Skutek, z jehož spáchání byl obránce obžalován: “dne 17. 3. 2018 v čase kolem 18:00 hodin, v prostorách recepce hotelu XY, XY, poté, co poškozený J. V., nar. XY, vulgárně urážel obžalovaného, kdy ho vyzýval k pěstnímu souboji, doprovázel to i gestikulacemi, kterými ho vyzýval k tomu, aby vyšel před hotel, a toto dále doprovázel slovy “pojď ven a vyřeš to jako chlap”, obžalovaný na toto nereagoval a poškozeného J. V. si nevšímal, přičemž poškozený J. V. využil nestřeženého okamžiku a obžalovaného zezadu udeřil oběma rukama do hlavy, a to do oblasti týlní části hlavy, obžalovaný se proti poškozenému J. V. otočil a následně jej v rámci vzájemné potyčky opakovaně udeřil dlaní sevřenou v pěst do oblasti hlavy a horní části trupu, což vedlo k pádu poškozeného, přičemž obžalovaný pokračoval v jeho napadání i ve chvíli, kdy poškozený ležel na zemi a v potyčce nepokračoval, tím, že jej opakovaně udeřil kolenem do obličejové části hlavy a dále pak jej kopl nártem nohy do oblasti břicha a hrudníku, tímto způsobil poškozenému J. V. zlomeniny nosních kůstek, zlomeninu lícního oblouku vlevo s krevním výronem do dutiny horní čelisti vlevo, podkožní krevní výrony v oblasti obou očí, drobný plášťový krevní výron nad levou hemisférou mozku.”
Základní informace k řízení
- Útok spáchán 17.3.2018 mezi 18:04:42 a 18:14 hod.
- Konečný rozsudek vynesen 21.4.2020:
- Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14.3.2019 č.j. 29 T 95/2018 – 120 (samosoudkyně JUDr. Helena Grmelová), obránce odsouzen za ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky k trestu odnětí svobody v délce 3 měsíců s podmíněným odkladem na 18 měsíců.
- Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11.6.2019 sp.zn. 67 To 173/2019 (předsedkyně JUDr. Eva Brázdilová), odvolání zamítnuto.
- Usnesení Nejvyššího soudu v Brně ze dne 30.10.2019 sp.zn. 6 Tdo 1286/2019 (předseda JUDr. Vladimír Veselý), předchozí rozhodnutí zrušena, protože (1) nižší soudy se nevyrovnaly s obhajobou nutnou obranu, (2) nerozvedly, zda-li měl obžalovaný spáchat extenzivní nebo intenzivní exces a (3) závěry soudů při hodnocení podmínek nutné obrany byly nesprávné.
- Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 21.4.2020 č.j. 29 T 95/2018 – 201 (samosoudkyně JUDr. Helena Grmelová), obžalovaný zproštěn, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.
Skutkové otázky
- Důkazní situace poměrně jasná, vše zachytily bezpečnostní kamery hotelu. Na místě také svědkyně (recepční), její svědectví ale bylo v zásadě k ničemu. Další svědek se vyjadřoval k širším okolnostem, resp. povaze útočníka (poškozeného).
- Útočník 60 let, 165 cm, dlouhodobě konfliktní povahy, zejména pod vlivem alkoholu (při útoku byl viditelně pod vlivem). Provozovatel restaurace umístěné v budově hotelu. Dlouhodobě (roky) verbálně urážel obránce a vyhrožoval mu napadením. Vícero lidem se chlubil, že má “černý pás”.
- Obránce 30 let, cizí státní příslušník, zaměstnanec hotelu na pozici údržbáře. Svědky popsán jako bezkonfliktní.
- Útočník vyhledal obránce na recepci hotelu, kde ho začal urážet, vyhrožovat mu a vyzývat ho na pěstní souboj. Snažil se ho vyprovokovat, aby s ním šel do rvačky na ulici před hotelem.
- Obránce na to nereagoval.
- Dle shrnutí videozáznamu soudem prvního stupně:
- V 18:04:42 útočník přistoupil zezadu k obránci, který seděl na stoličce u recepce, a pěstí jej udeřil do krku/zátylku.
