Zahraničí

Rozhovor – Callum Long-Collins: Muž, kterému odebrali zbraně, protože spáchal myšlenkový zločin

Callum je dnes patrně druhým nejznámějším britským aktivistou, kterému byly zabaveny zbraně. Tím prvním je Phillip A. Luty. Toho systém semlel po té, co dokázal, že zákazy zbraní nefungují, neboť každý si může vyrobit funkční střelnou zbraň s využitím nástrojů a součástek běžně dostupných v hobby marketu. Oproti tomu Callum se dostal do centra zájmu po té, co se opovážil prohlásit, že oběti teroristických útoků v Paříži by měly šanci přežít, pokud by francouzské zákony nezakazovaly nošení a v podstatě i držení zbraní pro sebeobranu. V exkluzivním interview pro zbrojnice.com Callum hovoří o problémech, kterým v současnosti čelí Britové, když dojde na otázku sebeobrany proti násilnému zločinu.


You can also read this interview in English original:

Interview – Callum Long-Collins: A man whose guns were confiscated for committing a thought-crime


Od křivého obvinění ke konfiskaci zbraní

Callume, je na místě začít tím, že první kontakt s policií neproběhl v souvislosti s tvými názory. Mohl bys popsat, jak to všechno začalo?

Konfiskaci mých zbraní předcházelo falešné obvinění z napadení. Přestože neexistovaly důkazy, že bych někoho napadl, a došlo ke stažení obvinění, policie se následně zaměřila na otázku vhodnosti mé osoby k držení zbraní. Policie došla k závěru, že je v zájmu veřejné bezpečnosti odebrat mi zbraně s ohledem na názory, které jsem zveřejnil na youtube kanálu EnglishShooting.


Případu Long-Collinse se zbrojnice.com dříve věnovala v následujících článcích:


Původní řízení bylo zastaveno, ale zbraně ti nevrátili. Co se dělo pak?

Odvolal jsem se k soudu. V tomto řízení rozhoduje panel skládající se ze soudce a dvou přísedících, není zde tedy přítomna porota. Soud potvrdil odebrání licence a odůvodnil to “neochotou přijmout, že mé názory nejsou běžné a rozumné.” Podle soudu jsem se snažil podněcovat k vigilantismu mezi držiteli zbraní, zcela má slova vytrhli z kontextu.

 

Jaký je právní základ odebrání licence kvůli názoru? Je tvůj případ výjimkou nebo je v Británii více podobných případů?

Držení zbraní je v Británii výsadou a požadavky na vhodnost držitelů jsou vysoké. Kvůli tomu může policie poměrně jednoduše zadržet licence. Odejmout licenci na základě názoru držitele je obtížnější. Můžou k tomu přistoupit, pokud jsou přesvědčeni, že to je ve veřejném zájmu.

Nejsem si vědom jiných případů odnětí kvůli názoru držitele, ale znám případy související s příspěvky na sociálních sítích. Většinou jde o obrázky nebo videa. V jednom konkrétním případě lovec vyfotil svou zbraň na pytli s holuby. Podle policie to bylo nevhodné a neodpovídalo to chování odpovědného držitele zbraní. Naštěstí se tomuto lovci rozhodnutí nakonec podařilo zvrátit.

 

Jedné věci nerozumím. V části Spojeného království, Severním Irsku, mohou britští občané získat povolení k nošení a mít zbraně pro osobní ochranu. Proč je tedy myšlenka ozbrojené sebeobrany tak revoluční ve zbytku Británie?

Já to taky nechápu. Obzvlášť, když můj komentář nemířil na Británii, ale na Paříž. Většina britského obyvatelstva důvěřuje policii a věří, že jim vláda zajistí bezpečí. Myslím, že většina lidí necítí potřebu se bránit, od toho přece mají policii. Říci, že lidé by měli mít možnost se bránit, pro mnohé znamená tvrdit, že naše policie není dostatečně dobrá nebo neodvádí dobrou práci.

Dlouhá soudní pře

Pokoušel jsi se rozhodnutí zvrátit u soudu. Kolik tě to stálo času a peněz? Na čem se zakládalo finální rozhodnutí?

Bylo to náročné. Mnoho hodin příprav a rozprav s mým právním týmem, náklady se vyšplhaly do tisíců liber. Jen náklady za samotné soudní jednání mě vyšly na £2.500, a k tomu je potřeba připočíst veškerou předcházející přípravu. Odvolání jsem si mohl dovolit jen díky tomu, že jsem měl pojištění zahrnující právní výdaje skrz členství v BASC (British Association Shooting Conservation).

Finálním rozhodnutím bylo potvrzeno odnětí licence, což bylo odůvodněno mými názory. Soudce poznamenal, že jsem velmi zanícený, pokud jde o zbraně a práva držitelů zbraní. Prý že se mé zanícení mění ve fanatismus. Uzavřel, že bych se svými zbraněmi mohl porušit pravidla.

 

Máš šanci získat licenci zpátky? Čím bys musel projít a za jakých podmínek?

Doufám, že časem budu mít vysokou šanci. Oznámili mi, že v květnu 2020 by mé žádosti mohlo být vyhověno, pokud už nebudou přetrvávat obavy ohledně mého chování. Uložili mi několik podmínek, byť dvě byly později zrušeny, protože neměly oporu v zákoně:

  • Zakázali mi sponzoring od Blue Fieldsports, neboť pro propagaci zbraňového obchodu bych musel být jeho úředně schváleným zaměstnancem. To se ukázalo jako nesprávné a tato podmínka byla zrušena.

