Otázce falešné radosti federálních německých politiků z toho, že se jim podařilo dosáhnout snížení počtu zaznamenaných trestných činů na historické minimum, jsem se věnoval v článku Německo: policejní statistiky nereflektují realitu (pokud jste jej nečetli, doporučuji jím začít a pak teprve pokračovat v tomto článku).
Fakt, že se policie v důsledku nárůstu závažné kriminality už nestačí věnovat té méně závažné si ale nemohou dovolit ignorovat politici na místní úrovni. Jako řešení především nárůstu loupežných přepadení a napadení se zbraněmi (hlavně noži, ale také nelegálními střelnými zbraněmi) se tito politici rozhodli upřít k mantře extrémní hoplofobie: zavedení bezzbraňových zón (Waffenverbotsgebiet).
Foto: Die Welt
Legální nošení zbraní v Německu
Ve světle českého liberálního přístupu ke zbraním se může zdát, že v Německu už je vše zakázáno, takže na první pohled nemusí být úplně jasné, na co by bezzbraňové zóny měly dopadnout.
Ve skutečnosti ale v Německu teoreticky lze u sebe nosit například následující předměty:
- nože s pevnou čepelí s délkou do 12cm
- otevírací nože, které lze otevřít výhradně obouručně
- spreje určené na obranu proti zvířatům
“Teoreticky” píšu proto, že pokud neumíte německy na úrovni rodilého mluvčího, tak policistovi legálnost Vašeho nože nevysvětlíte bez ohledu na jeho délku čepele nebo obtížnost otevření.
Dále jsou v Německu poměrně jednoduchá pravidla pro získání “malého zbrojního průkazu” opravňujícího držitele nosit plynovou pistoli. Sice je to jen placebo, ale ve smyslu německého práva je to stále zbraň.
Vzor – Waffenverbotsgebiet v Hamburku od roku 2007
První legislativu zavádějící bezzbraňové zóny přijal federální stát Hamburg již v roce 2007. Šlo o reakci na nárůst násilného zločinu především v částech města navštěvovaných turisty a byl cílen hlavně na omezení zranění způsobených při rvačkách opilců a fotbalových chuligánů. Bezzbraňová zóna byla vytyčena na dvou relativně malých územích města.
Zakázány jsou v ní jakékoliv zbraně, ale také například skleněné láhve, kladiva nebo baseballové pálky. Na obranu u sebe lze údajně mít například kubotan nebo taktickou svítilnu; možné je mít také méně účinné ochranné spreje s oficiální schvalovací značkou. Každopádně sázet několik měsíčních platů na to, že tyto předměty budou případně vyhodnoceny jako legální, bych nikomu nedoporučoval.
Poplašné pistole jsou zakázány i v případě držení povolení k jejich nošení.
Ze zákazu má zvláštní výjimky řada profesí, od pracovníků stánků s občerstvením (nože) až po bezpečnostní službu na nádraží nebo řidiče taxi.
Porušení zákazu může být trestáno pokutou ve výši až 10.000 EUR. (zdroj)
V praktické rovině zákaz představuje především nástroj pro policii, jak odůvodnit potřebu dodatečných prostředků na zvýšenou policejní přítomnost pro jeho prosazování. Logicky, zločinci si pro svou činnost nevybírají místa, kde jsou policisté přítomni, takže výsledek jejich nasazení by byl stejný i bez zákazu dopadajícího především na zákonadbalé občany.
Jedna z bezzbraňových zón v Hamburku. Foto: Policie Hamburk
Bezzbraňové zóny – Německo 2018
Zavádění bezzbraňových zón v současnosti navrhuje řada lokálních politiků v Německu. V Sasku zatím nemají jasno, kde všude a s jakými výjimkami by měly vzniknout (zdroj). V Hesensku navrhují vznik bezzbraňových zón ve školkách, školách, na vlakových nádražích a dalších vybraných veřejných prostranstvích (zdroj). V Berlíně policie za bezzbraňovou zónu prohlásila všechna nádraží, vlaky (zdroj) a metro (zdroj) a okamžitě zahájila rozsáhlé kontroly cestujících (zdroj). Takto bych mohl pokračovat – seznam se každým týdnem rozrůstá.
Také v Hamburku kromě zón vytýčených rozhodnutím místního parlamentu policie za bezzbraňová prohlásila místní vlaková nádraží (zdroj). Ale pouze o víkendu. Absurdní krok se přitom logicky dotkne především žen a dívek, které si v posledních letech zvykly nosit pepřové spreje na obranu před sexuálními predátory. Zatímco na nádraží v centru zvýšená policejní přítomnost zajistí bezpečí pro ně i jejich prohledávané kabelky, tak o tom, zda-li každá nafasuje policistu jako ochranu zpátky na cestu domů, se již německé zdroje nezmiňují.
Bezzbraňové zóny – česká edice 2011
Můžeme se Němcům smát, nebo je taky můžeme litovat. Jedno se jim ale upřít nedá – ve svých bezzbraňových zónách mají Ordnung. Jsou přijaty buďto formou zákona či vyhlášky, jasně označeny, ohraničeny a pravidla jsou nastavena relativně jasným způsobem.
To když se v roce 2011 česká policie rozhodla k podobnému kroku na Šluknovsku (zdroj), tak se o tom místní dozvěděli ve chvíli, až když jim začali policisté prohledávat věci a pomáhat jim ulehčováním od pepřových sprejů, teleskopických obušků a dalších zcela legálních prostředků sebeobrany. Asi nemusím připomínat, že toto nastalo v době extrémního nárůstu násilné trestné činnosti v oblasti.
A pokud to policii prošlo v roce 2011, tak není důvod si myslet, že nás výše uvedený “německý scénář” nemůže potkat opět v budoucnu.
A proto nosí přítelkyně v Německu cestovní lak na vlasy v kapse. Místo pepřáku. Nastříkaný násilníkovy do xichtu zanechá snadno identifikovatelné stopy… Je to příležitostný předmět denní potřeby.
Nejsem si jist, zda tato argumentace má proti státní a policejní tuposti jakoukoli váhu.
Protože ten vůbec nejběžnější a nejsamozřejmější předmět denní potřeby (mnohem samozřejmější a běžnější než lak na vlasy) je … právě kapesní nůž.
Ty paralely jsou skutečně naprosto děsivé: http://ocs.cz/Guns/halbrook/registrace.html