Začátkem ledna jsem věnoval dopoledne jednomu z nestorů moderní české žurnalistiky v souvislosti s přípravou jeho článku o civilním držením zbraní. Činil jsem tak v domnění, že kdo jiný by měl vnímat význam ozbrojeného občanstva pro zachování svobody, než dekorovaný bezbranný účastník třetího odboje. Dopadlo to jako obvykle – vydáním článku o potřebě zakázat “útočné zbraně”. Nejvíc mne ale zaskočila otázka, na kterou jsem nebyl připraven: “Proč by měli mít civilisté pušky AR-15?” Asi jsem příliš uvykl “našemu” vnímání světa, ve kterém člověk a občan nemusí odůvodňovat existenci svých práv a svobod, včetně práva a svobody se ozbrojit a bránit, a to v duchu principu: “We hold these truths to be self-evident …” Tato otázka médii ale dále rezonuje, a proto píši následující odpověď. Cíleně krátce, heslovitě, a pokud možno jasně a jednoznačně.
Úvodem
Navzdory nadpisu tento článek nemíří specificky na pušky AR-15 konkrétně, ale na “zlé velké černé pušky” obecně. V rámci žurnalistické amerikanizace české veřejné debaty se nicméně AR-15 staly středobodem hysterie, proto také budou uvedeny v nadpisu.
Několik základních faktických bodů v souvislosti s útoky ve dnech 15. a 21. 12. 2023:
- Jak jsem psal již 3 hodiny po útoku na FF UK, pachatel na ochozu užil pušku typu AR-10. To je zbraň odlišná od typu AR-15 a neschopnost médií nalézt osoby schopné ji správně identifikovat dokládá stav českého žurnalismu.
- V průběhu kulatého stolu poslanecké sněmovny byla zveřejněna informace, že pachatel uvnitř budovy vraždil pistolí (možná dvěma pistolemi). Skutečnost, že média i týdny po zveřejnění tohoto faktu pokračují v tažení proti “zlým velkým černým puškám”, dokládá stav českého žurnalismu.
- Střelba z AR-10 na střední a větší vzdálenost vyžaduje vysokou míru umu (ve vnitřních prostorech není vhodná vůbec). Z dostupných záběrů je zjevné, že pachatel pušku neuměl ovládat a měl na ní řadu závad (asi i proto ji nakonec patrně ve vzteku odhodil). Tomu odpovídá skutečnost, že během devíti minut střelby z ochozu zranil “pouze” tři osoby (naštěstí!).
- Je naprosto absurdní, že se veřejná debata posunula směrem, který by z pachatele vytvořil účinnějšího vraha – tedy k zákazu moderních sportovních pušek (“ve všech zemích dostupná” opakovací puška by v jeho rukou byla za daných okolností na ochozu nebezpečnější) či povinném členství ve sportovním klubu (tedy donutit jej naučit se lépe střílet, jako norský masový vrah).
- Je lež, že moderní sportovní pušky jsou legální jen v ČR, nebo že je česká legislativa nejvolnější v Evropě. K tomu podrobně zde.
Dále:
- Držení “útočných pušek” civilisty je v Evropské unii zakázáno od roku 1991. Civilisté v České republice si nemohou snadno pořídit útočnou pušku (na rozdíl například od Švýcarska nebo Litvy).
- Moderní sportovní pušky vycházející z vojenský vzorů se co do nebezpečnosti neliší od jiných samonabíjecích pušek, což lze opět ilustrovat na případu norského masového vraha, který použil “100% civilní” typ.
- Žijeme v bezhraniční unii, ve které převažuje nelegální držení zbraní; restrikce dopadají především na zákonadbalé občany, na zločince vliv nemají, jak ilustruje nedávná vlna džihádu páchaného nelegálními zbraněmi.