- Následovala deset minut trvající mela, v jejímž rámci proběhlo několik krátkých přestávek.
- Obránce poměrně rychle docílil absolutní převahy, útočník skončil na zemi.
- Útočník na zemi inkasoval několik úderů do hlavy, ať už pěstí nebo nohou.
- Útočník byl aktivní i ze země, obránce jej při každém pokusu o postavení se srazil zpět k zemi.
- 18:08:13 přichází první přestávka, v 18:08:31 útočník opět napadl obránce úderem do obličeje, incident pokračuje.
- 18:09:41 přichází druhá přestávka, obránce odchází před hotel.
- 18:11:44 útočník se neúspěšně snaží nakopnout obránce, ten ustupuje.
- 18:13:44 útočník se opět blíží k obránci, ten ustupuje přes cestu, incident ukončuje příjezd policejní hlídky v 18:14.
- Útočník strávil 11 dní v nemocnici, následoval dlouhodobý klidový režim.
Právní otázky
Intenzivní a extenzivní exces
Soudy měly jednoznačně postaveno najisto, že se obránce v úvodní fázi bránil útoku. Jednotlivé fáze útoku nicméně soudy posuzovaly izolovaně. Závěry soudu prvního a druhého stupně nejsou zcela dovedeny do konce (tj. nelze z nich pochopit, zda-li nenaplnění podmínek nutné obrany dovodily z intenzivního nebo extenzivního excesu). Z odůvodnění nicméně plyne dojem
- intenzivního excesu, souvisejícího s údery proti útočníkovi ve chvíli, kdy byl útočník na zemi,
- extenzivního excesu, souvisejícího se snahou obránce udržet útočníka na zemi, tj. údery ve chvílích, kdy se útočník ze země zvedal.
Pro takový závěr ale soudy musely ignorovat čtyři zásadní okolnosti:
- útočník v okolí rozhlašoval, že je držitelem “černého pásu”, tj. obránce se důvodně obával ztráty své převahy,
- útočník byl i ze země stále aktivní, činil výpady nohou a pokoušel se uchopit obránce, tj. útok zjevně trval,
- navzdory dosažení absolutní převahy útočník následně vedl další dílčí útoky, tj. ani obráncovy nejintenzivnější údery v první polovině incidentu nebyly dostatečné k zastavení útoku (což vylučuje intenzivní exces),
- především ale soudy musely účelově rozfázovat dílčí útoky na samostatné incidenty, a tyto posoudit bez přihlédnutí k celému skutkovému ději, což Nejvyšší soud shledal za nejzávažnější pochybení.
Soudní exces – požadavek subsidiarity
Byť své závěry o intenzivním, resp. extenzivním excesu oba nižší soudy nedovedly do konce, o to jasněji naprosto protizákonně vyjádřily požadavek subsidiarity:
- Obvodní soud pro Prahu 5: “Z videozáznamu je patrné, že ve chvíli, kdy obžalovaný shodil poškozené na zem tak, že tento spadl na záda, mohl konflikt ukončit a odejít, což obžalovaný neudělal, naopak v útoku na osobu poškozeného velmi agresivním způsobem pokračoval, aniž by byl tímto napadán či by z jeho strany zjevně hrozil jakýkoli útok na jeho osobu.”
- Městský soud v Praze: “Obžalovaný tak nepochybně měl po prvotním odvrácení útoku poškozeného možnost jiného řešení konfliktu, a to především přivoláním policie a odchodem z dosahu poškozeného (…)“
Už jen toto samotné dle Nejvyššího soudu zakládalo protizákonnost odsouzení obránce, přičemž vedle obecně známých postulátů Nejvyšší soud doplnil: “Úvaha soudů o tom, že obviněný měl a mohl konfliktní situaci řešit jinak, je tudíž ve vztahu k projednávané věci bez významu. Nikdo není povinen chovat se zbaběle, člověk není povinen sklonit se před hrubiánem a právo nesmí ustupovat bezpráví.”
