Monitoring nutné obrany #33 – Olomouc, 2021 [střet kvůli parkování; existence útoku, souboj]

Tento případ představuje další vyvěrající z agresivity související s provozem na silnicích. Zatímco v případech #22 a #29 k vyřešení situace postačila pohrůžka užití palné zbraně řidiči, kteří setrvali uzamčeni ve vozidlech, v tomto případě řidič z vozu vysedl a poškozeného knockoutoval, za což byl pravomocně odsouzen.

Případ je zajímavý zejména z hlediska posuzování otázky existence útoku v případě omezování osobní svobody (svobody z místa odjet), ve které je české soudnictví výrazně shovívavější k útočníkům než soudy například v Německu nebo Polsku.

Skutek, za jehož spáchání byl řidič odsouzen

“Dne 8. 10. 2021 okolo 08:00 hodin v Olomouci, na parkovišti u domu č. xxx na ul. xxx, po předchozím vzájemném slovním konfliktu stran parkování osobního motorového vozidla poškozeného Miroslava M., narozeného xxx, poté, co jej poškozený slovně vyzval ve smyslu, aby vylezl z vozidla, že si to vyřeší hned, obžalovaný vystoupil ze svého vozidla, stoupl si do bojového postoje, stejně jako jeho vyzyvatel poškozený Miroslav M., kdy následně obžalovaný nejméně jednou udeřil pěstí poškozeného do obličeje, přičemž poškozený v důsledku úderu upadl na zem, kde se udeřil do týlní části hlavy s následným výpadkem vědomí po dobu cca 2 až 3 minut, a tímto svým jednáním poškozenému způsobil zranění spočívající v lehkém otřesu mozku s poruchou vědomí, pohmoždění hlavy na temeni vlevo, pohmoždění pravé tváře s podkožním krevním výronem pod okem, pohmoždění s krevním výronem horního rtu s drobnou tržnou rankou na jeho sliznici a podvrtnutí krční páteře, když tato zranění si vyžádala odborné lékařské ošetření na oddělení urgentního příjmu ve Fakultní nemocnici Olomouc a projevovala se otokem a bolestivostí rtu se ztíženým příjmem potravy, bolestí hlavy s narušením soustředění a spánku, fixací krku měkkým límcem s bolestivostí krční páteře a omezením pohybů, především rotací, což poškozeného významně omezovalo v obvyklém způsobu života po dobu 1-2 týdnů, kdy měl ztíženou péči o sebe, o domácnost a především nemohl vykonávat svoje zaměstnání, kdy související dočasná pracovní neschopnost trvala po dobu 3 týdnů od 8. 10. 2021 do 31. 10. 2021.”

Základní informace o řízení

• Útok se odehrál 8. 10. 2021 okolo 08:00 hodin v Olomouci na parkovišti před bytovými domy.
• Rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 31. 7. 2023 č.j. 6 T 158/2022-252 (samosoudkyně Mgr. Martina Kratochvílová), obžalovaný uznán vinným přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odstavec 1 trestního zákoníku a odsouzen k k peněžitému trestu ve výměře 27.000,- Kč a k náhradě škody Vojenské zdravotní pojišťovně ve výši ve výši 6.265,50 Kč. Pojišťovna a útočník odkázáni se zbytkem nároků do civilního řízení.
• Usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 12.3.2024 č.j. 55 To 254/2023-296 (předseda senátu JUDr. Jaroslav Hudeček), odvolání zamítnuto jako nedůvodné.
• Usnesení Nejvyššího soudu v Brně ze dne 18.12.2024 č.j. 11 Tdo 679/2024-351 (předseda senátu JUDr. Petr Škvain, Ph.D.), dovolání odmítnuto jako zjevně neopodstatněné.
• Usnesení Ústavního soudu ze dne 16.10.2025 sp.zn. III. ÚS 1074/25 (předseda doc. JUDr. Milan Hulmák, Ph.D.), ústavní stížnost odmítnuta jako zjevně neopodstatněná.

Skutkové otázky

Řidič:

• Vracel se od stanice Městské policie, kde byl nahlásit tvrzené zneužívání propadlé karty ZTP poškozeným k užívání parkovacího místa pro zdravotně postižené řidiče.
• Při návratu potkal poškozeného, který zrovna přeparkovával, oslovil ho ohledně špatného parkování, připustil užití vulgarismů.
• Odcházel ke svému vozu, poškozený ho plácl do zad a začal fotit, řidič nasedl a nastartoval.
• Poškozený se postavil před vozidlo řidiče, aby mu zabránil  v odjezdu. Řidič otevřel dveře, vyzval ho, ať ustoupí, poškozený začal bouchat do kapoty pěstí, nastoupil k řidiči v bojovém postoji se slovy, že to “vyřeší jednou ránou, a to hned.”
• Stáli proti sobě v bojovém postoji, řidič kopl poškozeného, poškozený se neúspěšně pokoušel udeřit řidiče do hlavy, řidič se úspěšně kryl.
• Vedl úder vpřed, s ohledem na krytí jej necílil přesně, sám měl zavřené oči, trefil poškozeného, ten spadl na zem. V té chvíli přijela hlídka městské policie, myslel si, že tam budou dřív.

Poškozený:

• Odvezl syna do školy a vrátil se k domu.
• Když chtěl zaparkovat, přišel k vozu muž, který zaklepal na okénko a spustil, že má propadlou kartičku ZTP.
• Řekl mu, ať neotravuje, řidič mu začal nadávat do zmrdů.
• Řidič odešel ke svému vozu, vypnul motor, pak se vrátil k poškozenému, stál 20cm od jeho tváře, poškozený se jen smál.
• Řidič šel zpět ke svému vozu, poškozený šel za ním, řekl mu, že udávání na policii hovoří o jeho charakteru.
• Řidič z “toho auta vyskočil … jako čert z krabičky a šel prostě okamžitě proti mně na steč a já jsem vůbec takovou reakci nečekal s tím, že pán okamžitě udělal to, že mě kopl pravou, protože on je levák, tak mě kopl pravou nohou do levého stehna, následoval úder na hlavu, kterému jsem se vyhnul a poté vlastně následoval kop levou nohou na břicho.“
• “Nechtěl jsem v žádném případě jít do nějakého sporu. Já jsem měl pár dnů po stomachirurgickém zákroku, kdy jsem byl upozorněn na to, že nesmím smrkat, kýchat prostě nějak se namáhat, aby nedošlo k defektu toho zubu, protože jsem tam měl udělané něco, kdyby se mi to protrhlo, tak bych mohl jít znovu na operaci.”
• Snažil se chytat výpady rukama, dostal levou rukou pod nos a skončil v bezvědomí.
• Na řidiče nevolal, nevyzýval ho k vylezení z auta, do vozu nebouchal, s vozem řidiče nebyl v kontaktu.
• Na místě pro invalidy s vozem neparkoval, v době jeho pracovní neschopnosti s ním jezdila jeho “žena, ne manželka, ale žena. Já mám ještě druhou ženu.“

Svědci strážníci městské policie:

• Jeli na místo pro ověření oznámení o neoprávněném parkování na místě pro invalidy.
• Když přijížděli k místu, tak viděli dva muže stát proti sobě v bojových postojích. Okamžitě zapnuli majáky, s ohledem na vedení cesty museli k mužům dojet obloukem, přičemž je krátce ztratili z dohledu kvůli jiným zaparkovaným vozům, následně už byl poškozený na zemi a řidič se nad ním skláněl a snažil sem u pomoci.
• Poškozený měl zranění na temeni hlavy, viditelně v důsledku pádu na zem.
• Slyšet nic nemohli, žádnou ránu neviděli.
• Od řidiče si převzali oživování poškozeného, řidič se choval slušně.
• Přišla paní H., která se vyjadřovala v tom smyslu, že poškozený se choval neslušně a nevhodně vůči řidiči.
• Po příjezdu sanitky si poškozeného převzala záchranná služba, byl dezorientován, odmítal cokoliv řešit, na naléhání lékaře se nechal odvézt do nemocnice s ohledem na krvavé zranění vzadu na hlavě.