- Je tragické a problematické, že si tento pachatel vybral pro spáchání tohoto činu cestu zneužití právní úpravy legálního držení zbraní. Myslet si ale, že by v rámci ročního plánování a útraty více než milionu korun jakékoliv restrikce civilního držení zbraní mohly pachatele zastavit, je nelogické, nemá oporu v realitě ani dlouhodobých zkušenostech. A nemusel by zrovna jet nakupovat útočnou pušku na nádraží v Bruselu či granáty do parku v Malmö, stačily by mu dva kanystry benzínu, kladivo a nůž.
Proč civilisté potřebují moderní sportovní pušky
Svoboda
Držení zbraní bylo od antických dob výsadou svobodných občanů a bylo zapovězeno všem nesvobodným. V zemi s 600 letou tradicí civilního držení palných zbraní přetrženou pouze německou okupací a komunistickými restrikcemi, kdy zbraně mohli držet pouze prověření a režimu věrní, by povědomí této skutečnosti mělo být samozřejmé.
Některé současné experimenty odklánějící se od tohoto univerzálního civilizačního principu jsou příliš krátkodobé, než abychom v nich mohli hledat praktickou inspiraci, a mysleli si, že neskončí jako už tolikrát dříve (nadto se zdá, že vedou k výraznému nárůstu zločinnosti). Odzbrojení občanů je nutným předpokladem existence diktatury, domácí či invazní.
Zářným příkladem je meziválečné Německo. Hitler zbraňové restrikce ani tolik nezaváděl, jako spíše zneužil jejich zavedení předchozí demokratickou vládou. Díky nim mohl cíleně odzbrojit v první řadě sociální demokraty – protože ozbrojení by do koncentračních táborů neodešli. A bez tohoto úspěšného počátku by se nápad s koncentráky mohl těžko rozvíjet. Také díky nim mohl cíleně odzbrojit židy. Jak by asi dopadla křišťálová noc s ozbrojeným německým židovstvem? Dočkali bychom se nacistického superstátu, kdyby se už jeho prvotní vnitřní agrese topila v ozbrojeném odporu?
Svoboda
Společnost nemůže být svobodná, pokud si jako úhelný kámen pro vymezení rozsahu svobod zákona dbalých občanů stanoví jednání zločinců. Cesta do Severní Korey je dlážděná dobrými úmysly. Obzvlášť, když reakce připomíná nápad omezit rychlost z 50 na 30km/h, protože zločinec vjel stovkou do autobusové zastávky.
Pokud se diskutuje omezení svobody projevu, je na místě se projevit. Pokud se diskutuje omezení svobody být ozbrojen a bránit se, je na místě být ozbrojen.
Svoboda
Základním předpokladem pro restrikce ve svobodné společnosti je jejich vhodnost pro dosažení sledovaného cíle (dále racionalita, legitimita, proporcionalita, ad.). Proto také po identifikování konkrétních nedostatků právní úpravy v souvislosti s impulzivním útokem v Uherském Brodě došlo k jejich nápravě za podpory spolků držitelů zbraní.
Pachatel si vybírá oběť, místo, čas, způsob a nástroj spáchání útoku. Pachatele plánujícího masovou vraždu po dobu přibližně roku, což je pro tento typ útoků typické, konkrétní restrikce nezastaví. Svůj plán jim přizpůsobí. Viz např. Nice (náklaďák, 87+434 obětí), Daegu (benzín, 192+151 obětí), nebo Sagamihara (nůž, 19+26 obětí).
Potenciální oběti luxus předstihu tohoto plánování nemají. Můžeme se jen snažit si nenechat uzmout svobodu a šanci se bránit, jako se to stalo Charbovi.
Obrana
Je až surrealistické sledovat ve stejných novinách články ohledně míry hrozby ruského útoku na Evropu, ať už jde o dobývání Prahy v moskevských médiích nebo o obavy našich spojenců či důstojníků, a hned vedle články volající po zákazu moderních sportovních pušek.
Kdo ve chvíli započetí bojů o Suvalský průsmyk neplánuje odjet do Argentiny, ani nechce trénovat s lepenkovou maketou jako slečna na titulním obrázku, ten má moderní sportovní pušku.
Obrana
Máme určitou historickou zkušenost s lety 1938 a 1968. Ta se v moderním českém žurnalismu přetavila v bezbřehou adoraci demonstrativního suicidálního jednání.
Nebereme Palacha těm, kdo se svobodně rozhodnou být bezbrannými. Ale na oplátku nám neberte Leonida, Guisana a Mašíny.
Kdo pro případ přistávání Iljušinů v Ruzyni neplánuje ani emigraci, ani kolaboraci, ani polévání se benzínem, ten má moderní sportovní pušku. A to jen proto, že útočnou pušku mu legislativa zakazuje.
Obrana
Moderní sportovní puška je ideální zbraní pro sebeobranu a zejména pro obranu obydlí.
Jediný důvod, proč se bránit pistolí, je, že u sebe zrovna nemáte nebo nemůžete mít pušku. V podrobnostech by to bylo na samostatný článek. Kdo chce, ten si informace dohledá. Kdo nechce, bude lhát o opaku.
Láska
Jediný důvod, proč se bránit pistolí, je, že u sebe zrovna nemáte nebo nemůžete mít pušku. Pokud už se rozhodnete převzít část odpovědnosti za bezpečí svých blízkých, pak je Vaší povinností mít k tomu ten nejúčinnější dostupný nástroj.
Láska
Bez své ženy si tolik neužiju výšlap, film, ani den na střelnici. Kdo to má jinak, toho je mi líto.
Čím je to náročnější, tím je to lepší. A dosažení jiné než úplně základní dovednosti je v případě moderních sportovních pušek výrazně náročnější, tedy intenzivnější, tedy lepší.
Praktické souvislosti této roviny lásky jsme si mohli před pár lety vyzkoušet při napadení dvěma náhodnými útočníky, které dopadlo jako v naprosté většině případů.
Láska
Podle Herodota k dospívání v Persii patřila povinnost naučit se jezdit, střílet přímo a mluvit pravdu. Ikona střelectví Jeff Cooper těmito slovy nazval svou sbírku celoživotních úvah, jak se nestat obětí, respektive předejít mentalitě oběti.
My k tomu povedeme naše děti, jen místo kompozitního luku to bude s moderní sportovní puškou. Aby se samy mohly podílet na zachování výše uvedených tří rovin svobody, zajištění tří rovin obrany a nalezení svých tří rovin lásky.
Má smysly/měla by se podat stížnost na pořad Máte slovo? Jílková tam mnohokrát opakovala, že ČR je v Evropě jedinou zemí, kde jsou AR-15 povolené. Je to zjevná lež, neboť už první výsledky v Google toto vyvrátí.
Já se cíleně zdržím odpovědi, abych paní Jílkové neposkytl obhajobu ve smyslu, že jde o mnou organizovanou stížnostní kampaň.
Omlouvám se za naprosté OT, ale to by byl problém? Myslím zcela obecně (Jílkovou konkrétně ať kudrnatý čert vezme), pokud pan Adam v hrdlo lže a pan Bořislav zorganisuje stížnostní kampaň proti tomu, což se pan Adam může jakkoli hájit libovolnou insinuací pana Bořislava?
Ano-li, zdá se, že česká legislativa o sobě dokáže brát iluse i nám, kdo jsme o ní už dávno zhola žádné neměli… 🙁
Ono je otázka, co by mělo být cílem. Samozřejmě, stejně jako v minulosti Rudé právo netisklo eseje Václava Havla a Říšské orgány nepouštěly v rozhlase projevy Edvarda Beneše, ani dnešní media nebudou nestranná nebo pravdomluvná.
Smysl má samozřejmě tento fakt demonstrovat těm bloudům, kteří výše uvedenému věří.
A čistě takticky je asi lepší, když někdo bojuje za princip a nemůže mu být vmeteno, že je/byl účastníkem a tedy z něj mluví zhrzenost.
Na ČT bylo podáno několi stížností stran vyváženosti, objektivity, nebo i docela normálního lhaní a manipulace. S předem daným výsledkem a v podstatě to ani moc nepadlo na úrodnou půdu. Ono se většinou dá spolehnout na to, že většina bude pohlížet na stěžovatele optikou právě toho dotčeného.
Pamatuju, jak na ČT vysílali ten samý záběr na palbu z děla, jednou s titulkem, že jde o statečného Ukrajince, bránícího se invazi a jednou, že jde o proruského separatistu střílejícího do bezbranných Ukrajinců.
Nebyl to pro ČT ani nejmenší problém a co jsem tak pozoroval, ani pro lidi, co to viděli.
Takže je otázka, na co byste si chtěl stěžovat. Lhaní, pokud to představuje názor dané osoby, přece trestné není. A konec konců, my bychom právo na výroky považované za neodpovídající konsenzu odborníků, měli spíš chránit.
A když někdo tvrdí, že Země je placatá nebo že ženy mají penisy? I to bych zahrnul do svobody projevu, ale s tím, že bude stejně otevřený prostor i pro všechny ostatní.
Tedy z mého pohledu má smysl poukazovat na lži a vyžadovat rovný přístup. Tedy, nechť zazní všechny názory a nechť zazní i argumenty, které je budou hodnotit tak či onak.
Bezpochyby. Z mého pohledu — možná něco špatně chápu —
„argumenty, které je budou hodnotit tak či onak“
jsou právě „stížnostní kampaň proti tomu“.
Ne?
věcně nebudeme ve sporu.
Jen … stěžovat si, že na ČT lžou, nemá smysl. Je to podstata jejich práce. Takže nemá smysl očekávat změnu nebo doufat, že při odhalení lží a manipulací budou nuceni něco změnit.
Smysl má na lži poukazovat, argumentovat, zveřejňovat… prostě proto, aby bylo viditelné všem, kdo je schopen vidět.
Smysl má třeba i podat stížnost s očekáváním jejich vyjádření – zase, aby viděli i ostatní.
Prostě smysl je v odhalování, aby bylo vidět, ale ne v očekávání, že by se polepšili.
Co čekáte od systému, který se totalitními praktikami snaží vyhubit původní evropské obyvatelstvo? Evropské hodnoty jsou dnes jen dvě – totalita a genocida. U nás se projevuje protistátní činností nejvyšších orgánů.
No, já bych jen znovu připomněl, že základní chyba a problém je, že vůbec připouštíme, že stát může a smí do toho, čím se kdo ozbrojí jakkoli kecat 🙁
To je přece naprostý nesmysl. Základní lidská práva _nejsou_, opakuji _NEJSOU_ něčím, o čem se může demokraticky hlasovat a co by stát mohl omezovat. Pokud tedy nejde o svinskou totalitu 🙁
Z filosofického hlediska nepovažuji používání zbraní za lidské právo, nýbrž za lidskou definiční charakteristiku.
Stejně jako není lidským právem dorozumívání artikulovanou řečí ani používání nástrojů-
Ostatně původně zbraně a nástroje jedno jsou (nůž, mlat, sekera, motyka).
Po tisíce let byly zbraně zakazovány výhradně jedincům, považovaným za ne úplně lidské bytosti (malé děti, otroci, blázni a zločinci).
Co z toho plyne, nechť si pro sebe dovodí každý dle vlastní úvahy.
Já bych ty výše zmíněné věci za základní lidská práva považoval, přinejmenším v tom smyslu, že žádný stát nemá právo je nijak omezovat, byť i by pro to hlasovala většina demokratických vol(ič)ů a byť i by se na tom shodla většina demokratických (zás)tupců. Každopádně to je otázka spíše filosoficko-terminologická 🙂
K těm ze zákona ne-zcela lidským bytostem je vhodné přidat také černé v USA (i svobodné černé po občanské válce), a ano, Vaši thesi to dokonale a stoprocentně potvrzuje.
Velmi hezky to rozebírá ten Eric Raymond, jejž už jsem několikrát odkazoval; pokud na něj někdo snad dosud nenarazil, doporučuji vřele — _tohle_ by měla média citovat, namísto lží o (ne)dostupnosti AR: http://www.ocs.cz/Guns/Ethics-from-the-barrel.pdf
Tyto otázky “proč by měl dezolát mít věc, informaci nebo právo něco říct” se opakují stále dokola v prakticky každém režimu a vlastně hlavně nastavují zrcadlo dané společnosti.
V některých částech Japonska nesměli mít dezoláti ani nože. Pokud potřebovali něco ukrojit, jeden byl přivázaný ve vesnici na určeném a viditelném místě. Samozřejmě, že to bylo z hlediska režimu nezbytné a potřebné opatření a nepochybuji, že v daném kontextu bychom našli mnoho dalších, kterými vládcové zabezpečovali podmínky pro udržení nadvlády.
Co to způsobilo, víme také – dezoláti se začali cvičit v dovednostech, které nevyžadovaly zlé černé útočné nože. Vznikla spousta bojových umění založených na boji holýma rukama nebo s použitím předmětů denní potřeby. Ne každý například ví, že nunčaky jsou původně nástrojem na mlácení obilí .. tedy jakási jednoruční lehká forma cepu. A my zase máme historickou pamět, jak dezoláti čeští vymlátili svými cepy několik křížových výprav. Ale už tehdy velkou úlohu sehrávaly zbraně palné. Jistě se Zikmund se třemi papeži rovněž ptal, zda by měli mít čeští dezoláti právo vlastnit palné zbraně, kuše, sekery.. a konec konců i česky psané bible a různé texty, které o věrouce pojednávaly. A jejich znalci samozřejmě dezolátské texty označovali za desinformační, v tehdejším slangu heretické.
Ale ta otázka, nikoliv bohužel jen řečnická, přetrvává staletí .. proč by měli mít dezoláti ručnice, meče, šavle, vozy, koně, automobily se spalovacím motorem nebo i automobily obecně, telefony, internet. Proč by měli mít (tedy proč bychom jim měli dovolit ) přístup k informacím podle jejich vkusu, proč by měli mluvit svým jazykem, proč by měli mít vůbec nějaký majetek a jakoukoliv suverenitu?
Ale dá se jít i opačným směrem.. proč by měli mít např. tank, minomet, bombardér nebo prostředky PVO?
Není vůbec špatné si vyzkoušet vydat se všemožnými směry na téma “proč by měli mít dovoleno…” a pokusit se poctivě sám sobě vyargumentovat.
Většinou to celé stejně odpovídá zvyklostem dané kultury a občas i odráží aktuální stav bezpečnosti, svobody, potřeb k přežití apod.
Proč by měli mít občané ČR právo držet samonabíjecí pušky? Protože jsou to adekvátní nástroje v dnešní době ku snižování rizik nebo (v důsledku aktivit Německa a EU) i aktuální kriminality. Jestli nastane doba páchání zločinů drony, bude potřeba mít i adekvátní prostředky PVO.
Ne.
To právo se neodvíjí od toho, že za jistých okolností by to mohlo být praktické.
To právo se odvíjí od toho, že z principu věci neexistuje důvod ani opodstatnění, proč by měl mít stát možnost to omezovat. Ano, v historii to mnohé státy s různou úrovní úspěšnosti zkoušely; stejně tak v historii (jiné i tytéž) státy páchaly (jiné i tytéž) hanebné zločiny, ale to přec nijak nedává právo dalším páchat zločiny stejné či horší?!?
