Monitoring nutné obrany #18 – Mladá Boleslav, 2019 [ochranka Domu kultury nasadí kravatu agresivnímu návštěvníkovi]

Jednání, z něhož byl odsouzený shledán vinným: dne 13. 4. 2019 v době kolem 23.45 hodin v Mladé Boleslavi, Dukelská č.p. 1093, ve vestibulu Domu kultury,, před větším počtem lidí, po předchozí rozepři, chytil zezadu pod krkem do tzv. kravaty [poškozeného], narozeného [datum], kterého tímto úchopem přivedl do bezvědomí a v tomto stavu jej vynášel ven z vestibulu k východu z , kde jej v prostoru za dveřmi úmyslně s odstrčením upustil na zem, čímž došlo k akcelerovanému bezvládnému pádu poškozeného a prudkému nekoordinovanému nárazu jeho obličeje na pevnou podložku, čímž poškozenému [jméno], narozenému [datum], způsobil zranění spočívající v otřesu mozku, otoku měkkých tkání a brýlovém hematomu v oblasti pravé očnice, prokrvácení spojivky pravého oka, v otoku měkkých tkání s hematomem a oděrkami pravé tváře, oděrky na bradě a čele, tříštivé zlomenině vnitřní stěny a spodiny pravé očnice s krvácením do tukové tkáně očnice a s průnikem vzduchu do očnice, tříštivé zlomenině vnitřní, boční a přední stěny pravé horní čelisti, krvácení do dutiny pravé horní čelisti, dvojité zlomenině lícního oblouku vpravo a zlomenině nosních kostí, kdy zranění si vyžádalo lékařské ošetření s hospitalizaci poškozeného v Oblastní nemocnici Mladá Boleslav, a.s., od 14 .4 .2019 do 18. 4. 2019, a následnou hospitalizaci na Stomatologické klinice – maxilofaciální chirurgie Všeobecné fakultní nemocnice a 1. LF UK v Praze od 23.4.2019 do 30. 4. 2019 a pracovní neschopnost poškozeného v trvání od 14. 4. 019 do 7. 6. 2019, s omezením v obvyklém způsobu života po dobu až 4 týdnů, kdy útok byl svým provedením extrémně rizikový a způsobilý vytvořit podstatně závažnější poranění, než skutečně vznikla, s čímž byl obžalovaný srozuměn, s možným ohrožením života poškozeného, avšak k těžké újmě na zdraví poškozeného nedošlo.

Základní informace o řízení

• K incidentu došlo dne 13. 4. 2019 v době kolem 23.45 hodin v Mladé Boleslavi.
• Konečné rozhodnutí vyneseno 19.5.2021:
  • Rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi sp.zn. 1 T 77/2020 ze dne 3. 7. 2020, obžalovaný uznán vinným ze spáchání přečinu ublížení na zdraví a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců s podmíněným odkladem na 2 roky, trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu pořadatelské činnosti při veřejných akcích na dobu 2 let a dále rozhodl o náhradě škody a nemajetkové újmy.
  • Usnesení Krajského soudu v Praze sp.zn. 11 TO 227/2020 ze dne 3.9.2020, rozsudek zrušen a prvému soudu uloženo, aby znovu hodnotil provedené důkazy a znovu rozhodl a své rozhodnutí odůvodnil, přičemž mu neukládal, aby doplňoval dokazování. [vyhověno odvolání státního zástupce]
  • Rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi č.j. 1 T 77/2020-274 ze dne 8.10.2020 (předsedkyně Mgr. Petra Kočí, LL.M.), obžalovaný uznán vinným ze spáchání pokusu zločinu těžkého ublížení na zdraví a odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře dvou let a s podmíněným odkladem na 30 měsíců, trestu zákazu výkonu pořadatelské činnosti při veřejných akcích na dobu dvou let + náhrada škody 46 709 Kč (zdravotní pojišťovna), 128 621,33 Kč (škoda poškozený), 50 000 Kč (nemajetková újma poškozený).
  • Rozsudek Krajského soudu v Praze Č.j. 11 To 300/2020 – 288 ze dne 17.12.2020 (předseda JUDr. Ladislav Koudelka, Ph.D.), co do viny a trestu potvrzeno, co do náhrady škody změněno 46 865,33 Kč (škoda poškozený), 128 756 Kč (nemajetková újma poškozený).
  • Usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 6 Tdo 443/2021 ze dne 19. 5. 2021 (předseda JUDr. Jan Engelmann), dovolání odmítnuto jako zjevně neopodstatněné.