Svědkyně H.:

• Vstávala do práce, slyšela velký hluk na parkovišti, šla se podívat na balkon (3. patro), sprosté nadávky, křik dvou mužů.
• Hádali se tam dva pánové, koukalo na to více lidí.
• Šla se obléct zpět do bytu, chvíli bylo ticho, pak opět křik, tak šla zase na balkon.
• Poškozený stál před vozem řidiče, křičel, bouchal do kapoty, kopal do kola a křičel “Pojď ven, vyřešíme to hned.“
• “Bránil tomu, aby ten pán odjel.“
• Řidič vystoupil, oba se proti sobě postavili do bojového postavení, a “začali před sebou poskakovat, jako by se připravovali na ten boj.“
• Padla jen jedna rána od řidiče na poškozeného, ten upadl na zadek, následně se sklonil na zem, kde se uhodil do hlavy. Řidič se hned jal pomáhat poškozenému, ale to už na místo dorazili strážníci, kteří si ho převzali.
• Hádali se oba, oba křičeli.
• Vozidlo poškozeného parkovalo na místě pro invalidy opakovaně.

Znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie:

• “Poškozený utrpěl zranění: lehký otřes mozku s poruchou vědomí, pohmoždění hlavy na temeni vlevo, pohmoždění pravé tváře s podkožním krevním výronem pod okem, pohmoždění s krevním výronem horního rtu s drobnou tržnou rankou na jeho sliznici a podvrtnutí krční páteře, pohmoždění dolní části hrudní stěny. Údery pěstí na oblast horního rtu, pod nos, s následným potencovaným pádem na zem, na záda s úderem do vlasové části hlavy, je mechanismus způsobilý ke vzniku dokumentovaných poranění. Poranění, která by odpovídala úderům nebo kopům do stehna a břicha nebyla popsána. Dočasná pracovní neschopnost v délce 3 týdny je adekvátní utrpěnému poranění. Poškozený byl významněji omezen v běžném způsobu života v důsledku otoku a bolestivosti horního rtu, kdy měl ztížen příjem potravy, po otřesu mozku mohl mít bolesti hlavy po dobu jednoho týdne, v důsledku bolestivosti krční páteře mohl mít ztíženu péči o sebe a domácnost po dobu 1 až 2 týdnů. Nejvýznamnějším úrazovým mechanismem je potencovaný pád na zem s úderem do hlavy, samotné údery pěstí nebyly příliš razantní, násilí bylo malé intenzity, závažnější poranění způsobit nemohly.“

Dále:

• Řidič bez záznamu v trestním rejstříku.
• Poškozený 8 záznamů v trestním rejstříku, naposledy podmíněně propuštěn z vězení dva roky před incidentem.

Právní posouzení

Absence útoku?

Okresní soud v Olomouci došel k následujícímu závěru: “Soud neshledal naplnění podmínek nutné obrany ve smyslu ust. § 29 odst. 1 tr. zákoníku, když má za to, že zde nebyl přímo hrozící či trvající útok ze strany poškozeného. Poškozený bouchal do vozidla obžalovaného (viz výpověď svědkyně H.) s tím, aby obžalovaný vystoupil, že si to spolu fyzicky vyřídí. Obžalovaný seděl ve svém vozidle, kde nehrozil fyzický útok ze strany poškozeného, kdyby zůstal sedět ve svém vozidle, poškozený by jej nijak fyzicky napadnout nemohl. Po vystoupení z vozidla pak svědci shodně popisují, že bojové postavení zaujali oba zúčastnění, tedy nikoli tak, že by útočil pouze poškozený a obžalovaný jeho rány vykrýval.” [OSOL 6 T 158/2022-252]

