Čestná zmínka

Čestná zmínka: Oscar Stewart & Jonathan Morales (synagoga v Poway)

Oscar Stewart se 27. dubna 2019 nacházel v modlitební místnosti v synagoze v Poway, Kalifornii, a soustředil se na recitaci veršů z tóry, když z předsíně synagogy zaslechl sérii pěti nebo šesti výstřelů.

Oscar Stewart

Osoby kolem něj se v křiku a nářku rozeběhly směrem k východům, zatímco on, bývalý voják a veterán války v Iráku, vyrazil přímo vstříc zvuku výstřelů.

Když zazněly výstřely, všichni se rozutekli k východům. Já jsem byl dřív v armádě… vyskočil jsem a běžel jsem k předsíni [vstříc střelbě]. Neplánoval jsem to, nerozmýšlel jsem se, prostě jsem šel.

Jakmile spatřil pachatele, zakřičel “lehni na zem” a rozeběhl se proti němu. Pachatel vystřelil další dva výstřely, načež Stewart za běhu křičel “zabiju tě!” Svědci později popsali, že slyšeli hrozivý zvuk odpovídající spíše řevu čtyř mužů.

Pachatel se zřetelně vylekal, odhodil pušku na zem a dal se na útěk. Stewart jej pronásledoval k parkovišti, kde se pachatel zamkl v autě a bral se po své další zbrani. Se znalostí pravidla pěti stop (výhoda střelné zbraně je výrazně snížena při bezprostředním fyzickém útoku) se Stewart snažil dostat k pachateli a bušil na okna vozu. V té chvíli už mu bylo jasné, že se nedokáže do auta dostat dříve než pachatel ke své zbrani. Jediné, na co myslel, bylo, že nemůže připustit, aby pachatel pokračoval ve vraždění.

Zpoza svých zad od neznámého muže uslyšel: “Jdi z cesty, mám zbraň!” Sotva Stewart uhnul, muž zahájil střelbu do vozu. Zatímco čtyři rány dopadly do spodní části auta, pachatel nastartoval a ujížděl pryč.

Střelec volal policii a předával jim informace o pachateli a jeho automobilu. Stewart se rozeběhl zpátky do synagogy, kde zahájil srdeční masáž zasažené ženy. Po chvíli se k němu přidal její manžel a následně i první dorazivší policista, jejich snaha ale bohužel byla neúspěšná.

Jonathan Morales

Bylo to teprve nedávno, co Jonathan Morales objevil své židovské kořeny. Po té, co začal navštěvovat synagogu v Poway, se blíže seznámil i s místním rabínem. Když rabín zjistil, že Morales pracuje pro pohraniční stráž, požádal jej, aby u sebe při návštěvách synagogy měl vždy zbraň:

Prosím, když sem přijdeš, buď ozbrojen. Nevíme, kdy to můžeme potřebovat.

Pro rabína nový věřící pracující pro státní ozbrojené složky představoval jedinou možnost zajištění bezpečnosti. Morales totiž může nosit zbraň i mimo službu, zatímco pro ostatní kalifornské civilisty jsou povolení k nošení zbraně pro sebeobranu nedostupná. Již dříve rabín zjišťoval možnost najmutí profesionální ochranky, ale zjistil, že je to mimo jeho finanční možnosti.

Morales se toho dne vracel z pracovního nasazení v El Centro na jižní hranici s Mexikem a po tříhodinové cestě mířil rovnou do synagogy k oslavě pesachu.

[Dostupné zdroje nezmiňují, zda-li Morales byl uvnitř synagogy nebo teprve dorazil na místo, což by odpovídalo způsobu jeho reakce.]

Když Morales spatřil, jak nějaký muž buší na sklo automobilu a snaží se dostat k muži, který se uvnitř bral po zbrani, zakřičel, aby uhnul. Následně vystřelil čtyři rány, nemířil přitom na řidiče, ale snažil se poškodit vozidlo, což se mu ale nepodařilo.

Než byl zastaven, stačil pachatel zasáhnout čtyři osoby, z nichž jedna následkům zranění podlehla.

Legalita pachatelových zbraní

Pachatelem útoku byl 19letý antisemitský extremista. Při útoku použil pušku typu AR 15. V době sepsání tohoto článku policie otázky novinářů na legalitu zbraní odmítala odpovědět, přičemž:

  • Kalifornie má nejrestriktivnější zbraňovou legislativu v USA.
  • Místní legislativa obsahuje řadu omezení týkajících se doplňků a funkčních charakteristik samonabíjecích pušek a také omezení zásobníků. Policie nezveřejnila fotografie zbraně, není tedy jasné, zda-li odpovídala legislativě.
  • Kalifornie umožňuje pořízení zbraně až od 21 let věku. Výjimkou je darování od nejbližších příbuzných. Že by pachatele mohl vyzbrojit například jeho otec, středoškolský učitel, však zdroje nezmiňují.

