Skutek, z jehož spáchání byl obránce podezřelý: “Dne 16.1.2020 v době od 00:30 hodin do 00:58 hodin, v budově A nemocnice ve Slaném, na oddělení JIP-interna Slaný, soudní okres Kladno, po té co [útočník] ohrožoval nožem, v celkové délce 17,5 cm, který měl v příručním zavazadle, ošetřující personál, který byl nucen přivolat ostrahu objektu, strážného [obránce], ten se snažil podezřelého uklidnit, avšak tento na výzvy nereagoval, v útoku nožem v ruce pokračoval a přítomný strážný [obránce] byl nucen proti pacientovi použít střelné zbraně, kdy jej jednou ranou střelil do měkké tkáně v oblasti levého kolene, čímž jej zpacifikoval.”
Základní informace k řízení
- Obránce prověřován pro podezření z trestného činu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku (6 měsíců – 3 roky).
- Útok spáchán 16.1.2020.
- Usnesení o odložení věci PČR, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, Územní odbor Kladno, Oddělení obecné kriminality, ze dne 8.10.2020, por. Zdeněk Dražan, komisař
- Odloženo, protože se jednalo o nutnou obranu.
Skutkové otázky
Z pohledu obránce
- Pracovník ochranky nemocnice, ZP. sk D,E ca. 20 let, vyzbrojen pistolí Fort-12 ráže 9 mm Browning court.
- Původně dostal informaci, že sestry “nemůžou dostat pacienta do postele”, a že se má dostavit, protože během noční neslouží jako zdravotníci žádní muži a potřebují někoho s dostatečnou fyzickou silou.
- Po dostavení se na místo zjistil, že pacient napadá personál (doktor a čtyři sestry). “Doktor mu řekl, že pacient má obrovskou sílu.”
- Vešli do pokoje pacienta, ten zpoza zad vytáhl nůž, začal jím šermovat a přibližovat se k obránci.
- Obránce couval, za sebou měl doktora a sestry, od pachatele se snažil udržovat alespoň tři metry. Vytáhl zbraň a natáhl závěr. Doufal, že samotné natažení závěru bude stačit k zastrašení útočníka, útočník na to nereagoval.
- “…najednou napřáhl ruku, kde měl nůž. (…) Byl to mžik. To že měl nůž bylo překvapení pro všechny, začali křičet má nůž.(…) Pak už nebylo možno couvat. (…) Pacient zvedl ruku s nožem do výšky ramen a šel stále blíže (…) vnímal, že už není na co čekat, nebylo kam ustoupit a myslel, že jinak ho bodne. Až po výstřelu si uvědomil, že má na ukazováčku levé ruky poranění od nože (…) asi se řízl, když chtěl zachytit ruku muže, když kolem před sebou šermoval.“
- Obránce v průběhu nejméně čtyřikrát vyzval útočníka, aby ustal se svým jednáním.
- Útočník přistoupil na 2 metry a napřáhl se k výpadu, v té chvíli obránce vystřelil jedenkrát směrem k noze útočníka.
- Útočník hodil nůž směrem k hlavě doktora a klesl v kolenou, následně zpacifikován.
Z pohledu útočníka
- Starší muž výrazně nadprůměrné fyzické konstituce.
- Otevírací nožík Samurai 2000, celková délka 17,2 cm, délka čepele 7,7 cm.
- “… v době bezprostředně předcházející prověřovanému jednání mu byly podávány léky, a to 190 ml Visipaque, Isoket, Lekoptin, Heparin, Fentanyl, Betalock, Buronil, Contrloc, Cordarone, Godasal, Kalnormin, Prestarium, Sortis, Trombex, Pradaxa, Tiapridal. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví farmakologie bylo mimo jiné zjištěno, že kombinace, léčivých přípravků Fentanylu a Cordarone může zvýšit farmakologický účinek Fentanylu a zvýšit riziko jeho toxicity a tedy i nežádoucích účinků: velmi časté – spavost, časté – útlum, nervozita, nechutenství, méně časté – euforie, halucinace, agitovanost, amnezie, velmi vzácné – bludné představy, stavy vzrušení, zmatenost, úzkost, deprese. Léčivý přípravek Buronil může způsobit inhibici enzymu CYP2D6 (metabolizuje cca. 26% všech podaných léčiv). Tímto enzymem se odbourává rovněž léčivý přípravek Coradoe. Kompeticí o tento enzym dochází ke zpomalení odbourávání obou léčivých přípravků. Tím může stoupnout jejich hladina v krvi a jejich nežádoucí účinky se mohou zřetelněji a intenzivněji manifestovat.“
- Podle znaleckého posudku z odvětví psychiatrie v deliriu nasedajícím na počínající cévní demenci, tj. psychotický stav vzniklý narušením mozkových funkcí dlouhodobého rázu.
- Při podání vysvětlení uvedl, že si myslí, že “byl venku před budovou nemocnice, kde měl s sebou nožík na krájení chleba, aby se najedl, a opodál stály sestřičky, které si šeptaly (…) že ho chtějí připoutat k lůžku (…) Nevěděl, kde je. Bál se. (…) lidí kolem něho bylo asi pět nebo šest (…) najednou před ním (…) stál nějaký chlap a střelil ho do nohy. (…) Nůž používá na jídlo.”
Z pohledu personálu = svědků
- Pacient převezen z nemocnice na Homolce s podezřením na prodělaný infarkt. Záchranáři personál upozornili, že byl na Homolce agresivní a je třeba ho sledovat. Ne všichni na noční směně měli tuto informaci.
- Od 18h do 23 hodin pacient klidný, večeřel, sledoval televizi, nevymykal se.
- Od 23 hodin neklid, nervozita, zjevná zmatenost.
- Vytrhl si kanylu a sundal monitorovací zařízení, zjevně nevěděl, kde je. Na sestry agresivní, sděloval, že se nenechá přikurtovat jako v Praze.
- Zmateně se prohraboval ve své tašce, hledal oblečení, odmítal si lehnout na postel, zatínal ruce v pěst.
- Když ho nepřesvědčil ani doktor, zavolali ostrahu.
- Všechna svědectví v zásadě totožná ve prospěch obránce.
Právní otázky
Po právní stránce poměrně jasná situace, PČR se v odůvodnění mj. zaměřovala na:
- Zda-li ve chvíli střelby útok probíhal, viz Nutná obrana II: Útok, útočník a pomoc v nutné obraně. Zde je poměrně zvláštní závěr, že “samotný hod nožem zdravotnický personál neohrozil” navzdory tomu, že svědectví výslovně popisují, že nůž hlavu doktora minul jen velmi těsně.
- Zda-li útok přímo hrozil, viz Nutná obrana IV: Obrana proti přímo hrozícímu útoku:
Zájmem chráněným trestním zákonem je v tomto konkrétním případě ochrana života a zdraví osob, či osoby, který poškozený [útočník] bezprostředně ohrožoval, když se s nožem v ruce a s útočnými gesty přibližoval k podezřelému a dalším osobám, přičemž podezřelý [obránce] měl zcela přirozeně za to, že bezprostřední hrozba útoku v útok samotný přejde, a bude napaden nejen on, ale i zdravotnický personál. Toto riziko, které si podezřelý [obránce] takto vyhodnotil, bylo prohloubeno i tím, že měl povšechnou informaci o tom, že [útočník] je agresivní a čtyřem osobám se nepodařilo ho zklidnit před [obráncovým] příchodem
- Intenzitu nutné obrany, viz Nutná obrana VII: Meze obranného jednání a zcela zjevná nepřiměřenost obrany způsobu útoku (intenzivní exces)
Policejní orgán se dále zabýval i tím, zda [obráncova] obrana nebyl zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku a došel k závěru, že nikoliv. Čtyřem osobám se nepodařilo agresi poškozeného [útočníka] zklidnit, jeho gesta byla jasně rozpoznatelná jako útočná, s nožem v ruce šel proti zdravotníkům a podezřelému [obránci] a ten použil jediný možný prostředek, jak v danou chvíli útoku zabránit. Policejní orgán je tedy toho názoru, že obrana, kterou podezřelý [obránce] zvolil, nikterak nevybočila z mezí nutné obrany.
Praktický komentář
Tento případ je velmi dobrou ukázkou toho, jak právně nejjistější postup znamená vystavení se zvýšenému riziku zranění. Tentokrát naštěstí bez následků pro obránce.
Snaha o ústup, opakované výzvy a míření na končetinu se snahou minimalizovat následky užití zbraně jsou v právní rovině tím nejlepším možným. V praktické rovině se tím vystavil dvojímu riziku, a to souvisejícímu s nebezpečím minutí cíle (končetina je výrazně menší cíl než trup) a také souvisejícímu s nižší pravděpodobností zastavení útoku v případě zásahu. Tj. na tuto vzdálenost by i po zásahu do nohy útočník s nožem mohl nadále činit další výpady život ohrožujícím způsobem.
Naopak bezpečnostně nejjistější postup by měl nejen mnohem horší následky pro útočníka, ale zjevně by vedl i k nižší pravděpodobnosti zastavení řízení již v úvodní fázi. V podobných situacích navíc typicky hrozí následná relativizace nebezpečnosti útoku ostatními svědky, a to i z důvodu možných výčitek svědomí, že věc nezvládli sami méně drastickým způsobem.
Každopádně vše dopadlo dobře, když se střela otřela o kovový kolenní kloubu útočníka, a ten se okamžitě skácel k zemi.
Případ je zajímavý také nepříčetností útočníka. Poválečná česká trestněprávní teorie se dlouho nemohla shodnout na tom, zda-li v případě nepříčetných pachatelů obránci náleží nutná obrana nebou pouze krajní nouze. Z praktického hlediska se jednalo o naprosto perverzní akademickou debatu s potenciálně tragickými následky do životů obránců. Zpochybňování práva na nutnou obranu proti nepříčetným útočníkům už naštěstí ustalo.
Závěrem musím pochválit skutkově i právně velmi dobře podané vysvětlení obránce, které bylo patrně učiněno po konzultaci s advokátem znalým problematiky nutné obrany.
Další články k tématu naleznete na portálu nutná obrana.
