Podobně jako v monitoringu č. 8 se jedná o další případ, kdy obě strany konfliktu v následujícím řízení uplatňovaly obhajobu nutnou obranou. Na jedné straně stal muž s dvěma promilemi alkoholu v krvi, který zřejmě omylem rozbil skleněný půllitr. Na druhé přítel servírky – příslušník pohotovostní a motorizované jednotky PČR, který chtěl opilce přesvědčit, aby po sobě střepy uklidil.
Po několika strkancích, kdy byl zatlačen asi o čtyři metry dozadu, opilý štamgast tasil pepřový sprej. Zatímco sprej v podobě mlhy zasáhl jak policistu, tak i obě servírky (čímž ztratily schopnost vnímat další vývoj incidentu), policista disponující velmi výraznou fyzickou převahou na to reagoval opakovanými údery do obličeje.
Základní informace k řízení
- K incidentu došlo 4. 8. 2018 v době od 21:30 hodin do 21:40 na zahrádce restaurace v Praze 7.
- Konečné rozhodnutí vyneseno 13. 1. 2021:
- Rozsudek Obvodního soudu v Praze 7 č.j. 3 T 32/2019-453 ze dne 4.2.2020 (samosoudce Mgr. Roman Podlešák), policista odsouzen za trestné činy ublížení na zdraví a výtržnictví k trestu 18 měsíců odnětí svobody s podmíněným odkladem na dva roky (+ mj. náhrada nemajetkové újmy ve výši 169.891,- Kč). [Dále v tomto textu policista jako “útočník“]
- Usnesení Městského soudu v Praze sp.zn. 8 To 159/2020 ze dne 24.6.2020 (předsedkyně senátu JUDr. Vladana Woratschová), odvolání zamítnuto jako nedůvodné.
- Usnesení Nejvyššího soudu v Brně sp.zn. 5 Tdo 3/2021 ze dne 13.1.2021 (předseda senátu JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph. D.), dovolání odmítnuto, protože bylo podáno z nepřípustného důvodu.
Skutkové otázky
- V řízení posuzovány dvě zásadním způsobem odlišné verze:
- Podle obránce policista od počátku vedl nedůvodně velmi rázný útok pěstmi, čemuž se neúspěšně snažil bránit s použitím pepřového spreje. Půllitr předtím pouze omylem shodil ze stolu.
- Podle útočníka se obránce nejprve pohádal se svým známým, přičemž úmyslně rozbil půllitr. Následně se měl agresivně projevovat vůči servírce, proto se angažoval, aby zabránil hrozícímu útoku na servírku. Pouze muži položil ruku na rameno a slušně ho požádal, aby si uklidil, načež došlo k nečekanému útoku pepřovým sprejem. Pak měl muže dvěma údery zpacifikovat. Protože měl v očích nastříkaný pepřový sprej, z místa odešel.
- Vedle samotných aktérů byli pro posouzení zásadní především tři svědci:
- Kamarád obránce. Přiznal, že vedli velmi vášnivou diskusi, ale ze strany obránce nedošlo k agresi. Uhradil útratu i rozbitý půllitr a odešel. Samotný incident neviděl.
- Servírka 1 – přítelkyně útočníka. Tu soud označil za nevěrohodnou, mj. protože dorazivším policistům tvrdila, že útočníka nezná, nedokáže ho identifikovat.
- Servírka 2 – poslala obránci SMS “stojím za tebou“, nicméně soud její výpověď vyhodnotil jako věrohodnou, čímž se stala spolu se znaleckými posudky výchozí verzí:
- Obránce v rámci diskuse s kamarádem máchal rukama, čímž rozbil půllitr.
- Kamarád zaplatil a odešel.
- Obránce chtěl odejít, servírka po něm nejprve chtěla, ať uklidí. Když viděla, že je opilý mimo obraz, tak na to rezignovala.
- Do věci se ale vložil útočník, který mu přikazoval, ať uklidí.
- Servírka 2 chtěla útočníku zklidnit, ale servírka 1 jí řekla, že je policista, tak ví, co dělá. Servírka 2 odešla pro metličku a lopatku.
- Obránce poslal útočníka “do prdele či do hajzlu“.
- Útočník dvěma strkanci do hrudníku, následně ramenem, vytlačil obránce asi o čtyři metry dozadu (sevírka vyloučila, že by útočník vedl útoky pěstí do tváře před použitím spreje, jak tvrdil obránce).
- Servírka 2 vykročila, aby situaci uklidnila, než se k mužům dostala, obránce užil pepřový sprej.
- Obě servírky zasaženy, další děj nemohly popsat.
- Obránce utrpěl “pohmoždění hlavy, krevní výron levé tváře a periokulární krajiny, oděrku zevně levého obočí, tříštivou zlomeninu spodní plochy levé očnice, zlomeninu boční plochy levé očnice, pohmoždění levého oka, zlomeninu tří ploch dutiny horní čelisti vlevo, zakrvácení do této dutiny a dvojnásobnou zlomeninu levého jařmového oblouku“, s omezením v běžném životě po dobu 5 týdnů.
- Útočník na místě nesetrval, servírka 1 policistům tvrdila, že šlo o náhodného zákazníka, kterého nezná.
Právní otázky
Právní hodnocení věci bylo v zásadě determinováno posouzením soudu ve vztahu ke skutkovému ději. Přesto nelze opominout, že zejména soudy nižších stupňů často mívají problém s rozpoznáním, co představuje útok ve smyslu trestního zákoníku. Útoky nižší intenzity jsou pan nezřídka co do hodnocení trestněprávně relevantních skutkových okolností opomíjeny.
V tomto případě ale k takovému pochybení nedošlo. Obvodní soud pro Prahu 7 správně vyhodnotil samotné vytlačování obránce jako útok ve smyslu trestního zákoníku. Vzhledem k podroušenému stavu obránce, jasné fyzické převaze útočníka a postupné gradaci jeho agrese pak dle závěrů soudce Podlešáka neměl obránce povinnost bezdůvodně očekávat, že se útok nebude dále stupňovat, přičemž užití pepřového spreje nebylo zcela zjevně nepřiměřené způsobu útoku. Soud přitom ohledně hrozící gradace útoku odkázal především na závěry Ústavního soudu vyřečené v případu popsaném v 6. díle monitoringu ohledně rizika neúčinnosti obrany v případě přílišného prodlení.
Rozsudek soudu prvního stupně je zajímavý zejména s ohledem na podrobné skutkové i právní hodnocení, a to včetně hodnocení podmínek nutné obrany. V praxi okresních soudů jde, co do posuzování nutné obrany, o mimořádně dobře vypracovaný rozsudek.
Z právního hlediska tedy pro věc bylo zásadní posouzení:
- Zda-li úvodní “strkání a vytlačování” představovalo útok. K tomu viz Nutná obrana II: Útok, útočník a pomoc v nutné obraně.
- Zda-li reakce sprejem byla excesivní, resp. problematika “není nutné obrany proti nutné obraně“. K tomu taktéž podrobně viz Nutná obrana II: Útok, útočník a pomoc v nutné obraně a dále Nutná obrana VII: Přípustná intenzita nutné obrany a zcela zjevná nepřiměřenost obrany způsobu útoku (intenzivní exces).
- K problematice přímo hrozící gradace útoku, který měl zatím nízkou intenzitu, viz Nutná Obrana IV: Obrana proti přímo hrozícímu útoku.
Právní věta
Po poškozeném tedy nebylo možné spravedlivě požadovat, aby se nechal „překvapit“, jak se bude obžalovaný dále chovat – tj. zdali se spokojí s jeho vystrčením za roh restaurace, anebo zda své násilí bude dále stupňovat. Poškozený tak nebyl povinen vyčkávat, jak se po agresivním jednání obžalovaného, který na něj již zaútočil, situace dále vyvine, s ničím nepodloženou nadějí a vizí, že přes jeho projevy snad k žádnému dalšímu fyzickému útoku nedojde. Bylo by totiž kladením nepřiměřeného požadavku na poškozeného jako obránce, aby s obranou sečkal až do okamžiku, kdy bude naprosto jasné, že hrozba dalšího útoku evidentně čitelná v předchozím jednání obžalovaného již přerostla v další přímý útok. Je tedy akceptovatelné, že nechtěl poskytnout obžalovanému výhodu, aby jej po prvotním překvapení a možná částečné dezorientaci způsobené vlivem alkoholu mohl dále atakovat, a proto použil pepřový sprej. (OSP7 3 T 32/2019)
Praktický komentář
Policisté a recidivisté utíkají, i když jsou v právu
Byť se mu to nakonec vymstilo, ve chvíli ukončení incidentu se svým útěkem z místa činu policista zachoval poměrně logicky. Z jeho pohledu se jednalo o banální šarvátku v hospodě. Takovým při obvyklém běhu věcí jeho kolegové příliš pozornosti nevěnují. Namísto riskování nejistého výsledku v justiční ruletě tak vsadil na to, že ve věci proběhne pár protikladných podání vysvětlení přítomných a vše bude následně odloženo jako potenciální přestupkové jednání s neznámým pachatelem.
Pro naivní osoby opuštění místa incidentu může představovat de facto doznání viny. V případě osob znalých trestního řízení, ať už jde o policisty nebo recidivisty, naopak nejde o výjimečný postup, i pokud jsou naprosto v právu.
Bohužel pro policistu ale kombinace rozsahu zranění napadeného (zpočátku věc vypadala na těžké ublížení na zdraví, tj. 3 – 10 let odnětí svobody), a zmínka o jeho příslušnosti k policii, která v průběhu incidentu padla od servírky 1 k servírce 2, případ nasměrovaly k “serióznímu” vyšetřování.
Zde mu naopak opuštění místa výrazně uškodilo, a následná snaha přítelkyně jej zapřít v podstatě postavily jejich verzi skutkového děje na vedlejší kolej.
Obhajoba nutnou obranou a absence lítosti
Ve své praxi jsem již vícero lidem doporučil nesnažit se obhajovat nutnou obranou v situaci, kdy pro ni důkazní situace nesvědčí, případně pokud došlo ke zjevnému excesu z nutné obrany.
Obhajoba nutnou obranou totiž ve většině situací znamená absenci lítosti. Tím se jednak zavírají možnosti ukončení věci v rámci odklonu (např. narovnání, podmíněné zastavení trestního stíhání). Především ale projev účinné lítosti představuje polehčující okolnost ve smyslu § 41 písm. o) trestního zákoníku, na který soudy zpravidla kladou při rozhodování o výši trestu velmi silný důraz.
Nejinak tomu bylo i v tomto případu.
Náhrada újmy
Za pozornost stojí také fakt, že z celkem 13 stránek rozsudku soud prvního stupně celé čtyři strany věnoval posouzení nároku na náhradu újmy.
Soud přiznal celkem 134.891,- Kč na náhradě bolestného a 35.000,- Kč za vytrpěné duševní útrapy.
Intenzivní exces
Na závěr je ještě z hlediska intenzivního excesu nutné nezapomenout na zcela zjevnou fyzickou převahu policisty. Přístup soudů všech stupňů k užití spreje za obdobných okolností (málo intenzivní útok na fyzickou integritu) tedy nelze na základě tohoto případu generalizovat. Na to by měli myslet zejména fyzicky zdatnější čtenáři.
Další články k tématu naleznete na portálu nutná obrana.
