Zatímco prezident Enrice Pena Nieto se snažil doma i na mezinárodní scéně vytvořit dojem Mexika jakožto moderní země, ve skutečnosti v boji s kartely zaznamenávalo lidové povstání domobrany skládající se z místních plantážníků a sběračů citrusů větší úspěch, než oficiální snahy mexické armády s nejmodernější výzbrojí a zpravodajskou podporou USA.
Mexický prezident Enrique Pena Nieto zachraňuje Mexiko. Tedy alespoň na obálce časopisu TIME. Foto: TIME.
Mexiko:
- Nejvražednější rok v historii
- Občané bez legální šance na účinnou obranu
- Jediný obchod se zbraněmi v celé zemi
- Vznik Autodefensas
- Od domobrany k venkovským policejním silám
Neschopnost dopadnout alespoň nějakého z vůdců kartelů by byla politicky dost špatná sama o sobě, ale úspěchy Autodefensas tomu nasazovaly korunu. Mexická vláda se tedy obrátila k mantře, kterou známe také od řady českých politiků: “Monopol násilí patří státu” a “zbraně nepotřebujete, policie Vás ochrání”.
V souladu s tím vláda v lednu 2014 vyslala do oblastí pod kontrolou Autodefensas tisíce těžce vyzbrojených vojáků, aby zatočili se všemi těmi “zločinci” – tj. nelegálně ozbrojenými členy domobrany.
Zatýkání domobran na checkpointech na silnicích a jednotlivých hlídek ve městěch šlo poměrně hladce. Byla to mnohem příjemnější a úspěšnější práce – ostatně je brali nebránícím se členům domobrany – než kdyby se snažili prosazovat restriktivní zbraňové zákony proti kartelům.
Když ale vládní síly sebraly zbraně domobraně ve městě Nueva Italia, tak se věci rychle vyhrotily. Ve městě se velmi rychle začal srocovat dav nesouhlasících občanů. Vojáci zahájili palbu na nyní již neozbrojené civilisty, přičemž zavraždili 4 osoby včetně 11leté dívky.
Odevzdejte zbraně, policie Vás ochrání. Foto: El Pais
Tragický incident znamenal konec vládní snahy o vynucování dodržování zbraňových zákonů proti členům domobrany, během níž bylo zatčeno kolem stovky členů Autodefensas. Novou strategií postupu proti domobraně se stalo “rozděl a panuj”. Vláda Autodefensas nabídla oficiální roli v podobě nově utvářené venkovské policie. Pokud by Autodefensas vytvořily přesné seznamy svých členů, odevzdaly nelegální zbraně a formálně respektovaly podřízenost státním ozbrojeným složkám, nafasovaly by uniformy, služební zbraně a mohly by pokračovat ve své činnosti – nyní v oficiální roli a podřízenosti státu.
Mezi hlavní odpůrce tohoto postupu patřil Doktor, který za ním spatřoval pouze léčku s cílem domobranu odzbrojit. Doktor ale záhy utrpěl těžká zranění při pádu letadla, a následně byl zatčen a držen ve vězení pro nedovolené ozbrojování. Zatčeny byly také další odporující vedoucí osobnosti hnutí.
Díky tomu se vládě podařilo nalézt shodu na dalším postupu se zastánci “profesionalizace”. Paradoxně přitom vláda vyjednávala s těmi, u nichž existovalo podezření z napojení na kartely, které postupně přebíraly kontrolu nad výrobou a pašováním drog v oblastech, z nichž Autodefensas dříve vytlačily Templáře.
Spojení s vybranými kriminálníky bylo pro úspěch Autodefensas významné od počátku. Přezdívali jim “Ti, jimž bylo odpuštěno”. Často se jednalo o dobře vybavené, vyzbrojené a v bojích zocelené skupiny. Zatímco pro obecnou kontrolu nad územím se Autodefensas spoléhaly především na své počty, pro ty nejtvrdší střety s Templáři se mnohem více hodili lidé s jinou hlavní kvalifikací, než je trhání pomerančů. To Autodefensas na jednu stranu umožnilo o to rychleji a účinněji vytlačovat Templáře, na druhou to vedlo k přenesení kriminální aktivity také do jejich řad.
Nezatčené vedoucí osobnosti Autodefensas ve slušivých nových oblečcích. Foto: Vice.
Obavy Doktora se nepotvrdily – v průběhu jara 2014 došlo k začlenění částí Autodefensas do nově vytvořených oddílů venkovské policie. Stovky členů domobrany odevzdalo svůj různorodý arzenál nelegálních zbraní a nafasovali vládní pušky. Tisíce dalších si sundaly svá bílá trička a zbraně ukryli na horší časy.
Z domobrany se stala policie a život se postupně začal vracet do starých kolejí. Vařiči a pašeráci drog ve státě Michoacán teď místo templářských znaků mají často policejní uniformy a dávají si pozor, aby svůj business co nejméně míchali do života běžných obyvatel.
To se ne úplně všude daří. V některých částech Michoacánu si lidé stěžují, že po vyhnání Templářů jsou dnes nuceni platit výpalné jejich nástupcům.
A obyčejní Mexičané stále mohou mít pouze jednu pistoli pro sebeobranu. Pouze doma. A maximálně málo účinného kalibru .380. Tedy pokud projdou půlročním procesem vydání povolení ke koupi a podaří se jim dostat do jediného legálního obchodu se zbraněmi, který je uprostřed vojenské základny v hlavním městě.
Protože zbraně nepotřebují, policie je ochrání.
Protože monopol násilí patří státu.
Zdroje: Small Wars Journal, The Intercept, Vice