Omezování osobní svobody jako útok

Otázce útoku v podobě omezování osobní svobody, zejména práva řidiče odjet z místa, kde je útočníkem protiprávně zadržován, se česká judikatura ani literatura doposud podrobněji nevěnovala. V knize výslovně uvádím, že “Německá jurisprudence dovozuje možnost jednání v nutné obraně po dobu trvání účinků útoku (…) Taktéž lze vést nutnou obranu proti účastníkům protiprávní demonstrace omezujícím svobodu pohybu projíždějících řidičů, a to dokud trvá omezení pohybu.” [Nutná obrana v právní praxi, marginálie 467; s odkazem na RÖNNAU, T.; HOHN, K. Strafgesetzbuch. Leipziger Kommentar. 2. svazek. 12. vyd. Berlín: Walter de Gruyter, 2006, § 32, marg. 147–150]

Není přitom důvod, proč by český výklad měl být odlišný od německého. Ze skutkového hlediska zde pak zůstává otázka, zda-li omezení v pohybu řidiče trvalo i ve chvíli, kdy z vozu vystupoval, nebo již poškozený pohybem směrem ke dveřím řidiče fakticky přestal blokovat.

Kopání a bouchání do automobilu jako útok

Útok je útokem bez ohledu na jeho intenzitu. Výjimku “představují bagatelní případy, pouhé nepřístojnosti, nejsou útokem“. Z rozsudku neplyne, že by jednání poškozeného vedlo k škodě na vozidle, do kterého mlátil pěstí a kopal, nabízí se tedy závěr, že z hlediska ochrany majetku šlo o bagatelní případ nemající povahu útoku ve smyslu § 29 trestního zákoníku. [viz část 5.4 knihy]

To je ale skutečnost, kterou řidič v danou chvíli nemohl vědět, při odhlédnutí od širších okolností by bylo jeho právem z vozu vystoupit a bouchání a kopání do vozu zamezit, ať už jednáním v nutné obraně (pokud trval útok na osobní svobodu a majetek, či po vystoupení přímo hrozil útok na fyzickou integritu) nebo občanskou svépomocí (pokud z hlediska trestního práva skoničlo omezování osobní svobody, bouchání představovalo bagatelní nepřístojnost a nebyla zde hrozba přímého útoku na fyzickou integritu).

Trvání na tom, že řidič měl setrvat ve voze představuje kladení podmínky subsidiarity jednání v nutné obraně [viz kapitola 6 knihy] a je především v rozporu se základními principy nutné obrany.

Stejně tak věc hodnotil ve svém vyjádření také zástupce Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Pavel Kučera, Ph.D., LL.M., dle shrnutí Nejvyššího soudu: “Existence trvajícího útoku je podle státního zástupce evidentní – poškozený tloukl do vozidla obviněného a bránil mu v odjezdu z místa. Opuštění vozidla a udeření poškozeného není v těchto souvislostech akceptací výzvy k potyčce, nýbrž se očividně jedná o odvrácení útoku, jež mířil na majetek a svobodu pohybu obviněného. Navíc projevy poškozeného byly takové povahy, že obviněný mohl subjektivně útok vnímat tak, že ohrožuje i jeho zdraví; současně obviněný nemohl vnímat nic, co by nasvědčovalo, že útok byl ukončen. Subjektivní vnímání je přitom v rámci posuzování podmínek nutné obrany rozhodující. Judikatura zmíněná soudy týkající se vzájemného napadání či akceptování výzvy k potyčce se neuplatní nejen s ohledem na existenci trvajícího útoku, ale též proto, že v řešeném případě lze velice dobře identifikovat osobu útočníka – z výpovědi svědkyně, z níž soud prvního stupně výslovně čerpá, je totiž evidentní, že iniciativa vedoucí k fyzické potyčce vzešla od poškozeného, který mlátil do vozidla obviněného a bránil mu v opuštění místa konfliktu. Taková iniciativa je přitom podle ustálené judikatury podstatná z hlediska posouzení, kdo byl v roli obránce, a kdo byl naopak útočníkem. Současně je evidentní, že výzva k potyčce není sama o sobě faktem, který by mohl vyloučit nutnou obranu. Takto nelze judikaturu Nejvyššího soudu interpretovat. To by vedlo v praxi k absurdním závěrům, kdy by mohl útočník snadno vyloučit nutnou obranu jakoukoliv, třeba účelovou výzvou směřovanou k obránci.” [NS 11 Tdo 679/2024-351, odst. 21 – 22 shrnující vyjádření zástupce NSZ]

Tuto podrobnou argumentací řidiče i státního zástupce ohledně existence útoku na svobodu a majetek, následně přímé hrozby útoku na fyzickou integritu, Nejvyšší soud zcela ignoroval. Stejně tak tuto klíčovou část obhajoby ignoroval i Ústavní soud.

