Zahraničí

Venezuela: Státem vyzbrojené socialistické milice collectivos rozsévají teror na odzbrojené hladovějící populaci

Je to již sedm let, co mezinárodní média i řada hoplofobních politiků oslavovaly zavedení zákazu civilního držení zbraní ve Venezuele. Zatímco obyčejní zákonadbalí občané přišli o možnost se účinně bránit pod příslibem “zbraně nepotřebujete, policie vás ochrání”, státem podporované lidové milice collectivos jsou dnes často vyzbrojeny lépe než příslušníci armády. S naprostým kolapsem ekonomiky doprovázeným nedostatkem potravin se v současnosti collectivos staly hlavním nástrojem udržení moci socialistické diktatury.


Související: Venezuela: šest let po zákazu civilního držení zbraní nejvyšší vražednost na světě


Vznik a nárůst významu collectivos

Jméno collectivos původně využívaly protivládní guerillové bojůvky v 60. letech. V roce 2001 Hugo Chávez zahájil činnost rculos Bolivarianos, bolívárských kroužků. Ty původně prováděly různorodé činnosti cílené především na propagaci hodnot socialistické vlády, vzdělávání chudých negramotných a sociální služby pro mladistvé a chudé. Působily hlavně v chudinských čtvrtích, kde vládla nedůvěra k státním bezpečnostním složkám, jako prodloužená ruka státu prostřednictvím sousedských hlídek a špehů reportujících vládě.

V dubnu 2002 armáda Cháveze svrhla, avšak tomu se za rozsáhlé veřejné podpory podařilo do 48 hodin opět uchopit moci. Jednalo se o zlomový moment, od nějž Chávez začal své postavení opírat o kombinaci profesionální vyzbrojené armády a milice collectivos, kterým byla v roce 2002 mimo jiné také přičítána střelba do davu protichávezovských demonstrantů s 18 oběťmi.

Armáda je sice efektivní, ale nemusí diktátorovi vždy prokazovat nezbytnou míru loajality. Collectivos sice nejsou tak efektivní jako profesionální vojáci, ale co jim chybí na profesionalitě, dohánějí loajalitou.

Chávez po nezdařeném pokusu o převrat zahájil přeměnu collectivos skrz jejich financování a postupné vyzbrojování jednotlivými municipalitami, čímž dal najevo svou nedůvěru vůči armádě i jiným centralizovaným orgánům. Zpráva pro vojáky byla jasná: chávezovská klika si moc bude schopna udržet silou i bez ohledu na to, zda-li bude mít podporu armády.

V roce 2005 s přechodem od demokracie k socialismu Chavéz začal konsolidovat také činnost milic. Cílem bylo připravit je na případnou asymetrickou válku po vietnamském vzoru pro případ vojenského převratu nebo zahraniční intervence v zemi.

Vyvrcholením prosazení státního “monopolu na násilí” bylo zavedení zbraňových zákazů v roce 2012 ve vysněné podobě odpůrců civilního držení zbraní.

Elitní kriminální úderka bolívárské revoluce

Collectivos jsou vyzbrojovány, cvičeny a placeny státem. Kromě toho využívají své beztrestnosti k rozšíření příjmů prostřednictvím únosů, krádeží, obchodu s lidmi a drogami.

V celých městských čtvrtích, kde jiné vládní síly v praktické rovině zcela absentují, představují prostředek státu k ovládání obyvatel. K tomu využívají rozsáhlou škálu nástrojů:

  • Využívání monopolu státu na násilí prostřednictvím cílených vražd a únosů viditelných kritiků režimu nebo poměrů.
  • Využívání monopolu státu na násilí prostřednictvím brutálního potlačování jakýchkoliv snah o změnu, včetně vraždění náhodných demonstrantů.
  • Využívání nedostatku potravin k moderování případného odporu. Collectivos mají na řadě míst monopol na rozdělování vládní potravinové pomoci či léků. Již před vyhrocením krize v posledních letech collectivos vynucovaly podporu režimu ve volbách pod pohrůžkou zastavení potravinové pomoci.

Kromě delegace státní moci na částech území jsou collectivos také využívány na “špinavou práci”, k níž by vojáci nebo policisté, kteří v posledních letech také čím dál častěji dezertují, nemuseli mít potřebné nadšení. Vedle typického vjíždění do davu na motorkách a vraždění náhodně vybraných demonstrantů byly collectivos například před měsícem cíleně nasazeny na hranici proti snahám o davové pronesení zahraniční potravinové pomoci.

Ze špatného snu do noční můry

Madurovi, který převzal moc po Chávezově smrti, chybělo jak charisma, tak i důvěra v Chávezem nově vytvořenou vojenskou elitu. Armádu i collectivos si koupil prostřednictvím výrazného rozšíření jejich moci. Moc korumpuje a korupce se stala pro vojáky i collectivos významným zdrojem příjmů. Nyní, když vyschly příjmy z ropy, už moc není ani tak prostředkem k tytí z odklonů státních prostředků, jako spíše k zachování si alespoň zdání normálního standardu v zemi, kde lidé umírají hladem.

Dnešní collectivos se v ničem nepodobají původním “sociálním pracovníkům” na začátku tisíciletí. Díky sdílení vybavení, výzbroje a někdy i základů uniforem s armádou a obvyklého maskování obličejů se většinou nedají ani přesně identifikovat.

Opora vlády

Dnes collectivos zůstávají nejodhodlanější a nejvíce obávanou zárukou vládní moci. Zatímco policie a vojáci typicky při srážkách s demonstanty drží linii za svými štíty, collectivos na vybraných místech najíždějí do davu a demonstranty mlátí a často také střílí. Lidé se mnohdy rozutečou, sotva se davem začne šířit zpráva o přítomnosti collectivos.

K “normalizaci situace” dnes režimu často stačí v oficiálních médiích jen oznámit, že se collectivos přesunují do určité části země. Zatímco televize natáčí odjezdy motocyklů a autobusů s milicionáři, ve chvíli příjezdu jsou obvykle ulice cílového města naprosto liduprázdné.

Demonstranti, kteří jsou bezpečnostními složkami identifikováni, mnohdy na svých domech najdou sprejem namalované znamení collectivos. Pak stačí vzít jen málo z takto označených osob k mučení do vězení nebo nechat je zavražděné na ulici k zastrašení všech.

Všech, jejichž odebrání poslední šance, jak se bránit státnímu a státem podporovanému násilí, v roce 2012 oslavovala většina světových médií.

Zdroje: PRI, NZZ,


Země s restriktivní zbraňovou legislativou

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *