Zbraně nepotřebujete, Taliban vás ochrání! Historie odzbrojování afghánských civilistů.

Na tradiční bruselsko–dienstbierovskou notu “zbraně nepotřebujete, policie vás ochrání,” nově navázal Afghánský islámský emirát, známý také jako Taliban. Navzdory historické zkušenosti, kdy například vyvražďování Židů bylo během druhé světové války z větší části svěřeno právě do rukou německé policie, v Evropě obdobné fráze převážně dopadají na úrodnou půdu. Naopak v Afghánistánu to dopadne stejně jako už tolikrát dříve.

Úvodní foto: 7.7.2021 vešly do ulic provincie Ghor ozbrojené ženy, aby vyjádřily svůj odpor proti Talibanu a motivovaly vládní síly k boji. Narozdíl od obdobných fotografií ozbrojených bojovnic z Kurdistánu se jednalo o čistě symbolickou demonstraci. Foto: Facebook.

Sandály a kalašnikov místo F-15 a atomovky

Jsou to sotva dva měsíce, co se americký prezident Biden v rámci debaty ohledně zavádění nových restrikcí na civilní držení zbraní v USA vyjádřil k podstatě druhého dodatku americké ústavy. Ten byl přijat po válce o nezávislost, kterou odstartovala snaha britské armády odzbrojit domobrance v Lexingtonu a Concordu. Význam civilního držení zbraní jakožto základní záruky možnosti účinného odporu proti tyranické vládě, cizí či vlastní, dodnes zůstává hlubokou součástí americké civilní zbraňové kultury.

Právě tomuto klíčovému aspektu civilního držení zbraní se prezident Biden vysmál 24. června 2021, když prohlásil, že pro úspěšný odpor proti americké vládě jsou civilisty běžně držené zbraně k ničemu, na to by bylo potřeba mít stíhačky F-15 a atomové bomby. Na tento svůj “domácí” názor Biden navázal o dva týdny později, když se vyjadřoval k stahování amerických vojsk. Na otázku, zda-li je převzetí moci Talibanem nevyhnutelné, odpověděl: “Ne, není. Afghánské síly čítají 300.000 [vojáků] vybavených stejně dobře, jako kterákoliv světová armáda, a mají letectvo. Stojí proti něčemu jako 75.000 na straně Talibanu. Není to nevyhnutelné.”

Biden nebyl prvním, kdo se takto šeredně spletl.

Britové a jezail

Pokud se zaměříme na historii konfiskací civilně držených zbraní v Afghanistánu, poměrně překvapivě se hned v začátku dostaneme na opačný konec Bidenovy logiky.

Afghánské hnutí odporu si typicky spojujeme s výraznou technologickou zaostalostí oproti invazním armádám. Pro mnohé může být překvapením, že v době první Anglo-afghanské války tomu bylo, alespoň co se ručních zbraní týče, právě naopak.

V průběhu 18. století se ve střední Asii rozšířilo civilní držení ručně vyráběných dlouhých pušek “jezail” [:džezajl]. Ty jsou často srovnávány s “Kentuckou puškou,” která patřila ke klíčovým zbraním americké revoluce. Podobně jako americká zbraň měly jezaily výrazně delší hlaveň než evropské pušky. Zatímco americké měly typicky kalibr .35 až .45, v Afghánistánu jasně preferovali větší .50. až .75, ve verzích s hladkou i drážkovanou hlavní.

První Anglo-afgánská válka započala podobně jako americká revoluce. Po rychlém a úspěšném vpádu Britové v roce 1840 přišli s nápadem nahradit místní tradiční kmenovo-miliční vojsko pravidelnou armádou – což pochopitelně vyžadovalo odzbrojení civilistů. A to stejně jako dříve v Americe vedlo k povstání.

Zatímco britské muškety měly účinný dostřel kolem 150 metrů, Afghánci mohli střílet až na trojnásobnou vzdálenost. Možnost přesné střelby pro Brity končila přibližně na 50 metrech, avšak odstřelovači s jezailou mohli působit až na 200 metrů. Nevýhoda výrazně delší doby nabití byla stejně nevýznamná v afghánských horských průsmycích jako v hustých lesech severní Ameriky.

V této válce měli Afghánci navrch i co do výcviku. Britové mívali celoživotní přípravu lučištníků, od které ale při přechodu na černopraché zbraně ustoupili. Naopak v Afghánistánu, podobně jako dříve v americké kolonii, bylo pro chlapce běžné vyrůstat se zbraní v ruce.

Snaha Afghánce odzbrojit se Britům nevyplatila.

Martini-Henry, Mosin Nagant a Kalašnikov

Vedle zahraničních invazí byl pro Afghanistán typický také neustálý mocenský boj uvnitř země, což vytvářelo tlak na dostupnost co nejúčinnějších (tj. nejmodernějších) zbraní. Když se Britové vrátili v roce 1878 vyzbrojení především nově nasazenými puškami Martini-Henry, asi nečekali, že Afghánci je budou mít taky, ať už dovezené či vyráběné v místních manufakturách.

Jezailová zkušenost rozdílného účinného dostřelu se do určité míry opakovala také v průběhu ruské invaze, v jejímž počátku Rusové s kalašnikovy naráželi na široké rozšíření pušky Mosin Nagant.

Ze všech cizích armád největší překvapení Afgháncům přinesla patrně ta česká, která v průběhu nasazení dobrovolně přešla z ráže 7,62 na ráži 5,56mm. Zatímco od českých vojáků zaznívaly stížnosti na snížení vzdálenosti účinného dostřelu, recenze této změny ze strany Mujahedeenů se mi dohledat nepodařilo. Češi se ale aspoň mohli spoléhat na ony F-15, stejně jako zbývající širokou paletu výbavy moderní armády.

Podobně jako dříve, také vpád vojsk NATO doprovázela snaha o odzbrojení místní populace. USA utratily stamiliony dolarů ve snaze vykoupit zbraně, zatímco místní úřady se, patrně inspirovány nejlepšími evropskými standardy, pokoušely zavést systém zbrojních průkazů.

Související: Čestná zmínka: Qamar Gul & Habibullah Gul (zastavení tálibánských vrahů nezletilými sourozenci)

Vyzbrojování civilistů

Než se stačila ukázat míra neúspěchu snah Afghánce odzbrojit, přišla otočka o 180°. Podle nové politiky měli být Afghánci naopak vyzbrojováni, aby mohli čelit narůstajícímu vlivu Talibánu.

Afghánistán je převážně rurální negramotnou společností, kde aktuální dění pro běžný život není příliš významné. Podle některých odhadů v době započetí invaze NATO až 99% obyvatel netušilo, že 11. září 2001 došlo k nějakým útokům Al Kájdy v USA.

Bráno touto perspektivou si lze dost dobře představit absolutní překvapení vesnického pasáka koz, kterému nejprve ozbrojenci v uniformách doslova z jiného světa pod pohrůžkou vězení vykoupili pušku Mosin Nagant. A pak se o pár let později vrátili a vrazili mu do ruky kalašnikova a ruličku bankovek za to, že jej bude nosit a udělá křížek na nějakém papíru (přihláška k protitalibanské domobraně).

Zbraně nepotřebujete, Taliban vás ochrání!

Čistě formálně se podařilo dosáhnout stavu, kdy legální držitelé zbraní v zemi sestávali z osob, u nichž se předpokládala určitá míra loajality vůči existující vládě.

Vedle toho všudypřítomné držení a nošení “nepovolených” zbraní začalo být tolerováno, přičemž typický trest v případě přistižení představovalo zabavení zbraně či přinejhorším pokuta.

Taliban dobře ví, že se žádné statisticky významné množství civilně držených zbraní v zemi zabavit nepodaří. Přinejlepším může ve vybraných městských oblastech cílit na odzbrojení doposud legálních držitelů, převážně podporovatelů předchozí vlády.

Pokud tedy zástupci Talibanu vynášejí prohlášení ve smyslu “odevzdejte zbraně, už je nepotřebujete pro svou ochranu, teď už se můžete cítit bezpečně“, nedá se ubránit dojmu, že se jednalo o cílený sarkasmus.

Zůstává pak otázka, zda-li oni kluci fousatí věděli, že v našem civilizačním prostoru obdobné fráze zaznívají tak často, že jejich “zbraně nepotřebujete, Taliban vás ochrání” zde může být bráno vážně?

Zdroje: Jezaila, odzbrojovací kampaň NATO, odzbrojovací pamflet Oxfam, odzbrojovací kampaň Talibanu

Související:

• Irák: legalizace držení a nošení zbraní pro sebeobranu
• Izrael: vývoj legislativy upravující civilní držení zbraní
• Jordánsko: Zastavení vydávání povolení na zbraně stimulovalo černý trh, parlament nyní projednává návrh konfiskací a očekává jiný výsledek
• Sýrie: Svobodná syrská armáda na svém území zavádí licence pro prodejce zbraní