Souboj (rvačka)

“Výzva k „vyřízení si věci na místě“ sice původně vzešla od poškozeného, obžalovaný však výzvu akceptoval, vystoupil a zaujal bojové postavení. Bojové postavení popsali svědci M., D., H., posledně uvedená svědkyně popsala, že v tom byly z obou stran velké emoce, jakoby počínající zápas a bylo to v podstatě o tom, kdo udělí druhému ránu jako první, svědek D. popsal postavení obou mužů jako bojové postavení bez jakéhokoli fyzického kontaktu. V daném případě šlo o oplácení útoku útokem, nikoliv o odvrácení útoku obranou.” [OSOL 6 T 158/2022-252]

Účast na souboji (rvačce) vylučuje situaci nutné obrany, jelikož jde o páchání útoku ve vzájemné součinnosti. Pro dovození souboje by bylo nutné u řidiče prokázat úmysl k účasti na souboji, úmysl ohrozit při souboji zdraví poškozeného a motiv vzájemnosti zápasu. [viz kapitola 15 knihy]

Soud se omezil na konstatování, že existence souboje plyne ze skutečnosti, že řidič po vystoupení z vozu a následně zaujal “bojové postavení”. V zásadě je závěr o vzájemném napadení v rozhodnutích závislý na nesprávném závěru o absenci útoku, a tedy předpokladům souboje se rozhodnutí dále blíže nevěnují (mimo citace judikatury s odlišnými skutkovými východisky – kde před soubojem došlo pouze k slovní výzvě, nikoliv k útoku).

Praktický komentář

Vzdálení svědci, kteří viděli jen část skutkového děje

Od právního hodnocení výše, které v zásadě vychází ze skutkových hodnocení provedených soudem, musím oddělit následující komentář k samotným skutkovým závěrům.

Svědectví svědkyně H. v podstatě zcela vyloučilo věrohodnost výpovědi poškozeného recidivisty.

Soud však v klíčových částech odmítl také výpověď řidiče, a to s odkazem na to, že její jednotlivé části o vzájemnosti potyčky nepotvrdili svědci.

Přitom:

• Policisté uváděli, že osoby již poprvé zahlédli v bojovém postoji (neviděli to od počátku) a chvilkově ztratili z pohledu (neviděli celý průběh).
• Svědkyně H. věc sledovala ze zjevně velké vzdálenosti (výškově 3. patro bytového domu, vzdálenost domu od místa potyčky v rozsudku neuvedena), její schopnost vidět a popsat detaily potyčky musela být objektivně značně omezená.

Za těchto okolností považuji skutkové závěry soudu, který zcela převzal tezi “paní z balkonu” o tom, že padl jediný úder, za nepřesvědčivé.

Blokování vozu, bouchání do vozu

Zásadní jsou (nesprávné) závěry o absenci útoku v situaci blokování vozu a bouchání do vozu poškozeným. Byť s ohledem na širší okolnosti předchozí interakce mezi stranami lze připustit alternativní odsouzení při dovození souboje i po předchozím útoku, nezbývá než konstatovat, že v otázce omezování osobní svobody řidiče je česká právní praxe nutné obrany výrazně opožděná za německou.

“Bojový postoj“

Zvláštní je lpění soudů všech stupňů na zaujetí “bojového postoje”. Jak přesně by v jejich podání měl vypadat postoj řidiče čelícího agresorovi už však soudy nevysvětlují (když požadavek setrvání ve vozidle by byl v rozporu s principem absence subsidiarity nutné obrany).

Základem tohoto případu je ale především nesprávné posouzení existence útoku ze stany okresního a krajského soudu, a následné důsledné ignorování obhajoby existencí útoku ze strany Nejvyššího a Ústavního soudu.

Další články k tématu naleznete na portálu nutná obrana.