odsoudila obránce v případu Monitoring nutné obrany #3.
• Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3.10.2023, č.j. 4 To 332/2023-554 (předseda JUDr. Jiří Šťastný, soudci JUDr. Vladimíra Hájková, Mgr. Ondřej Vítů), odvolání zamítnuto jako nedůvodné.
• Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2024, č.j. 7 Tdo 153/2024-598 (předseda JUDr. Roman Vicherek, Ph.D., soudci JUDr. Radek Doležel; JUDr. Josef Mazák), předchozí rozhodnutí zrušena a věc vrácena soudu prvého stupně.
• Rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 3.6.2024, 8 T 50/2022 – 623 (samosoudkyně Mgr. Danuše Ehrenbergerová), obžalovaný zproštěn, neb jednal v nutné obraně.

Skutkové otázky

• Obránce jel do kopce vozem po cestě přiléhající k rodinnému stavebnímu pozemku, kde mu v horní části do cesty vjel malý bagr. Obránce zašlápl brzdu bez spojky, čímž došlo k udušení motoru.
  • Vystoupil z vozu a přes hluk bagru křičel na souseda (útočníka), proč mu bagrem jezdí po pozemku. Snažil se ho upozornit, že v té části byly nákladně vymezeny nivelační body.
  • Po krátké slovní výměně útočník slezl z bagru a za neustálých nadávek vykročil proti obránci, který po celou dobu stál u dveří svého vozu.
  • Útočník obránce dvakrát oběma rukama narazil do hrudníku a tím odstrčil o délku vozu s přívěsem.
  • Obránce prosil dalšího souseda (soused 2) a zedníka, kteří byli na lešení u domu poblíž, o pomoc/zavolání policie.
  • Následně došlo k zaklesnutí útočníka a obránce. Útočník útočil pěstmi a postupně obránce přetlačoval ca 20 metrů po cestě z kopce.
  • Obránce se snažil rukama bránit hlavu proti úderům útočníka, přičemž utržil úder do loketní kosti vedoucí k její zlomenině (těžké ublížení na zdraví).
  • Podařilo se mu útočníka dvakrát udeřit do obličeje a stáhnout k zemi, ruka obránce ale zůstala zaklesnutá v útočníkově podpaží.
  • Útočník byl v pokleku před ním, obránce se snažil vytrhnout ruku z jeho podpaží a současně ho shodit na zem, v obavě, že jej útočník chytí za nohy a stáhne k sobě.
  • S ohledem na stres tuto chvíli nedokázal přesně popsat, odmítl ale popis svědka, že by udeřil na zádech ležícího útočníka.
  • Od útočníka odběhl na svou parcelu, útočník ho ještě krátce pronásledoval, ale když obránce doběhl k manželce a dětem, tak odešel.
  • V nějakou chvíli své manželce nahlas řekl: “Já jsem si o toho hajzla zlomil roku.“
  • [Následoval opětovný příchod útočníka na parcelu obránce o ca 10 minut později, kdy obránci mj. vyhrožoval prostřelením kolene, byl verbálně agresivní také vůči manželce obránce, proti níž agresivně vykročoval ad., ke kontaktu nedošlo. Po výhrůžkách částečně zachyceno na videu. Přivolaná policie stále ještě nedorazila.]
• Útočník chtěl jinému sousedovi 3 pomoci odstranit štěrk z neoprávněně umístěného parkovacího místa na rodinném pozemku obránce.
  • Před soudem odmítl vypovídat, čtena výpověď z přípravného řízení.
  • Domníval se, že obránce a soused 3 jsou domluveni ohledně odstranění štěrku, chtěl sousedovi 3 pomoci, protože vlastní malý bagr.
  • Čekal na nastartovaném bagru, když přijelo vozidlo a řidič mu začal nadávat.
  • Přistoupil k vozu řidiče, zde došlo k postrkování, dostal ránu do obličeje, která mu způsobila zlomeninu nosu.
  • Byl chvíli pasivně bit, následně skončil na zemi, kde dostal tři rány do obličeje.
  • [Následně doma zapil lexaurin alkoholem a protože viděl, že se obránce snaží nakopnout jeho štěně, vyšel psovi na pomoc na pozemek obránce. Obránce toto kategoricky odmítal.]
• Klíčový svědek – zedník z lešení, před lety prováděl práci na domě útočníka, před útokem si spolu povídali.
  • Stál na lešení u domu ca 10 metrů od místa počátku potyčky, ca. 35m od místa konce potyčky.
  • Počátek potyčky popsal shodně s obráncem.
  • Následně uvedl dvě verze. Podle verze z přípravného řízení útočník tlačil obránce z kopce, dokud se útočník nedostal na zem. Podle verze řečené před soudem naopak obránce “měl navrch” a tlačil útočníka.
  • Útočník měl spadnout na zem a zde inkasovat tři rány do obličeje od obránce. Přestože na 35 metrů přesně viděl, že šlo o údery pěstí do obličeje, způsob pádu a vzájemného postavení popsat nedokázal.
  • [Přes stromy neviděl na parcelu, co se dělo na pak parcele, nemůže popsat.]
• Svědkyně – manželka obránce, v počátku se pohybovala v hloubi parcely.
  • Slyšela křik a nadávky útočníka, dobíhala k místu, kde slyšela obránce volat, ať někdo zavolá policii.
  • Viděla, že útočník obránce naráží napřaženýma rukama do hrudníku.
  • Dispečer na telefonu chtěl nutně uvést číslo popisné nejbližšího domu, při jeho hledání ztratila výhled na situaci.
  • Po ukončení hovoru viděla, jak obránce vybíhá na parcelu, útočník jej krátce pronásledoval, pak odešel pryč.
• Další svědci – sousedi
  • Soused 3 přišel až po potyčce. Popisoval, že útočník byl dále agresivní, obránce byl v klidu.
  • Soused 2 byl na lešení vedle zedníka. Situaci nepozoroval, na předvolání reagoval omluvami z důvodu časové kolize.
  • [Sousedka 4, která pozorovala situaci po příchodu útočníka na pozemek obránce ca 10 minut po útoku, tvrdila, že nic neviděla. Až po konfrontaci záběrem z videa, kterak přes plot vše pozoruje, se začínala postupně “rozpomínat”.]
• Důkaz – záznam volání manželky na tísňovou linku. Nebyl obsahem spisu, obhajoba se jej musela velmi pracně dovolávat. Na pozadí je na počátku potyčky slyšet obránce: “Já jsem se tě slušně zeptal, proč to tady děláš.“
• Znalecký posudek – povaha zranění obránce:
  • “Izolovaná zlomenina diafýzy (těla) loketní kosti vzniká obvykle přímým mechanizmem, např. úderem na malíkovou hranu předloktí. Takové zranění může vzniknout kupříkladu při vykrývání úderů původně směřovaných na hlavu a má pak charakter stopy sebeobrany proti útoku. Nepřímý mechanismus (vzácnější) se uplatní při pádu na ruku.
  • [Konec strany]
  • Jak vyplývá z výše uvedeného, ke zlomenině těla pravé loketní kosti nemohlo dojít v době, kdy [obránce] vedl úder pravou pěstí proti obličeji [útočníka].
  • Z tohoto znaleckého posudku státní zástupkyně převzala pouze část z druhé strany a dovodila, že útočník není odpovědný za těžké zranění obránce. Nadřízené státní zastupitelství v rámci dohledu pochybení neshledalo.
• Znalecký posudek – povaha zranění útočníka.
  • S ohledem na absenci informací (útočník odmítl v řízení před soudem vypovídat) neurčena doba omezení útočníka v obvyklém způsobu života.
  • Možnost vzniku zranění útočníka je stejně pravděpodobná před i po pádu na zem.
• Znalecký posudek specializace sebeobrana: Soudy odmítly tento důkaz provést “pro nadbytečnost”. [Pozn. TG: To by tak ještě chybělo, aby byl proveden důkaz, který by mohl zpochybnit jednoznačnou vinu obviněného!]

Právní hodnocení

Úvodem

Tento případ je hodný pozornosti tím, že Okresní soud v Českých Budějovicích i Krajský soud v Českých Budějovicích nesprávně hodnotily všechny rozhodující právní aspekty případu. S námitkami obhajoby se ztotožnil nejen Nejvyšší soud, ale také Nejvyšší státní zastupitelství ve vyjádření k dovolání obránce. S ohledem na rozsah níže shrnuji pouze postup budějovických instancí.

Ublížení na zdraví

Předpokladem dovození trestného činu ublížení na zdraví je prokázání doby, po kterou byl poškozený omezen v obvyklém způsobu života, což však z žádného důkazu neplynulo. Znalkyně se s ohledem na absenci podkladových dat omezila na konstatování, že zlomenina nosu “obvykle” vede k omezení delšímu než sedm dní, což bylo převzato i do rozsudku prvostupňového soudu.

Krajský soud neprovedl žádné nové důkazy a odvolací námitku v tomto směru zamítl. Sám bez jakéhokoliv podkladu kreativně změnil závěry znalkyně a soudu prvého stupně a konstatoval, že útočník byl po konkrétní dobu omezen.

Moment ublížení na zdraví

Soud došel k závěru, že ve chvíli pádu útočníka na zem mělo dojít k ukončení situace nutné obrany, a že tedy údery po tomto pádu představovaly extenzivní exces.

I pokud by tento závěr měl být správný (nebyl!), dle znalkyně byla pravděpodobnost vzniku zranění útočníka stejně vysoká před pádem (údery ve stoje, tedy v nutné obraně) i po pádu (zedníkem tvrzené údery na zemi). V souladu se zásadou in dubio pro reo tedy musí soud dojít k závěru, že zranění vzniklo ve chvíli nutné obrany. Českobudějovické soudy toho ale nebyly schopny, a to i navzdory tvrzení samotného útočníka, že zranění utržil hned při počátku potyčky.

Výtržnictví

Související: Monitoring nutné obrany #14

V případě prostého excesu z nutné obrany je vyloučeno naplnění skutkové podstaty trestného činu výtržnictví. Přestože tyto závěry explicitně vynesl Nejvyšší soud o čtyři roky dříve při kasaci rozhodnutí právě Českobudějovického krajského soudu (viz monitoring 14), čímž navázal na padesátiletou judikaturu vymezující předpoklady výtržnictví, byly v případu ignorovány.

Trvání útoku, nutné obrany

Související: Monitoring nutné obrany #13

Okresní soud se vydal na velmi zvláštní postup, který nelze nazvat jinak než rozhodcování souboje. Z vyprávění 35 metrů vzdáleného zedníka činil závěry o tom, kdo měl v jakou chvíli navrch (byť tedy zedník sám nabízel v různých procesních stádiích odlišné verze), a z toho následně dovozoval, kdy měl moment nutné obrany skončit.

Kvalitativně mimořádně horší postup ale vykázal krajský soud. Aniž by provedl jakékoliv důkazy, výrazně pozměnil závěry soudu prvého stupně, když doplnil, že obránce měl k útočníkovi přistoupit po jeho pádu. Tedy nikoliv že šlo o jediný dynamický proces útoku a trvající obrany (nadto s jednou rukou obránce zaklesnutou pod paží útočníka), nýbrž de facto o následný lynč.

Obecně platí, že “Oprávněním obránce je (…) nikoli pouhé zprostředkování možnosti uniknout vedenému útoku (…), tj. vzdálení se z dosahu útočníka, nýbrž úplné odražení/překonání takového útoku.” (NS 6 Tdo 1286/2019)

V okolnostech tohoto případu Nejvyšší soud konstatoval:

Lze totiž přisvědčit námitkám obviněného, že v nyní projednávané věci z rozhodnutí soudů obou stupňů dostatečně jasně nevyplývá, proč za nejzazší moment ukončení útoku P. B. považovaly pád útočníka na zem. Nezmínily totiž žádné okolnosti, které by z prostého pádu udělaly konec útoku, a není tedy jasně zřetelné, proč obviněný nejednal v nutné obraně i v závěrečné fázi fyzického střetu. Není přitom vždy povinností obránce (nečinně) vyčkávat a svou obranu přerušit ve chvíli, kdy útočník upadne na zem, neboť taková představa se v jistých situacích může jevit jako absurdní s ohledem na teoretickou eskalaci dalšího útoku či právě využití odmlky v obraně ze strany útočníka. Prostý pád na zem, bez přistoupení dalších okolností, pak (z hlediska obránce) musí jednoznačně představovat konec útoku a nikoli toliko dosažení chvilkové převahy. Soudy by současně měly zohlednit i obviněným předkládané výtky stran bezprostředního počínání P. B., který ze země vstal a šel směrem k obviněnému a jeho rodině. (NS 7 Tdo 153/2024)

Zavinění excesu z nutné obrany

Předpokladem odsouzení pachatele excesu z nutné obrany je dovození zavinění nejen k samotnému trestnému činu, ale také k vybočení. Zavinění představuje obligatorní znak trestného činu, tj. bez konkrétního a prokázaného závěru k této otázce nelze nikoho odsoudit.

Budějovické soudy k této otázce žádný závěr neučinily.

Právní věta

Není povinností obránce (nečinně) vyčkávat a svou obranu přerušit ve chvíli, kdy útočník upadne na zem, neboť taková představa se v jistých situacích může jevit jako absurdní s ohledem na teoretickou eskalaci dalšího útoku či využití odmlky v obraně ze strany útočníka. (NS 7 Tdo 153/2024)

Praktický komentář

Od těžkého zranění k opakovanému odsouzení

Většina nezákonných odsouzení obránců typicky vyvěrá z jednoduché trojčlenky: Obviníme toho, kdo z potyčky vyšel lépe. Jakkoliv jde o postup protiprávní, v nějaké úplně základní rovině lze pochopit alespoň jeho příčinu. Ne tak v této kauze.

Obránce skončil těžce zraněný, byl dlouho omezen v obvyklém způsobu života, policii přivolala jeho manželka, sám podával trestní oznámení. I skutečnost, že policisté obvodního oddělní věc považovali za jeho jednoznačnou nutnou obranu, jej utvrdila, že se ze strany státu nemá čeho obávat.

Ale to se brzy změnilo. Mám tedy pro čtenáře jednoduchou otázku: Kdy jste naposledy četli článek Nutná obrana X: Jak se zachovat a co dělat po úspěšném zastavení útočníka?

“Já si o něj zlomil ruku“

Klíčová věta, kterou si pamatovali i svědci, kteří si toho jinak moc “nepamatovali”. Jak státní zastupitelství tak i soudy ji následně vykládaly extrémně, až absurdně nepříznivým způsobem vůči obránci.

Z praktického hlediska tedy lze jen doporučit, abyste bezprostředně po útoku, v průběhu odeznívajících biologických následků akutní stresové reakce, a ve chvíli, kdy se rozvíjí bolest těžkého zranění, pečlivě, přepečlivě zvažovali přesný obsah a možný výklad slov, která budete případně na místě sdělovat své drahé polovičce. Protože cokoliv řeknete, bude použito proti Vám.

Usouzení

Nechci zacházet do podrobností tohoto konkrétního případu, pouze ocituji některé věty z předmluvy knihy:

Oběti útoků na zájem chráněný trestním zákonem jsou vystaveny dvojímu ataku. Ten první, zpravidla krátký a intenzivní, činí osoba označovaná v právní úpravě za pachatele, resp. útočníka. Trestní řízení, ať už v podobě neúměrně dlouhého prověřování, nebo přímo řízení před soudem, představuje druhý atak. Páchaný státem, vedený primárně proti svobodě obránce a nezřídka také s následky na zdraví oběti. (…) Usnesení o zahájení trestního stíhání představuje zásadní zásah do práv člověka. Dochází k významnému narušení možností volné volby brát se o vlastní štěstí jakožto nedílné součásti lidské svobody. Autor ze své praxe zná případy klientů ubránivších se útoku, kteří po dobu prověřování či trestního řízení pozastavili své plánované profesní či podnikatelské změny, odložili svatbu, či rezignovali na stavbu domu na své parcele (místo napadení, kde PČR „doporučila“ se nezdržovat).

Podrobně k právnímu hodnocení

Jednotlivým právním aspektům tohoto případu se podrobně věnují následující kapitoly publikace Nutná obrana v právní praxi:

• 17. Trvání a ukončení útoku, hranice extenzivního excesu
• 18.2 Úmyslné, nedbalostní a nezaviněné překročení
  mezí nutné obrany
• 18.6 Přičitatelnost následku vůči jednání v excesu.
• 18.7 Zvláštní důsledky excesu u některých trestných činů

Další články k tématu naleznete na portálu nutná obrana.

Pod čarou: Už jste byli u soudu v Minsku? Já ne, ale takto nějak si jej představuji: Vedení společného řízení proti útočníkovi a obránci. Ignorování právní úpravy a judikatury, a to navzdory důsledně vedené obhajobě. Založení klíčového vyjádření obhajoby z úvodu případu do spisu bez čísla listu. Nepochopitelné změny číslování spisu. Pasivita státního zastupitelství nahrazována rozsáhlou činností soudu vedenou proti obžalovanému. Protokolace posunující význam výpovědí. Odvolací soud bez dalšího zjevně účelově měnící klíčové části obsahu důkazů. Odmítnutí provedení znaleckého posudku zpochybňujícího výpověď klíčového svědka. A tak dále a tak podobně…