Původ zranění
Ve vyjádření k dovolání se státní zástupce velmi aktivně postavil na stranu odsouzeného obránce. Vedle výše uvedených otázek přitom poměrně zajímavě rozvedl problematiku původu způsobených zranění. I pokud by měla být přijata teze soudů, že v určitou chvíli obránce přešel do útoku, protože dosáhl absolutní převahy nad útočníkem (poškozeným), pak jej i tak nelze odsoudit za ublížení na zdraví, protože s ohledem na skutkový děj nelze určit, která zranění byla způsobena v průběhu nutné obrany a která v rámci excesu. V souladu se zásadou in dubio pro reo by tedy měl být obránce zproštěn.
Právní věty
Povinnost komplexního posouzení
Při posouzení přiměřenosti způsobu útoku, jímž je odražen přímo hrozící nebo trvající útok, je nutné vždy pečlivě posoudit všechny okolnosti, za kterých k incidentu došlo. Je tedy třeba posoudit celou událost v kontextu a zejména pak na ni nahlížet v její celistvosti. Nelze vytrhnout z kontextu jen tu část jednání všech zúčastněných osob, která měla za následek újmu na zdraví či majetku. Jakékoli jednání, které je předmětem trestního stíhání, musí být vždy posuzováno s ohledem na veškeré okolnosti případu. (NS 6 Tdo 1286/2019)
Dosažení absolutní převahy obráncem neznamená ukončení útoku
Oprávněním obránce je – při dodržení podmínky, že zvolený způsob obranného jednání nebude zcela zjevně nepřiměřený povaze hrozícího či trvajícího útoku – nikoli pouhé zprostředkování možnosti uniknout vedenému útoku (…), tj. vzdálení se z dosahu útočníka, nýbrž úplné odražení/překonání takového útoku. (…) za zvažovaných podmínek (z pohledu vyloučení intenzivního excesu) není na překážku aplikace § 29 tr. zákoníku, pokud obránce získá při odrážení útoku „absolutní převahu“ nad útočníkem. (NS 6 Tdo 1286/2019)
Povinnost přesného odůvodnění
Soudy mají povinnost ve svých rozhodnutích explicitně vyjádřit, jakého excesu z podmínek nutné obrany se podle jejich závěrů obžalovaný dopustil. (parafrázováno, NS 6 Tdo 1286/2019)
Z vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství
Za zranění, která obviněný poškozenému způsobil v době, kdy jednal v nutné obraně, nemůže nést odpovědnost. Tu může nést pouze za zranění, ke kterým došlo až po vybočení z mezí nutné obrany. Soudy však toto rozlišení neprovedly. I pokud by byl správný jejich závěr o extenzivním excesu, není podle státního zástupce možné spolehlivě určit, která poranění byla v tomto excesu způsobena, a která vznikla již předtím v rámci nutné obrany. (vyjádření NSZ k dovolání ve věci NS 6 Tdo 1286/2019, převzato z rozsudku NS)
Praktický komentář
Z bezpečí justiční stráží chráněné soudní budovy se obdobné případy jeví zásadně odlišným způsobem, než jak je ve chvíli útoku vnímá obránce.
Rozfázování dílčích útoků do samostatných incidentů oproti komplexnímu posouzení věci v její celistvosti patří k častému pochybení soudů při posuzování naplnění podmínek nutné obrany.
To zásadním způsobem zhoršuje postavení obránce a zvýhodňuje útočníka. Obzvlášť v případech, kdy obránce jedná aktivně, či pokud se snaží předejít dalšímu z dílčích útoků.
Pokud je na věc nahlíženo jako na sled izolovaných jednotlivých útoků, pak je jednání obránce posuzováno prizmatem naplnění podmínek obrany proti přímo hrozícímu útoku. Jeho prokázání je ale pro obránce notoricky obtížné, což se ukázalo i v tomto případě, byť se útočník snažil vést útok až do chvíle příjezdu policie.
Oproti tomu pokud je věc posuzována komplexně, pak je jednání obránce posuzováno co do možného extenzivního excesu, či případně putativní obrany. Pak v souladu s konstantní judikaturou je co do trvání útoku, a tedy i oprávněnosti obrany, nutno vycházet ze zásady in dubio pro reo. Tedy nelze-li jednoznačně určit, zda-li útok trval, pak jde tato skutečnost k tíži útočníka.
Další články k tématu naleznete na portálu nutná obrana.