Skutkové otázky

Obecně

• Skutkový průběh děje poměrně jasný. Vedle svědků jej také zřetelně zachytily bezpečnostní kamery.
• Po konci akce návštěvníci v 23:45 opouštěli kulturní dům. V 0:15 jako jediní na místě zůstávali útočník (poškozený, patrně zletilý) a jeho rodiče. Čtyři zaměstnanci se snažili slovně tuto trojici přesvědčit, aby odešli.
  • Početní převaha na straně zaměstnanců.
  • Výrazná fyzická převaha na straně zaměstnanců obecně.
  • Extrémní fyzická převaha útočník x zasahující člen ochranky (73 kg x 140 kg, výrazný rozdíl ve výšce).
• Útočník vztáhl ruku na jednoho ze zaměstnanců. Člen ochranky [dále v tomto textu jako “zaměstnanec“] v reakci na to jej zezadu chytil do kravaty, v tomto úchopu jej zvedl ze země a odnesl před dveře, kde ho svým tělem odstrčil.
  • Zaměstnanec se obhajoval, že při vynášení zakopl o nohy (v té chvíli již zcela bezvládného) útočníka, a proto ho upustil. Dle závěrů soudu zakpnutí není z videozáznamu patrné.
• Bezvládný útočník padl dopředu na hlavu, přičemž došlo k zcela zjevnému poranění v oblasti obličeje.
• Zaměstnanec okamžitě začal útočníkovi poskytovat první pomoc.
• Zaměstnanec má výcvik v oblasti bojových sportů, včetně účasti na kurzech sebeobrany jako figurant. Bezúhonný, nekonfliktní osoba, dle zaměstnavatele dříve za dlouhou dobu zaměstnání násilně nejednal. Opakovaně se omluvil a svého činu litoval.

Zdravotní posudek

Znalec z odvětví soudního lékařství MUDr. Radovan Havel shledal, že jednáním zaměstnance došlo k rdoušení a oběšení útočníka, čímž upadl do bezvědomí a ve chvíli odstrčení byl zcela bezvládný. Pokud by zaměstnanec útočníka pouze upustil, pak by se sesunul k zemi, nedošlo by k pádu dopředu.

Intenzivní tlak na boční stranu krku může vyvolat i smrt, neboť se zastaví krevní oběh a srdeční činnost.

Přestože byl útočník v pracovní neschopnosti po dobu 6 týdnů, znalec došel k závěru o omezení v běžném životě v délce 3 – 5 týdnů, kdy přetrvávaly bolesti. Znalec nepředpokládal trvalé následky.

Odborné vyjádření z odvětví sebeobrany

Obhajoba ve věci předložila odborné vyjádření Bc. Jana Kolmana, DiS, zaměřené na problematiku sebeobrany. Dle něj měl zaměstnanec jednat v sebeobraně, přičemž reagoval na útok a použil ty nejmírnější prostředky k odvrácení útoku. S ohledem na to, že celé jednání trvalo jen 3 vteřiny, nemohl objektivně vyhodnotit bezvědomí útočníka a předpokládat následky, které nastaly.

Toto odborné vyjádření soudy co do jeho závěrů odmítly. Zejména odvolací soud se vyhradil proti popisu jednání zaměstnance jako mírného, což dle jeho shrnutí nemůže obstát v konfrontaci s kamerovým záznamem a posudkem z oboru zdravotnictví.

Právní hodnocení

Intenzivní exces

Soudy vyhodnotily už samotný úvodní zákrok proti útočníkovi jako zcela zjevně nepřiměřený způsobu útoku, tedy vedený v rámci intenzivního excesu. Soud přitom odkázal především na výraznou fyzickou disproporci, zkušenosti zaměstnance (figurant v kurzech sebeobrany), zkušenost s obdobnými incidenty, početní převahu pořadatelů.

Extenzivní exces

Soudy a lékařský znalec z videozáznamu shledaly, že útočník téměř okamžitě ztratil vědomí a ochabl. Závěr jednání, kdy došlo k poranění obličeje útočníka, již nastal po konci útoku, tedy v rámci extenzivního excesu.

Pokus těžkého ublížení na zdraví

Soud prvního stupně zaměstnance napoprvé odsoudil za “prosté” ublížení na zdraví. K odvolání státního zástupce ale odvolací soud věc vrátil s tím, že se soud musí lépe vyrovnat s otázkou možného naplnění pokusu těžkého ublížení na zdraví.

Dle znaleckého posudku těžké ublížení na zdraví či smrt mohly nastat už v první fázi oběšení útočníka. Stejně tak k tomu mohlo dojít v důsledku pádu po odstrčení

V druhém kole už byl zaměstnanec odsouzen za pokus těžkého ublížení na zdraví, přičemž soudy shledaly existenci eventuálního úmyslu, tedy že zaměstnanec věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn.

“Obžalovaný od počátku využil momentu překvapení, neboť na poškozeného zaútočil z poza jeho zad, využil své váhové a výškové převahy (obžalovaný váží 140 kilogramů, poškozený váží cca 73 kilogramů), z obrazového záznamu bezpečnostní kamery, i závěrů znaleckého posudku soudně lékařského pak je zjevné, že útok obžalovaného od počátku směřoval na krk poškozeného, obžalovaný krk poškozeného silně stiskl, přičemž v již zmíněnému nepoměru mezi jejich postavami a silou i k tomu, že obžalovaný má praktickou zkušenost s bojovým sportem, musel být srozuměn s tím, že způsob útoku, který zvolil, vede k rychlé ztrátě vědomí poškozeného, musel cítit, že odpor poškozeného povadl, musel být srozuměn s tím, v jakém stavu se poškozený nachází. S prvním mechanismem útoku na krk poškozeného soudní znalec dokonce spojuje velmi rychlý možný smrtelný následek.” (KSP 11 To 300/2020)

Právní věty

Srozumění s těžkým následkem na zdraví

Z hlediska úmyslu způsobit těžkou újmu na zdraví stačí zjištění, že pachatel věděl, že svým jednáním může způsobit těžší následek a byl s tím srozuměn. Na srozumění lze usuzovat, pokud jde o důkazní stránku z intenzity útoku, ze způsobu provedení útoku, z povahy použité zbraně atp. (NS 6 Tdo 443/2021)

In dubio pro reo je zásadou velmi relativní

V souvislosti s tvrzením o porušení zásady in dubio pro reo uvést, že Listina ani Úmluva neupravují úroveň jistoty, jaká se vyžaduje pro odsouzení obviněného z trestného činu. Hodnocení důkazů z hlediska jejich pravdivosti a důkazní hodnoty, stejně jako úroveň jistoty, jaká se vyžaduje pro odsouzení, je zásadně věcí obecných soudů. (NS 6 Tdo 443/2021)

Praktický komentář

Za daných okolností jednání spočívající v de facto oběšení výrazně menší osoby představuje obranu zcela zjevně nepřiměřenou způsobu útoku, bez ohledu na způsobený následek.

Závěry soudů všech tří stupňů jsou nicméně založeny na dvou premisách, jejichž naplnění se nepodařilo přesvědčivě vysvětlit. Tedy, že

• Zaměstnanec si musel být vědom, že způsob jeho jednání může vést k okamžité ztrátě vědomí, případně že může okamžitě způsobit těžké zranění či usmrcení. Celý jeho zásah měl totiž trvat pouze přibližně tři vteřiny.
• Zaměstnanec musel rozpoznat, že útočník ochabl, a tedy že už jej odstrkává nikoliv jako člověka, ale de facto lidskou loutku.