Občan tak stejně dobře může vlastnit (a nosit) karabinu na platformě AR (jež může být enormně praktická), jako nunčaku (jež je naprosto a dokonale nanic, vyjma jako výtečný cvičební nástroj). A stát ani v jednom případě nemá ani nejmenší právo to jakkoli omezovat.
(Nepodstatná technická: mám za to, že ten jeden nůž na vesnici přikovaný řetězem ke kůlu na návsi býval na Okinawě, jež tehdy s Žaponskem moc společného neměla; ze všech praktických hledisek je to samozřejmě zcela lhostejné.)
Právo se většinou odvíjí od zvyklostí a od éthosu společnosti, v praxi pak taky od aktuální situace.
Já v tomto nejsem zase tak velký idealista-atomista, abych odpíral skupinám jakési přirozené právo samoorganizace založené na vůli většiny. Samozřejmě je to otázka vybalancování. To, že jedinci běžně nevlastní těžké zbraně a kapesní armády, není jen proto, že by o to nikdo neměl zájem.
V případě ručních zbraní typu AR15 budu ve shodě, že toto právo není primárně dáno aktuální potřebou a praktičností. Ale chtěl jsem podotknout, že, a to bohužel, vlastnictví AR15 je v dnešní době objektivně přínosnější pro bezpečnost, než tomu v naší části světa bývalo před cca 15 roky.
A soudě podle plánů pětikoalice, USA a EU, budou takové nástroje čím dál potřebnější.
To, že jedinci běžně nevlastní těžké zbraně je v alespoň relativně civilisovaných zemích _jen a jenom_ tím, že o to (při jejich ne zcela zanedbatelné ceně) není kdo ví jaký zájem.
Zdá se, že jste podlehl podobnému omylu, jako úřadující prase… pardon, chci napsat, president USA: https://thehill.com/homenews/media/560513-wapost-gives-biden-four-pinocchios-for-saying-second-amendment-bans-cannon/ 🙂 Američané mohli vlastnit (a vlastnili) artilerii v době, kdy vznikal Bill of Right, a mohou ji vlastnit (a vlastní) i dnes (kdy je s tím spojen velmi přibližně podobný úřední opruz, jako u nás s vlastnictvím nejobyčejnější pistole).
Dalo by se argumentovat kauzistikou – tedy abyste předvedl civilizovanou zemi, kde si normálně občan může pořídit plnotučný tank a používat ho v souladu se zákonem a stát se o to nestará. (tedy nejde o minomet v domě švýcarského vojáka či záložáka nebo oblast, kde stát de facto neexistuje)
Ale chápu, že vám jde spíš o princip a přesvědčení, že “moje vlastnictví tanku nenaráží na právo souseda tank nemít”.
Já na toto nemám striktní názor. Na jednu stranu mě baví si pohrávat s tou prinicipiální pozicí výše, ale na straně druhé jsem realista a doufám, že vlastnictví těžké vojenské techniky nebude podmínou pro klidný život občana.
Proto jsem psal, že ve výsledku je to spíš reflektování nějakého kulturního kontextu a kusu historické zkušenosti.
V těch USA to přece bylo kodifikováno v době, kdy vybavení armád bylo prakticky identické s tím, co měl kolonista a zákon byl motivován možností se vzepřít koloniální správě jak britské, tak eventuelně i kdyby šla Bílého domu.
V tomto smyslu jde o relikt, který se zúžil jen na řekněme komunální prostředky a i ty jsou předmětem permanentní a v podstatě pseudonáboženské hysterické nediskuse.
Historie ale není u konce a třeba v Texasu někdy v budoucnu uvidíme i naplnění té původní představy, která stála u zrodu druhého dodatku.
Pardon, jsem kapku v chvatu. Každopádně detaily najdete snadno kupříkladu na
https://www.pewpewtactical.com/how-to-buy-tank/
jádro je „ as long as you pass the background check and comply with the NFA’s regulations, you can buy a tank of your own“, pokud tomu nebrání lokální zákony toho kterého státu (v Commiefornii to nepůjde; ve Wyomingu ano, ostatní jsou někde mezi tím).
Background check na Abrams nebo T90 bych rád viděl.
Ale jo, takhle si poteoretizovat, je dobré, což myslím bez ironie. Ono se tak při poctivé diskusi vyjasní spousta věcí. Minimálně to, které “jistoty a pravidla” jsou principiální a které jsou prostě dané nějak kontextem myšlení každého člověka.
Protože samozřejmě ač mnohým zní (a právem) hodně manipulativně analogie “proč by měl dezolát mít právo vlastnit automobil”, tak v principu jde samozřejmě o platnou analogii a ta diskuse proč bicykl ano a výkonný benzínový vůz už ne, proč tohle ano a tamto ne, chce kus poctivosti z obou stran.
Z jedné si uvědomit, že občan není otrok v rukách dobroserů a z druhé, že atomický občan se stane snadnou kořistí lépe organizovaných dacanů. Proto neexistují ty bájné svobodné komunity atomických občanů či rodin.
Takže po tom diskusním osvěžení se nakonec debata většinou vrací do kontextu aktuální společnosti a obě strany, trochu poplašené tím, jak by to mohlo teoreticky taky být, se občas shodnou na něčem, co vnímají racionálně. To vůbec nemusí být hokynářský střed.
Anebo ta fáze nepřijde a strany se radikalizují.
Jako civilista jsem si AR koupil na základě monitoringu zpráv a v předtuše války cca půl roku před napadením Ukrajiny (to před dveřmi lety). Pohnutky byly: naučit se jí ovládat, mít něco co mi stát možná při mobilizaci nebude schopen dát, vstoupit do SZS. Kvůli zalohám jsem nakoupil balistiku a spoustu dalších věcí a prošel všemi kurzy (HT). Na AZ nemám jednak fyzičku, druhak čas a pokud jsem si měl vybrat mezi zeleným a černým mozkem volil jsem raději černý. A nakonec mi začalo dávat smysl, že s námi stát počítá (počítal) při ochraně měkkých cílů. Nebo vůbec, že s námi počítá jako se samostatnou komunitou. Vlastenectví došlo nových výšin. Střelecký sport se stal běžným tématem hovoru mezi kolegy (i těmi co nemají ZP) a vedl i ke společným návštěvám střelnice (i s těmi, co nemají ZP). Vyústilo to ve zaškolení 4 kolegů a jejich složení zkoušek na ZP. Blik cvak. O zbraních se už nebavíme. Jako komunita běžných hobíků nejsme vnímání. Novináři nás už ukřižovali. Politici hledají řešení, které je nejméně poškodí. A já si tak říkám, že jsem možná podlehl falešnému pocitu, že jsme součástí běžné společnosti. Zase si spíš říkám, že ochrana měkkých cílů je ok, ale tak maximálně na hranici mě rodiny. Vlastenectví s mírou. Po pokročilé aprobaci v SZS jsem možná čekal nějaké pokračování a rozvoje spolupráce, ne jen odstřílení závodu a tady máš náboje. Možná jsem čekal i nějaká slova zastání od svých politických reprezentantů. Něco jako “tyjo lidi, fakt špatný, ale většina jsou normální lidé a rozhodně ne pošahanci”. Aféra kolem velké černé pušky to jen posiluje.
A já si tak říkám, že ono je vlastně docela pohodlné, být ovce. Sklonit hlavu k zemi, zahodit nějakou osobní zodpovědnost a prostě se na to vykašlat. Platit daně, mlčet, nikam se moc neplést (on určitě pomůže někdo jiný) a nějak to celé vypustit.
