Komplexní reforma systému stráží jako cesta k využití stanovených záloh státu

Kulatý stůl k tématu systém střelecké přípravy a stanovené zálohy státu, který se konal pod záštitou poslance Pavla Růžičky (ANO) 28.4.2025, přinesl celou řadu zásadních poznatků a nasvítil mnohé otázky, jejichž řešení přinese blízká budoucnost. Debata se soustředila mj. na úpravy systému střelecké přípravy na základě dosavadních zkušeností, perspektivu dosud absentující střelecké přípravy pro účely obrany a především na nastavení úkolů a povinností členů stanovených záloh. Tento článek shrnuje zásadní poznatky debaty a přednáší možné řešení prostřednictvím komplexní reformy systému stráží.

Východiska

Základní výchozí informace

Čtyři roky po účinnosti zákona č. 14/21 Sb. (svým číslem odkazujícího na symbolický počátek 600leté historie českého civilního držení zbraní), resp. po třech letech od faktického zavedení systému střelecké přípravy, je členy stanovené zálohy státu (SZS) přibližně 1.800 osob, z toho na 400 získalo pokročilou aprobaci. Byť zákon, který byl přijat ve Sněmovně v poměru 89:0 a v Senátu 64:0, předpokládá existenci SZS jak pro účely vnitřního pořádku a bezpečnosti (pod MV) tak i obrany (pod MO), reálně existuje pouze prvý. Ministerstvo obrany a Armáda navzdory zákonnému pověření stanovené zálohy odmítají. O to více jsou absurdní různě se objevující nápady na “zapojení myslivců” apod. Neúčast zástupců Ministerstva obrany byla symbolická, v případě Armády České republiky nepřekvapující.

V současnosti Ministerstvo vnitra podporuje systém střelecké přípravy přímými finančními náklady ve výši 3,5 mil Kč v podobě příspěvků na střelivo. Stát tedy dosáhl počtu 1.800 členů stanovené zálohy při průměrném ročním nákladu přibližně 2.000,- Kč na osobu. To nejlépe ilustruje míru odhodlání členů, jejichž vlastní investice na dosažení pokročilé aprobace v konečném souhrnu typicky dosahuje až 200.000,- Kč na osobu (bez zohlednění samotného času). Počet ochotníků schopných nést takto vysokou nákladnost se v čase postupně vyčerpá, s čímž souvisí obava, že hlavní “vlna” zájemců o systém střelecké přípravy již kulminuje.

Současná právní úprava nestanoví členům stanovené zálohy žádné úkoly ani povinnosti. Z hlediska zákona se tedy na ně vztahují především obecná ustanovení týkající se krizových stavů, podobně jako například na zdravotníky, kterým byla nařízena pracovní povinnost v době C19. Armádní databáze se SZS nejsou nijak propojeny, a tedy nedokáží SZS zohlednit ani v případě hromadných odvodů.

Vysoká finanční náročnost společně s nevyjasněnou úpravou úkolů a povinností SZS se, vedle odmítavého postoje Ministerstva obrany a Armády České republiky, v současnosti ukazují být hlavními překážkami pro další rozšíření systému střelecké přípravy.

Kapacitní ambice a potřeby státu

Před hledáním odpovědi na otázku, co by stanovené zálohy měly a mohly dělat, je nezbytné nejprve určit, jaké jsou kapacitní cíle a možnosti SZS. Poslanec Růžička v této souvislosti jako o možném cíli na nejbližší období hovořil o oslovení alespoň 10% držitelů zbrojních průkazů, tj. přibližně 30.000 osob.

