Policista, který zastavil vraždícího studenta FFUK, by měl být vyznamenán

Články k útokům z 15. a 21.12.2023 se doposud věnovaly primárně dvěma okruhům: Postupu policie před započetím útoku v budově Filosofické fakulty Univerzity Karlovy a otázkám legislativních souvislostí. V tomto a navazujícím článku se chci blíže věnovat taktickému postupu policie v průběhu aktivního útoku, a to především vycházeje z usnesení policie o odložení věci a ze zprávy útvaru vnitřní kontroly.

Původně jsem chtěl sepsat článek jediný, nicméně téma je ze symbolického hlediska tak zásadní, že jsem se ho rozhodl vyčlenit do tohoto samostatného rozboru.

Úvodem

V prvé řadě je nutné přiznat, že jsem nesežral Šalamounovo hovno. Policejní postupy znám pouze perspektivou obhájce a od chvíle hyperaktivního zapojení do principiální obhajoby občanských práv v oblasti civilního držení zbraní se i samotné střelbě věnuji málo.

Na druhou stranu jsem k případům aktivních útočníků sepsal již patrně více než sto detailních článků. Naprostá většina z nich se podrobně věnuje taktickému postupu ozbrojených civilistů proti aktivním útočníkům (viz poslední analytické shrnutí). Řada dalších popisuje případy vyloženě nesprávného taktického postupu policie (viz např. Parkland) a útoky v zemích s restriktivní zbraňovou legislativou (např. Kerch, dále od S. Diaba Kazaň, Iževsk).

To představuje určité penzum vědomostí, které mne 20.12.2023 přivedlo také k varování před nebezpečím útoku aktivního vraha. A které aplikuji i v tomto článku.

Až dvě třetiny masových vrahů je primárně motivováno snahou o dosažení proslulosti (srov. také analýza referování Českého rozhlasu). Klíčová práce k tématu mediální nákazy Johnston a Joy obsahuje několik zásadních doporučení. Jedním z nich je věnovat mnohem více času lidem, kteří útok zastavili, překazili, nebo jinak pomáhají obětem. A v jeho duchu je psán také tento článek.

Dosavadní fokus

Mediální a veřejná debata posledních 10 měsíců byla zaměřena primárně na práci policie dne 21.12.2023 od 12:19, kdy K.C. provedla oznámení na tísňovou linku zdravotní záchranné služby, do 14:54:xx, kdy pachatel zahájil útok uvnitř budovy FFUK. To bylo z velké části důsledkem kombinace důvěrné povahy vyšetřování a policejního selektivního uvolňování informací, které si často v čase protiřečily.

Opravdu medvědí službu nejen policii, ale obecně důvěře občanů ve stát, učinilo únorové rozhodnutí zpřístupnit zprávu útvaru vnitřní kontroly poslancům bezpečnostního výboru (ergo veřejnosti) v extrémně začerněné verzi. Tato zpráva, ve verzi zpřístupněné v létě, přitom zodpovídá celou řadu v souvislosti s případem kladených otázek, vyvrací řadu v čase se objevujících výtek a uceleně poskytuje namnoze chybějící kontext.

Jako jediný legitimní důvod únorového začernění v takto celospolečensky mimořádně závažném případu si dokážu představit pouze vyšetřování podezření, že o pachatelově plánu v předstihu věděla další osoba (jako tomu je v 81% školních útoků). Můžeme jen doufat, že za tím nestála pouze aplikace úřední setrvačnosti.

Posledních 30 vteřin

V 15:06:59 hlídka Alka 727, nacházející se na Mánesově mostě, dává první zprávu o pohybu osoby “na římse“. Dnes již víme, že se patrně jednalo o studenty, kteří před útočníkem unikli oknem na terasu, a po pachatelově sebevraždě skokem na balkon o patro níže. (Včetně Kláry Holcové, která v 15:15 při přelézání římsy uklouzla a pádem do ulice utrpěla smrtelné zranění.)

V 15:11:19, pachatel zahájil střelbu z pušky AR 10 z terasy ve 4. patře budovy FFUK. Policisté postupující vnitřkem budovy se v té chvíli patrně nacházeli ve 3. patře.[1]

V 15:13:28[2] začíná zveřejněná část videa novináře Jiřího Formana.

V 15:14:34[2] Jiří Forman započíná křik na pachatele: “Hej ty zmrde, ty zmrde, tady jsem, střílej sem … tady jsem, hej, tady, tady.” Tím úspěšně přilákal pozornost pachatele, který předtím střílel směrem ke křižovatce ulic 17. listopadu a Břehová, tedy do prostor, kudy se evakuovali lidé unikající z budovy FFUK. Civilista Forman samotný ve videu konstatuje, že má u sebe pouze Glock 19, tj. že si na takovou vzdálenost netroufne vystřelit.

V 15:15:25[2] se pachatel přesunul z pravé čelní strany budovy (zpod české vlajky) na levou čelní stranu budovy (pod ukrajinskou vlajku).

V 15:18:51 zazněl poslední z celkem 13 výstřelů z pachatelovy pušky AR 10.

V 15:18:54 až 15:18:59 třikrát vystřelil ze svého služebního Glocku policista 8. Odboru obecné kriminality Obvodního ředitelství Praha 1 (vozidlo Aroma 443), nacházející se na rohu budovy Rudolfina, celkem 105 metrů daleko od pachatele. Pachatel v momentu výstřelů odcházel ze zorného pole policisty, byl k němu (k náměstí) zády, pušku nesl svěšenou. Před střelbou policista ještě stačil předat informaci, že se pachatel právě postavil (je opět viditelný) a výzvu, aby ho zasáhl někdo s dlouhou zbraní.

V 15:18:57[3] pachatele dostal na mušku karabiny G36 policista, který postoupil do horního patra hotelu Quentin. Mířil na něj skrz zavřené malinké okénko, patrně ve vikýři. Policie nezveřejnila žádné informace, z nichž by bylo možné dovodit, že pachatel věděl o přítomnosti tohoto policisty. Záznam výhledových podmínek z jeho bodycamu nasvědčuje, že pravděpodobně nikoliv.

V 15:19:10 pachatel odhodil pušku, která byla nabitá nábojem v komoře[4], a s dalšími náboji stále v zásobníku, z terasy dolů.

V 15:19:24 pachatel spáchal sebevraždu prostřednictvím výstřelu do hlavy z brokovnice.

V 15:23 policisté postupující vnitřkem budovy vstoupili na terasu, následně v 15:25 definitivně potvrdili smrt pachatele.

Taktéž v 15:23 policisté vstoupili do místností 417 a 423 a předali informace o rozsahu tragédie.

Motivace k sebevraždě

Sebevražda v případě útoků aktivních vrahů hraje dvojí roli. V řadě případů jde o primární cíl, útok jako celek tak představuje pachatelovu rozšířenou sebevraždu. Tato motivace je souladná s pachatelovou misantropií, kterou dokládal jak ve svém dopise policii, tak i v průběhu útoku.

Při útocích motivovaných (zcela nebo částečně) úsilím o dosažení mediálního a společenského věhlasu jde především o snahu na zachování svého obrazu v podobě spáchaného finálního aktu. Jak to shrnul pachatel útoku v Oregonu (2015): “Člověka, kterého nikdo neznal, nyní znají všichni. Jeho tvář na všech obrazovkách, jeho jméno na rtech všech lidí na planetě, a to vše během jednoho dne. Zdá se, že čím více lidí zabiješ, o to více jsi ve středu pozornosti.” Přežití útoku v těchto souvislostech riskuje změnu tohoto obrazu, a to až k redukci např. na blbečka, co žadoní o lepší play station. Tomu odpovídá také pachatelova snaha zlikvidovat dům, v němž bydlel, tedy řadu stop o jeho životě. Nebyla úspěšná, a tak k informaci od okolí, že šlo o incela, policie z jeho počítače také zjistila, že měl zálibu v nekrofilní pornografii.[5]

Snažit se pochopit finální myšlenkové pochody psychopata v průběhu páchání masové vraždy je nevděčný úkol. Víme nicméně, že velmi podrobně a dlouho útok plánoval. Musel dobře spočítat dojezdový čas policie, tedy věděl, že po dobu 5 – 8 minut bezpečnostní složky zamýšleným obětem naprosto jistě nijak nepomohou. Vlastní přežití po úvodních 8 minutách musel považovat za nejisté. Boj s policií zjevně neplánoval: vražednou pistoli zanechal uvnitř, byť optika, dlouhá hlaveň a zpětný ráz pušky znemožňovaly účinný boj v kratších vzdálenostech a rozích terasy.

K sebevraždě pachatel přistoupil přibližně 25 minut po zahájení útoku. To je pravděpodobně delší čas, než jaký při plánování mohl původně očekávat. Sice nelze vyloučit, že k suicidě v danou chvíli přistoupil spontánně, s ohledem na nabitou a funkční pušku se to ale jeví jako vysoce nepravděpodobné.

Pušku odhodil 11 vteřin po střelbě policisty od Rudolfina. (13 vteřin po nacílení policistou z hotelu Quentin, o kterém ale patrně nevěděl.) Následně sáhl po brokovnici.

Závěr

Pachatel útoku na FFUK spáchal sebevraždu v přímé časové návaznosti po výstřelech kriminalisty nacházejícího se u Rudolfina. Okolnosti nasvědčují závěru, že ji spáchal také v přímé příčinné souvislosti, a to aby eliminoval riziko vlastního zranění, následné neschopnosti spáchat suicidu a, patrně, také “poškození” vlastního obrazu v navazujícím trestním řízení. Zasahující policista by měl být vyznamenán, a to explicitně za zastavení pachatele útoku.

Tento závěr nelze považovat za jistý, nicméně míru jistoty považuji za nejvyšší, jaké lze dosáhnout.

Stejně tak by měl být vyznamenán policista z hotelu Quentin. K dovození příčinné souvislosti sebevraždy (zastavení pachatele) chybí informace. Nicméně pokud by se pachatel nevypnul sám, pak by mu tento policista znemožnil zasáhnout osoby na římse či další potenciální oběti na ulici.

A konečně a nepochybně také Jiří Forman, první člověk, který pachatele pojmenoval pravým jménem, čímž sebe ohrozil a patrně na několik desítek vteřin zamezil vyhledávání jiných obětí.

Pod čarou

Pachatel ukončil útok při prvním náznaku účinného odporu. Taková reakce aktivního útočníka není nijak výjimečná a dává určitou odpověď na otázku, jakou šanci by měl ozbrojený odpor některé ze zamýšlených obětí nejen v obecné statistické rovině, ale přímo v tomto konkrétním případě.

S ohledem na podrobné plánování a zjevný copycat charakter útoku je zarážející, že po sobě pachatel zanechal pouze onen známý dopis policii. Obávám se, že v online prostoru na časovači vyčkává ještě nějaký rozsáhlejší “elaborát” s cílem zajistit návrat pachatele do veřejné debaty. Skutečnost, že policie ani navzdory přístupu k pachatelově mobilu a počítači nedokázala učinit závěr k profilu na síti Telegram, tuto obavu posiluje.

[1] Podle s. 28 zprávy ÚVK v 15:10:15 hlídka Libela 10 ohlásila, že je ve 4. patře. I ve verzi zpřístupněné v létě 2024 následují 4 začerněné řádky. V časové ose na s. 34 zprávy ÚVK je pak uvedeno “15:12 – policisté ve 4. patře budovy FF”. Patrně tedy dřívější hlášení představovalo omyl policistů, kteří byli ve skutečnosti ve 3. patře.

[2] Čas dle odečtu délky videa od momentu zahájení střelby policisty od Rudolfina.

[3] Puška při dopadu vystřelila a střela zasáhla policejní vozidlo.

[4] Čas dle odečtu délky videa zveřejněného policií od momentu odhození pušky.

[5] Byla by redukce na “nekrofilního incela” příliš?