Zdroje: USA Today, USA Today, LA Times, ABC 7, Daily CallerNY Times


Zákaz nošení zbraní a útoky masových vrahů

V Kalifornii je pro běžné občany nemožné získat povolení k nošení zbraně pro sebeobranu. Řada si to uvědomí až ve chvíli, kdy se snaží zajistit vlastní bezpečnost, jak jsem popsal v článku Nejpřísnější legislativa v zemi nezastavila kalifornského vraha, mnozí se chtějí bránit sami.

Podobně státy znemožňují účinnou sebeobranu také ve většině Evropy. Přesvědčit se o tom před svou vraždou mohl také šéfredaktor Charlie Hebdo, viz článek Charbovu žádost o povolení k nošení zbraně zamítli, spal ve strachu s nožem u postele.

Pachatelé masové vraždy plánují měsíce až roky. V USA si z 97,8% cíleně vybírají místa, kde oběti nesmějí být ozbrojeny, a tedy se nemohou účinně bránit.

Zásahy neozbrojených civilistů

V článku FBI Report: lepší zbraň u sebe než policistu na telefonu jsem shrnoval poznatky ze studie FBI týkající se útoků aktivních střelců v letech 2016-17. Pro úspěšný zásah je nezbytná přítomnost na místě útoku, odhodlání a efektivní nástroj. Chybějící efektivní nástroj (kterým za určitých okolností může být i automobil, viz Mark Pinnavaia) sebevětší odhodlání nahradit nedokáže.

Úspěšné zásahy neozbrojených osob proti pachatelům aktivních vražd jsou naprosto výjimečné. K úspěšným hrdinům patří například Robert Caleb Engle, který je paradoxně držitelem povolení ke skrytému nošení, ale zbraň ve chvíli útoku nechal v automobilu na parkovišti. Dalším úspěšným zásahem je případ Johna Sawchuka, který měl neuvěřitelné štěstí – do pachatele doslova omylem vběhl na rohu chodby a následně jej přepral.

V mezinárodním kontextu je známý případ útoku v Christchurch, kde pachatele srazil k zemi Naeem Rashid, avšak přitom sám zahynul. Při útoku v další mešitě v jiné části města (policie proti pachateli zasáhla až po 36 minutách) se pak Abdulu Azízovi podařilo zmocnit zbraně, kterou pachatel odhodil. Byť z ní nedokázal vystřelit, zastrašovací efekt to mělo dostatečný, aby pachatel z místa utekl.

Lze předpokládat, že řada neozbrojených civilistů se snažila bránit vrahům v 249 takových případech v USA v letech 2000-17, ale téměř nikomu se to nepovedlo. Naproti tomu v 33 případech, kdy v daném období byli na místě přítomni ozbrojení civilisté, byli v zásazích proti pachatelům úspěšní z 94%. Přítomnost ozbrojené osoby na místě útoku – bez ohledu na to, zda-li jde o policistu nebo civilistu – vždy vede k výrazně nižšímu počtu obětí.

Stejně tak v Evropě se zastavení útočníka neozbrojeným civilistou podařilo jen za zcela výjimečných okolností – když se útočník pohyboval v omezeném prostoru, neuměl ovládat svou nelegální útočnou pušku (všechny zbraně použité teroristy v Evropské unii byly nelegální) a zneškodnili ho američtí vojáci na dovolené (Thalys 2015).


Zásahy ozbrojených civilistů

Příklady zásahů ozbrojených civilistů:

Příklady teroristických útoků, při nichž proti pachatelům zasáhli ozbrojení civilisté:

Příklady útoků ve školách, při nichž proti pachatelům zasáhli ozbrojení civilisté:

Příklady útoků v kostelech, při nichž proti pachatelům zasáhli ozbrojení civilisté:

Příklady útoků v nákupních centrech, restauracích a jiných veřejných místech, při nichž proti pachatelům zasáhli ozbrojení civilisté:

Příklady zásahů ozbrojených civilistů k záchraně členů bezpečnostních složek:

Sdílejte:

2 Replies to “Čestná zmínka: Oscar Stewart & Jonathan Morales (synagoga v Poway)

  1. “Když Morales spatřil, jak nějaký muž buší na sklo automobilu a snaží se dostat k muži, který se uvnitř bral po zbrani, zakřičel, aby uhnul. Následně vystřelil čtyři rány, nemířil přitom na řidiče, ale snažil se poškodit vozidlo, což se mu ale nepodařilo.”

    Vzpomněl jsem si na případ, kdy černoch odzbrojil gaunera, zaklekl ho a mířil na něj zbraní, načež ho policista zastřelil domnívaje se, že jde o agresora.

    Tyhle případy by bylo poučné vždy popisovat z pozic všech zúčastněných, protože to pak dobře ilustruje, jak ošidné je spoléhat na ostatní lidi, že situaci správně vyhodnotí.

    V našem případě si pan Morales očividně uvědomoval, že nemá plnou informaci o dění a netroufl si proto řešit situaci radikálně. Klobouk dolů, kdo ví, kolik měl času na hodnocení.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *