Milena Bačkovská je dlouholetou vedoucí oddělení obecní policie, zbraní a dopravního inženýrství Ministerstva vnitra ČR. Jako taková stojí nejblíže u zrodu nové zbraňové legislativy, stejně jako strategie implementace zákazové směrnice.
Paní Bačkovská, mohla byste čtenářům popsat Vaše zapojení do přípravy nové legislativy a průběh procesu před předložením zákona ke schválení parlamentu?
Úkolem úředníků je kvalitně napsat návrh zákona, řádně jej odůvodnit a v průběhu celého dalšího legislativního procesu reagovat na připomínky všech zúčastněných stran. Musíme vysvětlovat, doplňovat, upřesňovat a někdy i předělávat návrh.
Legislativní proces v České republice je upraven tzv. Legislativními pravidly vlády. Ministerstvo připraví návrh, který je posuzován nejprve uvnitř úřadu. Připomínky k němu uplatňují různé útvary ministerstva, Policie ČR a další. Upravený návrh je rozeslán do takzvaného meziresortního připomínkového řízení. Návrhy všech právních předpisů obdrží vždy všechna ministerstva a také další připomínková místa, jako je například Česká národní banka, Hospodářská komora, Svaz měst a obcí, Ústavní soud, odborové organizace a další.
Návrhy také mají obdržet zástupci odborné veřejnosti. Zákony o zbraních proto pravidelně dostávají k připomínkám např. ČMMJ, Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu, Český střelecký svaz, sdružení Lex a další. Všichni mají obvykle 20 pracovních dnů na uplatnění připomínek. Naším úkolem je pak všechny připomínky, které k návrhu dostaneme, nějakým způsobem vypořádat.
Běžně to jsou stovky připomínek od různých míst, které jsou často i ve vzájemném rozporu. Buď po dohodě s připomínkovým místem upravíme návrh textu, nebo připomínkovému místu lépe vysvětlíme náš záměr. Samozřejmě musíme dbát na to, abychom se tím, že vyhovíme požadavku jednoho připomínkového místa, nedostali do sporu s jiným připomínkovým místem.
Pokud je třeba vyřešit nějaký zásadní spor mezi ministerstvy, sejdou se náměstci a v závažných případech i ministři a pokusí se dosáhnout kompromisu.
Prostě výsledný návrh zákona, o kterém pak jedná Vláda ČR, je vždy výsledkem dosaženého kompromisu.
Které ze změn obsažených v současné pracovní verzi nové legislativy byste vyzdvihla, a proč jsou navrhovány?
Rádi bychom celý zákon výrazně zmodernizovali a posunuli ho do 21. století. Co možná nejvíc úkonů by mělo být možné vyřídit on-line. Samozřejmě kontrola ze strany Policie ČR bude i nadále „fyzická“, nikoliv virtuální, ale je celá řada procesů, které lze vyřídit i jinak než osobně na přepážce.
Na druhou stranu to, co se v minulosti osvědčilo, zůstane zachováno. Například požadavky kladené na žadatele o vydání zbrojního průkazu považujeme za dobře vyvážené. I nadále budou muset být držitelé zbraní bezúhonní, spolehliví, zdravotně způsobilí.
Do procesu přípravy nové zbraňové legislativy MV poměrně široce a nezvykle zapojilo od počátku zájmovou a odbornou veřejnost. Jak vnímáte fungování expertní pracovní skupiny za první téměř půl rok? Jaké výhody či nevýhody takto široké zapojení přineslo?
Máme ambice připravit komplexní právní úpravu nakládání se zbraněmi v ČR. Chceme, aby byla kvalitní, přesná a funkční. Zapojení expertů do přípravy návrhu výrazně přispívá ke kvalitě normy a eliminuje případy, kde se na něco zapomene. Nevýhodou je poměrně velká časová náročnost takového postupu. Zákony ale mají být kvalitní, ne rychle napsané. To by mělo být úplným standardem, bohužel na to často nebývá dostatečný prostor. V případě zcela nové právní úpravy se ale velmi snažíme o to vytvořit dostatečný prostor pro vypracování kvalitní normy již na samém počátku.
Mohla byste uvést některé zásadní věci, jejichž znění se v pracovní verzi změnilo právě díky zpětné vazbě od expertní pracovní skupiny?
Stále například upravujeme definice zbraní a jejich optimální rozdělení do kategorií, tak aby dělení bylo jednoznačné a přehledné, ale zároveň také stručné a srozumitelné.
Významnou částí nové zbraňové legislativy má být spolkově-branná činnost jakožto způsob využití výhradní působnosti národního práva v oblasti bezpečnosti pro nabývání nově zakázaných zbraní. V době, kdy se návrh poprvé objevil, tak se zdála existovat rivalita ohledně vytvoření tohoto systému mezi Ministerstvem vnitra (vedeným prozbraňovým M. Chovancem) a Ministerstvem obrany (vedeným protizbraňovým M. Stropnickým). Jak se věci v tomto ohledu mají nyní?
Já bych o nějaké rivalitě mezi Ministerstvem vnitra a Ministerstvem obrany nemluvila. Bezpečnost ČR je jen jedna. Zajišťují jak MV, tak MO. Stejně tak regulace držení zbraní v ČR jejími obyvateli je jen jedna. No a držené zbraně mohou být také využívány k více účelům.
Pokud jde o zákazovou směrnici, návrh implementace v současné pracovní verzi zcela přepracované zbraňové legislativy se liší od toho, který vláda dříve předložila ve sněmovně v rámci „rychlé“ implementační novely. Čím je to zapříčiněno?
Při tzv. „implementační novele“ jsme byli svázáni systematikou stávajícího zákona o zbraních. Na fungující systém jsme museli poměrně rychle a zároveň v co možná nejmenším rozsahu naroubovat zcela nové dělení zbraní. To vedlo k tomu, že zákon o zbraních by po schválení této novely byl sice funkční, ale nepřehledný a roztříštěný.
U nového zákona o zbraních už můžeme celý systém vybudovat zcela nově, můžeme nově vyřešit dělení zbraní do kategorií i jinak upravit důvody pro vydávání povolení na jednotlivé kategorie zbraní.
Seriál implementace:
- 1. Nově zakázané zbraně
- 2. Zbraně původně samočinné
- 3. Zásobníky
- 4. Nakládání s nově zakázanými zbraněmi
- 5. Znehodnocené a expanzní zbraně
- 6. Kdo nic nedělá, nic nezkazí
- 7. Jak dál – východiska
- 8. Implementovat sebevědomě
Jednou z nejkontroverznějších částí současné zbraňové legislativy je úprava možnosti vstupu do obydlí, přijatá po masové vraždě v Uherském Brodě. Máte podrobná analytická data týkající se uplatňování tohoto institutu, případně obecně zajištění zbraní v souvislosti s podezřením na pozbytí zdravotní způsobilosti držitele? Co z těchto dat plyne?
Od doby účinnosti Vámi zmiňovaného ustanovení, tj. možnosti policie vstoupit do obydlí, pokud osoba na výzvu policie zadržované zbraně nevydá, bylo toto oprávnění využito jednou.
V loňském roce bylo celkově rozhodnuto o odnětí zbrojních průkazů v 767 případech, z toho z důvodu ztráty zdravotní způsobilosti to bylo v 124 případech.
Podle mého názoru to znamená, že policie vždy primárně postupuje jako standardní správní orgán. Pouze v naprosto mimořádných případech využívá možnosti vstoupit do obydlí. Tak je to podle mého názoru správné a tak bylo také uvedené oprávnění policie při jeho zavádění do našeho právního řádu zamýšleno.
Máte data o případný navazujících soudních řízení, ve kterých by držitel namítal nesprávnost využití tohoto institutu, případně o míře úspěšnosti?
Pokud já vím, tak k žádnému takovému soudnímu sporu nedošlo.
Co Vás napadne, když slyšíte větu: „zbraně nepotřebujete, policie Vás ochrání“?
Já mám samozřejmě plnou důvěru v profesionalitu Policie ČR. Na druhou stranu ale policisté logicky nemohou být vždy a všude. Proto nám všem zákony v ČR umožňují se při útoku nebo při jiném nebezpečí bránit. A k tomu také můžeme a někdy bohužel i musíme použít vhodné nástroje.
Pokračování rozhovoru v druhé části (19.8.2018).
Rozhovory zbrojnice.com:
- Poslankyně Černochová: obhajoba legální držby zbraní by neměla přestávat být principiální záležitostí ochrany svobody
- Senátorka Syková: implementace by se měla řešit až po rozsudku Evropského soudního dvora