Uf tak jo. Jsi mi to tady nějakou reklamu na pouzdra, tak se tam zajdu podívat. Vy budete dělat, že jste moc nečetli. Já budu dělat, že jsem nic nepsal. A zkusíme doufat, že se to přežene…
Jen si dávejte pozor na výroky, zejména ohledně pojmů jako vlast, ochrana něčeho (třeba za výzvy k ochraně hranic padají u soudu tresty a seberou vám ZP i zbraně), a vyjadřování odhodlání bránit nějaké objekty. Například, kdybyste chtěl chránit objetky plynové infrastruktury před zničením, mohl byste opět upadnout do problémů. Jen si představte, kdybyste např. chránil Nord Stream.. tedy kdybyste třeba úspěšně odhalil ty teroristy, zajal je nebo zlikvidoval. Koho si myslíte, že byste zneškodnil?
Takže doporučuji nebýt ve výrocích explicitní.
Blik cvak proč?!?
O zbraních se bavíme dál, přesně stejně, jako dosud (zajisté, téma „jak se nejlépe ochránit před teroristou či jiným vrahem ve veřejné budově typu školy“ bude o něco diskutovanější téma než dříve, a na tom není zhola nic špatného). Na střelnici chodíme dál, přesně stejně, jako dosud. Novináře ignorujeme zhruba asi tak stejně, jako jakýkoli jiný otravný hmyz.
Taky myslím, že zájmy tohoto druhu bývají trvalejší, než sbírání nálepek cyklistů, že zlepšování dovedností v manipulaci a použití je dlouhodobý proces, že určitá vyzrálost v myšlení se nesesype za jedno volební období a že jsou hodnoty, které přežily jak minulý protektorát, tak i červené bolševiky, které stojí za to chránit, protože patří k naší kultuře, civilizaci a třeba i rodinným hodnotám.
To sice bavíme. Uvnitř docela uzavřené komunity.
> Blik cvak. O zbraních se už nebavíme.
1. Policie dostala informaci o člověku, který je patrně v duševně značně špatné kondici.
2. Policie v domě tohoto člověka našla mrtvolu, evidentně násilně usmrcenou, přičemž dům byl “nastaven k výbuchu”.
3. Policie vyhlásila pátrání po “ozbrojeném a nebezpečném člověkovi”.
4. Policie zjistila, že ozbrojený a nebezpečný člověk, v jehož domě nalezla zavražděného a výbušné zařízení, směřuje na Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy. (Kromě toho identifikovala další tři možná místa, kde jej hledala.)
5. Policie byla přítomna v hlavní budově Filosofické fakulty Univerzity Karlovy.
6. Policie opustila hlavní budobu Filosofické fakulty Univerzity Karlovy a soustředila své síly na hledání ozbrojeného a nebezpečného člověka, v jehož domě nalezla zavražděného a výbušné zařízení, v okolí náměstí pět minut chůze od hlavní budovy (kde jim pingnul jeho GSM telefon).
7. Hledaný ozbrojený a nebezpečný člověk vstoupil do hlavní budovy …
Chápu, že to je značně nepříjemná diskuse. Ale pokud nejste obklopen imbecily, pak toto je zářný příklad, proč právě zbraň pro osobní ochranu mít, a proč je čl. 6 odst. 1 poslední věta Listiny tak důležitá.
> Jako komunita běžných hobíků nejsme vnímání. Novináři nás už ukřižovali.
Ano, a oni to s tím pranýřováním v míře svazáckého revolučního zápalu přehnali, čímž svou pozici značně oslabili.
Současný zákon č. 119/2002 Sb. také počítá s možností vlastnit tank:
§ 58 Zabezpečení zbraní a střeliva
(7) Pokud rozměry, množství nebo účel zbraní nebo střeliva neumožňují jejich zabezpečení podle předchozích odstavců anebo odpovídá-li to zvláštním místním podmínkám nebo významné provozní potřebě držitele zbrojní licence, může příslušný útvar policie jejich držiteli povolit jiný způsob zabezpečení v případě, že zbraň nebo střelivo budou řádně zabezpečeny proti zneužití, ztrátě nebo odcizení.
Akorát nutno mít na paměti, že jde o vojmat, což poněkud komplikuje napři pořízení ze zahraničí.