Zahraničí

Švýcarsko: Zbraně, směrnice EU & květnové referendum – přehledné shrnutí

Švýcarsko se 19. května 2019 stane dějištěm dvou referend. První se bude týkat reformy penzijního systému. Druhé odmítnutí implementace směrnice Evropské unie, kterou se zakazuje držení některých zbraní. V tomto článku budou shrnuta hlavní fakta týkající se zbraňového referenda.

1. Proč Švýcarsko implementuje, když není členem Evropské unie?

Švýcarsko sice není členem Evropské unie, vztahy mezi blokem a zemí nicméně v současnosti určuje přibližně 20 “hlavních” a 100 “vedlejších” dvoustranných smluv. K těm hlavním patří také Schengenská úmluva o zrušení hraničních kontrol. Tato smlouva patří k zásadním nástrojům volného pohybu osob a zboží mezi Švýcarskem a Unií a v rámci přistoupení k ní se Švýcarsko muselo zavázat k implementaci unijních předpisů pro pohyb zboží.

Směrnice, která zakazuje některé zbraně, byla přijata pod rouškou procesu odstraňujícího bariéry pro pohyb zboží. To umožnilo její přijetí v rámci většinového hlasování. Pokud by byla standardně přijímána v rámci procedury bezpečnosti, pak by Česká republika a Polsko nemohly být přehlasovány. Také proto navíc dopadá zákaz i na neunijní schengenské země.

2. Mohlo Švýcarsko ovlivnit výslednou podobu směrnice?

Jakožto nečlen Evropské unie Švýcarsko nemá možnost rozhodovat o podobě unijní legislativy. Vzhledem k významu civilního držení zbraní v této zemi, kde si občané mohou po absolvování vojenské služby vzít služební zbraně s sebou domů, Švýcarsko bylo přizváno v rámci jednání expertů v Evropské radě.

Z informací od českých zástupců víme, že Švýcarsko při vyjednávání nebylo nijak zvlášť aktivní, pouze prosazovalo “nějakou” výjimku pro svou zemi, kterou by následně mohlo prezentovat jako úspěch při jednáních.

Vlažný přístup zástupců Švýcarska přitom není překvapivý. Odpůrci civilního držení zbraní se podobná opatření snaží v zemi prosadit dlouhodobě. V rámci domácího demokratického procesu se jim to nepodařilo (došlo k odmítnutí dvou snah o restrikce v referendu v roce 2011 a parlamentem v roce 2015), takže unijní iniciativa pro ně představovala dobrý způsob, jak obejít demokratické národní procesy.

3. Směrnice vyžaduje implementaci, jak se k tomu postavil švýcarský parlament?

Zatímco v České republice existuje téměř naprostá expertní i politická shoda na nesmyslnosti a ve svých důsledcích i škodlivosti zákazů obsažených ve směrnici, ve Švýcarsku naopak celé politické spektrum na národní úrovni kromě strany SVP implementaci podpořilo.

Na rozdíl od naprosté většiny unijních států Švýcarsko implementaci provedlo již na podzim 2018.

4. Proč jsou pro Švýcary zbraně tak důležité?

Švýcarský systém národní obrany je po staletí založen na existenci všeobecné lidové domobrany. Zatímco česká vláda v roce 1938 protiústavně nařídila vyklizení pohraničí a předání části území nacistické moci, vrchní velitel švýcarské armády generál Guisan o rok později vydal prohlášení, že nikdo v zemi nemá autoritu vydat rozkaz ke kapitulaci. Jakýkoliv takový rozkaz by musel být považován za vynucený nezákonně a domobranci jej nesmějí uposlechnout a musí sami pokračovat v boji do posledního muže. Nebezpečí nekonečných bojů ve švýcarských horách pak významně ovlivnilo zrušení plánované německé invaze v rámci operace Tannenbaum.

I v současnosti profesionální vojáci tvoří jen 5% švýcarské armády. Většinu tvoří domobranci – občané ve věku 19 – 34 let (muži povinně, ženy dobrovolně), v případě důstojníků sloužící až do 50 let. Osoby neschopné služby platí vyšší daně z příjmu.

Základní domobranecká služba trvá 3 úvodní dny, 124 výcvikových dní, 6 opakovacích cvičení po 19 dnech. Ty probíhají postupně v průběhu patnáctileté služby. Alternativně se místo “postupné služby” branci mohou rozhodnout pro “dlouhou službu” trvající 300 dní, po jejímž absolvování jsou zařazeni do záloh. Zájemci o důstojnické funkce se mohou rozhodnout pro dodatečný výcvik v délce 5 (rotný) až 34 týdnů (poručík).

Po absolvování 124 výcvikových dní si branci mohou vzít s sebou své vojenské pušky, které jsou za tímto účelem upraveny na samonabíjecí (nemohou střílet dávkou). Ti, kdo si ji domů nevezmou, je mají poblíž domova uloženy v domobraneckých kasárnách a skladech, které jsou ve Švýcarsku všudypřítomné a kde si je mohou kdykoliv vyzvednout.

Kromě miličních zbraní mají Švýcaři velmi permisivní legislativu i v oblasti “ostatního” civilního držení zbraní. Na rozdíl od České republiky Švýcaři nepotřebují zbrojní průkazy. Pouze si pro koupi vyřídí povolení, v jehož rámci se kontroluje například trestní rejstřík. Mají také relativně dostupné plně automatické zbraně – v závislosti na kantonu. Naopak je pro obyčejné Švýcary velmi obtížné, až nemožné získat povolení k skrytému nošení zbraně pro sebeobranu. Miliční zbraně mohou na cestě na výcvik nosit viditelně.

Zbraně ve Švýcarsku představují základní záruku zajištění svobody a demokracie.

Po absolvování povinné vojenské služby si Švýcaři mohou vzít armádní zbraně domů; tyto zbraně se pak dědí a zůstávají v rodině po řadu generací. V rámci reakce na teroristické útoky ve Francii a Belgii provedené nelegálními kalašnikovy pašovanými z Balkánu Evropská unie přijala zákazovou směrnici, podle které by Švýcaři měli o tyto své zbraně přijít.

5. Jak na Švýcary dopadne zbraňová směrnice?

Směrnice ve Švýcarsku dopadne především na miliční zbraně a civilní moderní samonabíjecí zbraně, zákazy se ale budou vztahovat i například na historické “rodinné stříbro”. Ve Švýcarsku totiž zbraně předků typicky zůstávají v rodině a směrnici například neodpovídá také služební puška Langgewehr, kterou prapradědečci současných rekrutů fasovali od roku 1889 (pojme 11 nábojů).

Tzv. “miliční výjimka” sice brancům umožní držení miliční zbraně, ale ty, co mají v rodině po předcích nebo si je koupili od třetích osob, už budou muset odevzdat (ledaže by splnili některé další výjimky). Mimo stanovené výjimky se také pro civilisty stanou zakázanými standardní zásobníky.

Zásadní je nicméně pro Švýcary fakt, že formálně budou zakázány všechny tyto zbraně a jejich držení bude umožněno na základě “výjimky”. Držení zbraní přitom ve Švýcarsku bylo zákonem explicitně označeno jako právo. V návaznosti na prohlášení představitelů Evropské unie Švýcaři očekávají, že v budoucnu dojde k zrušení “výjimek”. Zbraně jim pak budou odebrány na základě argumentu, že přece nemohli očekávat, že si je budou moci ponechat “na základě výjimky” – však se přece celá kategorie těchto zbraní jmenuje “zakázané”…

6. Jaké jsou argumenty vlády pro odmítnutí zrušení implementace?

Švýcarská vláda má v podstatě dva hlavní argumenty: ekonomický a bezpečnostní, přičemž oba jsou založeny na tom, že v případě odmítnutí zbraňových restrikcí se Evropská unie Švýcarsku pomstí.

Ekonomický argument vychází z toho, že Evropská unie přistoupí k vypovězení Schengenské úmluvy. Zvýšení bariér pro volný pohyb zboží a osob by pak mělo negativní dopad na mezinárodní obchod a švýcarskou ekonomiku.

Bezpečnostní argument tkví v tom, že Evropská unie přestane vůči Švýcarsku uplatňovat Dublinské nařízení. Podle něj například pokud do Švýcarska vniknou afričtí nebo blízkovýchodní migranti z Itálie nebo Francie, mají tyto země povinnost je přijmout zpět na své území. Hodně zjednodušeně se dá říct, že si Švýcaři mají vybrat: buď restrikce občanských práv v oblasti civilního držení zbraní, nebo Švýcarsko zaplaví migranti.

7. Jaké jsou šance na úspěch?

Jak je uvedeno výše, v debatě před referendem zbraně samotné v podstatě hrají vedlejší roli. Už i prosazovatelé odmítnutí implementace svou rétoriku soustředí především na tvrzení, že odmítnutí restrikcí automaticky neznamená vyloučení ze Schengenu, případně že Schengen a Dublin nezvyšují bezpečnost země.

V historicky bezprecedentním kroku se na stranu odpůrců unijních restrikcí postavilo vedení armády, které se jinak zásadně k politickým otázkám nevyjadřuje. Také kantony, na jejichž bedra zavedení restrikcí dopadne, implementaci nediplomaticky označily za škodlivou, argumentujíce, že přináší pouze zbytečné papírování pro policisty, kteří se tak nebudou moci věnovat opravdové policejní práci, a žádná bezpečnostní pozitiva.

Pro zachování implementace jsou kromě vlády především hospodářské komory.

Podle posledních průzkumů veřejného mínění odmítnutí implementace v současnosti podporuje pouze třetina občanů.


Pod čarou – Švýcaři hrají sólo

V průběhu posledního roku jsem se pokoušel nesčetněkrát kontaktovat řadu osobností švýcarského odporu proti unijní odzbrojovací směrnici, a to jak napřímo, tak i prostřednictvím společných konexí.

Švýcarům se ale zřejmě neutralita zažírá tak hluboko pod kůži, že raději hrají sólo. Zájem o vývoj jinde je v podstatě nezajímá a do zahraničí se o vývoji u sebe doma vyjadřovat nechtějí.

S takovým přístupem se pak není co divit, že hanebný postup vlastních zástupců v Bruselu (viz referendum 2011 a parlamentní hlasování 2015 výše) při přípravách směrnice zaznamenali až ve chvíli, kdy už bylo pozdě.


Implementace zbraňové směrnice

6 Replies to “Švýcarsko: Zbraně, směrnice EU & květnové referendum – přehledné shrnutí

  1. Nejlepší na tomto článku je právě ta obrovská vlastnost EU a to cituji : – že v případě odmítnutí zbraňových restrikcí se Evropská unie Švýcarsku pomstí.

    Přesně tohle je obrázek EU a nejen kůli Švýcarům ale toto je strategie EU –

    1. A zrovna tyto citově zabervené vsuvky dle mého názoru shazují Zbrojnici z úrovně odborného serveru na uroveň Sputníku atp.

      1. Své stížnosti v tomto směru prosím adresujte švýcarské vládě. Já jsem opravdu šermování Schengenem a Dublinem jako jejich hlavní argument nevymyslel.

        Mimochodem – oni to dělají proto, že se sami chytli do pasti. Nejprve švýcarská vláda přiznala, že směrnice a implementace nemá NIC, vbůec NIC společného s terorismem. Snažili se použít argumentaci tím, že je to potřebné pro zlepšení každodenní bezpečnosti. Což každý, kdo zná švýcarské reálie, ví, že je naprostý nesmysl. Bezpečnostní argument se jim vrátil jako bumerang, když se všichni experti shodli na tom, že směrnice v dlouhodobém horizontu představuje ohrožení obranyschopnosti.

        Tak nasadil vlnu Schengenu a Dublinu.

  2. Já to chápu, jen jsem reagoval na slovo “pomstít”.

    Pokud to bylo myšleno jako citace Švýcarských politiků (politik != odborník), tak je to asi ok.
    Pokud to bylo myšleno jako odborné hodnocení, tak je dle mého názoru vhodnější prostě jen zmínit ty ekonomické sankce, čtenář si to sám může přeložit jako pomstu, nebo prostě jen politicko mezinárodní hry…

    Každopádně to neberte jako trollig, mám rád zdejší rozhovory s IPSC střelci.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *