Monitoring nutné obrany #28 – Brno, 2020 [útok brněnské soudkyně proti batoleti na ulici; přímo hrozící útok]

V tomto případu, který již dříve proběhl médii, soudkyně Krajského soudu v Brně na ulici napadla batole pohybující se na odrážedle. Matka dalšímu útoku brněnské soudkyně zabránila odstrčením v oblasti prsou, což vedlo k pádu a zranění.

Nejzajímavějším aspektem případu, ve kterém byla matka definitivně osvobozena až sedmou instancí, je skutečnost, že ostatní soudci Krajského soudu v Brně se z rozhodování případu nevyloučili pro podjatost. Z toho plyne, že osobní a profesní cti soudců a soudkyň Krajského soudu v Brně se závěr, že patří do stejné skupiny osob jako útočnice napadnuvší batole na ulici, nijak nemůže dotknout.

Úvodní foto čistě ilustrační. Foto: Benjamin Hoyt / Wikimedia

Skutek, z jehož spáchání byla obránkyně obžalována

Dne [datum] v době kolem 17:00 hodin v [obec] na ulici [ulice], na silnici před rodinným domem [číslo] po předchozí slovní rozepři ohledně chování syna [jméno] [příjmení], narozeného [rok], a jeho fyzickém napadení ze strany [celé jméno poškozené] (řešeno samostatně pod [číslo jednací] [číslo]), fyzicky napadla [celé jméno poškozené], narozenou [datum], tím způsobem, že ji oběma rukama odstrčila tak silně, že ztratila stabilitu a upadla na zem, a tímto svým jednáním poškozené [celé jméno poškozené] způsobila zlomeninu okovce levé loketní kosti s posunem úlomků, zlomeninu horního konce levé stehenní kosti s odlomením malého chocholíku s posunem úlomku a oděrky na těle, tedy vážnou poruchu zdraví, kdy tato zranění si vyžádala hospitalizaci v nemocnici a bylo nutné operační řešení poranění lokte i horního konce stehenní kosti, s citelným omezením v obvyklém způsobu života po dobu 4-5 měsíců, spočívajícím kromě bolestí v oblasti lokte a levé kyčle zejména v podstatném narušení hybnosti v levém lokti a v levé kyčli s omezením zátěže levé dolní končetiny a tím významné omezení v pohybu, ve změnách poloh, v chůzi, v podstatném omezení v oblékání, sebeobsluze, v osobní hygieně, přičemž poškozená byla ve většině životních úkonů dlouhodobě odkázána na dopomoc 2. osoby a při současném poranění horní i dolní končetiny byla pro poškozenou ztížena opora o berle či hole, byly ztíženy změny poloh a při kombinaci poranění dvou končetin se u poškozené podstatněji zkomplikovala možnost jejího pohybu a celková doba léčení bude trvat ¾ roku až rok.

V tomto jednání byly spatřovány zločin úmyslného ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1, odst. 3 TZ, a přečin výtržnictví dle § 358 odst. 1 TZ; obránkyně byla ohrožena trestem odnětí svobody na dva až osm let.

Základní informace k řízení

• Útok spáchán 10.9.2020 kolem 17:00 v Brně na ulici před rodinným domem.
• Rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 9.9.2021, č.j. 90 T 79/2021-275 (předseda JUDr. Libor Hanuš, Ph.D.), obžalovaná zproštěna, neb jednala v nutné obraně.
• Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4.11.2021, č.j. 9 To 385/2021-309 (předseda Miroslav Dlouhý), napadený rozsudek zrušen a věc vrácena prvnímu stupni k novému projednání [požadavek na doplnění dokazování a odůvodnění].
• Rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 25.1.2021, č.j. 90 T 79/2021-335 (předsedkyně Mgr. Bc. Veronika Doleželová); obžalovaná vinna dle obžaloby, odsouzena k 30 měsícům vězení s podmíněným odkladem na 36 měsíců (+ náhrady škody ve výši celkem 330.000 Kč).
• Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21.7.2022, č.j. 9 To 73/2022- 364 (předseda JUDr. Miroslav Novák) [požadavek na doplnění dokazování – rekonstrukce na místě].
• Rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 13.12.2022, č.j. 90 T 79/2021-453 (předsedkyně Mgr. Bc. Veronika Doleželová); obžalovaná vinna dle obžaloby, odsouzena k 30 měsícům odnětí svobody s podmíněným odkladem na 36 měsíců (+ náhrady škody ve výši celkem 330.000 Kč).
• Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20.4.2023, č.j. 9 To 29/2023- 486 (předseda JUDr. Miroslav Novák); rozhodnutí o vině potvrzeno, trest změněn na 2 roky odnětí svobody s podmíněným odkladem na 1 rok.
  • Dovolání proti rozsudku podala nejen obránkyně, ale v její prospěch také Nejvyšší státní zástupce.
• Rozsudek Nejvyššího soudu v Brně ze dne 20.2.2024, č.j. 8 Tdo 1045/2023-557, obžalovaná zproštěna, neb jednala v nutné obraně.

Skutkové otázky

• Obránkyně:
  • Byla se synem (1 rok, 5 měsíců) na hřišti. Syn se chtěl projet na plastovém odrážedle, tak se vydali do slepé uličky přilehlého parku.
  • Synovi se zalíbil zaparkovaný černý mercedes. Popojel k němu, nenarazil do něj, položil na něj ruku.
  • Od domu vyšla útočnice na schodiště s křikem, ať vypadnou z ulice, že tam nemají co dělat. Dále ať vypadnou od jejího auta.
  • Obránkyně se omluvila a synovi vysvětlovala, že na auto nemá sahat.
  • Obránkyně útočnici řekla, že ji nemá z veřejné ulice co vyhazovat. Křičící útočnice se začala přibližovat. Obránkyně ji vyzvala, ať přestane křičet a zavolá policii.
  • “Syn byl nejprve za ní, kde se schoval po křiku poškozené, ale potom ji objel kolem její levé ruky a popojel směrem k autu, načež poškozená přišla mezi ně ze vzdálenější strany od auta, po její levé ruce, chytla syna za pravou ruku a stáhla ho na zem z odrážedla. Syn spadl na zem, křičel a byl v šoku. Obžalovaná mu pomohla vstát, přičemž syn se schoval znovu za ní, do prostoru mezi ní a autem, protože měl z poškozené velký strach.“
  • Obránkyně pomohla synovi vstát, ten se schoval za ni. Soudkyně dál křičela, vykročila proti nim a natáhla se po synovi. Obránkyně útočnici odstrčila dlaní přibližně v místě hrudní kosti, útočnice upadla.
  • Obránkyně pomohla útočnici ze silnice na chodník. Následně se věnovala synovi, zatímco soudkyně se přemístila zpátky na silnici na místo, kde původně spadla.
    • Dle znalkyně je samostatný přesun útočnice krajně nepravděpodobný, připustila, že by byla schopna se překulit.
  • Obránkyně měla vybitý mobilní telefon, tak šla zazvonit na sousedy, aby přivolali záchranku.
  • Obránkyně chtěla opustit místo a zavolat policii ze svého domu. Manžel útočnice ji doběhl a vyrval jí kočárek s batoletem z rukou se slovy: “Seru vám na vaše dítě, mám u prdele vaše dítě“. Při vytrhnutí útočník – manžel téměř vyklopil batole z kočárku.
  • Útočící soudkyně na svého manžela křičela: “Vem jí to dítě!“
  • V té chvíli obránkyně vytrhla syna z kočárku a utíkala pryč co jí síly stačily.
  • Po příchodu s manželem volali policii.
  • Syn byl viditelně povrchově zraněn na ruce a koleni, policie doporučila navštívit dětskou nemocnici (fotky z hřiště doložily, že před útokem soudkyně byl v pořádku).
  • Manžel útočnice na obránkyni přibližně měsíc po útoku verbálně útočil na ulici, kde ji pronásledoval, dokud se na její stranu nepostavili náhodní svědci.
• Útočnice:
  • Byla v kuchyni a z okna viděla, že dítě na odrážedle opakovaně naráželo do zadní části jejího vozu.
  • Vyšla ven a vyzvala obránkyni, aby odešli od jejího vozu, ta to ale odmítla.
  • Postavila se ke dveřím řidiče a dále vyzývala obránkyni, aby odešla.
  • Hádaly se několik minut.
  • Řekla, že si zajde domů pro klíče a vůz přeparkuje. V té chvíli ji obránkyně oběma rukama silně strčila do horní části těla se slovy “ať si jde třeba do prdele“.
  • Spadla vedle auta, viděla obránkyni odcházet, začala volat o pomoc.
  • Viděla manžela vracejícího se z vycházky se psem, křičela na něj, ať obránkyni zadrží.
  • Měla dvě zlomeniny, nebyla schopná se hýbat.
• Svědek – manžel útočnice:
  • Vracel se se psem, ležící manželka na něj volala, ať zastaví obránkyni, která ji strčila na zem.
  • Chytil kočárek za madlo a vyzval obránkyni, ať čeká na policii, což ona odmítla.
  • Obránkyně vytáhla dítě z kočárku a utekla.
  • Uvedl, že mu útočnice sdělila, že byla udeřena ve chvíli, kdy se otočila. [V ten moment útočnice v soudní síni vykřikla: “Já jsem se neotočila!“]
• Svědkyně – sousedka:
  • Z okna si všimla ženy na ulici s kočárkem.
  • O chvíli později tato žena zvonila a prosila o zavolání záchranky.
  • Nikoho jiného na ulici neviděla. Zavolala záchranku a šla pro dalšího souseda, který je lékař.
  • Neví, jak se dítě chovalo, nevnímala jej, nezaznamenala, že by křičelo nebo plakalo.
• Svědek – manžel obránkyně:
  • Po příjezdu z práce viděl manželku se synem před domem. Všiml si zranění syna.
• Svědek soused, lékař:
  • Zvonila na něj sousedka, že jiná sousedka je zraněná na ulici.
  • Šel jí pomoci, ležela přibližně uprostřed silnice, popsal její zranění.
• Důkaz: Fotografie pořízené bezprostředně předtím na hřišti: batole bylo nezraněné.
• Důkaz: Ohledání mercedesu: bez viditelných známek poškození.

Právní hodnocení

Základ právního hodnocení této věci byl závislý na skutkových závěrech. Tedy: (1) zaútočila soudkyně na batole? (2) hrozil přímo další útok soudkyně proti batoleti?

V úplně první instanci soud došel k závěru o možnosti obou verzí skutkového děje, nicméně s ohledem na zásadu in dubio pro reo se přiklonil k popisu obránkyně. Následujících pět instancí se od tohoto postupu odklonilo, když považovaly výpověď obránkyně za nevěrohodnou. Absurditu řízení nejlépe dokládá následující závěr Městského soudu v Brně, vynesený ve třetím rozhodnutí ve věci: “Jestliže soud vezme v úvahu věk nezletilého a z jeho věku vyplývající drobná zranění a karamboly, k nimž zcela běžně dochází, nebylo prokázáno, že zranění vznikla synovi obžalované jednáním poškozené a že tyto neutrpěl již například dříve na hřišti.”

Tento závěr Krajský soud v Brně obrátil opět až při šestém rozhodnutí ve věci, kdy shledal útok na batole za prokázaný s ohledem na fotografie předcházející incidentu a lékařskou zprávu po incidentu. Současně však konstatoval: “Je zřejmé, že obžalovaná se neomezila jen na odvrácení hrozícího útoku poškozené, že synovi obžalované nehrozilo bezprostřední nebezpečí ze strany poškozené, takže nemohlo jít o nutnou obranu dle ustanovení § 29 odst. 1 trestního zákoníku.”

Bylo pak až na Nejvyšším soudu, aby poměrně střízlivě a vlastně jednoduše vysvětlil podstatu nutné obrany proti přímo hrozícímu útoku: “Je tak zjevné, že obrana obviněné byla užita v momentě, kdy existovala hrozba, že poškozená dál bude proti nezletilému synovi obviněné zasahovat. (…) jednala na obranu svého syna, jeho považovala za bezprostředně ohroženého jednak tím, že byl poškozenou stažen ze šlapadla, a jednak tím, že vůči nim, směrem k nim vztáhla poškozená ruku.”

K otázce legální intenzity obrany pak Nejvyšší soud již jen konstatoval: “Pokud jde o sílu, kterou v tento moment obviněná vyvinula, nelze ji považovat co do vlastního útoku za nepřiměřenou nebo přehnanou, a to přesto, že poškozená upadla a přivodila si [těžké zranění]. (…) Pro závěry o tom, zda šlo o nutnou obranu, je však podstatné vlastní jednání, nikoliv již z něho vzniklý následek.”

Právní věta

Vykročení a natažení ruky, které následovalo po předchozím fyzickém útoku, může představovat přímo hrozící útok, proti němuž je nutná obrana přípustná. (Shrnutí TG dle 8 Tdo 1045/2023)

Praktický komentář

Napadené batole. Sedm instancí. Soudcové, kteří se nevyloučili z rozhodování, s odůvodněním ale paní kolegyně soudí v jiné budově. Jeví se nadbytečným zde cokoliv komentovat.

Další články k tématu naleznete na portálu nutná obrana.