Jiří Hübner (ODS) ve svém příspěvku propojil kombinaci zkušeností z armádního diverzního výcviku, velení městské policie, dekády v Aktivní záloze AČR a především zkušeností z Ukrajiny, kam od března 2022 osobně dopravoval pomoc k obraně proti ruským okupantům. Konstatoval, že při běžné cestě s pomocí musí absolvovat přibližně 25 checkpointů, které vedle symbolické přítomnosti policistů či vojáků v naprosté většině zajišťují domobranci. Dříve v civilním oblečení, dnes sice formálně hlavně v uniformách Teritoriální obrany, stále se ale jedná o lidi mající běžná denní zaměstnání. Na checkpoint jdou “po šichtě”, a následně si jdou domů odpočinout. “Po mé první cestě na Ukrajinu jsem se zděšený probudil s poznáním, že Česká republika není připravena, protože jsem si hlavně uvědomil, kolik budeme potřebovat lidí. (…) Máme přibližně 6.000 obcí, v případě nějaké větší krize bychom řešili kompletní pokrytí ČR a vynucení opatření typu zákaz vycházení, omezení cestování, apod. K tomu je potřeba mít někoho, kdo má přístup do základních registrů, aby zkontroloval občanku a ověřil údaje v databázi. Ten k sobě potřebuje dva nebo tři lidi jako ochranku. Rozhodně k tomu nepotřebujete super vycvičené super vojáky. Potřebujete lidi, kteří jsou ochotni ve volném čase dělat tuto práci. (…) Pokud by takový systém měl v ČR fungovat naplno, pak by pro něj bylo potřeba 120.000 lidí.”

Armáda včetně Aktivních záloh by byla především na linii kontaktu, zatímco policie by se soustředila především na ochranu kritické infrastruktury, logistiky a plnění dalších úkolů zásadního významu z hlediska státu. Pokud je dnes po ohlášené střelbě běžné čekat na příjezd policejní hlídky 38 minut, jak by to asi vypadalo v reálné krizi?

Tím je tedy definováno východisko č.1: stát by se měl snažit co nejrychleji navýšit počet členů stanovené zálohy na nejméně 30.000, přičemž cílový potřebný počet by měl být kolem 120.000 osob.

SZS nejsou konkurencí pro ozbrojené složky ani armádu

Dalším zásadním poznatkem kulatého stolu je shrnutí zkušeností s typickým profilem současného účastníka kurzu střelecké přípravy. Jde především o osoby, které jsou připraveny být v případě krize zapojeny do plnění potřeb vnitřní bezpečnosti i obrany, ale v naprosté většině v období klidu odmítají jakoukoliv formu “služby”. Ať už jde o “čisté civily” nebo bývalé profesionální vojáky, několikatýdenní služební zapojení je pro ně mimo případy krizí neakceptovatelné. K tomu se namnoze přidává také odpor k hierarchickému a formalistickému systému. Členové SZS se chtějí realizovat pro své rodiny, podnikání či v zaměstnání, a být připraveni “to své”, včetně svobody, bránit předně v konkrétní rovině, tedy primárně v úrovni rodiny a obce.

Z tohoto hlediska jde o skupinu, která je pro rekrutační snahy MO a AČR zcela neoslovitelná. V míře, v jaké se v rámci SZS nacházejí lidé, kteří by mohli mít zájem o vstup například do AZ, by naopak systém střelecké přípravy mohl představovat důležitou vstupní bránu. Střelecká příprava pro účely obrany, pokud by byla zavedena, by se mohla zaměřit na činnosti typické pro vojenské využití, ať už jde o střelbu na velké vzdálenosti, užití RPG a obdobných zbraní, a případně i součinností výcvik s rotami AZ. Přechod k AZ by pak pro konkrétní osoby mohl být poměrně organický.

Jedním z příkladů, který v rámci kulatého stolu zazněl, jsou jednodenní kurzy střelby řízenými protitankovými střelami pro finské rezervisty, které jsou kapacitně naplněné na více než rok dopředu (přičemž většinu zájemců tvoří ženy). Za další příklad dobré praxe lze označit současný systém polského základního výcviku teritoriální obrany, který dobrovolníci mohou absolvovat v čistě víkendovém režimu.

Východisko č. 2: Míra ochoty vlastního zapojení se napříč členy SZS liší, zejména ochota k zapojení mimo krizové situace je spíše nízká.

Krize formální a akutní krize faktické

Kulatým stolem jako černá nit prostupovaly legislaturní a společenské dopady útoků z 15. a 21.12.2023. Přestože členové SZS mající pokročilou aprobaci představují nejpřipravenější část společnosti, s výjimkou členů zásahových či prvosledových jednotek policie, tak ani po osmém útoku masového vraha během jedné dekády se nijak neposunula veřejná debata o možném zapojení ozbrojených civilistů do ochrany měkkých cílů.

Respektive posunula – avšak nežádoucím směrem k absolutní tabuizaci. Akademik Univerzity Karlovy se v průběhu kulatého stolu například svěřil se zkušeností, že osobně zná vícero vyučujících – členů SZS, kteří by měli zájem se zapojit do ochrany své školy jakožto měkkého cíle. Avšak v současné atmosféře se bojí vůbec přiznat, že drží zbrojní průkaz, natož toto téma nadnést do hloubky. Ostrakizace občanských práv v oblasti civilního držení zbraní zejména ze strany masmédií byla obsahem vícero příspěvků.

Domnívám se, že jedním z důvodů macešského přístupu institucí k osobám, které mohou nejefektivněji zasáhnout proti možnému útoku na měkké cíle, je absence glejtu, který by formalizoval jejich postavení a provázal je se státem. I absolventi pokročilé aprobace jsou stále jen “čistými civilisty” zařazenými do obtížně uchopitelné stanovené zálohy státu.

Východisko č. 3: Je potřebné, aby na pokročilou aprobaci navazoval další stupeň, který umožní formalizovat postavení členů stanovené zálohy, kteří o to mají zájem.

Systém střelecké přípravy je nastaven v zásadě dobře, potřebuje dílčí úpravy

Dobrou vizitkou pro MV, které stavělo systém střelecké přípravy pro účely vnitřního pořádku a bezpečnosti na zelené louce, je závěr o jeho dobrém nastavení. V rámci debaty nezazněl žádný příspěvek, který by toto zpochybňoval, výtky směřovaly pouze na potřebu dílčích změn, a to zejména:

• Zvážení zavedení “vstupního” kurzu pro osoby, které nejsou držiteli zbrojního průkazu. Jejich primární zájem spočívá v zapojení do SZS, nikoliv v samotném držení zbraní. Nabízí se tak možnost zavedení kurzů MV-001, které by byly přípravou na zbrojní průkaz, avšak s cílením absolventů k následnému absolvování celého systému střelecké přípravy.
• Zvážení zavedení PCC/PDW namísto dlouhé kulové zbraně jakožto alternativy pro absolvování kurzů ženami či jinými osobami, pro které běžná váha pušky představuje problém.
• Nutnost zavedení povinného absolvování základního kurzu také s puškou. Současný systém umožňuje realizaci základního kurzu MV-102 buď s pistolí nebo puškou, v důsledku čehož se mohou do kurzu MV-201 dostat lidé s minimálními schopnostmi ovládání dlouhé zbraně. To pak nutně vede k jejich vyloučení z vysoce nákladného kurzu a navazující ztrátě zájmu o pokročilou aprobaci.
• Potřeba zavedení “opakovacích” kurzů jako náhrady či jako alternativy k MV-500.

Vedle toho je na stole otázka, zda-li by stát měl čekat, jestli MO a AČR začnou respektovat § 5 odst.1 zákona č. 14/2021 Sb., podle nějž “program střelecké přípravy (…) organizuje pro oblast obrany České republiky Ministerstvo obrany,” nebo prostě tuto povinnost a pravomoc MO odejmout a předat zcela do rukou MV. To by umožnilo rychlé rozšíření pokročilých kurzů i o dovednosti důležité pro národní obranu, bez sabotáže systému ze strany armádních špiček. A to v souladu s principem obdobně stavěných záloh v Pobaltí: Nástup do khaki je v obýváku, operační prostor začíná v křoví před domem a končí na státní hranici. Což je ve světle speficických českých protiústavních kapitulačních zkušeností z let 1938 a 1968 pro část společnosti obzvlášť přitažlivé.

Trvání na SZS jako součásti národní obrany má také ryze praktické souvislosti. S perspektivou dalšího navyšování obranného rozpočtu státu je logické, aby z něj byl podporován také systém střelecké přípravy. Co do výdajových položek by přitom šlo o extrémně efektivní náklad, což dokazuje skutečnost, že nynější podoba systému za roční náklad ekvivalentní 3 letovým hodinám F-35 dosáhla počtu 1.800 členů SZS.

V návaznosti na východisko č. 3 by pak měl být systém doplněn o stupeň poskytující glejt, který o něj usilujícího člena SZS legitimizuje vůči širší veřejnosti.

Východisko č. 4: Systém střelecké přípravy projde dílčími změnami, ty by neměly být čistě technické povahy.

Po aktivizovaném členovi SZS nemůžeme požadovat více než po jiné osobě v obdobném postavení

Zásadní výtkou případnému zapojení členů SZS do plnění úkolů vnitřního pořádku a bezpečnosti (ev. obrany) byla absolutní nepřipravenost v jiném než čistě střeleckém směru. Výkon policejní práce je v praxi založen především na užití jiných než střeleckých donucovacích prostředků, autoritativní postup vůči nespolupracujícímu kverulantovi vyžaduje jiné dovednosti, než je střelba z pušky v slabé ruce zpod auta po samonasazení turniketu na druhé paži.

Zajímavý byl v tomto příspěvek brig. gen. Václava Kučery, ředitele KŘP PČR Středočeského kraje, z nějž plyne jednoznačná poptávka policie po kapacitním rozšíření schopností sboru. Jím vyjmenované minimální požadavky se ale zásadně míjejí se zaměřením systému střelecké přípravy, a v zásadě směřují k potřebě doplnění hlídek o další “poloviční policajty”. Myslím, že toto není cesta pro SZS, jako spíše pro zavedení policejní obdoby aktivních záloh, která by se mohla částečně skládat z bývalých policistů, částečně z osob absolvujících vybrané části policejního výcviku, ale jinak se realizující především v civilním sektoru. Systém “auxiliary police“, tj. pomocné policie, funguje v řadě zemí světa, a není důvod, proč by nemohl být zaveden i u nás – SZS ale pro něj není správným východiskem.

Naopak tomu, co lze reálně požadovat po “aktivizovaných” členech SZS, se v současnosti nejvíce blíží:

• Krizové doplnění policejních hlídek o příslušníky AČR. Ti v zásadě neprochází zvláštním výcvikem, nejvýše se jim dostává půldenního školení.
• Již existující systém specifických stráží. Stráže mají v oblasti své působnosti mj. oprávnění zjišťovat totožnost osoby, zadržet osobu či požadovat součinnost policie.

Východisko č. 5: Pomocná policie není cestou využití SZS; není potřeba vymýšlet kolo, jako spíše zaměřit se na obdobu již existujících postupů.

Současná úprava stráží

Česká legislativa zná čtyři druhy stráží:

• Stráž přírody dle § 81 zákona č. 114/1992 Sb, o ochraně přírody a krajiny.
• Lesní stráž podle § 38 zákona č. 289/1995 Sb., lesního zákona.
• Rybářská stráž podle § 14 zákona č. 99/2004 Sb., o rybářství.
• Myslivecká stráž podle § 12 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti.

Strážcem je státem ustanovená fyzická osoba, jež je zákonem nadána relativně rozsáhlými pravomocemi a jejímž posláním je ochrana statků stanovených v tom kterém zákoně. Prostřednictvím funkce stráže jakožto specifického orgánu veřejné správy a úřední osoby ve smyslu § 127 trestního zákoníku stát plní svůj ústavně zakotvený úkol (čl. 7 Ústavy) dbát o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství. Stráž se tedy bezprostředně podílí na správě věcí veřejných a je veřejnou funkcí (srov. Pl. ÚS 8/16).

V rámci pracovní skupiny k nové zbraňové legislativě jsem z praktických důvodů prosazoval umožnění viditelného nošení zbraně strážci. Pro odpor Ministerstva zemědělství neúspěšně, nicméně i zde údajně došlo k posunu názorů. Základní výhrada MZe v roce 2022 byla, že k činnosti stráží se často hlásí “frustráti“, a že možnost viditelného nošení zbraní by tento typ osob o to více lákala. Nicméně dle posledních informací i v tomto směru došlo k posunu, viditelné nošení zbraně již údajně pro MZe není tabu.

Faktem nicméně je, že právní úprava stráží je roztříštěna napříč čtyřmi zákony. Kvalifikační předpoklady jsou různorodé, osobnostní požadavky nejednotné. To je problematické v celé řadě rovin. Potřeba formalizace (“oglejtování”) SZS v této souvislosti přináší cestu řešení v obou směrech: Komplexní reforma systému stráží, při současném zavedení nového typu stráže, nazývejme ho pracovně civilní stráž.

Reforma by vedla k sjednocení požadavků a oprávnění stráží na poli vnitřního pořádku a bezpečnosti (resp. výkonu donucovacích pravomocí vůči občanům, vč. zjišťování totožnosti, provádění zadržení, atd.) do jediného právního předpisu, přičemž ve zvláštních zákonech by zůstaly zachovány pouze odlišnosti specifické pro konkrétní oblasti (příroda, les, voda, myslivost).

Výtku ve vztahu k frustrátům by pak řešil požadavek pokročilé aprobace pro strážce se zájmem o viditelné nošení zbraně. Ve vztahu k těmto členům SZS, kteří jsou současně stráží v zásadě mimo obývané oblasti, vystupuje do popředí také otázka jejich střelecké přípravy pro účely obrany.

SZS, civilní stráž, jejich úkoly a povinnosti

Obecně

V souladu s východiskem č. 2 by ustavení civilní stráží bylo určeno pouze vybraným členům SZS; většina by zůstala “prostými” členy SZS. Předpokládejme zavedení kurzu v úrovni čtyři (MV-401), který by byl zaměřen na specifickou přípravu stráží. Absolvovat by jej mohli buď držitelé pokročilé aprobace (po absolvování MV-301), za účelem ustavení civilní stráží, a dále osoby aspirující na ustavení přírodní, vodní, lesní či mysliveckou stráží (bez povinnosti aprobace v systému střelecké přípravy). Pro ně specifické úkoly by byly řešeny mimo MV-401 ve školeních podle partikulárních předpisů, základní rozsah přípravy ve vztahu k výkonu činnosti na poli vnitřního pořádku a bezpečnosti by ale byl totožný jak pro enviromentální stráže, tak i pro civilní stráž.

Aktivizace civilní stráže, členů SZS

Aktivizace členů civilní stráže a členů SZS by mohla být činěna v trojí úrovni:

(1) Státní aktivizace (krizová, povinná)

Takto to v zásadě umožňuje i současná legislativa, pouze je potřeba formálně nastavit míru součinností a povinností. SZS by v zásadě představovaly krizovou početní posilu pro bezpečnostní složky, jako to dnes činí armáda. Člen(ové) SZS by byli v zásadě při výkonu činnosti navázáni na policistu, městského strážníka nebo strážce. Těm by poskytovali podporu, sami by nic nečinili.

V závislosti na vymezení potřeb by výjimku z “vázanosti” mohla představovat ochrana vybraných objektů mimo obydlené oblasti (hráze, trafo stanice, atd.), kde se nepředpokládá běžná interakce s lidmi, resp. běžný způsob výkonu působnosti.

(2) Místní, institucionální aktivizace

(2A) Krizová, povinná

Krizová místní aktivizace SZS a stráže by mohla být nastavena šířeji, než je současné vymezení formálních krizových stavů. V zásadě by pro místní samosprávu stráž a SZS představovaly ekvivalent dobrovolných hasičů pro účely vnitřního pořádku a bezpečnosti. Opět by byl využit princip vázanosti členů SZS na obecního strážníka nebo na strážce.

Současně se SZS nesmí stát ekvivalentem soukromé bezpečnostní služby. Potřeba bezpečáků na obecní oslavě, fotbalovém zápase nebo u problémové bytovky rozhodně není krizí, pro kterou by se měla aktivizovat osoba s pokročilou aprobací v systému střelecké přípravy.

(2B) Běžná, nepovinná

Tento způsob aktivizace by mohl být zajímavý a prospěšný především v menších obcích, které nemají vlastní obecní policii primárně z důvodu finanční nákladnosti a současně trpí dlouhými dojezdovými časy státní policie. Ve městech a větších obcích by toto bylo z principu vyloučeno.

Strážci by se v rámci své činnosti zaměřovali pouze na ochranu proti trestné činnosti, primárně na ochranu života, zdraví a majetku. Do otázek přestupků a v zásadě ani veřejného pořádku by jim nenáleželo vstupovat, zde by mohli případně přivolávat policii. Formálně by jejich úkoly vymezoval starosta nebo pověřený člen rady, podobně jako to je v současnosti ve vztahu k obecním policiím. Opět by byl využit princip vázanosti členů SZS na strážce.

Pro strážce, případně členy SZS, v odlehlejších obcích by tento systém mohl představovat zajímavý přivýdělek. Pro obec by to přinášelo zvýšení bezpečnosti při nesení mnohem nižších nákladů, než jaké se pojí s ustavením, vybavením a vyzbrojením obecní policie.

Oproti tomu institucionální ustavení stráže by představovalo způsob, jak formovat zapojení SZS do ochrany měkkých cílů, ať už by šlo o osobu jinak vykonávající činnost školníka nebo pedagoga, manažera nebo strojníka. Instituce by na jednu stranu věděla, že pro incidenty nízké intenzity (např. bezdomovec přespávající ve sklepě) má vyškolenou a “oglejtovanou” osobu a nemusí spoléhat na dojezdové časy policie. Tato osoba je přitom adekvátně připravena také k řešení incidentů nejvyšší intenzity.

Běžná působnost stráže by byla omezena na konkrétní obec, respektive nemovitosti instituce, kterou byla povolána.

(3) Krizová individuální aktivizace

Jde o ad hoc aktivizaci jednotlivce v rámci konkrétních situací, k nimž směřuje trénink dle jednotlivých stupňů střelecké přípravy. Tedy v zásadě jednání v krajní nouzi, nutné obraně, včetně zásahu proti aktivnímu útočníkovi. Stráže by v těchto případech mohly postupovat jako úřední osoby, SZS stejně jako v současnosti jako běžní civilisté.

Posílení motivace k zapojení se do SZS, eventuelně i stráží

Při takovémto vymezení úkolů a povinností SZS, eventuelně stráží, se závěrem zaměřme na posílení motivace k rozšíření počtu členů.

• V prvé řadě by finanční či ekvivalentní podpora měla být zacílena i v jiných směrech, než pouze úhrada střeliva. Současná nákladnost členství v SZS řádovému rozšíření členů nepřispívá. Nabízí se polský model úhrady kurzovného, finský model daňového odpočtu výzbroje, obecný záložní model poskytování základní výstroje (namísto současného pokutování firem prodávajících balistickou ochranu civilistům).
• Dále je potřeba reflektovat časovou náročnost systému střelecké přípravy. Pokud se rozšiřuje nárokové zaměstnanecké volno na situace jako je svatba nebo pohřeb, jistě by neměl být problém do něj zahrnout stanovené zálohy.
• V souvislosti s obranným a bezpečnostním průmyslem (OBP) se v současnosti hovoří především o windfall tax. Firmy obecně, a zejména firmy v oblasti OBP, by měly být motivovány k aktivní podpoře zaměstnanců k zapojení do SZS.
• Náborové aktivity bezpečnostních sborů a armády by měly být nastaveny tak, aby neúspěšní uchazeči, pokud nejsou vyřazeni z psychologických důvodů, byli automaticky směřování k SZS.
• Institucionální ustavení stráže, případně stráží, jakožto základního prvku ochrany obzvlášť ohrožených měkkých cílů, by mělo být považováno za předpoklad dobrého plnění povinností na poli bezpečnosti, ekvivalentní plnění povinností na poli požární bezpečnosti.

Výše uvedené představuje pouze mou sumarizaci zásadních informací plynoucích z kulatého stolu dne 28.4.2025 a z nich vycházející návrh, jak řešit především otázku vymezení úkolů a povinností členů stanovené zálohy státu prostřednictvím zavedení dobrovolné nadstavby v podobě civilní stráže.