Monitoring nutné obrany #9 – Jeneč u Prahy, 2019 [bodnutí útočícího manžela na pozadí dlouhodobého vzájemného domácího násilí]

Jednání, z něhož byla odsouzená shledána vinnou: “dne 12. 6. 2019 kolem 18:00 hodin v domě v XY v obci XY po předchozím slovním a fyzickém střetu s poškozeným J. T., při němž byla jmenovaným udeřena malou silou rukou do obličeje, ho úmyslně a velkou silou bodla v její blízkosti odloženým kuchyňským nožem s čepelí dlouhou 19,5 cm do břicha v okolí pupku, čímž mu způsobila bodné poranění vpravo od pupku pronikající do dutiny břišní v hloubce nejméně 15 cm, a sice zranění tlustého střeva a žaludku vyžadující okamžitý operační zákrok a hospitalizaci do 15. 7. 2019, přičemž ke smrti poškozeného nedošlo jen díky včasné lékařské pomoci, na níž se obviněná nijak nepodílela, neboť místo činu po útoku opustila.”

Základní informace k řízení

• K incidentu došlo 12.6.2019 v Jenči, Praha-západ.
• Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2020, č. j. 2 T 75/2019-460 (předseda Mgr. Robert Pacovský), odsouzená shledána vinnou pokusem zločinu vraždy, trest 10 let odnětí svobody.
• Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 6. 2020, č. j. 8 To 36/2020-486 (předseda JUDr. Jiří Lněnička), výrok o vině potvrzen, trest snížen na 7 let odnětí svobody.
• Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2020,  sp.zn. 7 Tdo 1069/2020 (předseda JUDr. Josef Mazák), dovolání odmítnuto.
• Usnesení Ústavního soudu ze dne 23.3.2021, sp.zn. IV. ÚS 82/21 (zpravodaj JUDr. Josef Fiala, předseda prof. Pavel Šámal), ústavní stížnost odmítnuta.

Skutkové otázky

• Mezi manželi dlouhodobě konfliktní vztah.
• Bodnutý manžel odmítl vypovídat. Důkazem v řízení byl záznam hovoru na tísňovou linku, ve kterém oznámil, že ho manželka bodla a utekla na zahradu.
  • Soud prvního stupně k tomu dovodil: “Těžko také mohl mít v danou dobu jakýkoliv přijatelný důvod nepopisovat událost pravdivě.” [Pozn. TG: V situaci, kdy odsouzená tvrdí, že byla napadena, soud dochází k závěru, že tvrzený útočník neměl důvod policii neříct, že provedl napadení…]
• Výpovědi odsouzené:
  • Když přijela hlídka, která zadržela odsouzenou, měla modřinu na obličeji a policistce uváděla, že ji poškozený zbil a ona se bránila.
    • Závěr soudu prvního stupně v uvedený v rozsudku (!!!): “Ostatně ani obžalovaná ale ani poškozený bezprostředně po spáchání popsaného činu nezmiňovali, že mělo zranění poškozeného vzniknout v rámci jakékoliv obrany obžalované.”
  • Svědkovi na místě uvedla, že “udělala průser a teď je to všechno vyřešený“.
  • Při vazebním zasedání odosuzená uvedla: “Když přišla domů, tak ji poškozený fyzicky a psychicky napadl, udeřil ji první tak, že ji uhodil pěstí do obličeje a do žeber na levou stranu. Byly to pouze dvě rány. Když spadla, udeřila se do pravé ruky. Žádné kopání a škrcení tentokrát nebylo. Poškozený jí nadával i za situace, kdy ležela na zemi.” [Pozn. TG: Je naprosto absurdní, že bodající manželka na místě policii uváděla jednání v obraně, ale při vazebním zasedání a následném soudním jednání toto po poradě s advokátem nedokázala soudu srozumitelně formulovat.]
  • Soud prvního stupně výpověď odsouzené shrnul: “Když přišla domů, poškozený stál v kuchyni u kuchyňské linky a začal jí nadávat, protože se myslel, že se „kurvila“. Obžalovaná chtěla poškozenému vysvětlit, že nemá smysl se hádat, ale on ji uhodil pravou rukou pěstí do obličeje; přesněji do levého oka, což sice ustála, ale zakymácela se. Následně ji praštil pěstí do žeber na levou stranu a ona spadla na zem na břicho. Zvedala se tak, že se jednou rukou opírala o zem a druhou se chytla kuchyňské linky a tak „se jí zřejmě dostal do ruky“ kuchyňský nůž, který na kuchyňské lince ležel. Moc si nevybavuje, že by nůž vzala do ruky ani, že by jej držela. Ve chvíli, kdy vstala, stál poškozený přímo naproti ní; obžalovaná odhadla, že přibližně ve vzdálenosti půl metru od ní. Poškozený udělal krok blíže k ní, a v tu chvíli „se stalo, co se stalo“. Rozhodně poškozeného nebodla úmyslně. Přesný průběh se nepamatuje. Nezaregistrovala, že by nůž pronikl do břicha poškozeného, ani krev nebo výkřik; poškozený jí pouze pořád nadával. Poté, co poškozeného bodla, utekla do ulice vedle jejich bytu, kde si sedla na patník a čekala. S nikým ovšem nemluvila, kamarádovi P H napsala SMS zprávu o tom, že bodla poškozeného, neboť měla kuchyňský nůž v ruce. SMS zprávu napsala též poškozenému; právě proto ani neměla pocit, že by byl poškozený vážněji zraněn. Utekla, protože se bála, že poškozený bude pokračovat. Dříve utéct nemohla, protože by jí útěk poškozený neumožnil. Toto se ostatně stalo již dříve při jeho napadání.“
• K předchozím napadením odsouzená uvedla: “Obžalovanou často zmlátil, snažila se bránit tím, že si dávala ruce před sebe nebo chtěla odejít, ale nemělo to dostatečný efekt, protože ji vždy při útěku dostihl. Poškozený ji napadl mnohokrát. Kromě modřin, monoklů nebo jizvy na tváři jí ovšem nic vážnějšího nezpůsobil.“
• Z lékařské prohlídky odsouzené: “Na zádech několik drobných jizev staršího data hnědé barvy od drobných poranění nejasného původu. Na pravé ruce měla po celé délce předloktí až k loketnímu kloubu modřinu hnědé barvy. [Pozn. TG: Srov. se závěry soudu níže.] Na levém boku na žebrech nebyla patrna viditelná poranění. Na pravé noze u kolene byly škrábance od psa. Podle rentgenového vyšetření hlavy a hrudníku byla bez známek čerstvého traumatu. Z vyšetření dále vyplývá, že dříve prodělala zlomeninu nosu a šestého žebra. Obžalovaná ve výsledku nejevila známky poranění ani akutní intoxikace. K poranění obžalované na levé straně obličeje soudní znalkyně konstatovala, že bylo způsobeno působením tupého násilí o malé intenzitě, nanejvýš větší intenzitě. V oblasti koutku levého oka a dále od dolního okraje levé očnice k nosolícní rýze bylo temné zbarvení kůže, což svědčí o tom, že se jednalo o poranění čerstvého data.“
• Odsouzená nůž proti manželovi použila již nejméně dvakrát v minulosti, kdy došlo k vzniku povrchových zranění v oblasti krku a ruky. Svědci (např. soused) vypovídali o vzájemnosti potyček, v přibližně týdenním intervalu, vždy po požití alkoholu. Odsouzená měla často modřiny.
• Obě dcery bodnutého manžela vypověděly, že před opuštěním domácnosti byly terčem jeho dlouhodobého fyzického násilí.
• Výpověď svědka: “Zavolal jí a ona mu řekla, že se s poškozeným pohádali a ona jej bodla. Neuvedla mu však žádný konkrétní důvod ani jiné podrobnosti. Ačkoli mu obžalovaná v tomto směru nic neřekla, tak svědek z hovoru dovodil, že poškozeného bodla v afektu.“
• Podle Nejvyššího soudu jednání manžela “nijak nevybočovalo z rámce obvyklých oboustranných fyzických potyček mezi oběma manžely“.
• Soudy neuvěřily tvrzení odsouzené, že ji poškozený srazil úderem pěstí do žeber k zemi, neboť “tomu neodpovídají žádné stopy na jejím těle“:
  • “Pokud však obžalovaná dále popisovala, že ji měl obžalovaný následně uhodit sevřenou pěstí do žeber, v důsledku čehož spadla na zem s tím, že když se následně zvedala, na kuchyňské lince nahmatala nůž a ačkoli si danou situaci příliš nepamatuje, tak poškozený (v situaci, kdy již stála), udělal krok směrem k ní, a ona jej bodla, potom musí soud konstatovat, že provedené důkazy žádnému intenzivnímu násilí, které by mělo být vedeno na žebra obžalované, nesvědčí. Z ohledání těla obžalované a lékařského vyšetření (včetně rentgenového vyšetření), které absolvovala, žádné stopy násilí vedeného do této oblasti nevyplývají.“

Právní otázky

Pro posouzení byly zásadní následující právní otázky:

• Zda-li útok v době bodnutí stále trval, nebo předchozím vyfackováním již skončil, viz VIII: Přípustná délka trvání nutné obrany a pokračování jednání obránce po ukončení útoku (časový, resp. extenzivní exces).
• Zda-li bylo užití nože proti vitální zóně útočníka zcela zjevně nepřiměřené způsobu útoku, viz VII: Přípustná intenzita nutné obrany a zcela zjevná nepřiměřenost obrany způsobu útoku (intenzivní exces).

Právní věty

Při hodnocení způsobu útoku je nutno brát v úvahu dlouhodobé zkušenosti napadeného s útoky útočníka

Obviněná s ohledem na svou předchozí zkušenost s jednáním obviněného neměla důvod se domnívat, že by se jeho útok jakkoli vymykal z řady předchozích potyček a že by bylo vážně ohroženo její zdraví či dokonce život. (Nejvyšší soud 7 Tdo 1069/2020)

Dlouhodobý vztah vzájemného napadání omezuje možnosti nutné obrany

Jestliže dříve podobné jednání ze strany poškozeného akceptovala či dokonce sama jednala vůči němu podobným způsobem, podílela se tím na vytvoření určitého rámce toho, co bylo v rámci jejich vztahu považováno za normální. V tomto kontextu, pokud by se i náhle rozhodla, že další útoky na svou osobu již akceptovat nebude, respektive nebude pokračovat ve vzájemných potyčkách v zažitém rámci, její jednání bylo zcela zjevně nepřiměřené způsobu útoku ve smyslu § 29 odst. 2 tr. ř., a to i přesto, že poškozený měl fyzickou převahu a za jiných okolností (např. přepadení cizím člověkem v určité situaci) by taková obrana mohla být přiměřená a nutná k odvrácení útoku. (Nejvyšší soud 7 Tdo 1069/2020)

Praktický komentář

Odsouzená tvrdila, že byla sražena k zemi úderem do hrudníku, manžel jí dále nadával a nakláněl se nad ni. Samotný útočník (manžel) vypovídat odmítl.

Odsouzená utrpěla modřinu v obličeji a velmi výraznou modřinu na ruce, což odpovídalo jejímu tvrzení, že byla sražena k zemi a že na tuto ruku upadla. Manžel utrpěl bodné poranění, které mělo “průběh bodného kanálu zpředu dozadu a šikmo vzhůru“. Soudy nicméně došly k závěru, že odsouzená nebyla sražena na zem a nůž použila ve stoje v afektu – vysloveně odůvodňujíc bodný kanál vedoucí vzhůru výrazně nižší postavou odsouzené.

Soudy tedy vyšly z vlastní verze, podle níž měla utržit pouze nevýrazný políček do tváře, a útok manžela již měl být ve chvíli výpadu kuchyňským nožem ukončen.

Alternativně měla odsouzená rozpoznat, že pokud ji manžel dříve nezabil či nepřizabil, ani tentokrát jí nic závažného nehrozilo, a tedy užití nože bylo zcela zjevně nepřiměřené.

Nejvyšší soud de facto zásadním způsobem omezil možnosti obrany obětí domácího násilí proti útokům spolu žijících partnerů, když co do skutkového popisu odsouzené nevycházel ze zásady in dubio pro reo, a co do otázky práva zastavit útok v podstatě stipuloval povinnost jej snášet, pokud napadené osobě dle jejích zkušeností nehrozí závažný následek.

Vedle naprosto absurdních závěrů soudů zcela zjevně popírajících zásadu in dubio pro reo je tento případ šokující hlavně tím, že odsouzená při prvním kontaktu s policií uváděla jednání v obraně. Vše, co uváděla následně po konzultaci s, a v přítomnosti, advokáta již vyznívalo v její neprospěch.

Závěrem tedy nelze než doporučit věnovat opravdu řádné úsilí výběru obhájce pro případ eventuální nutné obrany.

Update 11.12.2023: Obdobný případ s odlišným závěrem – Monitoring nutné obrany #25 – Karviná, 2020 [šest kol soudního řízení za bodnutí útočníka ženou; intenzivní exces]

Další články k tématu naleznete na portálu nutná obrana.