Čestná zmínka

Čestná zmínka: Qamar Gul & Habibullah Gul (zastavení tálibánských vrahů nezletilými sourozenci)

Patnáctiletá Qamar Gul a její dvanáctiletý bratr Habibullah Gul v noci 17. července 2020 společně spali v domě svých rodičů ve vesnici Geriveh poblíž afghánského města Ghazni, když je ze spánku vyrušilo intenzivní bušení na dveře.


Následuje širší popis okolností. Pro samotný popis zásahu dětí můžete rovnou přeskočit na nadpis “Qamar & Habibullah vs. tucet tálibánců” níže.


Těžký život dívek dle práva šaría

Život dívek v místech podléhajících právu šaría je tragicky obtížný. V zaostalých částech afghánské provincie Ghor o to více. Otcové zde běžně prodávají své dcery v útlém věku, výjimkou nejsou osmileté “nevěsty”. Ceny dívek běžně začínají v přepočtu na 7.000,- Kč a při prodeji v aukci se mohou vyšplhat až k 43.000,-  Kč. Pro srovnání, AK47 se v Afghánistánu prodávají za 13.000,- Kč.

Zatímco někdy jde o kulturní záležitost, často rodiče k prodeji dívek přistupují z důvodu naprosté chudoby. Někteří své děti prodávají, protože prostě nevidí jiné východisko z hladu.

Se zvýšením dostupnosti moderní elektroniky se dívkám v poslední dekádě otevřel pohled také na jiné možné životní cesty. To vedlo k nárůstu počtu případů, kdy se dívky svému prodeji vzpouzejí, často s tragickým koncem. Ukamenování nebo upálení zaživa v takových případech není nijak výjimečné.

Útrpné smrti se ale mnohdy nevyhnou ani ty, které rodiče odmítnou nutit k “sňatku”. Rodina “ženicha” to může považovat za urážku na cti, což opět vede k zavraždění dívky upálením nebo obdobným způsobem.

Pro(v)dání Qamar Gul

Qamar Gul & Habibullah vyrůstali v rodině Shah Gul Rahimiho, který navzdory věku 40 let zastával post místního stařešiny. Byť před několika lety přišel o ruku, stále si udržoval pověst obávaného bojovníka a účastnil se srážek místní domobrany s tálibánci. Zdroje neuvádějí, zda-li byl placeným členem domobrany (vláda domobrancům vyplácí mezi 1.000,-  až 3.000,- Kč a dodává jim náboje), nebo se střetů účastnil z pozice stařešiny.

Když bylo Qamar jedenáct let, otec se dohodl s Mohamed Naeem z vedlejší vesnice na “výměně manželek”. Mohamed dostane Qamar jakožto svou druhou ženu a Rahimi výměnou obdrží jako druhou ženu Mohamedovu neteř. S ohledem na nízký věk byla svatba odložena o dva roky. Oba muži spolu následně velmi dobře vycházeli.

Mohamedova osobní situace se ale nedlouho po svatbě výrazně zhoršila. Postupně přestal splácet dluhy, včetně dluhu tří tisíc dolarů, za který se dříve zaručil Rahimi.

Kromě finančních problémů v rodině začaly taky osobní rozbroje. Širší příbuzenstvo mělo Mohamedovi za zlé, že veškerou pozornost věnuje Qamar, zatímco starší manželku zanedbává. Mohamed se problémy rozhodl vyřešit přestěhováním. Nejprve k Rahimovi a následně k bratranci do vedlejší provincie Helmand, známého centra Tálibánu.

Rahimovi utekla manželka

Pozdější smrtelný incident začal, když Rahimova mladičká manželka odjela na návštěvu ke své rodině a vzkázala, že se nechce vracet. Rahim na oplátku využil návštěvy Qamar a podmínil její návrat k Mohamedovi vrácením své manželky a uhrazením dluhu USD 3.000.

Samotná Qamar se měla vyjádřit v tom smyslu, že učiní, co si bude otec přát. Na rozdíl od otcovy manželky se případnému návratu k Mohamedovi nevzpouzela.

Mohamedovi ale placení dluhu vůbec nepřišlo na mysl. Rozhodl se využít svého postavení v řadách Tálibánu a v noci na 17. července s tuctem dalších bojovníků vyrazili do vesnice Geriveh.

Qamar & Habibullah vs. tucet tálibánců

Na dotaz matky, kdo to buší na dveře, se jako odpověď ozvalo pouze “mudžahedíni“. Než se vůbec stačila na cokoliv doptat, dveře polevily a do domu se nahrnulo několik ozbrojenců. Vytáhli oba rodiče před dům, kde je zasáhli dávkou z kalašnikova.

Dostupné zdroje nezmiňují, zda-li se Rahim ke zbrani nestačil dostat, nebo se k tomu s ohledem na situaci neodhodlal, či snad v ložnici kvůli handicapu žádnou vůbec neměl. Víme ale, že v dětském pokoji se jedna puška kalašnikov nacházela.

Sotva rodiče před domem zasáhla salva tálibánců, Qamar popadla kalašnikov. Otec ji od útlého věku učil střílet, takže dobře věděla, co dělá. Postavila se do vyražených vchodových dveří a dávkou pokropila vrahy svých rodičů.

Tři mudžhedíni padli k zemi. Dva natrvalo, jeden raněný se snažil odplazit, zatímco ostatní se rozutekli do všech světových stran.

Qamar odložila zbraň a vyběhla k rodičům. Naštěstí se pušky chopil dvanáctiletý Habibullah. Vyměnil si několik dávek s mudžahedíny, kteří mezitím v zákrytech nabyli zpět ztracenou kuráž. Takto je od domu udržel do chvíle, než se do boje zapojili místní domobranci, kteří mudžahedíny zahnali do polí.

Až následně Qamar zjistila, že smrtelně zasáhla svého manžela. Zranění utrpěl také vysoce postavený místní velitel Tálibánu.

Když jsem zabila ty dva tálibánce, šla jsem k rodičům, ale už nedýchali. Je hrozné, že jsem se s nimi nemohla naposledy rozloučit.

Jsem hrdá, že jsem zabila vrahy mé matky a otce. Už se Tálibánu vůbec nebojím, jsem připravena s nimi opět bojovat.

Qamar národní hrdinkou

Tálibán promptně vydal zprávu, že jeho bojovníci rozhodně nepadli při přestřelce s dětmi, nýbrž s policisty. Navzdory této snaze událost popřít se příběh o Qamar rychle rozšířil sociálními sítěmi a dívka se stala národní hrdinkou.

Sociálními sítěmi se postupně začaly šířit čím dál více pozměněné verze incidentu. Podle nejheroičtější měla Qamar zlikvidovat deset tálibánců v momentu, kdy se ji pokusili hromadně znásilnit.

Lidé její jméno vyslovují jedním dechem s jménem Malalai z Maiwandu a vyzývají vládu, aby jí udělila medailu Malalai. Jakkoliv se to může zdát v zemi, kde jsou dívky běžně prodávány za cenu poloviny kalašnikova, zvláštní, Malalai je zde opěvovanou národní hrdinkou, která ve svých 18 letech vedla afghánské bojovníky do úspěšné bitvy u Maiwandu. Zde britské koloniální síly v roce 1880 utržily drtivou porážku. Sama Malalai v bitvě zahynula.

Zdroje: NY Times, NY Times, NY Times, Siasat, voa news, NBC, NDTV,

Afghánská zbraňová legislativa

Pozn.: Nepodařilo se mi najít kvalitní autoritativní zdroje k afghánské zbraňové legislativě. Informace níže vycházejí z anglického překladu třístránkového zákona o zbraních z roku 2005, o němž nevím, zda-li je v současnosti účinný, a několika článků, které legislativu zmiňují pouze podružně (Nation, Recoil, Al Jazeera). Tato část článku tedy neodpovídá obvyklému standardu a je pouze orientační.

Afghánistán má restriktivní zbraňovou legislativu. Civilní držení většiny typů zbraní je podmíněno získáním povolení, které vydává ministerstvo vnitra. Povolení musí podepsat dva na sobě nezávislí úředníci, jejichž rozhodování podléhá velmi rozsáhlému správnímu uvážení. Proces lze tedy v Česku přirovnat k vydávání výjimky k nabytí zbraně kategorie A.

V praxi jsou nicméně restrikce uplatňovány velmi selektivně. Odhady hovoří o tom, že od roku 1979 byly do rukou Afghánců ze zahraničí dovezeny ruční zbraně za 176 miliard korun. To je přibližně trojnásobek rozpočtu české armády – a to se bavíme především o puškách a pistolích, ne o tancích a stíhačkách.

Civilní držení zbraní je všudypřítomné, ačkoli de iure nelegální. Skryté nošení pistolí je běžné. Držitelům většinou hrozí zabavení zbraně a pokuta, což je v praxi menší problém, než snaha vyběhat si povolení. Útočné pušky se skrývají hůře, nicméně v rámci domácností jsou všudypřítomné.

Restrikce ale nedopadají na brokovnice. V zemi jsou tak oblíbené dovozy široké plejády především tureckých brokovnic. Ceny zbraní jsou relativně nízké, ale stále vyšší než nejlevnější zbraně na černém trhu ve Francii.

Zvláštní kategorii oblíbených zbraní zde představují klony západních modelů vyráběné v pákistánských tradičních manufakturách a pašované skrz hranice.

Vzhledem k Rahimově participaci v činnosti provládní domobrany lze předpokládat, že na svou zbraň měl příslušné povolení (navíc nevlastní bratr dětí je policistou). Při hodně velkém zjednodušení se dá případ shrnout také jako úspěšný odpor dvou dětí s legálně drženou zbraní proti tuctu nelegálně ozbrojených teroristů.


Příklady zásahů ozbrojených civilistů:

Příklady teroristických útoků, při nichž proti pachatelům zasáhli ozbrojení civilisté:

Příklady útoků ve školách, při nichž proti pachatelům zasáhli ozbrojení civilisté:

Příklady útoků v modlitebnách, při nichž proti pachatelům zasáhli ozbrojení civilisté:

Příklady útoků v nákupních centrech, restauracích a jiných veřejných místech, při nichž proti pachatelům zasáhli ozbrojení civilisté:

Příklady zásahů ozbrojených civilistů k záchraně členů bezpečnostních složek:

Příklady zásahů ozbrojených civilistů při násilném přepadení v obydlí

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *