NYSRPA v. Bruen (I): Rozdělené státy americké - výchozí situace před rozhodováním Nejvyššího soudu USA

“Nejméně oblíbené právo amerického Nejvyššího soudu“, jak druhému dodatku ústavy přezdívá soudce Clarence Thomas, se po více než deseti letech opět dočká přezkumu touto vrcholnou soudní instancí. V případu NYSRPA v. Corlett bude soud posuzovat ústavnost omezení civilního nošení zbraní ve státě New York.

V posledních letech došlo k extrémní polarizaci americké společnosti, která se promítá také do otázky legislativy civilního držení zbraní. USA jsou dnes fakticky rozděleny na oblasti, kde je držení a nošení zbraní respektováno jako základní občanské právo, a ty, kde platí větší restrikce než v mnoha částech Evropy.

Případ NYSRPA v. Corlett bude rozhodnut v nadcházejících měsících. Pro pochopení významu tohoto případu je na místě shrnout současnou situaci legislativy a praxe civilního držení a nošení zbraní napříč USA.

Pozn.: Případ je pojmenován podle superintendanta policie města New York, jakožto autority rozhodující o vydávání povolení k nošení zbraně pro sebeobranu. Do 7.6.2021 jím byl Keith M. Corlett, a tedy jeho jménem bylo o případu také referováno. Následně tuto pozici obsadil Kevin P. Bruen. Název byl 23.6.2022 upraven v nadpisu, v textu ponechán původní.

Rasistické motivy omezování civilního držení zbraní v USA

Středobodem omezování civilního držení a nošení zbraní v americké historii byla snaha ztížit dostupnost zbraní černošské populaci. Hlavní vlny přijímání této legislativy nastaly po porážce Jihu v občanské válce a následně v souvislosti s černošským emancipačním hnutím po druhé světové válce.

Zatímco po občanské válce omezování práv černochů bylo v režii Demokratické strany, naopak v 60. letech 20. století se na odzbrojení černochů soustředili republikánští politici, například prostřednictvím Mulford Act přijatého s cílem odzbrojit Černé pantery.

Legislativa zavádějící restrikce se přitom nápadně podobala té, kterou známe z dob komunistické diktatury v Československu. Zákon se navenek tvářil neutrálně, ale finální slovo ohledně vydání či nevydání povolení bylo v rukou úředníka.

A úředník už věděl, co se po něm chce. V Československu rozhodovat podle stranické knížky, v USA podle barvy pleti.

S ohledem na existenci druhého dodatku ústavy a obdobné ústavní záruky ve většině státních ústav měly restrikce různorodou povahu. Tu se vztahovaly jen na krátké zbraně, jinde zase na skryté a nikoliv viditelné nošení. Argument byl vždy stejný – “ale zrovna na toto se ústava nevztahuje, když nezakazujeme ještě tamto“.

Související: Historii, legislativě a ústavním zárukám nošení zbraní v rámci jednotlivých amerických států se velmi podrobně věnují články v sekci Čestná zmínka.

Postupný návrat ke kořenům civilního držení zbraní v USA

NRA po většinu své 150 leté historie byla politicky a legislativně neutrální organizací. Ostatně ji založili dva veteráni unionistické armády především s cílem zlepšit schopnost nakládání se zbraněmi mezi Američany. Tedy učit dovednost, která se v průběhu občanské války ukázala být u mnoha vojáků jako velmi bídná. Což byl zásadní krok zpět oproti válce o nezávislost o 80 let dříve, kdy naopak střelecké schopnosti amerických milicionářů výrazně převyšovaly profesionální britské vojáky.

K zásadní změně došlo až v 70. letech 20. století, kdy se NRA začala profilovat výrazně politicky a legislativně. Mezi hlavní cíle NRA patřila snaha zvrátit restrikce na nošení zbraní.

Ještě v roce 1986 umožňoval skryté nošení zbraně bez povolení pouze Vermont (který za celou svou historii žádná omezení nepřijal, což se změnilo až v roce 2018) a nároková povolení vydávalo pouze osm dalších států. Naopak v 25 státech povolení podléhala uvážení úředníka, zatímco 16 států povolení ke skrytému nošení nevydávalo vůbec.

Možnost skrytého nošení zbraně pro sebeobanu v USA v 1987. Autor: Jeff Dege, CC 3.0.

Současnost skrytého nošení zbraně pro sebeobranu v USA

Problematice současné legislativy nošení zbraní v USA se podrobně věnuje předloňský článek Oklahoma se stala 16. státem USA, kde bude možné nosit zbraně bez zvláštního povolení. Neznalému čtenáři rozhodně doporučuji jej přečíst před pokračováním v tomto článku.

Současná mapa USA co do legislativy skrytého nošení vypadá radikálně jinak. Žádný stát nemá zaveden univerzální zákaz. Pouze v osmi státech podléhá vydání povolení správnímu uvážení úředníka, což v závislosti na okrese může znamenat buďto vysokou pravděpodobnost vydání, nebo de facto zákaz. Naopak 21 států umožňuje nošení legálně držené zbraně bez potřeby zvláštního povolení, a v 21 státech je povolení nárokové.

Mezi státy umožňující “bezformální” skryté nošení legálně držené zbraně se naposledy přidal Texas, který měl v tomto ohledu ještě v roce 1994 restriktivnější legislativu než Česká republika. K tomu podrobně v článku Texaská legislativa skrytého nošení zbraně.

Možnost skrytého nošení zbraně pro sebeobanu v USA v 2021. Autor: Jeff Dege, CC 3.0.

Rozdělené státy americké

Nošení pro sebeobranu

Přibližně 90 z 382 milionů Američanů dnes žije na územích, kde jim úředníci i po splnění všech zákonných předpokladů mohou upřít možnost legálně nosit zbraň pro sebeobranu, povětšinou jak skrytě, tak i viditelně.

Poslední velký případ v tomto ohledu řešil Federální odvolací soud pro 9. okrsek, který zahrnuje velké státy západního pobřeží včetně Kalifornie. Ten nejprve v tříčlenném senátu shledal havajskou restriktivní legislativu za protiústavní, aby následně o věci rozhodoval znovu, tentokrát v rámci jedenáctičlenného senátu, který omezení posvětil v poměru 7:4.

Devítičlenný Nejvyšší soud USA nepřezkoumává všechna rozhodnutí odvolacích federálních soudů. Z přibližně 10.000 případů, které jsou mu předloženy, si ročně vybere 75 – 85 k přezkumu. Pro přijetí případu je potřeba souhlas čtyř z devíti soudců.

V dubnu 2020 tak Nejvyšší soud odmítl přezkoumat následující případy:

Mance v. Barr – ohledně zákazu prodeje krátkých zbraní přes hranice státu.
Rogers v. Grewal – ohledně restrikcí skrytého nošení zbraní v New Jersey.
Pena v. Horan – ohledně restrikcí na držení krátkých zbraní v Kalifornii.
Gould v. Lipson – ohledně restrikcí skrytého nošení zbraní v Massachusetts.
Cheeseman v. Polillo – ohledně restrikcí skrytého nošení zbraní v New Jersey.
Ciolek v. New Jersey – ohledně restrikcí skrytého nošení zbraní v New Jersey.
Worman v. Healey – ohledně zákazu “útočných” zbraní a standardní zásobníků v Massachusetts.
Malpasso v. Pallozzi – ohledně restrikcí skrytého nošení zbraní v New Jersey.
Culp v. Raoul – ohledně nemožnosti nerezidentů obdržet povolení k skrytému nošení zbraně v Illinois.
Wilson v. Cook County – ohledně zákazu “útočných” zbraní a standardní zásobníků v okrese Illinois, jehož součástí je Chicago.

Vedle toho Nejvyšší soud ještě o rok dříve akceptoval přezkum zákazu převážení zbraní (zajištěných, nenabitých) v rámci New Jersey. Zde protizbraňové organizace rychle prosadily zrušení zákazu, protože se obávaly širokého dopadu rozhodnutí na legislativu v USA jako celku. Nejvyšší soud následně případ odložil.

Masivní vyzbrojování civilistů vs snahy odzbrojit i policii

Loňské léto “převážně poklidných protestů“, v jejichž rámci bylo usmrceno více než pět desítek osob, vedlo k nebývalému zájmu prvokupujících o palné zbraně. Miliony Američanů následně vyděšeně zjistily, že proces legálního pořízení zbraně zdaleka není tak jednoduchý, jak si doposud mysleli.

Masivní nákupy zbraní osobami, které často doposud nebyly civilnímu držení zbraní vůbec nakloněny, vedly k určitému stírání doposud vyhraněného pohledu vyvěrajícího z demokraticko-republikánského rozdělení společnosti.

To už lze sledovat i v rámci vrcholné politiky, kdy například demokratický kandidát na starostu New Yorku Eric Adams je dobře znám tím, že bez pistole za pasem svůj domov nikdy neopouští. Jakožto bývalý vysoce postavený policista je totiž držitelem jednoho z mála povolení k skrytému nošení zbraně v New Yorku,

Ode dneška u sebe budu mít vždy pistoli, i kdybych šel do kostela nebo synagogy. (Eric Adams, demokratický kandidát na starostu New Yorku. Zdroj.)

To je docela zásadní posun, když uvážíme, že Adams musel v primárkách čelit kandidátům, kteří mj. prosazovali dokonce i odzbrojení policistů.

Když policisté nespolupracují s policisty

Pro finální dokreslení extrémní míry rozdělenosti USA co do zbraňové legislativy jsem si nicméně vybral trochu jiné téma, a to problematiku vyhlašování zbraňových azylů.

Těm se podrobně věnují články Virginie: Rozsáhlý občanský odpor proti návrhu zbraňových restrikcí, demokraté vyhrožují nasazením armády a USA: Roste počet jurisdikcí označujících se za azylové místo pro legální držitele zbraní. Vycházeje z toho, že čtenář tyto články zná, nebudu popisovat, jak zbraňový azyl funguje.

V současnosti legislativu zbraňových azylů přijala téměř polovina území USA, ať už na úrovni států (8), okresů či měst. Jak to vypadá v praxi se ukázalo po nedávném přijeté této legislativy v Missouri. Podle zdejšího zákona místní policisté mohou participovat pouze na těch federálních vyšetřováních, jejichž primární zaměření není na zbraně. Ve výsledku dnes řada místních sborů federálnímu úřadu pro tabák a zbraně ani nezvedá telefony. Federální úřady jsou přitom co do prosazování zákonů v jakékoliv širší míře naprosto odkázány na spolupráci místních policistů.

S nástupem Bidenovy protizbraňově zaměřené administrativy nyní přijímání legislativy zbraňových azylů doznává obdobného nadšení, jako tomu bylo u odstraňování restrikcí na nošení zbraní v 90. letech. Výsledkem může být situace, kdy sice federální zákony omezí držení zbraní, avšak ve velké části země je nebude mít kdo prosazovat.

NYSRPA v. Corlett

Přechozí rozhodnutí Heller a McDonald

Dobře organizovaná domobrana, která je nezbytná pro bezpečnost svobodného státu, právo lidu držet a nosit zbraně, nesmí být porušeny. (Druhý dodatek americké ústavy)

Po loňském odmítnutí celkem deseti “zbraňových” případů, z nichž sedm se týkalo restrikcí na nošení zbraní, Nejvyšší soud letos akceptoval přezkum případu New York State Rifle & Pistol Association (NYSRPA) v. Corlett, týkající se de facto nemožnosti obyčejných občanů New Yorku získat povolení ke skrytému nošení zbraně. Těch je v 20 milionovém státě vydáno asi 88 tisíc, přičemž pokud žadatel není součástí politického, policejního nebo finančního establishmentu, šance na získání povolení jsou prakticky nulové.

Nadcházejícímu rozhodnutí předcházejí dva zásadní rozsudky. Prvním je District of Columbia v. Heller (2008), ve kterém Nejvyšší soud shledal, že druhý dodatek chrání právo na držení “běžných typů zbaní” bez ohledu na příslušnost k jakékoliv milici.

Zatímco v Hellerovi Nejvyšší soud rozhodoval o zákazu držení zbraní v hlavním městě Washingtonu, tedy přímo na federálním území, v případu McDonald v. City of Chicago (2010) posuzoval, zda-li se ústavní záruky v druhém dodatku vztahují také na legislativu přijímanou jednotlivými státy, okresy a městy. Soud potvrdil univerzální závaznost druhého dodatku a zrušil zákaz držení krátkých zbraní v Chicagu. V úvodu zmiňovaný soudce Thomas k rozsudku přidal své souhlasné stanovisko, ve kterém výslovně odkázal na čtrnáctý dodatek americké ústavy, který byl v roce 1868 přijat právě s cílem zamezit omezování práv černochů v rámci místních legislativ (pozn.: žalobce McDonald je černoch, stejně tak soudce Clarence Thomas).

Robert Nash chce nosit zbraň pro sebeobranu

Související: Porovnání výše úplatku za vydání zbrojního průkazu v Kalifornii, New Yorku a na Slovensku

Rozsudky Heller a McDonald řešily výhradně otázku držení zbraní. Zatímco v případě Heller šlo o zákaz mít doma nabitou zbraň připravenou ke střelbě pro vlastní obranu (a úplný zázaz pistolí), v případu McDonald šlo o úplný zákaz držet krátkou zbraň vydaný místními úřady. Nejvyšší soud se výslovně vyjádřil k otázce držení zbraní, avšak zcela pominul problematiku nošení zbraní.

V roce 2015 obyvatel státu New York Robert Nash získal povolení k držení zbraně. Dle podmínek povolení ji směl nosit pouze při lovu.

O rok později Nash s odkazem na narůstající počet loupežných přepadení podal žádost o rozšíření povolení, aby mohl krátkou zbraň nosit skrytě pro sebeobranu. Žádosti nebylo vyhověno s odkazem, že nesplňuje podmínku “zvláštní potřeby” mít zbraň pro sebeobranu. Samotná vysoká kriminalita pro vydání povolení v New Yorku nestačí, pokud daná osoba neprokáže, že z konkrétních důvodů čelí vyšší míře nebezpečí, než jiný (s)prostý občan.

Nash se s tím nesmířil, a zamířil k soudu. Na jeho stranu se postavila také místní organizace držitelů zbraní New York State Rifle & Pistol Association.

Demokraté vyhrožují restrukturalizací soudu

Nejvyšší soud již ve věci obdržel desítky vyjádření “amicus brief“, tj. dopisů podporovatelů či odporovatelů předkládajících argumenty pro finální rozhodnutí.

Nejvíce mezi nimi vyčnívá dopis skupiny zákonodárců Demokratické strany, který nelze nazvat jinak než jako výhrůžka soudcům:

Nejvyšší soud není v dobrém stavu. A lidé to vědí. Snad se bude moci Nejvyšší soud uzdravit dříve, než veřejnost začne požadovat jeho “restrukturalizaci za účelem omezení vlivu politiky”. A to platí obzvlášť co se týče urgentní problematiky kontroly zbraní. (Dopis senátora Sheldona Whitehouse a dalších Nejvyššímu soudu, zdroj).

Shrnutí

Po více než dekádě bude Nejvyšší soud USA opět rozhodovat případ týkající se civilního držení zbraní. Poprvé se soud bude vyjadřovat k otázce, zda-li druhý a čtrnáctý dodatek Ústavy Spojených států amerických zaručují právo jednotlivců nosit zbraně pro osobní ochranu, resp. zda-li legislativa státu New York, kde vydání povolení ke skrytému nošení zbraně podléhá správnímu uvážení úředníka, porušuje americkou ústavu.

Praktické dopady legislativy skrytého nošení zbraně pro osobní ochranu:

Příklady teroristických útoků, při nichž proti pachatelům zasáhli ozbrojení civilisté:

Příklady útoků ve školách, při nichž proti pachatelům zasáhli ozbrojení civilisté:

Příklady útoků v modlitebnách, při nichž proti pachatelům zasáhli ozbrojení civilisté:

Příklady útoků v nákupních centrech, restauracích a jiných veřejných místech, při nichž proti pachatelům zasáhli ozbrojení civilisté:

Příklady zásahů ozbrojených civilistů k záchraně členů bezpečnostních složek:

Příklady zásahů ozbrojených civilistů při násilném přepadení v obydlí

One Reply to “NYSRPA v. Bruen (I): Rozdělené státy americké – výchozí situace před rozhodováním Nejvyššího soudu USA”

JaN napsal:

27/09/2021 (09:28)

Dobrý den p. Gawrone,
děkuji Vám za další článek a také za to, že jste nezanevřel na psaní článků o zbraňové problematice.
Nedokážu říct, že bych chápal, jak velké úsilí Vás to stojí a také předpokládám, že musíte čelit do určité míry tlaku protizbraňových aktivistů (ať už jsou reprezentováni novináři, politiky, neziskovkáři anebo vysoce postavenými státními zaměstnanci), ale o to více si cením Vaší snahy a píle, kterou musíte při psaní každého článku vynaložit.
Zároveň se těším na nějakou formu “reportáže” ze soudního přelíčení p. K. Rittenhouse, které se blíží 🙂
Děkuji za Vaši práci

Odpovědět