Na pozadí rostoucího politického rozdělení americké společnosti se prohlubuje také spor o budoucnost občanských práv v oblasti civilního držení zbraní. Rostoucí počet jurisdikcí se prohlašuje za azylové místo pro držitele zbraní.
Střet mezi jednotlivými úrovněmi vládnutí
Pro USA je typické odlišení jednotlivých úrovní výkonu veřejné moci. Nejširší působnost leží na místní úrovni (kraje či města), přičemž státní ani federální úřady nemohou místní orgány nutit k výkonu federálních či státních zákonů. Stejně tak nemohou federální úřady nutit ke spolupráci státní úřady.
Na rozdíl od Evropské unie, kde Brusel může vynucovat poslušnost států ukládáním vysokých pokut, v USA platí doktrína amerického Nejvyššího soudu, tzv. “anti-commandeering doctrine”. Podle této doktríny federální úřady nejenže nemohou nutit státy k prosazování federální legislativy, ale ani nesmějí vydávat zaměstnancům jednotlivých států příkazy. Mohou pouze slušně žádat o spolupráci a je pak na místních politicích, zda-li úředníkům přikáží s “federály” spolupracovat.
Doplnění 24.5.2019: Federální úřady mohou vždy vyslat federální úředníky (i ty ozbrojené, případně i armádu), aby federální právo na daném místě prosazovali sami. Stejně jako v 60. letech federální úřady vynutily ukončení segregace na jihu, mohou dnes v Seattlu ve velkém posbírat imigranty nebo na Aljašce začít prosazovat federální zbraňové restrikce. Jenže nemají prostředky to udělat všude a taky by to byla politická sebevražda.
Azylová města
S nástupem Trumpovy protiimigrační politiky se do veřejného popředí dostala problematika tzv. azylových měst (sanctuary cities). Legislativa těchto měst zakazuje místním bezpečnostním sborům spolupracovat s federálními úřady v oblasti prosazování imigračních zákonů.
USA sice mají rozsáhlé federální bezpečnostní složky, ty nicméně pro většinu své činnosti potřebují součinnost místních ozbrojených sborů. Pokud se jim součinnosti nedostává, je efektivita jejich práce velmi omezená.
To platí obzvlášť v oblasti imigračních zákonů. Imigrační federální úřady mohou činit cílené kontroly, ale v naprosté většině případů se o nelegálních imigrantech dozvídají díky hlášením od místních úřadů.
V takzvaných azylových městech pak policisté mají přímo zakázáno hlásit zjištění nelegálních migrantů, například v průběhu dopravní kontroly. Podobně nehlásí nelegální migranty ani při šetření zločinů. V některých městech dokonce nespolupracují ani při konkrétních vyšetřováních zahájených federálními úřady.
Zbraňové azyly během prezidentství Obamy
Výrazně méně pozornosti média věnují zbraňovým azylům. Jde o podobný koncept jako v případě migračních azylů – s tím rozdílem, že zatímco u migrantů státy chrání cizince porušující imigrační zákony, u zbraní chrání občany před dopadem legislativy, kterou považují za porušující práva zaručená Druhým dodatkem americké Ústavy.
Zbraňové azyly začaly být zaváděny v průběhu Obamova prezidentsví. Několik jednotlivých států přijalo legislativu, která zakázala uplatňování federálních zbraňových restrikcí a také spolupráci s federálními úřady v případech týkajících se civilního držení zbraní.
- V roce 2013 se prvním azylovým státem pro držitele zbraní stala Aljaška. Zákon HB 69 zakázal státním a místním úřadům “provádět činnosti nebo pomáhat v zavádění požadavků vybraných federálních zákonů, vyhlášek, pravidel a příkazů, které zasahují do občanských práv k držení zbraní nebo do práva na spravedlivý proces.”
- V roce 2014 Idaho přijalo zákon, který zakázal účinnost jakékoliv budoucí federální zbraňové legislativy na území státu.
- V roce 2014 přijal Kansas “zákon na ochranu Druhého dodatku Ústavy”, který prohlašuje jakýkoliv zákon, smlouvu, pravidlo nebo nařízení vlády USA, které porušuje Druhý dodatek, za nulitní, neplatné a nevykonatelné ve státě Kansasu.
Zbraňové azyly během prezidentství Trumpa
Zatímco Obamovo prezidentství v oblasti zbraňových restrikcí charakterizoval střet mezi federální a státní úpravou, nyní se problematika přesunula o stupeň níže.
Trump je silným podporovatelem občanských práv v oblasti civilního držení zbraní, což se projevilo mimo jiné výběrem Kavanaugha do pozice soudce Nejvyššího soudu USA a nedávno také vypovězením Smlouvy o obchodu se zbraněmi OSN.
Namísto federální vlády nyní zbraňové restrikce zavádějí jednotlivé státy. Zejména v případě států, kde existují velké sociokulturní rozdíly mezi městskými aglomeracemi a obyvatelstvem zbytku území, to vede ke vzniku tření. Smířlivosti navíc nijak nepomáhá fakt, že většina států má ve svých ústavách také upravenu ochranu práva držet zbraně. Zastánci zavádění restrikcí obvykle nemají dostatečnou většinu k změně státních ústav, takže kromě “tradičních” výhrad jsou nové zákony mimo městské aglomerace navíc často vnímány jako protiústavní. Protiústavní hned dvakrát – federálně i na státní úrovni.
Není pak překvapením, že řada místních úřadů prohlašuje území svých krajů za zbraňové azyly. To se děje dvojím způsobem – buďto přímo přijímáním protikladných místních legislativ, nebo prohlášením šerifů, že nově přijímané restrikce nebudou na svém území prosazovat. Někteří šerifové jdou ještě dále a oznamují, že budou případně i bránit občany před prosazováním těchto restrikcí státními úřady (státní policií).
Šerifové jsou totiž ve většině USA voleni přímo občany na místní úrovni, a jsou tak odpovědni především jim. Vedle toho jsou úřady šerifa jedinou interní bezpečnostní složkou upravenou přímo ve federální Ústavě, díky čemuž se pak často vnímají jako morálně a státoprávně nadřazení všem ostatním “pomocným” složkám.
Illinois
V Illinois se za azylové místo prohlásilo celkem 64 krajů ze 102. Illinois má 12 milionů obyvatel. Samotné Chicago má 3 miliony obyvatel, při započtení metropolitních oblastí v něm a okolí žije na 9 milionů obyvatel. Chicago je přitom dlouhodobě známo jako jedno z měst s nejpřísnější zbraňovou legislativou a nejvyšším počtem vražd v zemi. Až v roce 2010 Nejvyšší soud zrušil místní zákaz držení krátkých zbraní a povinnost mít dlouhé zbraně doma uschovány v nestřelbyschopném stavu (McDonald v. Chicago). Zatímco v samotném Chicagu po zásahu Nejvyššího soudu došlo k uvolnění zbraňové legislativy, snahy o zavádění restrikcí se přesunuly na státní úroveň.
Místní úřady v Illinois odporují především zavádění zbrojních průkazů jakožto předpokladu legálního držení zbraní, zvýšení věku pro držení zbraní na 21 let a zákazům vybraných zbraní či doplňků zbraní. Neal Rohlfing z Monroe County k tomu dodal: “Není v mých silách přiřadit policistu k ochraně každé rodiny. Myslím, že právě o tom je Druhý dodatek – o ochraně sebe a svých nejbližších.”
Colorado
38 z 64 krajů v Coloradu přijalo usnesení nebo legislativu o tom, že nebudou provádět státní legislativu zavádějící předběžné konfiskace zbraní. K těm mohou úřady přistoupit pro podezření z potenciální nebezpečnosti držitele – zdrojem podezření přitom může být i anonymní telefonát z jiného státu. Podle usnesení krajských rad mají šerifové postupovat na základě vlastního uvážení, a nikoliv automaticky podle udání. Krajské správy navíc zakázaly využití jakýchkoliv místních veřejných prostředků k vybudovávání uložišť takto zabavených zbraní.
Washington
Ve státě Washington občané loni na podzim v referendu schválili zákon zavádějící celou řadu restrikcí v oblasti civilního držení zbraní. Zákon sice odmítli občané 27 z 39 krajů, v jeho prospěch ale hlasovaly městské oblasti s větším počtem obyvatel (např. Seattle). Podobně jako v Illinois i zde krajské úřady a úřady šerifa ve více než polovině krajů odmítají novou úpravu prosazovat s odkazem na její protiústavnost.
Další jurisdikce
Zavedení podobných legislativ na státní nebo krajské úrovni v současnosti prošlo nebo je zvažováno v dalších 10 státech, včetně Marylandu, Nevady, Nového Mexika (zavedeno v 25 z 33 krajů), New Yorku, Severní Karolíny nebo Oregonu (zavedeno v 8 z 36 krajů).
Zdroje: Epoch Times, Guardian, Reuters
Tak moc jsme chtěli na “západ” až jsme skončili v dalším socialistickém svazu.
V přímé návaznosti na text článku, pod nímž diskutujeme, bych řekl, že základní chyba byla v tom, že jsme nedošli dost daleko na západ. Chtělo to ještě kousek přes Atlantik…
Tahle decentralizace moci je to co je na USA super. Bohuzel EU jde presne opacnym smerem… V evrope se to ale nezmeni, socialismus tu je v horsi, ci lepsi podobe uz od 19. stoleti.
To je sice smutná pravda, nicméně až do roku 1918 to nebylo až tak zlé — srovnejte prosím třeba jen a právě ty zbraňové zákony: http://www.jamapekelna.cz/wordpress/?p=226