Mike Lindsay je severoirským novinářem zaměřeným na oblast zbraní a aktivistou za práva držitelů zbraní. Vede Facebookovou stránku s celosvětovým obecenstvem a svou schopností hovořit za střeleckou veřejnost v zemi, která není držení zbraní nakloněna, si vytvořil řadu příznivců. Mike je hlavním poradcem britské Libertarian Party pro oblast zbraní a pravidelně prosazuje zájmy držitelů zbraní vůči vládě jak online, tak i fyzicky.
V exkluzivním rozhovoru pro zbrojnice.com Mike hovoří o britské zbraňové legislativě, zvláštnostech Severního Irska a nemožnosti obyvatelstva bránit se zločincům.
You can also read this interview in English original:
Interview – Mike Lindsay: Having any tool for purpose of self-defense is a crime in the UK
Související: Británie: Před 22 lety zakázali zbraně, nyní proti vlně zločinu zvažují nasazení armády v ulicích
Debatu o držení zbraní v Británii vymezují protizbraňová média
Miku, budu upřímný. My Češi se na Británii díváme jako na naprosto neuvěřitelný příklad selhání zbraňových zákazů. Ve srovnání s Českou republikou máte v přepočtu 8x více zbraňových zločinů, míru znásilnění máte vyšší než v Jižní Africe, do toho ještě současná vlna kriminality s noži, několik teroristických útoků s nelegálními zbraněmi… Přesto se zdá, že Britové jsou na svůj systém hrdi. Proč tomu tak je?
Britské veřejnosti je již velmi dlouho vládou namlouváno, že místní zbraňové zákazy byly velkým úspěchem. Masmédia jsou silně protizbraňově zaměřena a neustále lidem opakují své vidění světa. Tak proč by to obyvatelstvo zpochybňovalo? Taky jsem tomu věřil, než jsem si začal zjišťovat více informací. Pak už netrvá tak dlouho si uvědomit, že realita je jinde a že postupy zavedené státem představují naprosté selhání, pokud jde o násilný zločin.
Britská populace žije ve shodě, že další zákazy jsou vždy tou správnou odpovědí. Přitom to není pravda. Jenže pro vládu je vždy jednodušší přijmout legislativu proti konkrétnímu předmětu než řešit, jakým způsem je ten předmět přijímán a společenské faktory vedoucí k jeho zneužití.
Zbraňová legislativa Severního Irska a Velké Británie se liší. Existují snahy o její sjednocení? Pokud politici tvrdí, že zákazy v Británii jsou tak skvělé, proč tolerují odlišný systém v části země?
Severní Irsko má svou vlastní vládu, která dokonce i někdy pracuje. Sice jsou podřízení Westminsteru, ale o některých věcech mohou rozhodovat sami. Kvůli vysokému riziku terorismu mohou poslanci, policisté a další ohrožení lidé skrytě nosit zbraně pro svou ochranu – pokud jim to dovolí policejní prezident. Pak dává smysl, že krátké zbraně nezakázali. Průměrný civilista může krátkou zbraň držet jako člen střeleckého klubu.
Podmínky držení zbraní v Británii a Severním Irsku
Víme, že ve Velké Británii je úplný zákaz pistolí a samonabíjecích pušek. Jak obtížné je pro průměrného člověka žijícího ve městě stát se držitelem zbraně?
Není to ani tak obtížné, jako spíš časově vyčerpávající. Nejprve musí mít oprávněný důvod k držení zbraně. Tím může být likvidace škodné, sport nebo lov. Pokud chceš zbraň pro likvidaci škodné, musíš mít čistý trestní rejstřík, povolení od vlastníka pozemku k střílení na jeho území, doporučení od dalších lidí, kteří se zaručí za tvůj charakter, dobrozdání od lékaře (duševní zdraví). Pak potřebuješ sejf, který je přišroubovaný k podlaze a který policista přijde prohlédnout. Pak máš šanci dostat povolení k držení zbraně výhradně pro použití proti škodné. Můžeš mít i samonabíjecí pušku, ale jen malorážku.
V případě sportu je to stejný proces. Musíš se stát členem klubu a zbraň smí být použita pouze pro účel sportu. I ve Velké Británii lze pořád držet pistole, ale musí mít falešný tlumič a takový legrační “věšák na prádlo” na rukojeti. Tím se dostane na legální délku. Ale lze je mít pouze v klubu a smí z nich střílet jen majitel. Trochu mi připomínají scénu z filmu Batman, ve které Joker vytáhne nesmyslně dlouhý revolver.
V Severním Irsku pořád můžete držet “normální” pistole. Jaký je proces jejich získání? Vážou se k nim pak nějaká omezení?
Pokud jde o získání povolení, tak je to stejné jako ve Velké Británii. Jen je ještě kromě toho potřeba být před podáním žádosti po dobu 12 měsíců členem klubu. No a pak jdeš do obchodu a dostaneš účet na pistoli, kterou chceš, třeba Glock 17. Pak požádáš, aby ti dali povolení na tu pistoli. Policie kontaktuje vedení střeleckého klubu a vyptají se na tebe. Po chvíli čekání přijde poštou nové povolení a můžeš si konečně vyzvednout svou 9mm pistoli, ze které můžeš střílet jen v určeném klubu nebo na soutěžích i v jiných klubech.
Severní Irsko také vydává povolení k nošení zbraně. Kolik jich je? Kolik jich bylo vydáno loni? Jak probíhá proces vydávání?
Podle odpovědi na žádost podle zákona o svobodném přístupu k informacím před několika lety je tady přibližně 3.000 osob s povolením k nošení zbraně. Podá se žádost a následuje proces, ve kterém se určí, jestli povolení potřebuješ. Obecně je dostávají jen lidé čelící přímé teroristické hrozbě, policie, vojáci, členové Parlamentu atd. Není to něco, co by se dávalo komukoliv, kdo by chtěl být ozbrojen. Faktem zůstává, že v souvislosti s těmito povoleními nejsou zaznamenány případy zneužití. Myslím, že to jasně dokládá, že spoušť netahá za prst.
Připravovat se k sebeobraně je nelegální
Vím, že běžní občané nesmějí nosit žádný předmět pro účel sebeobrany. Pepřové spreje jsou nejen zakázány, ale jejich držení je trestáno stejně jako v případě nelegálních střelných zbraní. Vedl nárůst zločinnosti v posledních letech k nějakým snahám ke změně, aby občané měli šanci se bránit?
Osobně se aktivně snažím o legalizaci nástrojů sebeobrany. Veřejnost ale zdánlivě nesouhlasí. Je potřeba chápat, že velmi dlouho poslouchají, že jim takové nástroje nenáleží, policie je ochrání. A lidé tomu věří. Abych byl upřímný, jde mi z toho hlava kolem. V Libertarian Party se soustředím na uvolnění zákonů týkajících se nástrojů sebeobrany.
Pro srovnání – v ČR jsou pepřové spreje nejen legální, ale přímo doporučeny k nošení například ženám nebo starším osobám. Pokud by chtěla dívka nebo žena v Británii mít u sebe nástroj sebeobrany, jaké jsou její možnosti?
V souladu se zákonem může mít jen alarm do kabelky (rape alarm). Mít u sebe v Británii cokoliv schopného jinému ublížit je v Británii samo o sobě zločin. Úřadům je jedno, jestli to máš pro svou ochranu. Dávají přednost, když jseš bezbranný. Každá žena by měla mít možnost zahnat násilníka, každý občan by měl mít možnost se chránit nebo se připravit k sebeobraně.
Podle policie černý trh se zbraněmi v Británii je tak rozsáhlý, že zločinci dokonce po spáchání odhazují své zbraně. Mění to vnímání veřejnosti pokud jde o účinnost současné legislativy?
Obávám se, že ne. Propaganda byla extrémně úspěšná a lidé existenci černého trhu ignorují. Pokud je zmíněno uvolnění legislativy pro držitele zbraní, reakcí je většinou ukazování na USA a masové střelby. Přitom se vždycky vyhnout hlubšímu pohledu na statistiky nebo odmítnou inspiraci zeměmi, jako je ta vaše.
Výhledy do budoucna
Nedávno jste měli v Británii další návrhy zákazů zbraní. Čeho se týkaly? Podařilo se je zastavit?
Poslanci chtěli zakázat pušky o kalibru .50 a opakovací pušky systému MARS. Zákaz padesátek se snad povedlo zažehnat, ale myslím si, že prostě jen navrhli zákaz obou, aby pak bylo méně zloby, když se zakáže “jen” jedno. To je starý trik, který se pořád vrací. Přitom pušky MARS nejvíce používají fyzicky postižení střelci, takže to budou opět ti nejvíce zranitelní, kdo ten zákaz odnese.
Co považuješ za realistické cíle v dohledné budoucnosti jakožto zbraňový aktivista?
Jednoduše bych chtěl, aby zbraňová legislativa byla založena na logice a soudnosti. Británie spadla velmi hluboko do víru zbraňových zákazů a já bych realisticky chtěl vidět rozumný přístup k této věci. Jak jsem říkal, jsem oficiálním poradcem a mluvčím Libertarian Party a byl jsem také požádán, abych na toto téma založil výbor. Právě jsme dokončili základ programu týkající se zbraní, který byl schválen a jenž bude brzy zveřejněn. Mým cílem je zahájit debatu na toto témat a dát držitelům zbraní stranu, o níž vědí, že je prozbraňová, a program to reflektuje.
Pokud bys mohl změnit tři věci týkající se britské zbraňové legislativy, co by to bylo?
Vrátil bych možnost držet pistole členům sportovních klubů ve Velké Británii.
Zrušil bych zákony týkající se imitací zbraní, třebaže airsoftové zbraně musí být vyrobeny v razících barvách, atd.
Taky bych chtěl, aby se povolení vztahovalo na držitele a ne na zbraň. Pokud už někdo prošel procesem a je schopný střílet z jednoho typu zbraně, myslím, že by měl mít možnost pořídit si i další, aniž by prokazoval její potřebu.
Druhá část bude publikována 27. března.
- ČR:
- Poslankyně Černochová: Obhajoba legální držby zbraní by neměla přestávat být principiální záležitostí ochrany svobody
- Europoslankyně Charanzová: Nerozumím, jak se Evropská komise vyhnula odpovědnosti za selhání při nevydání pravidel pro znehodnocování zbraní
- Předseda Senátu J. Kubera: Změna Ústavy zakotvující civilní držení zbraní v současnosti nemá šanci projít
- Tomáš Gawron: V implementaci zbraňové směrnice je ČR premiantem
- Zahraničí:
- Jim Smith: Legálně ozbrojené a řádně trénované obyvatelstvo pomáhá státu se zajištěním bezpečnosti a stability
- Vítor Teixeira: Aplikace salámové metody k postupnému odzbrojení Portugalců po roce 2006
- Hans Deutsch: Držení a nošení zbraně pro sebeobranu je v Německu tabu
- Pia Clerté: Ve Švédsku nelze mít jakýkoliv nástroj pro účely sebeobrany
2025:
Po několika případech pokousání nařídila britská vláda všem občanům nechat si vytrhat zuby, aby už k těmto případům nedocházelo
2030:
Po několika rvačkách bylo nařízeno všem občanům nosit pouta na rukou. VŠUDE.