Domácí

Zákaz olova: Širší souvislosti návrhu Evropské komise a možnosti nahrazení olova ve střelách

V říjnu 2014 shromáždění členů Úmluvy na ochranu stěhovavých druhů divokých zvířat schválilo usnesení č. 11.15 k předcházení otrav ptáků. Podle bodu 2.2.1 doprovodných instrukcí je státům doporučeno během tří let postupně vyřadit z užívání olovo v nábojích, a to jak v mokřadech, tak i na souši.

Česká republika je signatářem Úmluvy od roku 1994, EU zakládajícím členem od roku 1983. V návaznosti na závěry z roku 2014 se rozeběhly unijní procesy “vyhodnocování nebezpečnosti olova”, o nichž jsme byli až do letošního září ujišťováni, že nesměřují k zákazu olova ve střelivu. Mezitím v červenci 2019 Evropská komise požádala agenturu ECHA, aby připravila paragrafové znění konkrétních zákazů

Zákazy olova jinde

Žádný stát na světe doposud nepřijal úplný zákaz olověného střeliva. Nejpřísnější zákazy, které jdou dále než existující český zákaz užívání olověných broků při lovu v mokřadech, zahrnují:

  • Dánsko: Úplný zákaz dovozu, prodeje, držení a užívání olověných broků a rybářských závaží od roku 1996. Zákaz se nevztahuje na jednotné střely.
  • Nizozemí: Úplný zákaz užívání olověných broků pro lov na celém území. Zákaz se nevztahuje na užívání broků pro sportovní střelbu ani na jednotné střely.
  • Kalifornie od roku 1997 zakázala užívání olověných broků i střel při lovu na územích určených pro ochranu kondorů. Přechod na nová pravidla usnadňovaly některé organizace ochránců přírody, které lovcům rozdávaly střelivo bez olova zdarma. Od 1.7.2019 je v Kalifornii úplně zakázáno užívání olověného střeliva pro lov (broků i jednotných střel). Držení a užívání olověného střeliva pro sebeobranu a sportovní střelbu tím není dotčeno.

Prvními státy, které zavedly zákaz olověných broků pro lov v mokřadech, byly USA a Norsko. Tento zákaz se postupně rozšířil do řady dalších zemí včetně ČR. Jediným územím, kde je zakázáno užívání olova v jednotných střelách, je Kalifornie – ale i zde je zákaz omezen pouze na lov. Návrh Evropské unie se tak naprosto vymyká a nelze než jej vnímat na pozadí dlouhodobého unijního tažení proti legálnímu civilnímu držení zbraní.

Kritéria pro výběr alternativ ke střelivu

Pro posouzení alternativ k olověnému střelivu je nutné zohlednit:

  • Dostupnost, a to jak co do ceny pro koncové uživatele, tak i co do dostupnosti surovin pro výrobu střel.
  • Účinnost, což má několik aspektů:
    • V případě lovu schopnost dosáhnout spolehlivých opakovaných zásahů do vitální zóny při zajištění dostatečné penetrace cíle a expanze střely.
    • V případě sportovní střely především odrazivost a možné ohrožení třetích osob (při odražení dále ve směru střelby) nebo samotného střelce (při odražení zpět směrem ke střelci).
    • V případě lovu i sportovní střelby balistické vlastnosti střely, především na delší vzdálenosti.
    • Průraznost, a to jak s ohledem na sebeobranné užití (pravděpodobnost ohrožení osob nacházejících se za útočníkem, případně odrazem) a také s ohledem na účinnost ochranných prostředků (např. policejní neprůstřelné vesty).
  • Toxicita – některé náhražky se paradoxně ukázaly jako extrémně toxické.

Existující alternativy k olovu v brocích

  • Wolfram, a to buď jako kompozit “matrix” z 95% wolframu a 5% plastu, nebo slitina z wolframu, 1% železa a 40% niklu (“Hevi Shot“).
  • Bismut, a to jako slitina 95% bismutu a 5% cínu.
  • Železo.

Podle studie z Velké Británie představuje cenově nejpřijatelnější alternativu k olověným brokům železo. To má ale výrazně nižší hustotu, kterou je nutné kompenzovat užitím větších broků s následným dopadem na balistiku a ranivost v cíli. Železné broky navíc mohou vést k poškození zbraně, a to zejména při užití kombinace větších broků a úzkého zahrdlení.

Pokud jde o wolframové broky, je u nich dobré myslet na tvrdost. Tvrdost olova podle Mohsovy stupnice je 1,5 zatímco tvrdost železa je 4.0. Wolfram má tvrdost 7,5. Pokud by tedy někomu nevadila desetinásobná cena střeliva, měl by ještě do nákladů započítat také pravidelné výměny hlavní. Tedy problém, se kterým se u olověných broků průměrný držitel zbraně děděné v rodině po několik generací nesetká.

Zvláštní druh náhrady představují bismutové broky, které byly preferovány například v Dánsku. Rostoucí počet studií nyní ukazuje jeho vysokou toxicitu, zejména v případě, kdy zasažené zvíře přežije. Což se děje s mnohem vyšší pravděpodobností než u olověných broků. Bismut zasahuje především nervový systém, přičemž má výrazně odlišné následky na jednotlivá zvířata i při užití stejného množství broků v laboratorních podmínkách.

RTG snímek srny s prostřelenou šíjí. Černé tečky jsou fragmenty olověné střely, které zůstaly zachycené v tkáni. Foto: US Park Service.

Bezolovnaté jednotné střely

Vývoj jednotných střel na jiné bázi než olova byl v USA zahájen především s cílem dosáhnout lepších balistických vlastností a vyšší ranivosti, nikoliv s cílem snižovat toxicitu střeliva. Tento vývoj v roce 2012 vyústil k udělení označení “náboj roku” pro měděné střelivo Barnes Bullets VOR-TX ze strany NRA.

Srovnání cen loveckého střeliva v Kalifornii ukazuje cenovou paritu v případě nejčastěji používaných nábojů jako .223 REM. U většiny ostatního loveckého střeliva jsou bezolovnaté varianty o něco málo dražší (15-30%) než prémiové olověné střelivo a podstatně dražší (100%) než levnější olověný “standard”.

Srovnání výhradně sportovního puškového střeliva, které je obecně levnější než lovecké ekvivalenty, se mi nepodařilo dohledat. Ostatně mimo odborníků v Bruseli takto široký zákaz ještě nikoho nenapadl.

V případě pistolového střeliva se můžeme podívat na anekdotické srovnání amerického e-shopu, který nabízí olověné Winchester 9mm 124gr v přepočtu za 4,7 Kč a zinkové FMJ Winchester SuperClean 90gr v přepočtu za 7 Kč. Při vystřílení 300 ran na střelnici tak rozdíl činí ca 700 Kč, resp. téměř tři krabičky olověných střel. V následující tabulce si povšimněte naprosto odlišného balistického koeficientu těchto dvou střel.

Srovnání vybraných 9mm nábojů výrobce Winchester.

Dopad na sportovní střelbu dle FUN

Firearms United Network dopad případného zákazu na sportovní střelbu po konzultaci s finským výrobcem střeliva shrnuli následujícím způsobem:

  • Dosažení stejné nebo podobné váhy vyžaduje delší střely, což je obtížné pro vyrobení střeliva odpovídajícího rozměrům daného kalibru.
  • Větší střely představují nebezpečí z hlediska příliš vysokého tlaku z důvodu jejich hlubšího usazení v nábojnici.
  • Delší střely vyžadují rychlejší stoupání vývrtu hlavně k dosažení stabilizace. Pro dosažení stejné přesnosti by zbraně musely mít nahrazeny hlavně, což je u současných nákladné a u historických nemožné.
  • Cenově dostupné materiály jsou tvrdší než olovo, což znamená rychlejší opotřebení zbraně.
  • Nejefektivnější náhrada v podobě bismutu je v současnosti vyráběna především jako vedlejší produkt při výrobě olova. Průmysl není vůbec připraven na jeho přímou výrobu v potřebném množství v případě, že by poptávka po olovu poklesla. (Navíc, jak je uvedeno výše, jde o toxickou látku).
  • Rozdíl v ceně v případě sportovního střeliva bude astronomický.

Oslovil jsem s žádostí o rozhovory přední české výrobce zbraní a střeliva – další články budou následovat.

Zdroje: nature, Firearms United Network, Vernon George Thomas, Vernon George Thomas, Wide Open Spaces, Clark Armory, Stoltenberg et al, Clinton W. Epps, Muley Freak


Komentář zbrojnice.com

Jedním z osvědčených postupů k vytváření překážek civilnímu držení zbraní je umělé navyšování nákladů. To má typicky následující podobu:

  • Obecná regulatorní politika neúměrně navyšující celkové náklady, např. nároky kladené na lovce v Británii nebo prodej zbraní prostřednictvím jediného legálního obchodu uprostřed vojenské základny v tak obrovské zemi jako Mexiko.
  • Neúměrné navyšování přímých poplatků spojených s civilním držením zbraní, jako například v Brazílii.
  • Vytváření dalších nákladů, jako např. nově navrhovaný požadavek amerických demokratů, aby legální držitelé zbraní povinně platili pojištění (při stanovení minimální výše ročního pojištění odpovídající ceně nové zbraně).

Nezbývá, než odborníkům v Bruseli pogratulovat, protože navýšení přímých nákladů na střelbu skrze úplný zákaz nejdostupnější verze střeliva je celosvětovou novinkou.

Související:

5 Replies to “Zákaz olova: Širší souvislosti návrhu Evropské komise a možnosti nahrazení olova ve střelách

  1. Wolfram není taky žádná sláva. Zkoušeli to na myších a našli wolfram ve slezině a kostech. Jestli to má vliv na poškození imunitního systému zatím není jasné. Olovo je ze všech vhodných kovů asi ta nejlepší a nejprověřenější varianta. A vůbec, proč mezi náhrady nepřidat rovnou ochuzený uran?

  2. V Bruseli bylo zkrátka rozhodnuto,že EU bude jednička ve všem.Po vymýcení soukromých zbraní z evropského prostoru jakoukoli cestou,i v počtu vražd,loupeží,znásilnění.Mimo to v počtu nelegálních zbraní bude EU zcela jistě také ne jedné z prvních příček.

  3. Jednou přišla totalita z východu. Ti co si ji nezažili se jí snaží teď aplikovat ze “západu”. A přitom ta EU mohl být zajímavý projekt.

    1. Souhlasím,mohl to být skutečne zajímavý projekt,ale EHS potažmo EU má to nejlepší za sebou.Spousta neschopných (nebo všehoschopných ?) vycítila svoji příležitost a díky tomu bude, nebo již byla překročena hranice ze které již nebude návratu.Zažil jsem socialismus rudý, a ani v nejmenší mě nenapadlo, že zažiju socialismus zelený.

  4. Byl jsem upozorněn prodejcem, že poslední várky SB .223 střel mají příměs železa. Magnetickou zkouškou jsem si to doma povrdil, střely se staršího balení co mám v trezoru nebyly magnetické, ovšem ty nejnovější již magnetické byly. Že by se firma SB již pomalu připravovala? Každopádně přešel jsem na Hornady, nechci si ničit hlaveň.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *