Monitoring nutné obrany #31 – Dvořiště u Smržova, 2020 [zastřelení útočníka policistou; intenzivní exces]

V souvislosti s aktuálním případem policejního zastřelení muže vyskakujícího z okna v Praze 8 byl v médiích několikrát zmíněn také dřívější případ z chatové osady ve Smržově na Jindřichohradecku. Mimo užití služební zbraně policistou mají oba případy málo společného. Nicméně, když už se o případu z roku 2020 opět mluví, je vhodné jej zevrubně analyzovat.

Skutek, za jehož spáchání byl policista odsouzen

Dne 5. srpna 2020, v době po 20:20 hod., v chatové oblasti Dvořiště nacházející se v katastru obce Smržov, na příjezdové komunikaci před chatou č. ███, při výkonu služby příslušníka Policie České republiky, konkrétně při šetření podezření z porušení veřejného pořádku oznámeného ████████████████, nar. dne ███████████, když zpozoroval, že k chatě přichází její druh, ███████████████, nar. dne ███████████, v podnapilém stavu, s nasazenou plynovou maskou a vydávající nesrozumitelné výrazy, vytáhl z pouzdra opasku služební zbraň, samonabíjecí pistoli CZ 75 D Compact, výrobního čísla S2530, ráže 9 mm Luger, kterou nabil a namířil ji na ██████████████,
a když ██████████ došel na úroveň vedlejší chaty č. ████, ██████████████ proti němu užil výzvy, aby si lehl na zem, na což ███████████████ nereagoval a odhodil plynovou masku, načež nereagoval ani na další výstrahu ██████████████, aby se nepřibližoval, jinak bude střílet, pokračoval v chůzi k obžalovanému a svlékl si tričko se slovy, že se nebojí,

přičemž ████████████████ se po celou dobu přibližování ████████████████ – po dosavadním míření zbraní na jeho osobu – nepokusil jmenovaného odradit od dalšího přiblížení se prostřednictvím výstřelu směřovaného do bezpečného prostoru, a když se k němu ███████████████ přiblížil na vzdálenost cca 5 m, na tohoto ze zbraně vystřelil v úmyslu jej usmrtit, přičemž mířil do oblasti hrudníku, a střelou mu způsobil vstřel vpředu na hrudníku, 6 cm vlevo od střední čáry, přičemž střelný kanál pronikl 4. mezižebřím do dutiny hrudní, kde střela způsobila ložiskové zhmoždění plic, pronikla srdcem prakticky v předozadním směru a skončila ve svalstvu při 11. hrudním obratli vlevo,

vůči █████████████████████ zastavil, jeho trup se předklonil do vodorovné polohy a současně rotoval doprava cca o 90 stupňů, tedy bylo zjevné, že ███████████████ byl střelou zasažen a původně předpokládaný útok od něho již nehrozí, a přestože █████████████████ po výstřelu tento změněný pohyb ████████████████ pozoroval, opětovně na něho vystřelil v úmyslu jej usmrtit, znovu mířil do oblasti hrudníku a střelou mu způsobil vstřel v levé podpažní řase vpředu, přičemž střela pronikla podkožím, svalovinou a mezi 4. a 5. žebrem, které tříštivě poškodila, pokračovala do dutiny hrudní, kde povrchově rozhmoždila vnitřní plochu horního laloku levé plíce, zcela rozhmoždila srdeční hrot a po projití bránicí a žaludkem skončila v meziobratlové ploténce mezi 3. a 4. bederním obratlem,

načež tělo ██████████ pokračovalo v pádu a rotaci, vůči ███████████████████ se téměř odvrátilo a došlo k hlubokému předklonu trupu, tedy bylo zjevné, že ███████████████ není schopen dalšího jednání, avšak █████████████████ na něho přesto ze vzdálenosti hlavně zbraně kratší 2 m od těla zasaženého opětovně vystřelil v úmyslu jej usmrtit, opět mířil do horní části trupu a střelou mu způsobil vstřel na levém boku, kde střela pronikla dutinou břišní, sestupným tračníkem tlustého střeva a ledvinou a skončila při 2. bederním obratli vlevo ve svalovině,

přičemž zranění ████████████████ způsobená prvním a druhým zástřelem byla smrtelná, smrti nebylo možno zabránit za žádných okolností, a třetí zástřel způsobil těžké zranění důležitého orgánu, které by při včasném poskytnutí specializované lékařské pomoci nemuselo vést ke smrti, avšak již v důsledku zranění srdce po prvním a druhém zástřelu došlo bezprostředně k zástavě krevního oběhu a krátce poté █████████████ zemřel.

