Rozhovor – Dita Charanzová: Nerozumím, jak se Evropská komise vyhnula odpovědnosti za selhání při nevydání pravidel pro znehodnocování zbraní

Dita Charanzová je poslankyní Evropského parlamentu a také vedoucí kandidátky ANO v květnových volbách. Byla prohlášena za jednu z čtyřiceti nejvlivnějších osob bv Evropském parlamentu v roce 2017. Také byla časopisem Politico označena za jednu z dvaceti nejvlivnějších žen v Bruselu opakovaně v letech 2017 a 2018.

Čeští držitelé zbraní ji znají především díky neúnavné práci na zbraňové směrnici. V exkluzivním rozhovoru pro zbrojnice.com Dita Charanzová přibližuje proces jejího přijetí a hovoří také o budoucnosti civilního držení zbraní v Evropské unii.

You can also read this interview in English: MEP Dita Charanzová: I don’t understand how the EU Commission managed to avoid responsibility for its past failure to deliver legislation on deactivation of firearms

Civilní držení zbraní jako téma v květnových volbách

Paní poslankyně, považujete civilní držení zbraní za důležité téma v rámci předvolební kampaně k evropským volbám?

Byla bych ráda, abychom si otázky civilního držení zbrani řešili doma v Česku, nikoliv v Bruselu. Debata o zbraňové směrnici samozřejmě zvedla pozornost našich držitelů zbraní, takže toto téma může mít vliv na evropské volby. Celý ten materiál i způsob jeho projednávání podle mne napáchal mnoho škody ve vnímání Evropské unie u nás. A musím říct, že oprávněně. Pod pláštíkem toho, že bojujeme proti terorismu, se sahalo na legitimní právo držet zbraň. Celé to bylo velmi zpolitizované, Komise nevnímala naše argumenty, ten tlak přijmout směrnici byl enormní. Česko má navíc ukázkovou legislativu, která by v tomto směru naopak mohla být vzorem pro ostatní země. Takže abych ještě jednou odpověděla na váš dotaz, ano, v tomto smyslu může mít celý proces dopad na volby.

Když byl v české Poslanecké sněmovně poprvé představen návrh změny ústavního zákona o bezpečnosti republiky, kterým mělo být zaručeno právo držet zbraně, tak při hlasování vlády v únoru 2017 ministři ANO tento návrh nepodpořili. Při třetím čtení ve Sněmovně už návrh podpořili téměř všichni poslanci strany. Má ANO jako strana konkrétně definovaný postoj k civilnímu držení zbraní?

Nerada bych komentovala jednotlivá hlasování poslanců Hnutí. Mohu pouze říci, že ve chvíli, kdy jsem vedla boj o změnu směrnice na evropské úrovni, měla jsem plnou podporu předsedy Andreje Babiše, kterého jsem průběžně informovala. Vnímám to tak, že Hnutí má poměrně zdravý postoj k tomu, jak tuto oblast regulovat – nastavit jasné podmínky (tak jako dnes v Česku máme), a pokud jsou plněny, není důvod do práv držitelů zbraní nijak dál zasahovat.

Jaký je Váš osobní názor na civilní držení zbraní?

Tak jak jsem jej právě popsala. Musí být jasné podmínky, ale ve chvíli, kdy je držitel plní, neměl by do jeho práv nikdo dál zasahovat. Svoje povinnosti si vůči státu splnil, tedy má právo zbraň užívat.

Aktuální témata civilního držení zbraní v Unii

V současnosti jsou v souvislosti se zbraňovou směrnicí aktuální tři témata: žaloba u Evropského soudního dvora, implementace a očekávaná další zpřísnění, která již avizoval předseda Juncker. Začněme tedy žalobou. Je v Bruselu její vyřízení, resp. zamítnutí, soudem považováno za jasnou věc, nebo v tomto směru existuje nějaká významná naděje na úspěch?

Osobně odhaduji, že rozsudku Evropského soudního dvora se dočkáme někdy v průběhu letošního podzimu. Nechci vzbuzovat falešné naděje, ale argumentace české strany je velmi dobře připravena, takže uvidíme. Mimochodem bude zajímavé sledovat i vývoj ve Švýcarsku, které je vůči směrnici stejně kritické jako Česko.

Související: Werner Salzmann: Vláda dobře ví, že úplný zákaz samonabíjecích zbraní v příštím kole zpřísňování směrnice nedokáže zastavit

Pokud jde o implementaci, největší odpor přichází ze zemí, jejichž systém civilního držení zbraní nezapadá do typické evropské šablony, jako je Česká republika a Švýcarsko. Jak tvrdý postoj Komise očekáváte ve vztahu k prosazování zbraňové směrnice?

Bude do značné míry záležet na  českých zákonodárcích, aby v plné míře využili potenciálu výjimek ze směrnice. Abychom například uměli definovat systém jakýchsi dobrovolných záloh, do nichž by byli zahrnuti někteří stávající držitelé zbraní. Takový postup by jim zajistil, že nebudou na svých právech nijak kráceni. Na jedné straně je proto třeba vymyslet systém, který bude lidi co nejméně obtěžovat, na straně druhé doložíme, že jsme směrnici vyšli vstříc. Česká legislativa už dnes z 80 % řeší vše, co po nás směrnice požaduje, jde o to dotáhnout k oboustranné spokojenosti onu poslední pětinu. Proces kontroly implementace navíc není nijak přímočarý – pokud je na straně EU nějaká pochybnost, nejprve ji popíše, členský stát dostane prostor pro vysvětlení a doložení, že je vše řádně splněné atd. Tedy vždy budeme mít možnost obhajoby svých kroků.

Předseda Juncker se ihned po přijetí zbraňové směrnice vyjádřil v tom smyslu, že zavedení dalších restrikcí je nevyhnutelné. Směrnice samotná obsahuje ustanovení, podle nějž se má pravidelně vyhodnocovat, a případně mají být přijímány její další změny. Co můžeme v tomto směru očekávat?

Já bych v tomto směru řekla snad jen to, že předseda Juncker končí ve funkci za pár měsíců. Znovu zvolen nebude. Nezbývá než věřit, že jeho nástupce bude v tomto směru soudnější. My už dnes víme, kde jsou skutečné problémy, co se týká zbraní – že je třeba se zaměřit na černý obchod, na obchodování s deaktivovanými zbraněmi dnes už nejen se Slovenskem, ale například i s plynovkami pocházejícími z Turecka atd. Rozhodně ale není cesta nějaké další restrikce ve vztahu k legálním držitelům zbraní. Věřím, že se nebude opakovat to, čeho jsme tu byli svědky u zbraňové směrnice…

Proces přijetí zbraňové směnice

Komise omezování legálního držení zbraní v návaznosti na teroristické útoky spáchané nelegálními zbraněmi prosazovala s odkazem především na problém se slovenskými nedostatečně znehodnocenými zbraněmi. Přijetí celoevropských pravidel znehodnocování přitom Rada a Parlament uložili Komisi v roce 2008. Jak je možné, že za selhání v oblasti znehodnocování nebyla vůči Komisi dovozována žádná odpovědnost ani politiky, ani médii?

To je velmi dobrý dotaz. Sama jsem jej Komisi kladla opakovaně, a to včetně veřejných vystoupení. Nikdy se mi nedostalo uspokojivé odpovědi. Je to velký dluh v evropské legislativě, je to jednoznačně chyba Komise.

ČR má v Unii unikátní systém civilního držení a nošení zbraní pro ochranu života a zdraví, k jehož obraně před směrnicí měla sloužit i ústavní změna. Jaký je Váš názor na snahu České republiky využít pro „únik“ z některých ustanovení směrnice tzv. „bezpečnostní výjimku“ garantovanou primárním právem EU?

Nejsem právník a netroufám si na toto dát jednoznačnou odpověď. Navíc i tady platí dva právníci – tři názory, slyšela jsem všemožné interpretace tohoto kroku. Pro mne by byl ideální stav, pokud bychom dostali za pravdu u Evropského soudního dvoru. Jednoznačně. Pokud se tak nestane, zbývá cesta maximálního využití výjimek, případně dohadování s EK o tom, kam až musíme zajít.

Související: Jan Bartošek: „Naše připomínky při přípravě směrnice nebyly brány v potaz“

Nemohu se nevrátit k původnímu projednávání směrnice. Od zástupců Ministerstva vnitra ČR víme, že jejich připomínky nebyly vůbec brány v potaz. Známe Vaše prohlášení, že Komise na jednání přinášela upravené návrhy, které nikdo nedostal s předstihem k přečtení, nebo že se úředníci zaštiťovali články z Wikipedie. Jde o „bruselský standard“, nebo byla zbraňová směrnice v tomto směru unikátní?

Není to standard, já podobný proces nezažila. Byl na nás skutečně vyvíjen enormní tlak, nikdo neslyšel na věcné argumenty, docházelo k velmi nestandardním situacím, bylo zřejmé, že zájem na přijetí směrnice měli ti nejvyšší. Z jednání jsem často chodila s ranním kuropěním, bylo to velmi vypjaté, hádky byly na běžném pořádku – a to na vyjednávání tohoto formátu skutečně není běžné. Rozhodně šlo o nejtěžší práci, co jsem v Evropském parlamentu zažila.

Odkud jste čerpala expertní znalosti pro svou činnost na zbraňové směrnici?

Politici nejsou vševědoucí, a pokud mají na stole tak odbornou věc, jako je třeba zbraňová směrnice, mají si věc „osahat“, nastudovat. Mě se to podařilo díky spolupráci s Ministerstvem vnitra a především pak Sdružení na ochranu práv majitelů zbraní LEX, s nimiž jsem byla v pravidelném kontraktu. Do detailu jsme probírali, proč takový zásobník ano, proč takový ne, jaké jsou rozdíly mezi jednotlivými typy zbraní, připravovali mi velmi sofistikované podklady, s nimiž já následně chodila na jednání, konzultovali jsme návrhy i protinávrhy atd. Výzvou pro mne bylo, že jsem se celou terminologii musela samozřejmě naučit i v angličtině. A mimochodem dodneška mám v kanceláři v šuplík u zásobník z 3D tiskárny, s nímž jsme také chodila na jednání.

Vedle Vás byla při obrušování nesmyslů v návrhu směrnice nejviditelnější předsedkyně IMCO Vicy Ford (Velká Británie), která už ale ke konci vyvěsila bílou vlajku, například pokud jde o zásobníky. Co byste vyzdvihla jako své největší zásluhy v tomto směru?

V mém případě šlo zejména o snahu mírnit dopady na stávající držitele zbraní. Takže jsem velice ráda, že tam bylo stanoveno, že ti, co mají zbraně ve svém držení před vstupem směrnice v platnost, je mohou mít i nadále. A to i přes to, že u některých typů zbraní došlo ke změně jejich kategorizace a do budoucna budou zakázány pro civilisty. S tím jdou ruku v ruce další výjimky, které se mi podařilo prosadit, jako např. ony zmíněné dobrovolné zálohy.

Pozn. zbrojnice.com: “Dobrovolnými zálohami” se má na mysli výjimka ze zbraňových zákazů pro účely národní obrany uvedená v rec. 16 a čl. 6 odst. 2 zbraňové směrnice.

Během projednávání návrhu směrnice, před vlastním hlasováním na plénu, jsem uspořádala expertní debatu, kde měli mít možnost zástupci všech frakcí parlamentu, kteří se zbraňové směrnici věnovali, vyjasnit si některé otázky s pozvanými experty. Byli mezi nimi techničtí experti, odborníci na zbraňové regulace pod hlavičkou OSN či soudní znalci v oboru. Oni sami vyjádřili nesouhlas s mnoha aspekty návrhu směrnice, vyjádřili se například proti omezení zásobníků, měli výhrady ke změnám v kategorizaci zbraní či k úpravě deaktivivovaných zbraní apod. Šlo o ryze technickou debatu v expertní rovině, která měla za cíl věc odpolitizovat a poukázat na věcné nedostatky směrnice.

Držitelé zbraní pořádali hromadná promítání a sledování přenosu projednávání směrnice v Evropském parlamentu. Celá věc ale byla odhlasována za 4 minuty a 50 vteřin, z čehož 4 minuty zabralo odmítnutí Vašeho návrhu na umožnění projednávání pozměňovacích návrhů. O tom se ani neprovedlo sčítání hlasů poslanců. Což souvisí s tím, že dnes je naprostá většina evropské legislativy vyjednávána v trialogu. Jak byste čtenářům jednoduše vysvětlila, co je trialog? Jaký je Váš názor na tento proces?

Legislativní postupy v EU jsou opravdu strašně složité. Povedlo se mi nejprve jeden balík změn prosadit v rámci projednávání právě onoho trialogu, kdy proti sobě sedí zástupci Komise, Rady a Parlamentu. Do poslední chvíle jsem se ale snažila, aby ještě další úpravy přijalo plénum Evropského parlamentu při svém finálním hlasování. Ale jak sám říkáte, tohle se již nepovedlo, z přítomných poslanců se mi povedlo přesvědčit „jen“ asi třetinu. To jen k onomu poslednímu hlasování, kde byla poslední šance na nějakou změnu.

Samotný trialog probíhá tak, že se na několik kol setkávají (jak jsem uvedla) zástupci Parlamentu, Komise a členských zemí (Rady) a snaží se dohodnout kompromisní znění předloženého materiálu. Každá ze stran má trochu jiný názor na některé věci, může se lišit více či méně, ale nakonec by měl být nějaký výsledný text směrnice, o kterém ještě jednou hlasuje jak Evropský parlament, tak také členské státy. Je to takto nastaveno historicky ve smlouvách, osobně si ale myslím, že by některé procesy, zejména pokud jde o prioritní zájmy jako například bezpečnost, by měly být prostě zjednodušeny a zrychleny. Potřebujeme si říct, kde potřebujeme Bruselu méně a lépe, jak já říkám.

Budoucnost civilního držení zbraní a postavení ČR v EU

Zbraně pro řadu občanů představují především symbol svobody. Přece jen, zbraně Čechům brali jen nacisté a komunisté. Mnoho jich má pocit, že si musí vybírat mezi Evropskou unií a držením zbraní, že neexistuje volba umožňující zachování obého. Jak to vidíte Vy?

Tohle je hrozně nešťastný výsledek politického procesu s názvem zbraňová směrnice. Vyčítám to Komisi, jak jsem řekla, napáchala tím mnoho škod. Je strašně jednoduché takový krok udělat a pak dvakrát tak těžké si reputaci napravit.

Česká republika podobně jako další země V4 v posledních letech naráží na neshody s Evropskou unií ve více oblastech. Jak vnímáte tento trend, jeho příčiny a další směřování?

Máte pravdu, a není to jen V4, ale jsou to i další země střední a východní Evropy, versus země západní. Já když jsem studovala EU, a je to už pár let, hovořilo se o rozdělení na jih a sever EU. Dnes se to skutečně přesunulo na východ a západ, a dle mého mínění je to chyba končící Komise. A není to zdaleka dvojí kvalita potravin nebo jiného zboží, proti které osobně velmi bojuji. Je to i tím, že tu debatujeme o takových požadavcích zemí západu, které chtějí omezit vysílání našich pracovníků do zahraničí, komplikovat práci našich kamioňáků apod. To vůbec nemáme mít na stole, vždyť takové návrhy jdou přímo proti myšlence jednotného trhu, je to stavění hranic tam, kde jsme je komplikovaně odstraňovali! Věřím v novou administrativu, novou Komisi, věřím, že se to změní. Zároveň říkám, že potřebujeme inventuru v bruselské byrokracii, musíme si určit priority – bezpečnost, prosperita – a nechrlit novou a další legislativu na vše, co nám přijde do cesty. Brexit je facka evropskému projektu, jestli se z ní nepoučíme, může to mít fatální důsledky. Musíme naslouchat lidem, to jsme jaksi pozapomněli.

Řada euroskeptických uskupení jde do voleb s tím, že jen ona představují opravdovou naději na změnu. Jaká je Vaše reakce v tomto směru?

Tady si zahráváme s ohněm. Řada takových uskupení volá po referendu, po vystoupení. Podívejte se, jak brexit mává s tak stabilní a silnou ekonomikou, jakou má Velká Británie. Tam se dnes předzásobují léky, dováženými potraviny, chystají se na kolony na hranicích, kde budou kilometry kamionů čekat na proclení, ekonomové počítají, zda se potraviny zdraží o deset nebo dvacet procent, kolik lidí přijde o práci, kolik firem se přestěhuje na pevninu. Pro Česko by takový scénář byl katastrofou – 84 % našeho vývozu míří na evropské trhy, jsme extrémně otevřená ekonomika – zdražování, propouštění a krachy firem by u nás byly mnohem horší. Ony to ty strany vždycky balí do líbivých vějiček, tuhle realitu je ale třeba mít na paměti.

Co byste závěrem vzkázala českým legálním držitelům zbraní v této době, kdy se jich řada v souvislosti s evropským vývojem obává konfiskací a dalšího omezování civilního držení zbraní?

Osobně jsem přesvědčena, že k žádné konfiskaci docházet nebude, práva legálních držitelů zbraní zůstanou, jak jsou. Zbraňová směrnice byla dílem Komise, která v pololetí končí. Věřme, že ta nová bude rozumnější a žádné další nesmysly tohoto gardu na stůl nedá. A navíc, když v Evropském parlamentu budu sedět já, můj hlas máte – a klidně půjdu zas a znovu proti celé Komisi, když to bude třeba.

Rozhovory zbrojnice.com

• ČR:
  • Poslankyně Černochová: Obhajoba legální držby zbraní by neměla přestávat být principiální záležitostí ochrany svobody
  • Předseda Senátu J. Kubera: Změna Ústavy zakotvující civilní držení zbraní v současnosti nemá šanci projít
  • Tomáš Gawron: V implementaci zbraňové směrnice je ČR premiantem
•  Zahraničí:
  • Jim Smith: Legálně ozbrojené a řádně trénované obyvatelstvo pomáhá státu se zajištěním bezpečnosti a stability
  • Vítor Teixeira: Aplikace salámové metody k postupnému odzbrojení Portugalců po roce 2006
  • Hans Deutsch: Držení a nošení zbraně pro sebeobranu je v Německu tabu
  • Pia Clerté: Ve Švédsku nelze mít jakýkoliv nástroj pro účely sebeobrany