V tomto díle seriálu o návrhu novely zákona o zbraních implementující zákazovou směrnici rozebereme řešení otázky standardních zásobníků (tj. zásobníků s kapacitou větší než 10 nábojů pro samonabíjecí pušky; zákaz se dále týká zásobníků pro pistole s kapacitou více než 20). Dle evropské judikatury (Von Colson, Marleasing) bude muset být implementace vykládána v souladu se směrnicí, a proto zde v úvodu ve větším detailu připomenu také rozhodující ustanovení samotné směrnice.
Pozn.: Tento článek se vztahuje k tisku č. 92 PSP PČR, který byl na konci roku 2018 stažen z projednávání v poslanecké sněmovně.
Seriál implementace:
- 1. Nově zakázané zbraně
- 2. Zbraně původně samočinné
- 3. Zásobníky
- 4. Nakládání s nově zakázanými zbraněmi
- 5. Znehodnocené a expanzní zbraně
- 6. Kdo nic nedělá, nic nezkazí
- 7. Jak dál – východiska
- 8. Implementovat sebevědomě
STANDARDNÍ ZÁSOBNÍKY DLE SMĚRNICE
Pro pochopení toho, kde se ve směrnici vzal zákaz standardních zásobníků je nutné se vrátit k samotnému legislativnímu procesu v EU. Prvotní návrh zákazové směrnice z pera Evropské komise počítal s úplným zákazem civilního držení zbraní dosavadní kategorie A včetně nově přeřazených „samonabíjecích zbraní podobajících se samočinným“, a s jejich zničením (toto se vztahovalo i na muzejní sbírky).
Poté, co se proti návrhu vznesla vlna odporu (včetně odporu českého Ministerstva vnitra vedeného M. Chovancem), vyšla z trialogu „kompromisní“ verze návrhu, která byla následně přijata, a která zahrnuje zákaz týkající se zásobníků a zbraní, do kterých jsou dotčené zásobníky vloženy. Tento zákaz údajně prosazovaly zejména Německo a Francie.
Účel zákazu patrně vychází z faktu, že zatímco všechny zbraně použité při teroristických útocích v Evropské unii byly nelegální, tak zásobníky do nich si teroristé mohli pořídit bez problémů legálně například po internetu.
Směrnice tedy zakazuje:
- držení standardních zásobníků legálními držiteli zbraní, [bod 19 zákazové směrnice]
- nabývání standardních zásobníků jinými osobami, než majícím příslušné povolení, [článek 10 odst. 1 směrnice]
- trestání legálních držitelů zbraní v případě, že jsou přistiženi při držení zakázaných zásobníků (směrnice tedy nečiní nelegálním držení standardního zásobníku teroristou bez zbrojního průkazu, směřuje pouze na legální držitele zbraní). [článek 5 odst. 3 směrnice]
Neskutečně hloupým cílem směrnice je tedy stav, kdy terorista může bez problémů koupit zásobníky do pušky s kapacitou nejvýše 10 nábojů; výsledkem by byl stav, kdy pokud osoba podezřelá z terorismu drží vysokokapacitní zásobník (nebo jich má celou skříň), tak nemusí čelit žádnému negativnímu následku, na rozdíl od legálního držitele zbraně, kterému musí být v takovém případě odebrány zbraně.
Míra hlouposti takto přijaté evropské úpravy je až neskutečná a je zřejmé, že s přípravu příslušných částí implementační novely neměli čeští ministerští úředníci vůbec lehkou práci.
STANDARDNÍ ZÁSOBNÍKY DLE NOVELY
Standardní zásobníky jsou řešeny separátně a nejsou zařazeny mezi zakázané doplňky zbraně (u nichž by v případě neoprávněného držení hrozilo trestní stíhání za nedovolené ozbrojování)
Pokud jde o zásobníky, tak návrh implementace konkrétně obsahuje:
4a Zbraněmi kategorie A-I jsou
b) krátké samonabíjecí palné zbraně pro střelivo se středovým zápalem, které umožňují vystřelit více než 21 nábojů bez opětovného nabití, pokud je jejich součástí nábojová schránka nebo je do nich vložen zásobník s kapacitou vyšší než 20 nábojů,
c) dlouhé samonabíjecí palné zbraně pro střelivo se středovým zápalem, které umožňují vystřelit více než 11 nábojů bez opětovného nabití, pokud je jejich součástí nábojová schránka nebo je do nich vložen zásobník s kapacitou vyšší než 10 nábojů,
11a odst. (4) Zásobník pro použití ve zbrani kategorie A nebo A-I je oprávněna nabývat do vlastnictví a držet pouze osoba oprávněná držet takovou zbraň.
13a
(1) Příslušný útvar policie odejme povolení vydané podle § 12 pro nabytí vlastnictví, držení a nošení zbraně kategorie B pro střelivo se středovým zápalem, pokud držitel takové zbraně má neoprávněně v držení příslušný zásobník nebo sestavu nábojové schránky pro zbraň uvedenou v § 4a písm. b) nebo c).
(2) V případě odnětí povolení podle odstavce 1 je vlastník zbraně kategorie B povinen odevzdat tuto zbraň příslušnému útvaru policie do 10 pracovních dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o jeho odejmutí.
Návrh implementační novely tedy neomezuje nabývání a držení standardních zásobníku obecně, ale pouze pokud jsou drženy „pro použití ve zbraní kategorie A nebo A-I“. Jde o úpravu, kterou Ministerstvo vnitra zavedlo na základě připomínky Iniciativy spolků vojenské historie. Ve vypořádání připomínek pak MV přímo píše:
V případě, že jsou tyto zásobníky nabývány pro odlišné účely, zde uvedené omezení se z podstaty věci nepoužije.
Dalším závěrem je to, že standardní zásobníky jsou řešeny separátně a nejsou zařazeny mezi zakázané doplňky zbraně (u nichž by v případě neoprávněného držení hrozilo trestní stíhání za nedovolené ozbrojování).
PRAKTICKÉ DOPADY
Prvním a nejzásadnějším praktickým dopadem takto provedené implementace je, že – plně v souladu se směrnicí – žádným způsobem neomezuje držení standardních zásobníků osobami, které nejsou držiteli zbrojních průkazů. Vezmeme-li v potaz, že při teroristických útocích v EU doposud nikdy nedošlo k použití legálně držených zbraní, lze učinit také zkratku k závěru, že implementace nijak neomezuje držení standardních zásobníků zločinci a teroristy.
Pro legální držitele zbraní je z praktického hlediska zásadní hrozba toho, že se Evropská komise může v budoucnu vrátit ke svému původnímu návrhu na úplné zničení všech zbraní kategorie A. Pokud v současnosti vlastní zbraně kategorie B a jejich nové zařazení do kategorie A-I je závislé na rozhodnutí o tom, jaké zásobníky (případně sklopnou pažbu) budou v této zbrani používat, může mít tato hrozba zásadní význam pro jejich rozhodování.
Dalšími důležitými faktory je také zbytečná administrativa spojená s vyřízením rekategorizace vlastněných zbraní, a především nejistota ohledně možnosti případného prodeje zbraně v budoucnu: bude možné zbraň zařazenou do kategorie A-I pouze v souvislosti s jejím užíváním se standardním zásobníkem nabízet k prodeji jako zbraň kategorie B (pro použití s omezenými zásobníky)? Pokud nikoliv, do jaké míry výrazně menší okruh potenciálních zájemců o zbraň kategorie A-I povede k ztrátě hodnoty této zbraně? S ohledem na to, že ochota vydávat v budoucnu povolení k nabytí zbraně A-I bude výrazně ovlivněna politickým rozhodováním ohledně toho, zda-li civilní vlastnictví těchto zbraní je v souladu s veřejným pořádkem a bezpečností (jak jsem vysvětlil v části 1), bude vůbec možné najít nějaké potenciální zájemce o koupi?
ZÁSOBNÍK PRO POUŽITÍ VE ZBRANI KATEGORIE B NEBO A-I
Co tedy znamená návrh §11a odst. 4 pro legální držitele zbraně kategorie B? Z čeho se bude odvozovat, zda-li drží standardní zásobník pro použití v této zbrani (pokud jej nemá zrovna zasunutý a nestřílí v průběhu kontroly PČR na střelnici)? Budete moci jakožto legální držitel zbraně kategorie B oprávněně držet standardní zásobníky, pokud je nedržíte pro použití ve zbrani kategorie B?
Pozn.: V souvislosti se zákazovou směrnicí se ve zbraňové komunitě rozšířil bonmot „všechny zásobníky u nás doma patří mámě.“ Zde je nutné chápat rozdíl mezi vlastnictvím zásobníku a jeho držením. Směrnice i návrh implementační novely totiž operuje pouze s držením zásobníku, a pokud tedy u mámy nebydlíte, tak s touto obhajobou uspějete jen stěží.
Podobně jako u vymezení souladu držení zbraní kategorie A-I s veřejným pořádkem a bezpečností nás návrh implementace zase posunuje směrem, kdy přesné vymezení práv držitelů zbraní nebude v zákoně, ale ve výkladu závislém na hlavní linii vytýčené osobou sedící v křesle Ministra vnitra.
TECHNICKÉ SNÍŽENÍ KAPACITY ZÁSOBNÍKU
Pro řadu typů zbraní zásobníky se sníženou kapacitou neexistují. Pokud by se jejich majitel rozhodl je dále držet jako zbraně kategorie B, tak se nabízí otázka, zda-li je souladné s navrhovanou úpravou držet standardní zásobník, jehož kapacita je ale prostřednictvím technické úpravy omezena (a tím se vyhnout potřebě přeřazení zbraně do kategorie A-I).
Logickou odpovědí se zdá být, že pokud je kapacita zásobníku snížena technickou úpravou, jejíž změna (návrat) k původní plné kapacitě trvá jednu vteřinu práce s akuvrtačkou, tak by výklad umožňující volné držení takovýchto zásobníků popíral vytýčený cíl boje s terorismem a zločinností.
Faktem ale zůstává, že směrnice ani navrhovaná implementační novela nijak držení těchto zásobníku zločinci a teroristy neomezuje, a tedy k tomuto logickému cíli nesměřuje. Obě úpravy se soustředí na legální držitele zbraní. Pokud může kdokoliv držet standardní zásobník, pak je logické, aby legální držitel zbraně kategorie B mohl držet zásobník, jehož kapacita je snížena výše uvedeným technickým způsobem.
Na finální výklad MV a správních soudů si ale ještě budeme muset počkat, což právní jistotě určitě nepřidává.
