V roce 2003 Brazílie zavedla praktický zákaz držení a nošení zbraní pro sebeobranu, který byl následován průběžnými konfiskacemi zbraní držených zákonadbalými občany (zbrojní průkazy se musí co tři roky obnovovat – a úřady je po roce 2003 neobnovovaly). Politici občanům slibovali, že díky zákazu zbraní dojde k masivnímu zlepšení bezpečnostní situace. Nyní, o patnáct let a více než půl milionu obětí kriminálních vražd později prezidentské volby vyhrál kandidát, jehož hlavním volebním heslem bylo “zbraň do každé domácnosti”. Toho, jak se v očekávání změny restriktivní zbraňové legislativy místní střelnice plní občany, si všimly i tradičně protizbraňové New York Times.
Jair Bolsonaro ve své rétorice tvrdého přístupu proti zločinu pokračuje i nyní. V prvním povolebním televizním interview prohlásil:
Musíme přestat s tím politicky korektním nesmyslem, že odzbrojením všech se z Brazílie stane lepší místo. Zakazování legálního držení zbraní nijak neomezilo dostupnost zbraní pro zločince.
Brazilské střelnice se už nyní plní občany, kteří se připravují na nástup nové legislativy. Ta současná jim umožňuje legálně držet jen zbraně méně účinných kalibrů, a i ty smějí mít výhradně doma (případně přepravovat na střelnici a zpět). Vydání povolení navíc podléhá správnímu uvážení, které pro naprostou většinu žadatelů dříve znamenalo konečnou.
Byť i co do správního uvážení postupně došlo k ústupu od úplného zákazu praktikovaného po roce 2003 (co do držení, nošení zůstává stále zcela zakázáno), i tak se loni v Brazílii v přepočtu na obyvatele legálně prodalo 10x méně střelných zbraní než v ČR (Brazílie – 41tis, ČR 24tis), což stále představuje dvacetinásobný nárůst oproti prodejům v roce 2004. Míra vražednosti je v Brazílii 50x vyšší než u nás.
Kromě pohledu těch, kteří už přemýšlejí, jakou zbraň si pořídí pro ochranu sebe a svých nejbližších, NYT vyzpovídaly i odpůrce změny. Například právnička ze São Paula konstatovala, že ji ozbrojení lupiči přepadli již šestkrát, přičemž jednou ji i s pětiletým synem pachatelé dvě hodiny vozili autem po městě a nutili vybírat hotovost z různých bankomatů. Navzdory této zkušenosti silně zůstává přesvědčeným odpůrcem civilního držení zbraní:
Každé přepadení mne zastihlo naprosto překvapenou. Nestojím o to, aby se mne nějaký ‘dobrák’ v podobné situaci snažil zachránit. Nechci aby někdo dělal takové rozhodnutí za mě – přináší to s sebou příliš velké nebezpečí.
Zda-li tento pohled na věc sdílí také pozůstalí některé z loňských 63.880 obětí vražd, NYT v článku neuvádí.
Představy o “povinném vyzbrojování občanů”, divokém západě a bláznech lačných po střílení na ulicích, které jsou i nám v Česku tak důvěrně známy z projevů protizbraňových politiků především v průběhu projednávání návrhu změny ústavního zákona o bezpečnosti republiky, mírní Natalia Ortega, která se v očekávání nové legislativy zapsala k výcviku na střelnici:
Jediní, kdo dnes mají zbraně, jsou zločinci. Já rozhodně nebudu běhat po ulicích se zbraní v ruce, ale kriminálníci si své plány radši dvakrát rozmyslí, když budou vědět, že obyčejní občané mohou být ozbrojeni.
Zdroj: New York Times.
Související
- Brazílie, volby & zbraně: 8 rychlých faktů
- Brazílie: uvolnění zbraňové legislativy předmětem volební kampaně
- Čestná zmínka: Katia da Silva Sastre
- Jeff Cooper: skřeti nemají rádi ozbrojené oběti
- R. P. Mendonca: dát lidem šanci se bránit
- Mexiko II: občané bez legální šance na účinnou obranu
- FBI Report: lepší zbraň u sebe než policistu na telefonu
