Zahraničí

Finsko: de facto zákaz samonabíjecích pušek na základě preambule zbraňové směrnice

V řadě evropských zemí zákony dávají úředníkům pravomoc rozhodovat o tom, k jakému účelu se hodí jaká zbraň. V Německu například na “sportovní” zbrojní průkaz nelze pořídit subkompaktní pistole vhodné k nošení (jsou dostupné pro sebeobranu, ale za tím účelem zase nelze získat zbrojní průkaz), či vz.58 v 7,62×39 lze nabýt za účelem lovu, ale nikoliv sportu. V Itálii stejný typ pistole může být zařazen v jiných kategoriích například podle toho, zda-li má či nemá stavitelná mířidla. Podobně finské zákony stanoví, že zbraň musí být vhodná k účelu, pro který je držena, přičemž nesmí být zbytečně výkonná nebo destruktivní. Hlavní cesty k nabytí zbraně ve Finsku představuje lov a sport. Byť Finsko ještě nestačilo zbraňovou směrnici implementovat, držitelé už nyní pociťují její první znatelné dopady.

Ilustrační foto realtree.com.
Ilustrační foto realtree.com.

Od evropské preambule k finskému zákazu

Jednou ze základních zásad evropského práva je povinnost vykládat národní legislativu v souladu s tou evropskou. Finsko sice zatím nestačilo implementovat zbraňovou směrnici, nicméně ta je už od června 2017 účinná, a je tedy i tak součástí finského práva.

Finský žadatel, který již je legálním držitelem zbraní, si podal žádost o nákup pušky Heckler & Koch MR308 pro účely lovu. Ve Finsku jsou podrobně posuzovány žádosti o první zbraň, ale žádosti o další zbraně legálním držitelem jsou většinou schvalovány více méně pouze jako formalita.

O to více žadatele překvapila odpověď policie, podle níž samonabíjecí zbraně představují hrozbu pro bezpečnost a nejsou vhodné k lovu. Policie se přitom odvolala na preambuli evropské směrnice, podle níž:

(22) Palné zbraně určené pro vojenské použití, jako například AK47 a M16, které umožňují volitelný režim střelby a mohou být ručně přepínány na samočinný nebo samonabíjecí režim palby, by měly být zařazeny jako zbraně kategorie A, a proto by měly být pro civilní použití zakázány. V případě jejich přeměny na samonabíjecí zbraně by měly být zařazeny do kategorie A bodu 6.

(23) Některé samonabíjecí palné zbraně mohou být snadno přeměněny na samočinné palné zbraně, a tím by mohly představovat hrozbu pro bezpečnost. Dokonce i bez takové přeměny by mohly být některé samonabíjecí palné zbraně velmi nebezpečné, mají-li vysokou kapacitu co do počtu nábojů. Samonabíjecí palné zbraně s neodnímatelným zásobovacím ústrojím umožňujícím střelbu vysokého počtu nábojů a samonabíjecí palné zbraně v kombinaci s vysokokapacitním odnímatelným zásobovacím ústrojím by proto měly být pro civilní použití zakázány. Pouhá možnost nasazení zásobovacího ústrojí s kapacitou více než 10 nábojů do dlouhých palných zbraní a 20 nábojů do krátkých palných zbraní není určující pro kategorizaci palné zbraně do určité kategorie.

Žadatel tak dostal na výběr: buď má požádat o držení zbraně pro sportovní účely, nebo se může odvolat k soudu. Jelikož byl žadatel patrně odpůrcem institucionální šikany a současně věděl, že dříve povolení na danou zbraň jako loveckou byla běžně poskytována, podal žalobu k soudu.

Soud akceptoval argumentaci policie

Policie pro účely soudního řízení nechala zpracovat znalecký posudek. Z něj vyplynulo, že dotyčná zbraň svou konstrukcí odpovídá puškám M16 a díky vypouštěči zásobníku umožňuje rychlé přebití. Jedná se o zvlášť nebezpečnou zbraň, která je pro účely lovu zbytečně destruktivní.

Žadatel oproti tomu předložil stanovisko německého znalce. Ten seznal, že zbraň byla vyrobena výhradně pro civilní použití a je vhodná pro lov, přičemž v Německu je lovci běžně používána a také jako lovecká akceptována úřady.

Soud došel k závěru, že náboje kalibru .308W jsou velmi výkonné a typ MR308 umožňuje velmi rychlou výměnu zásobníku. V důsledku toho soud uzavřel, že jde o nebezpečnější zbraň, která je velmi účinná a destruktivní. Nelze ji tedy považovat za vhodnou pro účel oznámeného použití, konkrétně lovu jelenů.

Soudní rozhodnutí se sice vztahuje na kombinaci kalibru .308W a samonabíjecí pušky, nicméně vzhledem k jeho přímé návaznosti na preambuli evropské směrnice lze stejné závěry vztáhnout také na obvyklejší kalibr .223 co se týče samonabíjecích zbraní.

Ačkoliv policie tomuto držiteli v daném případě “velkoryse” nabídla schválení .308W pro účely sportu, je logické se ptát, jak dlouho bude policistům trvat, než si všimnou, že jde v samonabíjecím provedení o “zbytečně výkonnou” ráži i pro tento účel…

Aby zjistili, kde přesně končí hranice stanovení “nevhodnosti zbraně z důvodu zbytečné výkonnosti nebo destruktivnosti” při výkladu podle zbraňové směrnice, bude muset ještě několik dalších Finů projít podobným procesem s různými zbraněmi pro různé (sprotovní/lovecké) udávané účely.

České souvislosti

Směrnice není přímo účinným předpisem, může však v souladu s doktrínou eurokonformního výkladu představovat vodítko v případech, kde k tomu česká legislativa ponechává prostor. Pokud by současný návrh nového zákona o zbraních v průběhu legislativního procesu doznal zejména v případě zbraní R2 změn zavádějících správní uvážení (podobně jako to bylo v původní implementační novele, tzv. zombie zákonu), můžeme očekávat podobný vývoj, jako dříve u zbraní současné kategorie A či jakému nyní čelí ve Finsku.


Skryté nošení ve Finsku

Ve Finsku v současnosti ochrana života a zdraví není legitimním důvodem pro legální nabytí a držení zbraně. Povolení ke skrytému nošení zbraně nejsou vydávána. I pro nošení pepřového spreje je ve Finsku potřeba získat zvláštní povolení, které se vydává jen osobám, jež prokáží, že čelí konkrétnímu nebezpečí.

Zbrojní průkazy pro ochranu zdraví a života bylo možné získat do roku 1998, přičemž v 90. letech tvořily 7% oprávnění v zemi. Oprávnění vydaná před rokem 1998 zůstávají v platnosti, nová ale už vydávána nejsou.


Související:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *