Podobně jako již dříve Rakousko také Itálie využila potřeby novelizace své zbraňové legislativy v důsledku nutnosti implementace zákazové směrnice k odstranění některých nelogičností a zbytečných restrikcí. Přestože prosby některých Italů o uvolnění možnosti držení a nošení zbraní pro sebeobranu nebyly vyslyšeny, pro legální držitele zbraní nová legislativa představuje malý, avšak významný posun dopředu.
Podmínky držení zbraní
Současná italská legislativa rozeznává čtyři skupiny zbrojních průkazů – sběratelský, sportovní, lovecký a pro sebeobranu umožňující skryté nošení. Pro získání toho posledního je nutné prokázat potřebu jeho vydání, což pro většinu občanů představuje nepřekonatelnou překážku – od jejich ochrany je zde přece policie. Navíc se musí obnovovat co rok (ostatní co 6 let), takže kdyby nakrásně občan jeden rok úředníka přesvědčil o své “potřebě” být schopen efektivně bránit sebe a své nejbližší, jiný úředník další rok už na věc může mít odlišný pohled.
Stějně jako některé jiné země i Itálie zakazuje držení zbraní pro “vojenské náboje”, přičemž absurditu pravidel lze nejlépe ilustrovat na náboji 9mm Luger. Samonabíjecí pistole jsou zakázány, ale revolvery nebo dlouhé zbraně v této ráži legálně držet lze.
Podobně nelogicky pak legislativa rozlišuje například “obyčejné”, sportovní a lovecké zbraně. O jejich zařazení rozhoduje zkušebna na žádosti výrobce či dovozce. Stejná pistole s nastavitelným hledím tak může být vedena jako sportovní (přičemž držitel smí mít maximálně 6 sportovních zbraní), a se standardními mířidly jako “obyčejná” (maximálně tři zbraně). Loveckých zbraní smí držitel mít neomezený počet.
Co se střeliva týče, Italové jsou omezeni k držení maximálně 1.500 nábojů, přičemž policie smí kdykoliv provést prohlídku jejich obydlí. Pokud se Vám to zdá totalitární, pak si prosím uvědomte, že do Vašeho domu smí úřady kdykoliv vstoupit, aby ověřily, zda nepřechováváte nevhodný materiál za účelem jeho spálení v kotli.
“Implementační” novela
V souvislosti s implementací zákazové směrnice v Itálii došlo především k následujícím změnám zbraňové legislativy:
- omezení kapacity zásobníků pro “běžné” zbraně se zvyší na “evropských” 10/20 (dříve 15 krátké, 5 dlouhé)
- pro držení neomezených zásobníků postačí členství ve střeleckém klubu, není potřeba splňovat žádné další podmínky (např. směrnici požadovaný pravidelný trénink či účast na soutěžích)
- pro držení samonabíjecích zbraní vyrobených úpravou ze samočinných postačí také členství ve střeleckém sportovním klubu (dříve pouze akreditované sportovní kluby)
- maximální počet vlastněných “sportovních” zbraní zvýšen z 6 na 12
- délka platnosti loveckého a sportovního zbrojního průkazu zkrácena z 6 let na “evropských” 5
- odpadne dřívější povinnost informovat blízké příbuzné a osoby žijící v domácnosti o tom, že daná osoba usiluje o získání zbrojního průkazu / drží zbraně
Změny přitom přicházejí v návaznosti na vysoký nárůst počtu legálních držitelů zbraní – jen počet sportovních zbrojních průkazů se zvýšil z 400.000 v roce 2014 na 600.000 v současnosti.
Můj dům, můj hrad (aspoň v noci)
Zcela mimo oblast zbraňové legislativy, ale se zásadními dopady na místní bezpečnost a právní jistotu občanů, proběhla změna legislativy v oblasti nutné obrany. Dřívější italská právní úprava pro legálnost obrany v případě smrtelného zranění pachatele vyžadovala, aby obránce byl v situaci, kdy se důvodně obával o svůj život. Tento požadavek již nebude platit pro případy vloupání do obydlí v noci a pro loupežná přepadení.
Paradoxně se tím Itálie částečně vrací ke svým kořenům – podle antického římského práva totiž bylo zabití pachatele vloupání automaticky považováno za legitimní, pokud k vloupání došlo v noci.
Jak přesně se budou posuzovat případy sebeobrany proti pachatelům vloupání při stmívání nebo rozbřesku se mi nepodařilo dohledat. Stejně tak bude zajímavé sledovat, zda-li se najde nějaký Ital, který by policii ke svému domu volal v průběhu denních hodin, nebo zda-li policie bude moci ohlásit statistické vítězství díky významnému snížení zaznamenaných “denních” vloupání.
AKTUALIZACE 14.3.2019: Italská sněmovna ve středu 6.3.2019 schválila zavedení rozšíření definice nutné obrany v rámci domácnosti. Schválená verze vypustila dřívější omezení na “noční hodiny”, které mělo představovat kompromisní verzi pro zvýšení pravděpodobnosti schválení legislativy také “tradičními” parlamentními stranami.
Bránící se osoby tak nově nebudou muset prokazovat “důvodnou obavu o život” jakožto předpoklad legálnosti užití násilí při obraně. (Zdroj) Nyní návrh zákona bude čekat další kolo schvalování (či odmítnutí) v italském senátu.
Implementace zákazové směrnice:
- Portugalsko: Znehodnocení nebo konfiskace – pracovní návrh “implementace” má odzbrojit 245.000 legálních držitelů zbraní
- Španělsko: Demonstrace proti návrhu “implementace”, který je výrazně restriktivnější než zbraňová směrnice
- Švédsko: Návrh “implementace” obsahuje plíživý zákaz moderních samonabíjecích pušek
- Norsko: Zákaz a konfiskace samonabíjecích pušek
- Finsko: de facto zákaz samonabíjecích pušek na základě preambule zbraňové směrnice
- Německo: Návrh “implementace” přináší zákazy daleko za požadavky směrnice
- Rakousko: Implementace má zavést zákaz zbraní pro azylanty
- Švýcarsko: Armádní důstojníci se jednomyslně vyslovili pro odmítnutí implementace zbraňové směrnice
- Implementace zbraňové směrnice: Česká republika úspěšně implementovala většinu povinností
- Rozhovor: V implementaci zbraňové směrnice je ČR premiantem
- Implementace zbraňové směrnice nemá nic společného s bojem proti terorismu