[Callum nadále pokračuje ve své kariéře sportovního střelce, soutěží se účastní s vypůjčenými zbraněmi.]

  • Zakázali mi nahrávat online videa nebo fotografie, na nichž zacházím se zbraněmi. To byl hlavní důvod, proč jsem zrušil [youtube kanál] EnglishShooting. Opět se ukázalo, že to nemá oporu v zákoně. Jelikož jsem bezúhonný, smím se zbraněmi zacházet pod dohledem jejich majitele. Nic v zákoně lidem nezakazuje se zbraněmi nakládat pro účely filmování.

 

Jak obtížné je získat licenci a pořídit si zbraně pro Brity, kteří nespáchali myšlenkový zločin? Existují k tomu protichůdné informace – na jedné straně se litera zákona zdá být poměrně jednoznačná, na druhé straně jsou ale často zamítány i žádosti o licence na brokovnice, které by měly být nárokové.

Je to dost obtížné co do času, papírování a prověřování. Pro získání licence k držení kulové zbraně pro účely sportu je potřeba být členem klubu schváleného ministerstvem vnitra. Plnohodnotné členství vyžaduje 3-6 měsíců pravidelných návštěv klubu. Po nabytí členství trvá 3-12 měsíců proces vydání licence.

Žadatel určit dvě osoby, které ho znají nejméně dva roky a poskytnou mu doporučení. Policie si tyto dvě osoby vyslechne a může navštívit také rodinu a práci. Následně proběhne formální pohovor na policii a policie se dotáže také lékaře.

Bezbranní Britové na pozadí nárůstu zločinu

Británie je známá jako země s nejvyšším počtem znásilnění na světe (96 na 100.000 obyvatel). Za poslední desetiletí došlo k čtyřnásobnému nárůstu. Podobně rostou také počty násilí vedoucího ke zranění oběti. Jaký je obecný pocit bezpečí mezi Brity?

To se hodně liší v závislosti na tom, kde kdo žije. V mém domovském městě se cítím velmi bezpečně, kriminalita je velmi nízká. Nočními ulicemi chodím bez obav. Když jsem žil v Londýně, neměl jsem stejný pocit bezpečí. Jsou tam prostě místa, kam člověk nevkročí ve dne ani v noci. Bohužel se to šíří napříč Británií v důsledku nárůstu drogové kriminality a činnosti gangů i v menších městech, jako je to mé.

Mnozí přemýšlí, kam až to může zajít, když vláda rok co rok snižuje výdaje a počty policistů.

 

Jaké možnosti mají zákonadbalí Britové, pokud by chtěli mít šanci se ubránit před zločinci?

Utéct a schovat se. Aspoň to je jediné doporučení dávané policií.

Podle zákona máme možnost se bránit s užitím přiměřené síly, ale nikde už není napsáno, co se považuje za přiměřené.

 

Když opomineme zákaz samotných nástrojů sebeobrany, čelí Britové také jiným právním nástrahám?

Zbraně, nože i další nástroje běžně držené jinde ve světě mohou být použity pro sebeobranu i v Británii. Je ale protizákonné mít něco specificky pro účely sebeobrany. Což věci může zkomplikovat.

Pokud někdo legálně drží brokovnici pro sportovní střelbu a čelí ve svém domě útoku, při němž se důvodně obává o život, tak tu brokovnici smí použít v sebeobraně.

Pokud má ale policie za to, že držíš určitý předmět pro účel sebeobrany nebo že jsi plánoval jeho využití pro případnou sebeobranu (třeba pokud si položíš baseballovou pálku poblíž postele), budeš čelit stíhání za držení útočného nástroje.

Bez šance na změnu

Je šance na změnu v dohledné budoucnosti?

Řekl bych, že změna je nepravděpodobná, ale žijeme v zajímavých časech. Mezi lidmi je silný pocit rozčarování, policistů je stále méně a zločinnost stoupá. Jak dlouho to může trvat, než lidé začnou brát věci do vlastních rukou? Změní vláda zákony dříve, než se to stane?

Pokud jde o zbraně, v souvislosti s nedávným zákazem některých opakovacích pušek se obávám, že nás v budoucnu čekají jen další zákazy a omezení.

 

Pokud bys mohl okamžitě změnit tři věci v britské zbraňové legislativě, co by to bylo?

Zavedl bych obecný zbrojní průkaz, v současnosti musíš získat svolení ke každé jednotlivé zbrani. Tato změna by ušetřila velké množství času a nákladů a umožnila by policii lépe kontrolovat vhodnost žadatelů a tím zajistit, že se zbraně nedostanou do nesprávných rukou.

Legalizoval bych malorážkové pistole pro sport. 42% zločinů se zbraněmi je v Británii pácháno s pistolemi, které jsou zcela zakázány. Zákaz pistolí zjevně nepomáhá proti zločinnosti a ti, kdo by případně chtěli být členy olympijského týmu, zbytečně trpí. [Členové britského olympijského týmu musí trénovat v zahraničí.]

Zrušil bych výjimku, podle které je v současnosti při existenci oprávněného důvodu možné legálně pořídit malorážkovou pušku bez členství v klubu a osobní prověrky. Sice jsem zastáncem držení zbraní, ale jsem pevně přesvědčen, že prověrky jsou nezbytné, aby ke zbraním měly přístup jen způsobilé osoby.

Druhá část rozhovoru bude uveřejněna 15.6.2019.


Rozhovory zbrojnice.com

Sdílejte:

One Reply to “Rozhovor – Callum Long-Collins: Muž, kterému odebrali zbraně, protože spáchal myšlenkový zločin

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *