Zbraně

Recenze karabiny Detonics Gladiator: Hromová hůl pro domácí obranu s nádechem cyberpunku

Všichni doufáme, že nikdy nepřijde chvíle, kdy bychom museli ve svém domově usínat s obavou z možného vpádu nezvaných násilníků. V životě mnohých bohužel nastane moment, kdy je pocit bezpečí ve vlastním obydlí zásadním způsobem narušen. Pokud jsou důvody nově vzniknuvší obavy závažné, nezbývá než doporučit co nejrychleji získat zbrojní průkaz, projít alespoň středně pokročilým kurzem střelby a pořídit si účinnou moderní palnou zbraň.

Jenže zbrojní průkaz bude pro většinu lidí v takové chvíli tři měsíce daleko. Určitě ne jako jeho náhrada, ale spíše jako prostředek překlenutí doby k jeho získání, může posloužit novinka na českém trhu perkusních zbraní v podobě karabiny Detonics Gladiator .500 HD F1, jejíž držení zbrojní průkaz nevyžaduje.

Výchozí poznámky

Český ideál účinného nástroje domácí obrany

“Výchozí” zbraň pro domácí obranu u nás dlouhou dobu představovaly samonabíjecí verze vz.58. V době poklesu jejich dostupnosti byla na trh uvedena Perun 15 jakožto nejlevnější domácí samonabíjecí puška, což z ní činí pro většinu čerstvých držitelů zbrojního průkazu výchozí volbu.

Perun 15 a podobné samonabíjecí pušky ve verzi s krátkou hlavní představují ideální nástroj pro domácí obranu. Jsou vhodné pro použití i osobami pouze se základní znalostí ovládání zbraně.

Zatímco s pistolí má obránce kontakt v jednom místě, pušku drží současně za předpažbí, rukojeť a pažbou v rameni. Úchop na třech místech nejen výrazně ulehčuje rychlost zacílení, ale také návrat hlavně zpět na cíl, díky čemuž může i nezkušený uživatel dosáhnout vyšší účinné frekvence střelby.

Stejné platí i co do porovnání snadnosti užití pistole vs karabiny Detonics Gladiator. U nich věc ještě komplikuje velmi silný odpor DAO spouště, což u nezkušené osoby může vést ke strhávání hlavně pistole spolu se stiskem prstu. Naopak u karabiny díky upevnění úchopu také v rameni a přední rukojeti toto v zásadě nehrozí.

Porovnání velikosti “starých” perkusních pistolí Detonics Gladiator a novinky v podobě karabiny.

Velmi sebevědomá cena

Karabina Detonics Gladiator .500 HD F1 začíná se základní cenou 21.000,- Kč (verzi bez teleskopické pažby neberu v úvahu).

Tím se vracíme zpátky k výše zmiňované Perun 15, která má cenu stejnou a zejména s 10,5” hlavní by měla plnit také totožnou roli jako u Gladiatora.

Moderní samonabíjecí puška vedle perkusní zbraně jakožto obranný nástroj představuje úplně jiný svět. Svět střetu reality rozdílu možností účinné obrany mezi držiteli a nedržiteli zbrojního průkazu.

A právě pro ně je karabina Gladiator primárně určena jako to nejúčinnější, k čemu se ještě bez zbrojního průkazu mohou rychle dostat.

Poslední šance ke koupi bez povinnosti policejní registrace

S přijetím novely zákona o zbraních došlo k vytvoření nové kategorie zbraní C-I, kam budou spadat i karabiny Gladiator. Zbraně kategorie C-I budou i nadále dostupné bez zbrojního průkazu, po koupi ale budou muset být registrovány u policie.

Karabina Gladiator tak může být v posledních pár týdnech před změnou kategorizace zajímavou volbou i pro držitele zbrojního průkazu. Pro mnohé může mít legální držení neregistrované palné zbraně své kouzlo. Ne nadarmo Angličané říkají, že jediná zbraň, která je opravdu vaše, je ta, o které stát neví.

Druhou stranu mince představuje možnost mít dostupnou účinnou a jednoduše použitelnou zbraň, kterou lze v případě nenadálé potřeby pro účely domácí obrany po základním zaučení vypůjčit (přenechat) příbuzným nebo dobrým známým, což novelizovaná legislativa u těchto zbraní bezformálně umožňuje i nadále.

K této recenzi jsem tedy přistupoval přesně optikou popsanou v předchozím odstavci. Babičku už k získání zbrojního průkazu a absolvování středně pokročilého kurzu s ARkem nepřesvědčím. Pokud by se ale bála, že ji doma sežere vlk, mohl bych jí s čistým svědomím přenechat karabinu Gladiator?

Zbrojnice.com - vysvětlení právních aspektů nutné obrany.
Každý, kdo si připouští eventualitu nutné obrany, by měl vědět, podle jakých kritérií české soudy tyto situace posuzují. Protože jinak se jakýkoliv výcvik sebeobrany stává současně přípravou na cestu do vězení.

Recenze karabiny Detonics Gladiator .500 HD F1

Prvotní dojmy

V životě každého držitele palné zbraně jsou momenty, které zůstávají pevně vryty do paměti. K mým patří první čištění kulometu ZB.26, když jsem při rozborce narazil na perfekcionismus dílenského zpracování odpovídající úrovni švýcarského hodinářství budoucnosti. Jak se časy změnily, když skryté části pistole ze současné produkce stejnojmenného výrobce připomínají spíše práci opilého středověkého kováře!

Karabina Detonics Gladiator v tomto ohledu potěší. Dílenské zpracování je příkladné zevně i uvnitř. Ergonomie se snoubí s cyberpunkovým designem připomínajícím osmdesátková sci-fi. Spíš než funkční perkusní palná zbraň vypadá jako rekvizita, která by si jistě našla místo v Terminátorovi i Vetřelci, ale bezpochyby by nejvíce slušela Šílenému Maxovi. Vlastně bych považoval za selhání produkce, pokud by se v příštím Mad Maxovi žádný Gladiator neobjevil.

Bezchybné zpracování, jednoduchost a funkčnost.

Proces přípravy ke střelbě

Před ládováním

Co píši zbrojnici, mi nezbývá moc času na střelnici. Z moderních zbraní už mám ale i tak něco odstříleno, avšak Gladiator byl mou první černoprachou předovkářskou zkušeností. To znamená dvě věci:

  • Mám velmi silné návyky co se týče dodržování čtyř základních pravidel bezpečného zacházení se zbraní. A to v neposlední řadě také proto, že jsem v tomto ohledu zvyklý bezkompromisně drilovat čtyři pravidla známým se zájmem o střelbu. Pokud nemáte zbrojní průkaz a čtete tento článek, protože přemýšlíte o koupi Gladiatora, tak si prvně nastudujte a vryjte do hlavy čtyři pravidla bezpečného zacházení se zbraní!
  • Než se mi Gladiator dostal do ruky, měl jsem o přípravě perkusní zbraně ke střelbě jen velmi obecnou představu. Což mi umožňuje zhodnotit, jak “složitý” by tento proces byl pro běžného “nestřelce” včetně babičky.

Nabíjení perkusní zbraně bohužel vyžaduje porušení druhého pravidla (nikdy nemiř na to, co nechceš zničit). Prach a střelu je nutné prostě do hlavně natlačit, takže se nedá vyhnout chvíli, kdy se jedna nebo obě ruce vyskytují před hlavní. Tak aspoň si dát pozor na to, aby se člověk před hlaveň nenaklonil celý…

Zde přichází první konstrukční rozhodnutí, které by si možná zasloužilo změnu. Jaksi přirozeně jsem na střelnici přední ládování prováděl při vyklopených hlavních. Zřejmě podvědomí zavelelo, že když už musím strkat ruce před hlaveň, tak bych měl mít zbraň otevřenou, abych zamezil možnosti nechtěného výstřelu (ne, že by při těžké DAO spoušti vůbec hrozilo). Jenže hlaveň se vyklápí jen asi o 30°, takže zbraň nejde udržet. Až teď při psaní textu mi došlo, že při absenci zápalek vlastně není důvod zbraň nabíjet otevřenou, protože i kdyby došlo ke stisku spouště, nemá prostě co odpálit. Takže jde postavit na pažbu a pak nabíjet.

Jenže po dvou hodinách střelby už si člověk není úplně jistý, do které hlavně už sypal prach a do kterého sypat teprve má. A co ty zápalky, nejsou už náhodou taky uvnitř…? Takže vyklopený hlavňový svazek zůstává jako nejlepší pojistka pro blbost při nabíjení a pro lepší manipulaci by jistě pomohl 90° úhel otevření, aby šlo zbraň na stůl stabilně postavit dnem hlavňového svazku.

Otevření hlavňového svazku

Otevření hlavňového svazku vyžaduje vymáčknutí pojistky vpravo a její posunutí dopředu (posun dopředu je možné po pravém vymáčknutí provést oboustranně). Odpor pružin obou těchto pohybů je značný. Vzhledem k pomalosti všech mých úkonů jsem to na střelnici ani nevnímal, stačilo si ale se zbraní chvíli hrát při psaní recenze a mám pocit, jako bych si konečky prstů přivřel do dveří.

Babička jistě nebude mít po vpádu vlka čas přebíjet a vůbec otevírání zbraně bude poslední věc, která by ji zajímala. Určitě by ale měla být schopna v rámci přípravy se zbraní plně manipulovat a v tomto ohledu mám opravdu obavu, že by to nezvládla.

Výrobce k tomu uvádí, že s ohledem na velký zpětný ráz zbraň vyžaduje velmi pevné uzavření hlavňového svazku. Volnější pružina otevírací pojistky by mohla vést i k samovolnému otevření hlavňového svazku zbraně.

Nabití zbraně

Naštěstí jsem nebyl na střelnici sám, takže nesnáz s udržením stability rozevřené karabiny pomohl překonat druhý pár rukou. Samotné nabíjení je snazší, než jsem čekal. Jen vyžaduje trpělivost a trochu více času.

Charakter zbraně umožňuje i určitý stupeň tvořivosti při hledání správné kombinace a množství prachu, broků a střely. V tomto není důvod mít z pořízení Gladiatora jakékoliv obavy. Je to stejné, jako příprava palačinek, kde má také každý svou ideální kombinaci vajec, mléka a mouky.

Jen na rozdíl od dělání palačinek je potřeba dávat pozor na správný postup, protože v případě karabiny chyby mohou opravdu bolet.

S ohledem na mé jednodenní zkušenosti toto nebudu podrobně rozebírat, ostatně na internetu je k nabíjení předovek celá řada mnohem poučenějších zdrojů. Zde jsou jen základní postřehy:

  • V souladu s podrobným návodem, který dostanete při koupi zbraně, se doporučuje nabíjet 4 – 8 gramy prachu. V prodejně Gladiátorů by měli mít plastové ampulky, do kterých se dají odměřit ca. 4 gramy.
  • Běžný černý prach vytváří velké množství sazí, které zbraň výrazně špiní, což zvyšuje nároky na její čištění. Výrobce proto doporučuje používat prach Hodgdon Triple Seven FFFg.
  • V případě použití broků je potřeba nejprve na prach použít ucpávku.
  • Do zbraně lze nabít kombinaci prach – ucpávka – broky – střela, což je obzvlášť zajímavá kombinace pro sebeobranné užití, zejména s ohledem na “pouhé” dvě rány.
  • Je zásadní ucpávku / střelu dorazit až úplně na dno zbraně, aby mezi prachem a ucpávkou / střelou nezůstalo prázdné místo. Pak by hrozilo poškození hlavně skrz vznik výduti. Gumové kladívko je v tomto váš přítel, tak se ho nebojte pořádně zaměstnat!

Střelba

Ergonomie

Co do ergonomie zbrani není co vytknout. Pro pevnější úchop je dobré doplnit masivnější přední rukojeť jako na úvodní fotografii.

Základní výbava při testu a chod spouště

Ze zbraně bylo stříleno, jak je zobrazeno na úvodní fotografii. Zvolené doplňky považuji za nezbytné minimum pro obranné použití v rámci domova. Jedná se tedy o teleskopickou pažbu, přední rukojeť a svítilnu s proměnlivou velikostí kužele. Rukojeť a svítilna jsou uchyceny na railu Stanag 4694, kterým je karabina standardně vybavena. Zbraň má z boku také otvory se závitem M5, do nichž lze případně doplnit další raily. Ideálně by tedy měla na horním railu mířidla a baterku z boku.

Spoušť má dlouhý chod a silný odpor, což souvisí primárně s absencí jiné pojistky. Malé dítě by spoušť pravděpodobně neumáčklo a chyba operátora v podobě výstřelu “mimoděk” je v zásadě vyloučena.

V začátku chodu spoušť drhne, ale moment napružení před výstřelem je snadno rozpoznatelný a v této chvíli je již chod čistý, předvídatelný a zlom přichází náhle bez jakéhokoliv váhání. Druhá fáze chodu spouště se charakterem trochu podobá spoušti vz.58.

Zatímco u pistolí Gladiator jsem zaznamenal, že některým lidem dělá problémy spoušť vůbec “umáčknout”, s karabinou by ani babička problém mít neměla. Zkoušet spoušť na sucho přitom může bez omezení při vyklopené hlavni.

Zpětný ráz a zášleh

Při správném zapření pažby do ramene zpětný ráz není nijak zásadní. Nabití 4 gramy prachu (Triple Seven) je v rameni v podstatě neznatelné.

8 gramů prachu spolu s 320 grainovou střelou už by možná bylo v rameni cítit, pokud by se našel někdo, kdo by byl zpětný ráz schopen přes primární zvukový vjem vnímat. Byť jsem se nacházel za hlavní, v otevřeném prostoru venkovní střelnice a měl sluchátka, rozdíl v hladině hluku oproti předchozím několika výstřelům s 4 gramy prachu a 250gr střelou mě naprosto zaskočil. S tím i kdyby se babička ve svém domě netrefila, tak by vlkovi jistě tekla krev z uší… a možná i očí a kdovíčeho. Jestli by to stejně dobře neodrovnalo i babičku, můžeme jen odhadovat.

Podle zpomalených záběrů v případě nabití 4 – 6 gramů vyhoří prach v hlavni, zatímco u 8 gramů Triple Seven vzniká poměrně výrazný výšleh.

Výšleh z karabiny Detonics Gladiator. Nabito 8 gramů prachu (Triple Seven) a 320gr střela.

Jednoduchost zacílení a přesnost

U pistolí Gladiator se předpokládá užití na téměř kontaktní vzdálenost, například proti pachateli s nožem, tj. ca kolem dvou metrů. Karabina nabízí i při pudové střelbě delší efektivní využitelnost v rámci vzdáleností typických pro česká obydlí. Proto jsem primárně místo mířidel zvolil svítilnu ESP s proměnlivým kuželem světla. Bez ambice svítilnu nějak blíže nastřelovat jsem vycházel z předpokladu, že při nastavení úzkého kužele na střed terče budu schopen docílit efektivního zásahu. A to se vyplnilo.

Zásahy po prvních výstřelech z karabiny, terč 50%. Bez mířidel na 5 metrů, pažba v rameni, zacíleno prostřednictvím úzkého kužele svítilny (osvítil přibližně celou vitální zónu), bez nastřelení svítilny. Úplně první dvě rány šly vlevo, vpravo díry po přehnané korekci. Pro srovnání jeden průstřel po 9mm Luger.

Zatímco ve vnitřních prostorách je nasvícená plocha jasně viditelná i ve dne, při proměnlivé oblačnosti byl na venkovní střelnici paprsek chvílemi spíše odhadovaný, chvílemi zcela neviditelný. I tak trocha snahy o zacílení i bez mířidel na vzdálenost sedmi metrů stále umožňovalo zasažení terče o 50% velikosti postavy.

V případě nabití pouze broky (4mm) se dařilo cíl dobře pokrýt i při střelbě od boku (bez zacílení svítilnou). Byť jsem se soustředil na pevný úchop přední rukojetí, zpětný ráz do zadní rukojeti byl při 6 gramech prachu citelný (při zapření v rameni je stejná nálož bez problému).

Babičce bych doporučil zásadně střílet z ramene. S ohledem na to, že má jen dvě rány, by je na diagonálně se pohybujícího vlka neměla plýtvat. Přibližujícího se vlka by měla být po dvou hodinách na střelnici schopna ve svém obydlí trefit spolehlivě.

VLEVO: Pudová střelba na vzdálenost 6 metrů z ramene (bez mířidel, bez svítilny). 6 gramů prachu + 6 broků + střela. Navzdory totožnému nabití u jedné rány došlo k rozprostření broků, zatímco u druhé broky zasáhly de facto stejné místo jako střela. VPRAVO: Střelba na vzdálenost 6 metrů od boku (bez svítilny). 6 gramů prachu + větší množství broků (2 výstřely). Snaha cílit na trup, většina zásahů v hlavě.

Ke karabině jsem měl k dispozici také výrobcem dodávaná základní plastová mířidla (prodejní cena 690 Kč). Po chvíli snahy jsem na střelnici mylně došel k závěru, že patří na jiný typ railů (mráz ohybnosti plastu také neprospěl) a upustil od plánovaného testování střelby na delší vzdálenosti.

Po návratu domů se mi podařilo mířidla dostat na rail s užitím větší než malé míry násilí. Zde opět platí, že kladívko je předovkářův přítel… Při nasazování dochází k výraznému hoblování plastového materiálu mířidel, pokud máte v plánu opakované sundávání, pořiďte si raději jiná. Pokud je sundávat nebudete, účel budou plnit dostatečně.

Účinnost v cíli

Když už babička vlka trefí, jaký si od toho může slibovat efekt? Odpověď je jednoznačná – zdrcující.

Při maximální doporučené laboraci 8 gramů Tripple Seven a 320gr střely (“a.k.a. krvácející uši”) výrobce uvádí energii 3 metry od hlavně 2.521 J.

Jako rozumnější se pro babičku může jevit kombinace buďto 4 gramů prachu a 320gr střely nebo 6 gramů prachu a 250gr střely, kdy se bude energie stále pohybovat mezi 1.900 – 2.000 J. Samozřejmě, pro jistotu doplnit také o pár broků.

Typický pistolový náboj 9mm Luger má na tutéž vzdálenost energii pod 600J (což odpovídá také energii střely z pistole Gladiator při maximální laboraci). Nyní povolené 9mm střely přitom v cíli odevzdají jen část energie, přičemž typicky pokračují v trajektorii a ohrožují další případné osoby nacházející se za cílem. Střela .50 vedle toho velikostí připomíná spíše bramboru a podle výrobce by měla většinu energie odevzdat v cíli (tj. relativně nižší pravděpodobnost průstřelu).

Typická poučka pro obrannou střelbu zní, že jediné, na čem záleží, je umístění. Karabina Detonics Gladiator tuto poučku s trochou nadsázky činí překonanou.

Porovnání střely 9mm Luger a 0.50 cal.

S ohledem na to, že karabina Gladiator má hladkou hlaveň, není střela stabilizovaná. Při maximální laboraci činí rychlost střely 490 m/s. Pro střelbu na střední a větší vzdálenost bude karabina nejspíš nevhodná pro kombinaci rychlé ztráty rychlosti a přesnosti.

Spolehlivost

Z 600 leté historie českého civilního držení zbraní bezmála půl milénia tvořily černopraché předovky. Pokud by trpěly nepřekonatelnými nedostatky co do spolehlivosti, jistě by nenahradily kuše a luky.

Pro tuto část článku jsem oslovil dlouhodobého vlastníka pistole Gladiator Michala B., který se svou zbraní provedl celou řadu praktických pokusů, a další dlouhodobé uživatele perkusních zbraní.

Michal B. pistoli Gladiator považuje z hlediska sebeobrany za jediný alespoň trochu bezpečně použitelný perkusní deringer na trhu, a to kvůli DAO spoušti a odpruženým zápalníkům. Pádovou bezpečnost opakovaně zkoušel s deringerem nabitým pouze zápalkami, avšak navzdory vynaložení velké snahy k nežádoucímu výstřelu nedošlo.

Z několika stovek výstřelů Michalovi B. rána nevyšla jen jednou, a to nejspíš z důvodu nedostatečně usazené zápalky. K odpálení pak postačovalo pouze druhé stisknutí spouště.

Zásadní u zbraně pro domácí obranu je možnost jejího uložení v nabitém stavu a jistota, že bude plně funkční po předem neurčené době. Podle zkušeností Michala B. čtvrt roku nabitá pistole Gladiator spustí na první pokus. Výrobce uvádí, že při důrazu na správné skladování, zejména absenci vlhkosti, šest a více měsíců nepředstavuje žádný problém.

Šadi Diab správné uložení nabité perkusní zbraně komentuje takto: “Při dodržení určitých pravidel takové zbraně lze mít nabité dlouhodobě a spolehlivě. Ostatně, naši předci to dělávali běžně. Klíčem je zamezení tomu, aby do komory pronikla vlhkost. Ta se tam může u perkusní zbraně dostat pistonem a zátravkou nebo případně přes vývrt. V prvním případě tomu lze snadno zamezit použitím vhodné zápalky odpovídající velikosti, která těsně dosedne na piston. V případě druhém je nutné dodržet postup nabíjení doporučený výrobcem, aby mezi střelou a hlavní nebyly mezery, střela těsně a pevně seděla na prachové složi. V případě, že nabíjíme jednotnou střelu, je nutné po nasypání prachu přes ústí do komory nabít střelu vhodného průměru a nabijákem ji usadit přímo na prachovou slož (nesmí tam být mezera mezi prachovou složí a střelou). Pokud chceme nabít hromadnou střelu (broky), postupuje se obvykle takto – nasype se prach, poté se na něj nabijákem vsune zátka/ucpávka např kolečko z kartonu, která má přesný průměr vývrtu. Poté se nasypou broky a na ně se napěchuje filcová ucpávka, kolečko o průměru vývrtu. Filc neuškodí napustit voskem nebo vazelínou. Zbraň bych skladoval nastojato, ustím hlavní nahoru ideálně v prostředí s pokojovou teplotou.

Podle výrobce při řádném doražení střely navlhnutí prachu v běžném domácím prostředí v zásadě nehrozí. Nejrizikovější část tak představuje zápalka, u které lze u zbraně pro domácí obranu uvažovat o její preventivní periodické výměně (samozřejmě při vysokém důrazu na bezpečnost, aby nedošlo k nezamýšlenému odpálení prachu).

Výrobce obzvlášť upozorňuje, že po vyčištění musí být oblast kolem zápalky zcela očištěna od oleje a jakýchkoliv zbytků mastnot.

Pokud babička nezamýšlí zbraň uchovávat nabitou ve vlhkém sklepě vesnického mlýna (či v kuchyni nad sporákem) a ještě si pro sichr jednou za čas vymění zápalky, o mottu společnosti Detonics “dvě rány jistoty” nemusí pochybovat.

Alternativy

V sousedním Rakousku v případě nabytí obav se občané mohou pro obranu ve svém obydlí vyzbrojit moderními opakovacími brokovnicemi nebo puškami, aniž by k tomu potřebovali zvláštní oprávnění. České zákonodárství tyto zbraně osobám bez zbrojního průkazu zapovídá.

Černoprachá karabina Detonics Gladiator nabízí alespoň nějakou možnost účinné obrany v rámci obydlí. Svou nejzásadnější limitaci v podobě pouhých dvou ran značným způsobem vyrovnává mimořádnou energií těchto dvou ran. V případě kombinace s pistolí Gladiator by už šlo o čtyři rány jistoty, byť ty z pistole výrazně méně potentní.

V zásadě ke karabině Gladiator pro osobu bez zbrojního průkazu existují tyto dvě alternativy:

  • Historické zbraně na jednotné střelivo, zejm. opakovací revolvery a opakovací pušky.
    • Výhodou je zpravidla větší počet ran, obvykle pět, a výrazně jednodušší postup nabíjení.
    • Nevýhodou je především nedostupnost, výrazně vyšší cena, potřeba koupě prostřednictvím znalé osoby (přece jen může jít až o 170 let staré zbraně), v případě pistolí vyšší nároky co do míření, a typicky také výrazně nižší energie střely, resp. zastavovací účinek (např. .32 Smith & Wesson má kolem 150 J, tj. pět ran nedá dohromady ani polovinu energie jedné rány z karabiny Gladiator).
  • Chladné zbraně, zejména typu Tomahawk
    • Výhodou je nízká cena a v zásadě neomezený počet “ran”.
    • Nevýhodou je potřeba užití na kontaktní vzdálenost zásadně zvyšující riziko pro obránce, závislost účinnosti na obratnosti uživatele a jeho fyzických dispozicích (oproti tomu palné zbrani je úplně jedno, kdo tahá za spoušť, účinek má vždy stejný).

Závěr

K černopraché karabině Detonics Gladiator jsem přistupoval s jistou mírou skepticismu. Nyní jsem ale přesvědčen, že po krátkém zaškolení a praktickém vyzkoušení je zde i pro babičku v případě obavy z vlka dostatečně účinný a snadno použitelný obranný nástroj. Jen to otevírání hlavňového svazku a preventivní výměny zápalek asi budou trochu problém.

Jakkoliv jde o výkonnou a zřejmě i spolehlivou zbraň, s ohledem na home defense CQB zaměření je pro mne osobně jedinou vadou na kráse absence elegantně vyřešeného bajonetu. Protože když jde o vteřiny a čas přebití se počítá v minutách, je potřeba mít k “dvěma ranám jistoty” i záložní možnost poslední obrany.

Doporučená konfigurace karabiny Gladiator pro HD


Zbraně v České republice

Současnost

Historie

Budoucí legislativa

Praktické

Rozhovory

2 Replies to “Recenze karabiny Detonics Gladiator: Hromová hůl pro domácí obranu s nádechem cyberpunku

  1. Drobná poznámka: S těmi moderními zbraněmi to platí tak nějak obecněji. Koupil jsem před časem starou pistoli ještě z výzbroje R-U armády. Zpracování je příkladné, veškeré vůle naprosto minimální. Naší předci si dali práci i s tím, že do střenky vložili štítek s označením jednotky, ke které byla zbraň přidělena (ta moje patřila k 1. regimentu polního dělostřelectva v Krakově).
    Po čase jsem si pořídil moderní pistoli z produkce stejné zbrojovky – a zpracování docela bída. Např. u hledí jsem musel odstraňovat otřepy…
    Každopádně díky za článek!

  2. Díky za zajimavou recenzi. Rád bych připojil své praktické zjištění po cca 100 výstřelech. Optimální na sportovní střelbu na cíl na střelnici je přebíjet sferickou střelou diameter .490 (cca 11g) + mazanej flastr cca 0,2. Při přebíjení doporučovanou ogivální střelou 21g, řádně namazanou, roste odpor při natloukání střely už po třetím přebití a už je to o strach to tam tlouct. Stejně tak množství prachu. Dávám na kuli 2g Vesuvitu, bohatě to stačí. Na střelnici fakt vyšší energie netřeba (kdo to tam má potom taky čuchat). Na 25m s kolimátorem trefí člověk spolehlivě klasicky terč “postavu”. Pokud budu chtít zbraň přebít pro případ obrany, tak do vyčištěné zbraně můžu klidně 8g prachu a 21g střelu natlouct, když počítám s 2 ranami (i když kule .490 s 2000J už je fakt trhač, k čemu to?). A na závěr souhlas. Detonics brokovnice je fakt úžasná zbraň, myslím že světové úrovně, dobře dílensky zpracovaná, spolehlivá. Škoda kdo nekoupil jako D 😀

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *