Zahraničí

Christchurch: Zélandská policie proti pachateli zasáhla až po 36 minutách, občany, kteří by se chtěli bránit, obvinila z porušení zákona o zbraních

Přestože je nejbližší policejní stanice vzdálena pouze dvě minuty jízdy od mešity, v níž pachatel v pátek spáchal masovou vraždu, policie proti němu nezasáhla. Stejně tak proti němu nezasáhla ani o přibližně čtvrt hodiny později, když zaútočil na osoby v druhé mešitě, kde jej nakonec zahnal Abdul Aziz, neozbrojený muž, kterému se podařilo zmocnit pachatelovy brokovnice.

Někteří občané poměrně předvídatelně mohli nabýt přesvědčení, že zbraně potřebují, policie je neochrání. Jakkoliv byla novozélandská policie o pár hodin dříve naprosto bezzubá proti masovému vrahovi, na občany legálně držící zbraně, kteří je ale podle místní legislativy nesmí držet ani nosit pro vlastní obranu, si došlápla o to více.


Teroristický útok v Christchurch:


Zákony Novozélanďanům znemožňují účinnou obranu

Zbraňová legislativa Nového Zélandu se podobá “evropskému standardu” známému například ze Švédska. Občané mohou zbraně držet po získání zbrojního průkazu, a to především pro účely sportu nebo lovu. Držení zbraní pro účely sebeobrany zákon sice nezakazuje, nicméně policejní výklad vede k tomu, že příslušná povolení vůbec nejsou vydávána.

Nový Zéland je tak mimo oblast honebních pozemků a přesně vymezených střelnic de facto jednou velkou bezzbraňovou zónou.

Občané se chtějí bránit

V čase následujícím po útoku místní policie zadržela nejméně dva držitele zbrojních průkazů, u nichž při kontrole na narychlo zřízených checkpointech nalezla zbraně.

V jednom případě se jednalo o otce, který jel vyzvednout děti ze školy a s ohledem na předchozí události se rozhodl, že pro jistotu bude raději ozbrojen. (Zdroj)

V druhém případě policie zatkla muže a ženu, u nichž také našla zbraň v automobilu. Bližší informace k tomuto případu neuvedla, kromě toho, že muž neměl nic společného s útokem v mešitách a že byl obviněn z porušení zákona o zbraních. (Zdroj)


Související: Ozbrojení civilisté úspěšní v 94% zásahů proti aktivním střelcům


Lidé v panice vykupují obchody se zbraněmi

Pachatel ve svém manifestu uvedl, že si vybral cestu získání zbrojního průkazu a konkrétní zbraně proto, aby vyvolal rozkol ve společnosti a zpřísnění novozélandské zbraňové legislativy. Pušku AR-15 si pak údajně vybral, aby dosáhl většího mediálního pokrytí případu, a to především v USA, kde Demokratická strana dlouhodobě prosazuje jejich úplný zákaz.

Novozélandská premiérka krátce po útoku pochválila policii, která proti pachateli nezasáhla a zatkla jej až následně 36 minut po započetí útoku. Zatímco policie teprve zjišťuje, jak přesně se Australan dostal k zbrojnímu průkazu, nelegálním zásobníkům a nelegálně upraveným (avšak legálně pořízeným) zbraním, premiérka ohlásila, že zcela jednoznačně bude usilovat o zákaz samonabíjecích pušek.

Občané Nového Zélandu následně začali panicky vykupovat obchody se zbraněmi. Lidé ve velkém nakupují především samonabíjecí zbraně, střelivo a zásobníky. (Zdroj)

Propaganda tvrdí, že lidé zbraně odevzdávají

Zatímco obchodníci se zbraněmi měli několik extrémně perných dní, zastánci civilního odzbrojení rozjeli kampaň, ve které tvrdí, že držitelé o samonabíjecí zbraně nestojí a že je sami odevzdávají.

Do čela se postavil člen Strany zelených John Hart, který odevzdal svou samonabíjecí pušku na policii a přidal k tomu příběh na Twitteru. Novináři se nijak nepozastavili nad tím, jaktože člen strany, která dlouhodobě prosazuje zákaz samonabíjecích zbraní, jednu takovou doposud držel.

Dobrým příkladem těchto fake news je článek New Zealand Herald. Ten byl mimochodem také původcem falešné zprávy o tom, že pachatele od druhé mešity neznámý muslim zahnal střelbou z vlastní zbraně, kterou mezitím přebrala americká média. Tato zpráva nyní žije vlastním životem i na dezinformačních serverech (už jste slyšeli, že v druhé mešitě bylo skladiště nelegálních zbraní?).

V článku nazvaném “Novozélanďané začínají dobrovolně odevzdávat své zbraně” NZH jako důkaz svého tvrzení kromě výše zmíněného politika představil také ženu, která odevzdala zbraně, jež v rodině zůstaly po jejím zesnulém manželovi. Sama přitom ani neměla zbrojní průkaz. Třetí příklad, kterým NZH dokládá nadšení občanů pro odzbrojení, představuje žena, která před deseti lety prodala svou malorážkovou pušku.

NZH také dodává, že dva online weby zastavily prodeje samonabíjecích zbraní. Víkendovou nákupní horečku nezmiňuje.

Zákaz účinné obrany v zemích Evropské unie

Mantra českých odpůrců civilního držení zbraní “zbraně nepotřebujete, policie vás ochrání”, je již ve většině zemí Evropské unie dotažena k dokonalosti. Jsou známy případy konkrétních legálních držitelů zbraní, kteří byli zavražděni při teroristických útocích, přičemž jim bylo zakázáno mít u sebe efektivní nástroj obrany. Velmi pravděpodobně takových případů existuje nejméně o řád více, avšak veřejnost se o nich nedozvěděla:

  • Šéfredaktor Charlie Hebdo Stéphane “Charb” Charbonnier byl sportovním střelcem, držel legálně dvě pistole a v souladu s francouzskými zákony je směl nosit nenabité v zamčeném kufříku na střelnici a zpět. Zároveň jej Al Kájda vedla na veřejném seznamu osob určených k zavraždění a dostával každý týden výhrůžky smrtí. V této situaci si podal žádost, aby u sebe mohl nosit nabitou zbraň pro sebeobranu. Žádosti nebylo vyhověno. Člověk, který Charba zavraždil, už byl dříve ve vězení za terorismus, byl „v hledáčku“ bezpečnostních složek a neměl vůbec žádný problém pořídit si nelegální pušku Zastava M70AB2 pocházející z Balkánu a s ní jej bezbranného zavraždil.
  • Pascal Verdenne byl dlouholetým sportovním střelcem a sběratelem zbraní. V centru Štrasburku, kde zrovna probíhala mimořádná bezpečnostní opatření související s Vánočními trhy, byl zastřelen teroristou nelegálně ozbrojeným nožem a revolverem z roku 1892. Nejenže bezpečnostní složky proti pachateli efektivně nezasáhly, ale zranění byli v centru Štrasburku ponecháni více než třičtvrtě hodiny umírat a čekat na příjezd sanity. Řada se jich nedočkala. Podrobnosti v článku: RIP Pascal Verdenne: při útoku ve Štrasburku zavražděn legální držitel zbraní, stát mu znemožnil se bránit

Snahy o odzbrojení zákonadbalých občanů přitom nekončí jen u střelných zbraní. Například německá policie v současnosti prosazuje také zákaz pepřových sprejů, který je již důvěrně známý obyvatelům Británie, Švédska či Portugalska.

Komentář zbrojnice.com

V prvé řadě je do určité míry pochopitelné, že policie na checkpointech nebude přehlížet civilisty, kteří u sebe mají zbraně, byť to legislativa neumožňuje. Obzvlášť ve chvíli, kdy policisté samotní nedokáží pochopit, že masovou vraždu takových rozměrů mohl spáchat jediný člověk, aniž by policie vůbec stačila zasáhnout, a tedy stále pátrá po komplicích.

Stejně tak je ale pochopitelné, že občané, kteří vidí naprostou neschopnost státu v podobné situaci pomoci – stejně jako jsme to viděli nesčetněkrát v Evropě v posledních letech – budou chtít mít alespoň nějakou šanci se bránit sami.

Tím nijak nehaním policejní práci – pachatel si vybírá oběť, místo, čas, způsob i nástroj spáchání. Jediná cesta, jak stát může odhodlaného pachatele, který útok plánuje dva roky dopředu, zcela jistě zastavit, vede skrz Severní Koreu.

Zatýkání legálních držitelů zbraní, například otce snažícího se vyzvednout děti ze školy, ukazuje význam kvality zbraňové legislativy. Na první pohled patří Nový Zéland k nejvyzbrojenějším zemím, ale podobně jako ve Švédsku nebo Kanadě toto číslo nemá žádnou vypovídací hodnotu, pokud jde o šance občanů bránit se zločinu.

Stejně tak v naprosté většině případů nelze srovnávat “přísnější” a “uvolněnější” legislativu jako celek. Na Novém Zélandu k získání zbrojního průkazu a koupi zbraní stačí ihned po příletu ze zahraničí předložit cizí zbrojní průkaz a zaplatit malý poplatek (zdroj), což je u nás naprosto nepředstavitelné. Pro Čechy je samozřejmé, že zákonadbalý občan, který projde přesně stanoveným přísným procesem, smí zbraň mít pro sebebranu. To je sice představitelné, avšak naprosto nedosažitelné pro všechny novozélandské legální držitele zbraní.


Související:

Sdílejte:

4 Replies to “Christchurch: Zélandská policie proti pachateli zasáhla až po 36 minutách, občany, kteří by se chtěli bránit, obvinila z porušení zákona o zbraních

  1. Mimochodem nedopustil se člověk, který zločince zahnal jeho vlastní zbraní nedovoleného ozbrojování?

  2. Jan V: Vy to berete jako vtip, ale v UK byl za nedovolené ozbrojování odsouzen veterán, který odnesl na policii brokovnici, kterou u něj na zahradě odhodil prchající zloděj. Tedy ono to bylo trochu komplikovanější, jestli se dobře pamatuji, bylo to snad o víkendu, nejbližší policejní stanici našel zavřenou, tak tam šel podruhé až v pracovní den. Zhruba tak. A na kriminál bylo zaděláno. Pro něj.

  3. Dobrý den,
    opakovaně v různých článcích zmiňujete, kolik je v které zemi držitelů zbraní, ale že těch s možností reálně nosit zbraň pro obranu je minimum. Jelikož pro prevenci násilné kriminality je počet / procento nosících mnohem důležitější než počet / procento držitelů zbraní, myslím že by to byl vhodný námět na článek. Obzvláště pokud by se podařilo porovnat v různých zemích procento nosících s četností násilné kriminality.

    1. Děkuji za námět. Ono ale nejde o přímou úměru. Různé země trpí na odlišné problémy, na což jsem se snažil poukázat v tomto článku. https://zbrojnice.com/2018/12/18/usa-statistiky-civilniho-drzeni-zbrani-a-vrazednosti/

      Víme nicméně, že možnost skrytého nošení zbraní:

      1) Představuje deterent kriminální činnosti. To ale funguje jen do určité míry. Viz Jižní Afrika, kde je legislativa co do nošení permisivní, ale míra kriminality je zcela mimo evropská měřítka. Samozřejmě se pak nabízí otázka, zda-li by dnes ještě vůbec například bílí farmáři v zemi ještě byli, kdyby zbraně vůbec mít nemohli.

      2) Zvyšuje šanci na úspěšnou obranu, viz kategorie čestná zmínka.

      3) Legitimizuje společenské uspořádání demokratického státu. Alespoň v mých očích například stát, který zakáže osobě na kill listu Al Kájdy být ozbrojen (Charb), nemá žádnou legitimitu. Podobně stát, který nechá 200 žen znásilnit na náměstí (Kolín), nedopadne jediného pachatele a současně znemožňuje účinnou obranu. A takto bych mohl pokračovat.

      4) Představuje důležitou záruku zachování svobody. Není náhodou, že jedinou zemí, které se vyhnuly státem organizované masové vraždy v Evropě, je Švýcarsko.

      Konečně v mezinárodním měřítku není moc co porovnávat. Nošení je výjimka z pravidla, které symbolizuje šéfredaktor Charlie Hebdo.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *