CZ 75 Stainless
Domácí

Komentář: EU a Nový Zéland ukazují, že zbraně opravdu představují svobodu

Nástup každého totalitního režimu byl doprovázen omezením a zákazy civilního držení zbraní. Cílem bylo zajistit, že ozbrojeny budou moci být jen osoby věrné režimu. Jak se nyní po letech protestů mohou přesvědčit miliony hladovějících Venezuelanů, bez zbraní se totalitní režim porazit nedá. Mohou se leda tak modlit a čekat, zda-li diktátor nedojde k závěru, že je změna v jeho vlastním zájmu.

Zatímco ve Venezuele existuje jednoduchá přímo vystopovatelná linka mezi zákazem civilního držení zbraní, který v roce 2012 oslavovala většina evropských médií, a současným stavem nejvyšší vražednosti na světě, hladomorem a rozsáhlým vražděním odpůrců režimu státem vyzbrojenými zločineckými gangy collectivos, jinde jsou náznaky nastupující totality mírnější. O to větší bychom jim měli věnovat pozornost.


Související: 50 let republiky: nastal čas ústavně chránit právo nabývat, držet a nosit zbraně


Evropská unie: Občane…

…odevzdej zbraně!

Evropská komise se svým nápadem na zákaz, konfiskace a zničení vybraných typů zbraní přišla v roce 2015. Oficiálně mělo omezení legálního civilního držení zbraní představovat reakci na teroristické útoky, které byly spáchány nelegálními zbraněmi. Spáchány často způsobem, kdy stát budoucím obětem zakázal se bránit a sám proti pachatelům nezakročil. Ve skutečnosti bylo hlavním cílem odvést pozornost od faktu, že Komise po dobu sedmi let vědomě tolerovala jeden ze zdrojů nelegálních zbraní na černém trhu, kdy tyto zbraně pak byly použity při jednom konkrétním teroristickém útoku (Hypercacher).

Po několika letech bezprecedentního tlaku byla přijata zbraňová směrnice v lehce pozměněné variantě. Tedy ne té, podle níž bylo navrhováno zakázat a konfiskovat úplně všechny samonabíjecí zbraně s výměnným zásobníkem. Zakáže se jen něco, zakáže se to jen trochu a ještě z toho budou výjimky. Zatím.

…cos to říkal!?

Stejně jako se terorismus stal záminkou pro omezování civilního držení zbraní, o pár let později představuje alibi pro unijní útok na svobodu projevu. Jakoby to nestačilo, byla otevřena ještě druhá fronta pod záminkou ochrany autorských práv a třetí fronta pod záminkou ochrany dobrých mravů.

Musíme se ptát, jestli by vůbec takový druh podnikání měl [v Evropské unii] existovat. (Axel Voss, autor “článku 13” k tomu, že směrnice může vést k zastavení youtube a podobných služeb v Evropské unii, zdroj)

Kromě toho se do okolního evropského prostoru přelévají také dopady nové německé cenzurní legislativy. Technologičtí giganti pochopitelně nerozlišují úpravy v jednotlivých zemích, ale nastavují své interní procesy v rámci větších regionálních celků. Verboten f Nemesku tak znamená facebookové vězení i pro komentátory v ČR.

…zpomal, hajzle!

Eurokrati si všimli, že lidé si nejsou vzájemně nebezpeční jen se zbraněmi nebo šířením informací online. S cílem zajistit, že v roce 2050 na silnicích nezemře pokud možno ani jeden člověk, přišli s nápadem do automobilů prodávaných po roce 2022 montovat automatický omezovač rychlosti.

Vybraní úředníci Komise, Parlamentu a Rady došli 26.3.2019 k nalezení kompromisního návrhu “zlepšení bezpečnosti automobilové dopravy”. Jaké je přesně ono kompromisní znění, nevíme. Bylo totiž přijato v trialogu, procesu, v němž je dnes přijímána téměř veškerá unijní legislativa. Za zavřenými dveřmi, bez veřejně dostupných podkladů, s očekáváním následného automatického přijetí v Parlamentu. Bez veřejného dohledu a demokratické debaty.

Zatímco podle českých médií se Ditě Charanzové, která ve vyjednáváních vedla zástupce Parlamentu, povedlo výslednou verzi zásadním způsobem změkčit (Dita Charanzová), zahraniční média píší o zavedení systému automaticky zajišťujícího dodržování maximální rychlosti (Guardian). Systém prostě zařízne výkon motoru, dokud neklesnete na povolenou rychlost. To by také znamenalo možnost státu automobily taky de facto znehybnit nastavením nízké maximální rychlosti.

Jak vypadá světlý zítřek? Pohyb výhradně povolenou rychlostí, jen se schválenými názory, bez možnosti se účinně bránit. Jak dlouho vydrží výjimky na zbraně nebo kdy se vrátí nápad se zákazem nošení nožů, můžeme jen odhadovat.


Související: Christchurch: Zélandská policie proti pachateli zasáhla až po 36 minutách, občany, kteří by se chtěli bránit, obvinila z porušení zákona o zbraních


Nový Zéland

Bližší pohled na Nový Zéland do značné míry připomíná pohled na hobití vesničku. Vypadá to mile, hezky a krásně, ale člověk se nemůže zbavit dojmu, že je něco hodně špatně. Utopická idylka, která při bližším pohledu dobře funguje spíše náhodou než jako důsledek promyšleného plánu. A funguje jen tak dlouho, než přijde první zaškobrtnutí.

Myšlenková policie

Tak například Úřad vrchního cenzora, o jehož dobromyslnosti si můžete přečíst v tomto mile sepsaném článku serveru stuff.nz. Jakkoliv se nám to s naší historickou zkušeností může zdát divné, pro Zélanďany jde o samozřejmou věc. Podobně jako hobiti se cítili nejlépe odloučeni od zbytku světa ve svých kýčovitých zemljankách, řadě Zélanďanů může připadat lepší, když někdo s patřičným nadhledem dá pozor na to, aby se k nim nedostaly nevhodné informace.

Takovou nevhodnou informací by například mohly být následující řádky:

Proč sis vybral střelnou zbraň?

Mohl jsem si vybrat jakoukoliv zbraň či prostředek. Dodávku naplněnou peroxidem acetonu (TATP). Domácí mouku, způsob jejího rozptýlení a odpálení. Kladivo a štít. Benzín, oheň, automobil, letadlo, všechny ty možnosti jsem měl k dispozici. Měl jsem k tomu dostatek odhodlání a taky prostředky. Vybral jsem si zbraň proto, jaký to bude mít dopad na veřejný diskurz. Protože to přinese větší mediální zájem a mohlo by to mít dopad i na politiku v USA a tedy na situaci ve světě. USA jsou rozděleny kvůli druhému dodatku, mezi státy, v rámci sociálních, kulturních a hlavně rasových linií. S dostatkem tlaku se bude levice v USA snažit zrušit druhý dodatek a pravice to bude brát jako útok na základy své svobody. Snaha o potlačení práv levicí povede k dramatické polarizaci USA a nakonec k rozdělení USA podél kulturních a rasových hranic.

Nepovede tvůj útok k odebrání práva držet zbraně bělochům v USA?

Ano, to je můj plán. Říkáte, že jste připraveni bránit svá práva a ústavu, tak brzy k tomu nadejde čas.

Nepovede tvůj útok k snahám o odebrání zbraní na Novém Zélandu?

Držitelé zbraní na Novém Zélandu jsou poraženeckou, ubohou partou, kteří už svůj boj dávno vzdali. Kdy naposledy chtěli více práv? Jejich ztráta je nevyhnutelná. Já to jen trochu zrychlím. Už ztratili svá města, jen se podívej na Auckland. Opravdu bys očekával, že neztratí svá práva?

Výše uvedené řádky jsou z osmdesátistránkového manifestu pachatele útoku v Christchurch. Novozélanďané si je nepřečtou. Jejich držení – ať už v elektronické podobě nebo vytištěné – je trestáno odnětím svobody v délce až deseti let. Jejich sdílení – odnětím svobody na čtrnáct let. (Zdroj)

O zákazech a konfiskacích zbraní, které vláda zavedla několik dní po útoku, tedy nelze v zemi vést debatu, aniž by držitelé zbraní neriskovali vězení.

Samozřejmě to, že mlčí, ještě neznamená, že správně myslí. Proto vláda také iniciovala blokování řady zahraničních webů, na nichž by Novozélanďané k okolnostem útoku v Christchurch mohli získat více informací. (Zdroj)

Legální zbraně nelegálními, ze zákonadbalých občanů zločinci

Vláda ze dne na den zavedla zákaz samonabíjecích pušek nařízením (zdroj). Zakázat zbraně pouhým nařízením umožňuje čl. 74A(c) místního zákona o zbraních. Podle něj je zcela na vládě, aby určila, které zbraně spadají do kategorie “zbraní vojenského stylu”. Ty Zélanďané s běžným druhem zbrojního průkazu vlastnit nesmí.

Jaká je odpověď státu, který selhal při vydávání povolení k držení zbraní pachateli a následně selhal, když mu trvalo 36 minut proti němu zasáhnout? Více státu. Na provizorní zákaz “přeřazením” zbraní má navázat formální zákaz schválený ve zrychlené proceduře místního parlamentu (Zdroj). Neodevzdáš svou legálně nabytou zbraň ve lhůtě? 10 let v lochu! (Zdroj)

Nová legislativa samozřejmě nebude založena na pečlivé analýze s cílem co nejvíce zvýšit bezpečnost veřejnosti, namísto toho bude zaměřena na zákaz konkrétních předmětů, s nimiž se mohou politici fotit na tiskovkách.

Udej souseda!

Jelikož v zemi je pouze registr držitelů zbraní, ale nikoliv samotných zbraní, musí se stát při konfiskacích spoléhat nejen na činnost policistů, ale také na udání od ostatních občanů. Podle informací na fóru zélandských držitelů zbraní policisté obcházejí domovy i zaměstnání a vyptávají se na držitele zbraní. Procházejí zbraňová fóra i facebookové stránky a hledají, kdo se kde vyfotil s jakou zbraní. Chodí na střelnice a ptají se, kdo ví na koho, že má jakou zbraň…

Dochází tak k rozkladu společenské soudržnosti. Ta je nahrazena fízláctvím a bonzáctvím na úrovni, kterou východoněmecké Stasi trvalo vybudovat desítky let.

Jakou míru svobody mohou mít lidé ve státě, kde o přístupu k informacím rozhoduje Úřad vrchního cenzora, kde o zákazu zbraní může rozhodnout vláda škrtem pera s dovětkem, že držitelé se k tomu nesmí vyjadřovat, a kde je soused sousedu fízlem, už nechám na zvážení každého čtenáře.

Rovnýma nohama do doby nesvobody

Ztráta svobody bývala obvykle doprovázena potoky krve a velkými společenskými a ekonomickými změnami. Až později nastoupil marasmus režimu, který už byl výrazně méně vražedný, avšak nebyl o nic svobodnější.

Zda-li zbraně představují účinný nástroj pro ochranu svobody, na to mohou mít různí lidé různé názory. Že omezování jejich držení je průvodním jevem ztráty svobody, přičemž typicky jde pouze o první atribut svobody na ráně, s tím už polemizovat nejde. V tomto ohledu zbraně opravdu představují silný symbol.

Ani tentokrát není náhoda, že nám chtějí zbraně vzít (když ne teď, tak v 2020, nebo jindy). Jak ukazují následující útoky na svobodu projevu, právo na informace, mobilitu či protěžování fizláctví – je to pouze průvodní jev. Jev, na kterém lze nadcházející ztrátu svobody nejlépe a nejsnadněji pozorovat, protože zbraň je fyzickým předmětem, nejen abstraktním filosofickoprávním ideálem, jako například právo na informace.

Tentokrát potoky krve nejsou prostředkem, ale pouhým alibi.

Tím se ale nenechme zmást. Sice přeskakujeme tu fyzicky nejútrpnější část, ale o to rychleji se blížíme fázi páteř lámajícího dlouhodobého marasmu nesvobody.


Pod čarou – postřehy zélandských držitelů zbraní (zdroj):

Dal fotku na Instagram, přišel o zbraně

K mému známému domů přišli policajti po té, co jeho kamarád dal na Instagram fotku, ve které držel AR 15. Někdo to nahlásil. Chtěli ukázat sejf, tak jim vyhověl. Zabavili jeho AR 15 a taky jeho samonabíjecí malorážku, byť přiznali, že nevědí, jestli na ni taky dopadne zákaz. Řekli, že ji možná dostane zpátky. Dali mu potvrzení se všemi údaji o tom, co vzali, a zbraně si odnesli.

Nechci, aby mi zastřelili psa

Tady už nejsme v Kansasu, Dorotko. Radši jsem dnes ráno vyplnil papíry a odevzdal zbraně. Nestojím o to, aby se mi do domu dobývala ozbrojená policie a zastřelila psa před očima mé ženy. Mám doma malé dítě, a pokud by přišli se zbraněmi, když tu nejsem, pes by šílel vzteky.

Australská budoucnost

Žil jsem v Austrálii a po večerech jsem poslouchal místní povídat. Nelegální zbraně tam jsou společensky přijatelné. Stačí, když vás lidi jen trochu znají, a nemají problém se o tom otevřeně bavit. Je to pro ně asi tak zvláštní téma, jako pro nás bavit se o kouření marihuany. Jinými slovy, černý trh je obrovský. Někteří z mých spolupracovníků tvrdili, že mají řadu pistolí.

Tady to bude úplně stejné. Jediní lidé, kteří to odnesou, budeme my [legální držitelé]. Pro všechny ostatní to nebude problém.

Policajti budou mít mnohem více problémů se zbraněmi. A nás za to budou trestat.


Nový Zéland:

Sdílejte:

4 Replies to “Komentář: EU a Nový Zéland ukazují, že zbraně opravdu představují svobodu

    1. “Vláda ze dne na den zavedla zákaz samonabíjecích pušek nařízením (zdroj). Zakázat zbraně pouhým nařízením umožňuje čl. 74A(c) místního zákona o zbraních. Podle něj je zcela na vládě, aby určila, které zbraně spadají do kategorie “zbraní vojenského stylu”. Ty Zélanďané s běžným druhem zbrojního průkazu vlastnit nesmí.”

      Na toto přeřazení pak naváže ještě změna zákona.

  1. Dobrý den,
    Stevkův komentář asi směřoval na tu malorážku, která nejspíš ani podle aktuálního nařízení vlády zakázaná není. Tady byli policajti prostě přeaktivní. Malorážku zabavili jaksi preventivně, co kdyby vláda za týden zase zakázala další kategorii (vražedné malorážky, které už kromě Koukalové stejně nikdo nepotřebuje).

    1. Tak to asi máte pravdu. Já tu myšlenku tak daleko nedotáhl. Když už může premiérka jen tak nařídit zabavit zbraně a policajti jen tak vlézt do baráku, tak fakt, že při jednou toho vezmou policajti trochu víc, než by (asi) měli, mě v tomto řetězci informací z rovnováhy vyvede nejméně.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *