Jair Bolsonaro, armádní kapitán v záloze, se 28. října 2018 stal vítězem brazilských prezidentských voleb. V rámci své kampaně se zaměřil především na otázky bezpečnosti, když sliboval posílení pravomocí bezpečnostních složek a zvrácení legislativy, která po roce 2003 vedla k faktickému odzbrojení brazilské zákonadbalé civilní populace. V zemi čelící extrémní kriminalitě, násilí pouličních gangů a vysoké míře vražednosti se nezdráhal využít nostalgie po údajném “pořádku a vysoké zaměstnanosti” v dobách vlády vojenské diktatury, podobně jako tomu můžeme dodnes slyšet od některých příznivců komunistického režimu u nás.
Kampaň zaměřená na právo na individuální obranu a držení zbraní v zemi s největším počtem vražd na světě nutně musela zaujmout také masmédia. Byť je současná Brazílie vedle Mexika skvělým příkladem dopadů politiky odzbrojení civilní populace, tak právě tento aspekt brazilské situace ale ve většině médií nezazněl. Níže tedy několik rychlých faktů k Brazílii, volbám a civilnímu držení zbraní.
1. Katia Satre
Zatímco Jair Bolsonaro uchvátil zájem také českých médií, byla členkou brazilského federálního shromáždění zvolena další “zbraňová” ikona: Katia Satre, která při oslavě Dne matek v soukromé škole své dcery zbraní zastavila nelegálně ozbrojeného lupiče, který ohrožoval další matky a děti. To, jak z bezprostřední blízkosti třikrát střelila pachatele do hrudníku, zaznamenaly bezpečnostní kamery a video doslova obletělo celý svět. Katia Satre ho následně užívala ve svém hlavním volebním spotu s příslibem, že podobně se dokáže zločinu postavit také jako legislativec.
Tento zásah ozbrojené příslušnice vojenské policie v době mimo službu je dobrým příkladem fungování brazilské legislativy, takže ho můžeme použít také jako referenční příklad pro další body tohoto článku.
2. Zákonadbalí občané jsou od roku 2003 odzbrojeni
Brazílie se na začátku tisíciletí stala pokusnou laboratoří zastánců omezování civilního držení zbraní. Po kampani řady mezinárodních organizací a také katolické církve byla v zemi zavedena legislativa, která v praktické rovině znemožnila zákonadbalým občanům se efektivně bránit kriminálnímu násilí. Odzbrojení bylo dosaženo několika kroky:
- v roce 1999 byla zavedena povinná registrace zbraní,
- v roce 2003 byl přijat zákon významně omezující držení a nošení zbraní
- zcela zakázány jsou pistole s úsťovou energií vyšší než 407J
- zcela zakázány jsou pušky s úsťovou energií vyšší než 1355J
- vydání povolení k držení zbraně podléhá správnímu uvážení, přičemž žadatel musí prokázat potřebu zbraň držet – povolení v praxi nejsou téměř nikdy vydávána
- povolení k nošení zbraní teoreticky sice existují, ale v praxi nejsou běžným občanům vůbec vydávána
- v roce 2005 proběhlo referendum o tom, zda-li má být civilní držení zbraní zcela zakázáno – navzdory rozsáhlé protizbraňové kampani zahrnující i demonstrace v jiných zemích světa se zákazem 63,94% obyvatel nesouhlasilo,
- povolení se musí obnovovat každé tři roky – tedy bez ohledu na výsledek referenda legální držitelé zbraní o ně přišli postupem dle druhé odrážky výše.
3. Odzbrojení zákonadbalých občanů nevedlo k snížení zločinnosti
Odpůrce civilního držení zbraní tento fakt asi do značné míry překvapí, ale zločinci v důsledku zbraňových zákazů zavedených po roce 2003 své zbraně neodevzdali. Graf níže se zaměřuje na nejvíce sledovaný ukazatel vražednosti, nárůst nicméně zaznamenaly také další formy násilné zločinnosti, od loupeží po znásilnění.
4. Představte si 3.392 vražd v ČR a žádnou možnost efektivní obrany
Pokud by současná brazilská míra vražednosti byla v ČR, tak by to znamenalo přibližně 3.392 vražd ročně, z toho 2.418 spáchaných zbraněmi, které jsou téměř ve všech případech nelegální.
Jak velkou podporu by v takové situaci asi u nás měla legislativa znemožňující efektivní obranu, resp. zakazující legální držení a nošení zbraní?
Jak by čeští občané vnímali stát, pokud by nebyl schopen ani předstírat snahu o zajištění jejich bezpečnosti a současně jim znemožňoval se bránit zločincům?
5. Příslušníci bezpečnostních složek mohou být ozbrojeni i mimo službu
Odpůrce civilního držení zbraní to může překvapit, ale zločinci se v naprosté většině případů vyhýbají páchání trestné činnosti na místech, kde se nacházejí uniformovaní strážci zákona. V Brazílii jim nicméně situaci značně komplikuje fakt, že členové bezpečnostních složek mohou být ozbrojeni i mimo službu. Katia Satre nebyla jediná, jejíž zásah proti zločinci zaznamenaly bezpečnostní kamery.
Podobných záznamů je nespočet především z USA, Jižní Afriky i Brazílie. Je logické, že si většina občanů musí klást otázku, proč by se nemohli bránit také oni sami.
6. Legálně ozbrojení civilisté nepředstavují problém, ale řešení
Brazílie není jedinou zemí, kde došlo k zhoršení bezpečnostní situace po zákazech a konfiskacích legálně držených zbraní. K podobnému vývoji došlo také v Británii a Austrálii, kde omezení legálního držení zbraní vedlo k přerušení dlouhodobého trendu zvyšující se bezpečnosti.
Mezitím v USA docházelo od druhé poloviny devadesátých let na úrovni jednotlivých států k postupnému rozšiřování legálního skrytého nošení zbraní pro sebeobranu. Vražednost se přitom snížila z 10 na 100.000 obyvatel na polovinu.
Podobný vývoj proběhl také v České republice, kde od zavedení nárokového oprávnění ke skrytému nošení zbraně v roce 1995 počet občanů se zbrojním průkazem sk. E vzrostl na současných téměř 250.000.
7. Ozbrojení civilisté zločince neporazí, výrazně je ale demotivují
Pokud Brazilci po volbách opravdu nabydou možnost držet a nosit zbraně pro sebeobranu, tak to samozřejmě nepovede k okamžitému zlepšení bezpečnostní situace v obecné rovině. V individuální rovině nicméně občané, kteří o to mají zájem, alespoň dostanou možnost se efektivně bránit.
A čím jich bude více, tím více zločinců skončí se svou profesí. Ať už dobrovolně, nebo v důsledku selhání při procesu výběru své oběti.
8. Jair Bolsonaro není “good guy with a gun”
Jair Bolsonaro se nechal slyšet, že “zbraně nepředstavují jen prostředek zajištění bezpečnosti, ale také nástroj k zachování svobody”. Navzdory této krásně znějící větě ale jeho ideový základ nespočívá ve víře v obecné prosazování individuálních svobod, ale je produktem kariéry u bezpečnostních složek v době vojenské diktatury a následné zdánlivě nekonečné spirály zhoršující se bezpečnosti.
Bolsonaro je znám nejen svým obdivem k dobám vojenské diktatury, ale také k vraždění domnělých zločinců bezpečnostními složkami (tj. na místě a bez soudu), homofobií a řadou nevybíravých vyjádření na adresu žen.
Po delším období, kdy demokratické instituce představovaly pro většinu místních politiků především korupční výtah k penězům, tedy nezbývá než doufat, že volba Bolsonara povede k zlepšení situace v zemi, a nikoliv k návratu k jím tolik obdivovaným “starým pořádkům“.
Související:
- Brazílie: uvolnění zbraňové legislativy předmětem volební kampaně
- R. P. Mendonca: dát lidem šanci se bránit
- Mexiko II: občané bez legální šance na účinnou obranu
- FBI Report: lepší zbraň u sebe než policistu na telefonu
- R. Noble: jen dvě cesty, jak chránit měkké cíle
- A. Ohana: ozbrojení civilisté jsou řešením, ne hrozbou