Policista byl odsouzen za spáchání zločinu zabití dle § 141 odst. 1 trestního zákoníku a přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku.

Základní informace k řízení

• Útok spáchán 5. 8. 2020, v době po 20:20 hod., v chatové oblasti Dvořiště nacházející se v katastru obce Smržov.
• Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 5. 2022 č. j. 20 T 1/2022- 2098 (předseda Mgr. Jaromír Hájek), obžalovaný uznán vinným, odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 3,5 let ve věznici s ostrahou, zabrání 11 legálně držených palných zbraní.
• Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 5.10.2022 č.j. 8 To 64/2022-2145 (předseda JUDr. Jiří Lněnička), vina potvrzena, trest snížen na 3 roky s podmíněným odkladem na 5 let, zrušeno zabrání zbraní, neb neměly s trestným činem žádnou souvislost.

Skutkové otázky

Policista:

• U prvosledové hlídky od 2016. Oděn mj. ve služebně pracovním stejnokroji 92, balistické vestě s chrániči kolen a taktickými botami, tedy vybaven standardní výstrojí příslušníků prvosledových hlídek. Ostré střelby ze služební pistole minimálně 8x za rok v doporučeném objemu 400 vystřelených nábojů. Nácvik používání donucovacích prostředků a nácvik základních taktických dovedností provádějí minimálně 8x za rok. V rámci střelecké a fyzické přípravy hodnocen jako nadstandardní, celkově jako průměrný.
• Psycho posudek: “Nejedná se o lehkovážnost nebo vědomou nedbalost, ale vlastnost jeho psychického fungování (pravděpodobně podmíněnou zmíněnými organickými změnami centrální nervové soustavy, způsobenými prodělanou operací mozku, kterou podstoupil k odstranění koloidní cysty III. komory mozkové v lednu roku 2018, kdy byl operován pro akutní obstrukční hydrocefalus, přičemž pooperační průběh byl komplikován neuroinfekcí). █████████████████ zároveň dostatečně nezohledňuje subtilní aspekty reality nebo kontextuální informace, což může následně vést k maladaptivnímu chování. Jmenovaný v současnosti disponuje průměrnými intelektovými schopnostmi, přičemž výkon pravděpodobně nedosahuje úrovně, která byla pro něho dříve obvyklá (před operací mozku). Jeho psychomotorické tempo je pomalejší, než by bolo možno vzhledem k věku očekávat. Kognitivní flexibilita obžalovaného je dobrá za předpokladu, že nepracuje pod časovým tlakem.” / “… v inkriminované době nastalo tzv. zúžené vědomí, zaměřené jen na danou situaci, spočívající v ohrožení ze strany poškozeného ████████████████. Obžalovaný byl tedy zaměřen jen na poškozeného, své okolí vnímal, ale realisticky je nevyhodnocoval, obával se dalšího útoku ze strany poškozeného, třeba i na další účastníky konfliktu, a vnímal potřebu sebe, potažmo je před poškozeným chránit.” [Z rozsudku KSČB 20 T 1/2022- 2098]
• Útočník mu byl znám, od kolegů věděl, že se dříve choval agresivně, vyzýval je na souboj, kopy jim poškodil dveře služebního vozu.
• Na začátku noční služby byli přivoláni do chatové oblasti, kde měl (pozdější) útočník dělat “rozbroje a problémy” (volala partnerka + sousedi ohlásili “fetky zase dělají bordel”). Při příjezdu útočníka potkali mimo chatu u hráze, ten si okamžitě sundal triko, následně řekl, že policisty zná, triko si opět oblékl a sdělil, že “stejně půjde do vězení”, posadil se a vystupoval dále klidně.
• Policisté ho nechali u hráze a dojeli k chatě, kde stála a plakala partnerka útočníka, po nohou jí stékala krev. Uvedla, že zřejmě potratila.
• Ca 30 minut po příjezdu (policisté fotili, hovořili se sousedy, atd.) se ozval řev, mužský hlas “já vás rozsekám”, žena uváděla, že se bojí, ať k ní útočníka nepouštějí.
• K místu se rychle blížila osoba v mikině s kapucí přes hlavu a něčím zakrytým obličejem. Útočník shodil batoh včetně mikiny, v té chvíli policista identifikoval, že má na obličeji plynovou masku. Uvedl: “V tomhle jsem běžel dva kilometry, jsem vybejkovanej, teď vás rozsekám.”
• Policista měl původně v ruce pepřový sprej, ale když rozpoznal plynovou masku, tak ho zahodil. Vzal do ruky pistoli, mířil do spodní části těla a křičel: „Policie, jménem zákona, stůj, lehni si na zem!“
• Poté si strhl plynovou masku z obličeje a zahodil ji za sebe. V ten moment v ruce poškozeného █████████████████ zpozoroval nějaký předmět, ale měl fixovaný pohled na obličej a hrudník ████████████████, takže zmíněný předmět nemohl identifikovat a ani v současné době jej není schopen popsat. Je si však jistý tím, že nějaký předmět ███████████████ v ruce držel, což mu následně, když se na tento ptal, potvrdil █████████████. Poškozeného proto vyzval, ať „to“ odhodí, přičemž ten výzvu nerespektoval a naopak se proti █████████████████████ rozešel. Na to obžalovaný reagoval slovy: „Kurva, budu střílet!“, k čemuž se mu od ████████████████ dostalo odpovědi: „Tak si střílej…“ a z chůze se proti █████████████████████ rozeběhl. Obžalovaný se dosud podrobněji nezajímal a lokalizaci jednotlivých zástřelů na těle. [Z rozsudku KSČB 20 T 1/2022- 2098]
  • Záznam policejní relace “Prosim tě střelba, střelba, sejmul jsem ████████, sráče, tady na Smržově…, šel proti mně v plynovej masce, nebylo možný použít pepřák. Tři rány…“, a požadoval příjezd zdravotnické záchranné služby. Na dotaz operačního střediska: „Takže von střelil na kolegu a ty jsi střelil do něj, dobře to chápu?“, █████████████████ odpověděl: „Ne, prosim tě, šel proti nám, nafetovanej, v plynovej masce, kolega byl u oznamovatelky, šel proti mně, dal jsem opakovanou výzvu a rozběh se proti mně. Třikrát jsem vystřelil, jeden varovnej výstřel, dvě rány.“ [Z rozsudku KSČB 20 T 1/2022- 2098]
  • Další relace o dvacet minut poději: Hele, měl v ruce nějakou zbraň? Něco? – Hele, v ruce, v ruce, si myslim, že nic neměl, ale von je docela velkej, to je vazba jak svině. Ale nevím, no. – V ruce nic neměl, jo.  – Myslím si, že ne, myslím si, že ne, ale... – V ruce nic neměl, a ty ho znáš, jako, podle toho, jako že to je nějakej problémovej člověk, jo? – Jo, jo, s tim jsou tady problémy prostě furt, sem se jezdí, sem se jezdí skoro pořád a je to tady na denním pořádku. Jako nikdy to nebylo takhle vyhrocený jako jo. Minule tady na kluky vytáhnul nějakou trubku, nebo co, že jo, ale… [Z rozsudku KSČB 20 T 1/2022- 2098]
• Policista byl přesvědčen, že první výstřel, který nazýval “zpackaným”, zamýšlel jako varovný, následující dva po přizvednutí zbraně jako obranné.
• Po prvním výstřelu poškozený v pohybu proti němu pokračoval, možná mohl udělat jeden krok a poté se (dle aktuálního povědomí obžalovaného o důkazní situaci) začal zřejmě „nějakým způsobem točit někam, někam kroutit“, avšak tehdejší vnímání situace ███████████████████ přimělo ke dvěma dalším výstřelům jdoucím v rychlém sledu po sobě. Při prvním výstřelu se od poškozeného nacházel ve vzdálenosti srovnatelné s jeho odstupem od místa předsedy senátu, když se nacházel u řečnického pultu určeného pro v řízení vypovídající osoby (v jednací síni Krajského soudu v Českých Budějovicích č. dv. 62), která – jak vyplývá z úředního záznamu založeného na č.l. 2074 spisu (p.v.) – činí 230 cm. Tehdy situaci vnímal tak, že při každém ze tří výstřelů poškozený proti němu postupoval čelně, načež až po třetí ráně začalo jeho tělo rotovat, nicméně jejím popisem si není jistý, což odůvodnil tím, že před poškozeným ustupoval, navíc v místě byl blátivý terén a jednalo se o vyhrocený konflikt s agresivním útočníkem. [Z rozsudku KSČB 20 T 1/2022- 2098]
• Následně s kolegou zajistili útočníka a s třetí osobou zahájili poskytování první pomoci.

Druhý policista:

• Dříve útočníka řešil pro oznámení o ohrožování střelnou zbraní, jindy pro tvrzené napadení partnerky (což žena následně sama popřela), je mu známo, že měl jiným kolegům poškodit služební vůz.
• Útočník nejprve u hráze působil agresivně, když zjistil, že policisty zná, tak se uklidnil.
• U chaty opilá žena (2 promile) od pasu dolů od krve, přivolali jí záchranku.
• Slyšel přibližující se řev, nadávky, křík, že je rozseká.
• Měl přes obličej nasazenou plynovou masku a uváděl: „Teď jsem v tomhle běžel 2 kilometry a jsem vybejčenej!“, což svědka straší dodnes. [Z rozsudku KSČB 20 T 1/2022- 2098]
• Žena reagovala hystericky, držela se policisty za oblečení, snažila se za něj schovat.
• Útočník si sundal oblečení, přibližoval se téměř během, neustále máchal rukama.
• Slyšel opakované výzvy kolegy, aby se útočník zastavil, jinak že bude střílet, sám odstupoval dozadu.
• Přes křoví ztratil výhled, následně slyšel, že kolega křičí “zahoď to, nebo střelím!” Útočník měl v ruce předmět asi 0,5 – 1 m dlouhý, asi trubku.
• Po prvním výstřelu tělo útočníka pokračovalo dál dopředu, vteřinu po něm následoval rychlý dvojvýstřel.

Partnerka útočníka:

• Žili spolu od října 2019, při pravidelných hádkách oba demolovali vybavení chaty, házeli po sobě věci ad. Policie u nich byla i několikrát týdně, ale někdy se i dva týdny stalo, že nemusela přijet. Dříve užívali oba pervitin, na přelomu 2019/2020 údajně přestali a užívali jen alkohol.
• Toho dne hodně pili, po hádce přivolala policisty, aby útočníka “uklidnili”. Ten mezitím sám odešel.
• Policisté přijeli do 15 minut od jejího oznámení. Tvrdí, že nebyla zraněná, mimo drobných poranění na chodidlech, která si sama způsobila od střepů ležících na zemi. Z intimních partií začal údajně krvácet až po střelbě (byla těhotná, dítě poději porodila).
• Útočník se blížil, křik nezaznamenala. Ca. 4-5m od policisty si sundal triko, načež udělal půlkrok dopředu a padl výstřel, kterému nepředcházely žádné výzvy. Po výstřelu se útočník chytil za ránu na srdci a začal rotovat. Policista přistoupil blíže k útočníkovi a po pár vteřinách vystřelil podruhé. Když už útočník ležel na zemi, tak přidal třetí výstřel.

Nábojnice:

• Vyšetřovatelé na místě našli pouze jednu nábojnici, byť důkladně hledali i ostatní. [Pozn. TG: Odnesení nábojnic zaražených v podrážce bot je stejně časté na místě činu jako na střelnici.]

Dále:

• Útočník dříve 6x pravomocně odsouzen, opakovaně vězněn.
• V souběžném řízení bylo jednání útočníka řešeno pro nebezpečné vyhrožování a násilí proti úřední osobě (odloženo pro smrt).
• Kamery policejního vozu se automaticky vypnuly ca. 15 minut po zaparkování, ca. 15 minut před střelbou.
• V chatové oblasti se ho báli, choval se “nestandardně”, chodil s mačetou (ale nikomu s ní nevyhrožoval).
• Sousedé uvnitř chatky vedle hluk střelby nezaznamenali.
• Svědkyně grilující u chatky vedle před střelbou slyšela řev a pak slova jako “odhoď to, zahoď to, vyhoď to!”. Následně slyšela výstřel, krátkou pauzu a pak dva výstřely.
• Svědkyně v další chatě slyšela, jak žena z chaty pod nimi volá o pomoc a chce, aby někdo zavolal policii, že ji chce muž zabít. … Slyšela, jak policista křičí “lehni na zem” asi třikrát, pak padly tři výstřely. Chatu měli pronajatou, útočník měl dříve majitele napadnout, proto je majitel varoval, aby se v případě problémů zamknuli uvnitř.
• Další svědek slyšel třikrát “stůj”, následně výstřel.
• Spousta dalších výpovědí chatařů, kteří slyšeli výstřely. Chatová oblast byla dlouhá desetiletí bezproblémová, to se pak změnilo. Neustálý křik, pravidelně policie, v okolí injekční stříkačky, ad. Žena byla opakovaně napadena, opakovaně od krve, lidé různě volali policii či záchranku. Při přibližování se zpět k chatě útočník křičel něco ve smyslu “zmrdi policajtský” a “zabiju vás”.
• Lékař RZS: Družka útočníka byla nabuzená, bránila záchranářům v účinném přístupu k němu, komplikovala pokusy o resuscitaci.
• Znalecké posudky:
  • Střelná rána zepředu do srdce “téměř okamžitě znemožňovala další jednání” útočníka. “Schopnost volního jednání je po vzniku takovéhoto zranění krátká, řádově odhadem nejvýše do 10 vteřin. … Je však nutné připustit, že ███████████████ po vzniku zástřelu mohl pokračovat v započatém pohybu, například při běhu či rychlé chůzi mohl udělat ještě několik kroků a až poté mohlo dojít k pádu a rotaci těla.” [Z rozsudku KSČB 20 T 1/2022- 2098]
  • Výpověď policisty byla znalci vyhodnocena jako v úvahu přicházející alternativa skutkového děje pouze do okamžiku vzniku prvního zástřelu na těle poškozeného.
  • “… první střela směřovala zpředu na hrudník a kromě jiného pronikla mezikomorovou přepážkou srdce. … ███████████████ mohl několik sekund pokračovat v započatém pohybu (například několika kroky, což mohlo střelci imponovat jako cílený pohyb vpřed, pak došlo k pádu těla dopředu za současné rotace doprava). Následoval druhý výstřel, se střelou pronikající do dutiny hrudní levou přední podpažní řasou (do předkloněného a již mírně doprava rotujícího a padajícího poškozeného), a srdcem, resp. srdečním hrotem. Následoval třetí zástřel do levého boku dále padajícího a doprava rotujícího poškozeného.” [Z rozsudku KSČB 20 T 1/2022- 2098]
  • “Uvažovány byly i jiné varianty pohybů těla poškozeného v závislosti na jeho rychlosti v době prvního výstřelu, přičemž přijatelné jsou tři varianty, a to jak případ, kdy se █████████████ v době střelby pohybuje chůzí proti ███████████████████, tak rozeběhnutí se proti obžalovanému, ale i možnost, že poškozený se proti ██████████████████ nepohybuje a stojí na místě.” [Z rozsudku KSČB 20 T 1/2022- 2098]
  • Výrazné povýstřelové zplodiny na těle útočníka ukazují, že alespoň jeden výstřel byl veden ze vzdálenosti kratší než 2 metry.
• Budějovický soud odmítl provést velké množství důkazů navrhovaných obhajobou.

Právní hodnocení

Nutná obrana x oprávněné použití zbraně

Soud zhodnotil jednání útočníka jako “bezprostřední hrozbu fyzickou konfrontací ze strany [útočníka]” [odst. 148], tedy slovy zákona přímo hrozící útok ve smyslu § 29 trestního zákoníku. Věc tedy byla posuzována primárně optikou nutné obrany, nikoliv ustanovení o oprávněném použití zbraně dle § 32 trestního zákoníku.

In dubio pro reo v podání jihočeské justice

Krajský soud v Českých Budějovicích provedl následující zásadní závěry:

• “Lze mít za bezpečně vyloučené, že by [útočník], když se blížil k obžalovanému, držel v ruce kovovou tyč či jiný obdobný předmět“, a “policisté nevypovídali pravdivě.”
  • K tomu Krajský soud v Českých Budějovicích uvedl především: “Nelze [si] představit přesvědčivější důkazní materiál než bezprostřední sdělení samotného ohrožení pociťujícího policisty kolegovi.“
  • Nechci hodnotit, zda-li policisté lhali nebo nikoliv. Výše uvedené východisko, na kterém soud postavil závěr o lhaní, je však naprosto pomýlené. Ve své praxi jsem se ještě nesetkal s klientem, který by bezprostředně po situaci odvrácení útoku byl schopen popsat skutkový průběh stejně, jako to činí s odstupem. Nejde o lež, je to přirozený důsledek fyziologických procesů nastupujících v důsledku akutní stresové reakce, podrobně popsaných na s. 288 a násl knihy Nutná obrana v právní praxi. Proto také v 10. díle série NO na webu uvádím: “Nejlepší vybavení si vysoce stresující situace přichází až po dvou či třech cyklech plnohodnotného spánku. I kdybyste v rozporu se všemi radami uvedenými v tomto textu chtěli být co nejvíce nápomocni policii a snažili se vše výřečně popsat, nejspíš toho nebudete fyziologicky schopni. Pozdější změna či doplnění detailů mohou být v lepším případě vykládány jako účelové, v horším přímo jako lživé.” Citované východisko soudu je přesně opačné než realita.
• “Výpověď manželů [JMÉNO SOUSEDŮ] (z vedlejší chaty) podporuje slova obžalovaného rovněž o tom, že na poškozeného křičel také „zahoď to“. Taková okolnost však s ohledem na shora rozvedenou argumentaci nemůže na závěru o tom, že [útočník] v inkriminované době nebyl vybaven žádnou zbraní, ničeho změnit, přičemž výzvu „zahoď to“, pokud skutečně vyslovena byla, lze snadno vysvětlit tím, že [útočník] měl nasazenou plynovou masku, s kterou během přibližování se k obžalovanému manipuloval, načež tuto i dle tvrzení [útočník] (možná právě k jeho výzvě) odhodil. [Z rozsudku KSČB 20 T 1/2022- 2098]”
  • Soud nemůže relativizovat výpověď svědků, pokud tyto výslovně neoznačí za nedůvěryhodné. [Pozn. TG: Naopak, naprosto nedůvěryhodné jsou závěry soudu – opravdu bude někdo vůči útočníkovi křičícímu “zabiju vás” volat výzvy k odhození plynové masky?]
  • Hledání alternativních vysvětlení v neprospěch obžalovaného je v přímém protikladu se zásadou in dubio pro reo.
• “Možnost, že by zástřel v těle ████████████████ způsobený první ranou mohl být následkem střely nemířené právě do místa zásahu, jak tvrdí obžalovaný s odkazem na zaškobrtnutí snad kvůli terénním nerovnostem, je krajně nepravděpodobná …” [Z rozsudku KSČB 20 T 1/2022- 2098
  • Opět, pokud průběh dokazování tuto možnost jednoznačně nevyloučil (což plyne ze slov “krajně nepravděpodobná”), je v rozporu se zásadou in dubio pro reo aby ji soud bez dalšího odmítl.
  • Hodnocení soudu zde představuje typickou neschopnost a absolutní neochotu vžít se do vysoce stresové situace obránce v konkrétních podmínkách přímo hrozícího útoku (nadto obránce se specifickým psycho profilem) namísto bohorovného hodnocení z klidu soudní místnosti.
• Dále: “V případě druhého a třetího výstřelu již [policista] pozoroval, že poškozený [útočník] byl prvním výstřelem zastaven v postupu vůči jeho osobě.” [Pozn. TG: Srov. výše červeně vyznačené opačné závěry znalců]
  • Zde již soud své rozhodnutí staví na závěrech, které jsou v přímém rozporu s dříve samotným soudem citovaným znaleckým posudkem.

Zavinění excesu – absolutní nezákonnost rozsudků ve věci

Soud došel k závěru o překročení podmínek nutné obrany a nenaplnění podmínek oprávněného použití zbraně. V takovém případě je ale povinností soudu hodnotit nejen zavinění ve vztahu k trestnému činu, ale také zavinění ve vztahu k překročení mezí nutné obrany (s. 242 – 265 knihy Nutná obrana v právní praxi). Soudy však zavinění ve vztahu k excesu vůbec nehodnotily. To činí rozsudek absolutně nezákonným.

S ohledem na (1) tvrzení policisty, že první výstřel zamýšlel jako varovný při současné aplikaci (2) psycho posudků policisty lze přitom považovat za možnou variantu nedbalostního i nezaviněného překročení podmínek nutné obrany.

V nedbalostním případě by se na jednání policisty aplikoval § 143 odst. 2 TZ, kde za usmrcení z nedbalosti hrozí 1-6 let, nikoliv § 141 zabití se sazbou 3 – 10 let. Vedle samotného nižšího trestu má odsouzení za nedbalostní trestný čin oproti úmyslnému celou řadu navazujících důsledků pro další životní uplatnění policisty.

Přestože to bylo jeho povinností, soud hodnocení zavinění excesu vůbec neprovedl. Vynesený rozsudek je tak jednoznačně nezákonný.

Intenzivní exces

Ve vztahu k hodnocení intenzivního excesu, tedy překročení zákazu obrany zcela zjevně nepřiměřené způsobu útoku, soud provedl následující zásadní závěry:  “Výstroj ███████████████████, jeho výcvik a praktické zkušenosti z výkonu služby (v praxi policistů jsou situace, kdy k nim přistupují neozbrojení podnapilí výtržníci a vyzývají je k fyzickému souboji, běžné, přičemž pravidelně bývají řešeny bez použití invazivních donucovacích prostředků) jej pro případ fyzického zápasu s jinou osobou či zákroku proti útočníkovi vybavovaly v míře podstatně vyšší, než by tomu bylo v případě jiné osoby, která by neabsolvovala takový výcvik a nezískala takové zkušenosti jako obžalovaný, který – ač tak neučinil – měl důsledněji zvážit možné varianty útoku polonahého neozbrojeného muže, postupujícího proti němu. Shora popsaná situace totiž ███████████████████ prakticky neohrožovala na zdraví a již vůbec na životě…” [Z rozsudku KSČB 20 T 1/2022- 2098]

I při akceptování naprosto nepřesvědčivého závěru soudu, že útočník neměl v ruce žádný předmět, s tímto hodnocením naprosto nesouhlasím. Pro jeho validitu je totiž potřeba akceptovat, že:

• feťák
• známý svou agresivitou a sklony k násilí
• rázně se přibližující za křiku “zabiju vás”
• proti tasené palné zbrani a opakovaným výzvám “stůj”
• zprvu v plynové masce, kterou před samotným pokusem o výpad odhodí

nepředstavuje reálnou hrozbu přímého útoku na fyzickou integritu cíle jeho jednání. To je však závěr v přímém rozporu s objektivní realitou, bez ohledu na míru výcviku a vybavení zasahujícího policisty. Každý útok na tělesnou integritu inherentně představuje ohrožení zdraví, v krajní míře i života.

Putativní obrana

V rozsudcích neřešenou otázkou, která by přirozeně navazovala na otázku zavinění excesu, je pak vyloučení putativní obrany ze strany policisty.

Nejenže vyloučit tuto možnost bylo zákonnou a ústavní povinností soudů rozhodujících ve věci, ale také k tomu psycho posudky policisty přímo vybízejí.

Praktický komentář

V zásadě si dovedu představit, že by i zákonně a logicky provedené posouzení věci vedlo k více méně stejnému závěru, tedy podmíněnému trestu odnětí svobody. Byť tedy zrovna psycho profil zasahujícího policisty poměrně přímočaře vede spíše k nedbalostnímu excesu. V tomto ohledu je důležité zdůraznit, že soud jej nevyloučil, nýbrž toto posouzení vůbec neprovedl, byť to bylo jeho povinností.

Nemohu se přitom ubránit dojmu, že Vrchní soud v Praze se k věci postavil pragmaticky: Vida rozsah pochybení Krajského soudu v Českých Budějovicích, raději “stáhl” trest na podmíněný, než aby nutil prvostupňový soud k provedení “reparátu”, který by dost možná dopadl obdobně a mohl být pouze počátkem soudního ping pongu (srov. monitoring #3, #25, #26, nebo #28).

Za šokující považuji, že zasahujícímu policistovi (obžalovanému) nebylo umožňěno se účastnit vyšetřovacího pokusu, kterého se účastnilo vícero znalců. Je absurdní, že znalci v průběhu vyšetřovacího pokusu neměli možnost se bezprostředně seznámit s verzí policisty a k té se přímo vyjádřit.

Ve věci také citelně absentoval znalecký posudek z oboru sebeobrana.