Monitoring nutné obrany #25 – Karviná, 2020 [šest kol soudního řízení za bodnutí útočníka ženou; intenzivní exces]

Případ, v němž po celodenním popíjení alkoholu muž napadl svou bývalou ženu v jejím bytě při krájení zeleniny. Držel ji zezadu za vlasy a mlátil hlavou o kuchyňskou linku, na výzvy, aby toho zanechal, nereagoval, tlačil ji k zemi, žena se bránila jediným bodnutím nožem. Obránkyně byla osvobozena hned v prvním stupni, avšak státní zastupitelství se jen tak nevzdalo, a trvalo dalších pět rozhodnutí, než byla obránkyně finálně zproštěna viny; v mezičase byla obránkyně státem uvězněna.

Věc je zajímavá také tím, že se ve svém důsledku odklání od závěrů Nejvyššího soudu, které byly podrobně kritizovány v Monitoringu nutné obrany #9.

Skutek, z jehož spáchání byla obránkyně obžalována

Dne 31. 03. 2020 v době kolem 17:30 hodin, xxx, na ul. xxx, v xxx. patře domu, v kuchyni bytu č. xxx, nájemce obv. Andrey O., po předchozí společné konzumaci alkoholu a navazující slovní a fyzické rozepři, poté co ji poškozený Petr H. chytil za vlasy a udeřil hlavou o kuchyňskou linku, poškozeného Petra H. bodla obloukovitě vedeným úderem kuchyňským nožem s plastovou rukojetí černé barvy zn. Fiskars o celkové délce cca 287 mm, délky čepele v místě ostří cca 165 mm a maximální šířky čepele cca 17 mm do zadní strany hrudníku a způsobila poškozenému Petru H. zranění – bodnou ránu o délce 4 cm na zádech vlevo cca 5 cm pod levou lopatkou v úrovni 10. hrudního obratle s průnikem bodného kanálu do hrudní a následně břišní dutiny se vznikem pneumothoraxu (vniknutí vzduchu do dutiny hrudní), kdy se jedná o zranění těžká naplňující kritéria poškození důležitého orgánu a průměrnou dobou léčení v délce 4-5 týdnů,

a tohoto jednání se dopustila přesto, že byla odsouzena rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 17. 11. 1999 sp.zn. 1 T 1/99, který nabyl právní moci dne 14. 3. 2000, mimo jiné pro pokus trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odstavec 1 – § 222 odstavec 1 trestního zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let s podmíněným odkladem výkonu tohoto trestu na zkušební dobu tři a půl roku.

V tomto jednání bylo spatřováno úmyslné spáchání těžké újmy na zdraví ve smyslu § 145 odst. 1 TZ, a to opakovaně ve smyslu § 145 odst. 2 písm. g) TZ, za které lze uložit trest odnětí svobody na pět až dvanáct let.

Základní informace k řízení

• Útok spáchán 31. 03. 2020 v době kolem 17:30 hodin v Karviné v bytě obránkyně (útočník se zde nacházel oprávněně).
• Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 8. 2021, sp.zn. 31 T 8/2021 (předseda Mgr. Daniel Hřivňacký), obžalovaná zproštěna, neb jednala v nutné obraně.
• Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.11.2021, č.j. č. j. 6 To 72/2021-307 (předseda JUDr. Milan Kaderka), napadený rozsudek zrušen a věc vrácena prvnímu stupni k novému projednání.
• Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 11.4.2022, č.j. 31T 8/2020 – 344 (předseda Mgr. Daniel Hřivňacký), obžalovaná uznána vinnou dle obžaloby a odsouzena k trestu odnětí svobody v délce tří let s podmíněným odkladem na 3 roky; zdravotní pojišťovně přiznáno 60.198 Kč.
• Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24.11.2022, č. j. 6 To 42/2022 – 419 (předseda JUDr. Milan Kaderka, soudci JUDr. Aleš Vašků a JUDr. Renáta Sobalová), obžalovaná uznána vinnou dle obžaloby a odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce trvání tří let, a to do věznice s ostrahou.
• Usnesení Nejvyššího soudu v Brně ze dne 19.4.2023, sp.zn. 4 Tdo 299/2023 (předseda JUDr. František Hrabec), předchozí rozhodnutí zrušena a věc vrácena soudu prvého stupně. Obránkyně propuštěna z vězení.
• Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 6. 2023, č.j. 31 T 8/2020-539 (předseda Mgr. Daniel Hřivňacký), obžalovaná zproštěna, neb jednala v nutné obraně.

Skutkové otázky

Skutkové závěry proto krajský soud, za situace, kdy ani poškozený Petr H. a ani svědek Michal D. u hlavního líčení jednání obžalované O. nepopsali a žádné skutečnosti o jednání obžalované O. nebyli schopni uvést ani další svědci, opřel o doznání obžalované O. z přípravného řízení. (KS Ostrava, č.j. 31T 8/2020 – 344)

• Útočník bývalý manžel obránkyně.
  • Odmítl vypovídat.
  • Dle svědka útočník “si rád vypije pivo, tak je agresivní, startuje a potom si nic nepamatuje, protože bere prášky, on je schizofrenik, má takové ty hlasy. On jak vypije alkohol, tak je prostě mimo.” Dle dalších svědků naopak není agresivnější než jiní muži.
  • Dříve odsouzen a vězněn pro pokus o zapálení člověka.
  • Záchranářům uvedl, že byl ve vchodě do věžáku bodnut neznámou osobou. Následně známým uvedl, že ho bodla bývalá manželka v bytě, a že “nechce, aby šla sedět.”
• Obránkyně bývalá manželka útočníka. Společný syn, útočník v bytě nežije.
  • Deset záznamů v trestním rejstříku.
  • V hlavním líčení uvedla, že jednala v nutné obraně, dále odmítla vypovídat, čteny podrobné výpovědi z přípravného řízení.
  • Útočník a svědek přišli do bytu někdy dopoledne kolem 10 hod., zde popíjeli rum, ona sama popíjela méně než návštěvníci, sama neměla více než jednu lahev rumu.
  • Syn z bytu odešel mezi 12 a 13h, návštěva dál popíjela.
  • Kolem 17h vyšel útočník na balkon a začal křičet, že mu feťáci ukradli kolo (o které přišel o týden dříve).
  • Obránkyně, která zrovna na kuchyňské lince krájela rajčata, ho okřikla, aby se uklidnil, neřval a nedělal ostudu.
  • Útočník “k ní najednou přiletěl, chytl ji za vlasy, začal ji tahat a nechtěl ji pustit. Ještě jí hlavou bouchnul o kuchyňskou linku. Zrovna v té době krájela chlebíčky. Řekla mu, aby ji hned pustil, ale on ji začal ještě více tahat a snažil se ji tlačit k zemi. Vlastně v sebeobraně ho tím nožem, který měla v ruce, píchla a to tak, že poškozený stál po její pravici, ona držela nůž v pravé ruce, vytočila se a zezadu jej píchla do zad. Ještě předtím mu opakovala, že má nůž, ať toho nechá, ale on po ní řval, vulgárně ji nadával do „pičí“, „kurev“ apod.“
  • “Potom co jí vulgárně nadával, ji uchopil za vlasy a hlavou jí začal bouchat o horní dvířka kuchyňské linky. Jak stála u linky, on stál ve dveřích, byl po její pravé straně a z toho místa ji rukou uchopil ze shora za vlasy a následně jednou nebo dvakrát, přesně neví, ji udeřil hlavou do horních dvířek linky.  (…) Vlasy neměla rozpuštěné, měla je nějakým způsobem stažené do culíku. Když jí bouchal hlavou o linku, tak ji tlačil směrem dopředu. V důsledku jeho jednání měla bouli, ale nešla se nikam ošetřit. (…) Potom furt, jak ji tlačil hlavou dolů, nechtěl ji pustit, tak svou pravou rukou ho píchla. Píchla ho obloukovitým pohybem pravé ruky. Píchla ho jen jednou. Přitom, jak ho píchla, tak ji pořád držel za vlasy, poté ji pustil, asi ho to zabolelo. Řekl jí ‘ty pičo, tys mě píchla’.”
  • Po bodnutí útočník okamžitě ustal v útoku. Nabídla mu zavolání záchranky, což útočník odmítl a z bytu odešel.
  • “Z úderu do hlavy o skříňku ji bolela hlava a taky byla z celé věci vynervovaná. Šla si proto lehnout, protože ráno vstávala v 03:00 hodin do práce.“
• Svědek předchozího večera slavil pitím alkoholu v hospodě. Dopoledne šel k obránkyni do bytu, kde hodlal oslavovat dále. Sem dorazil také útočník, se kterým po větší část dne pili alkohol.
  • Ve chvíli útoku seděl v kuchyni u stolu.
  • “Měl starosti sám se sebou, takže to asi moc nevnímal. O tom, co se stalo poškozenému, se dozvěděl až na policii, kdy mu bylo řečeno, že byl pobodán obžalovanou O. V bytě si toho nevšimnul. Viděl v bytě krev, ale nevěděl, co se stalo a šel prostě spát.“
  • V přípravném řízení uvedl o něco málo více, ale k samotné potyčce podrobnosti pro silnou opilost nebyl schopen uvést.
• Znalecký posudek zdravotnictví:
  • Jedna bodná rána s průnikem bodného kanálu do hrudní a následně břišní dutiny se vznikem pneumothoraxu, bodného poranění levé plíce a sleziny a s krvácením do hrudní a břišní dutiny. Bodná rána se nacházela na zádech vlevo cca 5 cm pod levou lopatkou v úrovni desátého hrudního obratle, rána byla dlouhá 4 cm. Z bodné rány vycházel bodný kanál, který procházel kůži tangenciálně do podkoží, mezi žeberní svalovinou, nástěnnou pohrudnicí do levostranné hrudní dutiny, kde zraňoval levou plíci a dále pokračoval přes bránici a pobřišnici do břišní dutiny, kde zraňoval slezinu.
  • V daném případě zranění poškozeného neohrožovalo na životě  bezprostředně, ale možným rozvojem komplikací jako je krvácení do tělních dutin s rozvojem úrazově krvácivého šoku, selhání dechových a oběhových funkcí v případě neléčeného pneumotoraxu, ale i možným rozvojem  hnisavého zánětu pohrudnice, zánětem plic, vykrvácením ze stresových vředů zažívacího traktu, trombebolií plic a jiné. K těmto komplikacím u obdobných zranění dochází i v případech adekvátně vedené léčby.
  • Pokud jde o stanovení intenzity útoku při použití bodnořezných nástrojů tak obecně lze říci, že pro průnik čepele bodnořezného nástroje kožním krytem je nutno působit nejméně střední intenzitou síly.
  • “Podle znaleckých závěrů předestřená vzájemná poloha útočníka a poškozeného v okamžiku vzniku zranění zadokumentována fotograficky 28. 5. 2020 tj. vzájemné čelní postavení s natočením poškozeného k útočící osobě levým bokem a zasazením rány při pravorukém držení podhmatem a obloukovitým pohybem horizontálně není v rozporu se zjištěnými úrazovými změnami.“

Hodnocení soudů

Krajský soud 1

V prvním rozsudku Krajský soud v Ostravě poměrně detailně rozebral závěry jurisprudence a judikatury k otázce legálních mezí nutné obrany a došel k závěru, že obrana obžalované byla v mezích nutné obrany. Přitom zejména vyzdvihl, že:

• obránkyně útočníka bodla pouze jednou.
• “Krajský soud vzal v úvahu i to, že obžalovaná měla ztíženou možnost bránit se jiným způsobem, navíc měla znalosti o poškozeném H., který je výbušné povahy a daného večera požíval alkohol.“

Vrchní soud 1

• Státní zástupce odvolání sice neodkazoval na 7 Tdo 1069/2020 (Monitoring nutné obrany #9), ale v podstatě užil stejnou argumentaci a logiku (tj. de facto že se obžalovaná s ohledem na svou osobnost a dlouhodobou znalost agresivity útočníka neměla bránit nožem), s čímž se Vrchní soud v Olomouci ztotožnil.
• Soud dále formalisticky vyčetl Krajskému soudu, že nedostatečně rozvedl, zda-li obžalovaná čelila jednomu nebo více úderům hlavou o kuchyňskou linku (!!!).
• Soud dále formalisticky vyčetl Krajskému soudu, že nedostatečně řešil otázku intenzity bodnutí nožem.
• Soud dále podrobně rozvedl výpovědi různých svědků, podle nichž naopak útočník není agresivní nad obvyklou míru (pozn. TG: předchozím odsouzením útočníka za pokus o upálení člověka se Vrchní soud v Olomouci nenechal zmást).

Krajský soud 2

“Krajský soud však opětovně zvažoval intenzitu útoku poškozeného a přiměřenost následné obrany obžalované a dospěl k závěru, že útok poškozeného, spočívající v chycení za vlasy a v úderu hlavou obžalované o kuchyňskou linku, nemohl být nijak zvlášť razantní, neboť obžalovaná neutrpěla žádné zranění, nenechala se nikde ošetřit a následující den šla do práce.”

KS dále v podstatě opakuje závěry na zbrojnice.com podrobně kritizovaného 7 Tdo 1069/2020 (Monitoring nutné obrany #9): “Útok obžalované byl veden nejméně střední intenzitou síly. Intenzita jednání obžalované O., spočívající v bodnutí nožem do zad poškozeného H., tak byla zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. Nepřiměřenost jednání ze strany obžalované O. je třeba hodnotit i ve vztahu k osobnosti obžalované, která byla v minulosti celkem desetkrát soudně trestána, přičemž ve třech případech se jednalo odsouzení za trestnou činnost násilné, případně výtržnické povahy. V případě obžalované se tak jedná o osobu, která měla z minulosti zkušenosti s násilným jednáním.”

Vrchní soud 2

Odvolání podal jak státní zástupce, který požadoval vyšší trest, tak i obhájkyně obžalované, která požadovala zproštění, neb šlo o nutnou obranu (dle shrnutí v rozsudku šlo o velmi dobře zpracované odvolání obhájkyně).

Vrchní soud se odvoláním obránkyně co do hodnocení důkazů v podstatě odmítl zabývat s následujícím odůvodněním: “Vzhledem k tomu, že námitky obžalované, vtělené do jejího odvolání, nejsou fakticky ničím jiným než opakováním její obhajoby, se kterou se nalézací soud v již zmiňovaných bodech 28 – 30 a 37 – 39 odůvodnění napadeného rozsudku beze zbytku vypořádává, je možno v reakci na odvolací námitky obžalované OXXXX do značné míry odkázat na zmíněné části odůvodnění napadeného rozsudku.”

Dále mj.: “Poškozená [sic] sama uvedla, že se jí v místě úderu hlavy o kuchyňskou linku nevytvořila ani boule.” (Srov. modře vyznačené výše).

“S ohledem na to, že svůj útok, rukou ozbrojenou zraňujícím nástrojem, za který nutno v každém případě onen nůž považovat, vedla nejméně střední intenzitou síly, jak vyplývá ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, je nutno akceptovat závěr soudu prvního stupně, že její obrana byla zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku ze strany poškozeného.”

Nejvyšší soud

Z vyjádření Nejvyššího státního zástupce (shrnuto v usnesení NS): “Pokud [soudy] zvažovaly následek útoku poškozeného na tělesnou integritu obviněné a naproti tomu reálně vzešlý následek z její obrany na těle poškozeného, učinily tak v rámci úvah o přiměřenosti obrany, která se posuzuje především z hlediska intenzity obou akcí. Při nich je nutno důkladně zvažovat všechny rozhodné okolnosti případu, v celém jeho vývoji, v konkrétním čase a na konkrétním místě. Jinými slovy, z následku nebo hrozícího následku bylo mimo jiné vycházeno při posuzování okolností, za nichž v bytě obviněné došlo nejprve k ataku ze strany P. H. vůči ní, a k jejímu následnému protiútoku vůči jmenovanému, tedy vlastně v rámci zjišťování skutkového děje.” (K tomu dále komentář níže)

Nejvyšší soud odmítl odůvodnění KS i VS v podstatě ve všech směrech. Důrazně se vymezil proti hodnocení intenzity obrany na základě vzniklých zranění (ostatně účelem účinné obrany je předejít vzniku zranění obránce), zásadním argumentačním faulům Vrchního soudu v Olomouci (který jednání obránkyně přirovnal k situaci, kdy někdo reaguje na facku střelbou), i proti podpoření závěru o intenzivním excesu na základě porovnání trestních rejstříků obránkyně a útočníka. “V natolik vypjaté situaci je vcelku pochopitelné, že poškozeného chtěla zastavit ‘stůj co stůj’ a k naplnění tohoto cíle zvolila jediné, nikoli přesně a s rozvahou cílené bodnutí nožem, do jeho trupu. Zcela zjevnou nepřiměřenost takové obrany nelze automaticky dovozovat ani z toho, že poškozený sám ozbrojen nebyl, jak zdůraznil krajský soud.”

Krajský soud 3

V podstatě rekapitulace prvního rozsudku.

Právní věty

Absence subsidiarity (co do povinnosti vyčkávat s obranou)

[Vrchní soud v Olomouci] poškozené v zásadě klade k tíži, že na odhodlaný a agresivní atak ze strany poškozeného, který zjevně neochaboval a není vyloučeno, že se dokonce ještě stupňoval, reagovala „až příliš pohotově“, s účinnou obranou nevyčkávala o něco déle, poškozenému předtím neposkytla větší časový prostor k tomu, aby se na ní takříkajíc dostatečně „vyřádil“, a sama sebe tím o něco déle nevystavovala riziku, že v důsledku jeho fyzické agrese utrpí závažnou újmu na zdraví či minimálně nějaké nepříjemné a bolestivé zranění. Takové pojetí v posuzování eventuálního intenzivního excesu z nutné obrany zcela jistě akceptovat nelze. (NS 4 Tdo 299/2023)

Znovu je nutno zopakovat, že dovolatelka nebyla povinna vyčkávat s účinnou obranou až do doby, než se poškozenému jako útočníkovi podaří ji hmatatelně zranit. Podstatné je, zda útok svým pojetím a razancí byl způsobilý takový následek vyvolat, případně směřoval k jeho způsobení a v tomto smyslu bezprostředně ohrožoval zájem chráněný trestním zákonem. (NS 4 Tdo 299/2023)

Jediný účinný způsob obrany

Dovolacímu soudu není jasné, jakým způsobem byly akcentovaný temperament obviněné a její obecné výtržnické sklony, které v dávnější minulosti projevila a za něž byla sankcionována, způsobilé vyvrátit její obhajobu, podle níž byla v řešeném případě napadena poškozeným s vysokou intenzitou, útok důvodně vnímala jako akutní hrozbu pro své zdraví a bodnutí nožem zvolila pouze jako nutný (jediný účinný) prostředek k tomu, aby se v danou chvíli ubránila. (NS 4 Tdo 299/2023)

Praktický komentář

Obcházení judikatury k intenzivnímu excesu

Tento případ je zajímavý především postupem Vrchního soudu v Olomouci, který představuje zjevný příklad neztotožnění se s jurisprudencí a judikaturou týkající se intenzivního excesu z nutné obrany, a jejich účelové obcházení.

Zákonodárce novelou účinnou od roku 1994 změnil ustanovení o nutné obraně tak, že již nepodléhá poměřování škody vzniklé z obrany a z útoku (k tomu podrobně: GAWRON, T. Nutná obrana v právní praxi. Brno: Václav Klemm, 2023, kapitola 16.5). Vrchní soud v Olomouci se toto pokusil obejít, když fakticky aplikoval nauku o poměřování intenzity akcí způsobem odpovídajícím nauce o poměřování škod. Je dobře, že tento přístup Nejvyšší soud velmi důrazně odmítl.

Nutná obrana a právo nevypovídat

Při čtení rozhodnutí v této věci se nelze ubránit dojmu, že pokud by obránkyně využila svého práva nevypovídat, vyhnula by se tím martyriu šesti kol soudního řízení, a zejména uvěznění Vrchním soudem v Olomouci. Její výpověď představovala v podstatě jediný důkaz, který proti ní stát měl.

Na druhou stranu obránkyně nemohla tušit, zda-li útočník odmítne vypovídat, respektive zda-li u tohoto svého odmítnutí setrvá. V situaci, kdy věc vede k jednoznačnému závěru o naplnění podmínek nutné obrany (jako to ostatně učinil soud prvého stupně) je poskytnutí podrobné a věcné výpovědi logickým krokem.

Jediný účinný způsob obrany

Usnesení Nejvyššího soudu je významné svým zdůrazněním absence alternativ obranného postupu obránkyně, resp. nemožností dovození intenzivního excesu v situaci, kdy obránkyně zvolila jediný účinný postup.

Pregnantní a principiální přednesení tohoto závěru v české judikatuře velmi citelně chybí. Tento případ tuto absenci nenapravuje, ale alespoň vykračuje žádoucím směrem.

Další články k tématu naleznete na portálu nutná obrana.