Mám za to, že není obecně známou skutečností, že provedeným rdoušením zpravidla dochází k okamžité ztrátě vědomí. Z rozsudků neplyne, že by tato skutečnost měla být obecně známa alespoň v prostředí, ve kterém se zaměstnanec pohyboval. Všechny soudy toto berou jako samozřejmé.

Z toho plyne také vnitřní rozpornost uvedených rozhodnutí. Soudy se opíraly především o vyjádření lékařského znalce, že uvedené jednání je způsobilé přivodit těžké zranění nebo smrt. Proč tedy nebylo toto jednání posuzováno jako pokus vraždy či zabití? K tomu se žádný ze soudů nevyjádřil.

V nálezu I. ÚS 3235/15 Ústavní soud co do eventuálního úmyslu vyložil:

“Judikatura obecných soudů uznává, že závěr o tom, že čin byl spáchán úmyslně,
lze v případech, kdy v této otázce chybí doznání pachatele, činit jen nepřímo z okolností činu objektivní povahy. Tyto okolnosti je však třeba hodnotit všechny v jejich souvislosti. Nelze přikládat zásadní význam jen některé z nich (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tz 85/2001 ze dne 2. 5. 2001). Při zkoumání, zda pachatel jednal v nepřímém úmyslu napadeného zavraždit, nepostačí pouhé zjištění, že věděl, že svým jednáním může způsobit smrt, nýbrž je zapotřebí vycházet z okolností, za nichž k útoku pachatele došlo, jakým motivem byl veden, co útoku předcházelo, jak byl útok proveden, jakého nástroje bylo použito, zda pachatel záměrně útočil proti takové části těla, kde jsou orgány důležité pro život, které jsou snadno zasažitelné apod. Teprve v případě, že objasnění všech těchto okolností prokazuje úmysl pachatele spáchat vraždu, byť i úmysl nepřímý, je možno uznat jej vinným tímto trestným činem, případně jeho pokusem (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tz 122/68 ze dne 10. 12. 1968, č. 19/1969 Sb. rozh. tr.). Podpůrně lze poukázat i na rozhodnutí Nejvyššího soudu, podle kterého k naplnění subjektivní stránky trestného činu ublížení na zdraví nestačí zjištění,
že pachatel jedná úmyslně, nýbrž je třeba prokázat, že úmysl pachatele směroval ke způsobení následku v tomto ustanovení uvedeného. Zůstanou–li proto po vyčerpání všech důkazů pochybnosti o úmyslu přivodit následek, je nutno rozhodnout ve prospěch obviněného podle zásady in dubio pro reo (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Tz 22/67 ze dne 18. 1. 1968, č. 22/1968 Sb. rozh. tr.). V judikatorní praxi byl rovněž vysloven názor, že nepřímý úmysl nelze v žádném případě jen předpokládat, nýbrž je nutno jej na základě zjištěných okolností prokázat. Závěr o vražedném úmyslu lze učinit i z objektivních skutečností, např. z povahy činu, způsobu jeho provedení nebo ze zjištěných okolností subjektivní povahy, např. z pohnutky činu. Zavinění je výslednicí (mimo jiné) i osobních vlastností pachatele, a lze proto také z nich na formu zavinění usuzovat. Tyto závěry nesmějí však, jak již bylo zdůrazněno, nabýt povahy jakýchsi presumpcí.“

O nutnou obranu v tomto případě rozhodně nešlo. Ve světle výše uvedených závěrů Ústavního soudu ale rozhodnutí ve věci stále ponechávají zásadní prostor pro otázku, proč nebyla na místě spíše odpovědnost za nedbalostní ublížení na zdraví ve smyslu § 18 odst. 1 trestního zákoníku.

Další články k tématu naleznete na portálu nutná obrana.