David Joo, tehdy manažer obchodu se zbraněmi, popisuje své zapojení do ochrany korejské menšiny v průběhu nepokojů v Los Angeles v roce 1992 (A&E, dokument “LA Burning”):
Byl jsem v obchodě se zbraněmi, když zazvonil telefon od mého zaměstnavatele Richarda Parka, kterému patřilo taky klenotnictví na konci ulice. Pověděl mi: Davide, probíhá zde přestřelka. Můžeš nám přijít pomoci?
Mezitím jsme zavolali policii, a když jsem dorazil, tak jsem na místě viděl policejní vůz se třemi nebo čtyřmi policisty.
Říkal jsem si: Jé, už je tady policie, jsme v bezpečí. Ale sotva začala střelba, policisté utekli pryč… Sbohem!
Zůstali jsme v tom sami. Přes ulici jsem viděl spoustu rabujících ozbrojenců. Byli těžce vyzbrojení a stříleli na nás.
(…) Když jsem viděl někoho se zbraní, neváhal jsem a střílel po nich. Jinak by mě mohli trefit. Vylézali ze všech stran, s brokovnicemi a pistolemi. Když si na to vzpomenu, fakt jsem se bál. Jenže i když se bojíš, nemáš moc možností. Musíš bojovat.
Během nepokojů mezi 29. dubnem a 4. květnem 1992 bylo zavražděno 63 a zraněno 2.383 osob. Došlo k zničení majetku v hodnotě kolem miliardy dolarů. Části Koreatown, které nechránili ozbrojení civilisté, lehly popelem.
Kalifornie od té doby zavedla sérii restrikcí na civilní držení zbraní, v jejichž rámci je dnes pro místní Korejce například prakticky nemožné získat povolení k nošení zbraně.
Dostupnost zbraní pro zločince se v důsledku restrikcí nijak zásadně nezměnila.
Související:
- T. May: v Británii k policejní práci přistupujeme jinak
- Británie: Před 22 lety zakázali zbraně, nyní proti vlně zločinu zvažují nasazení armády v ulicích
- Souhrn faktů k masové vraždě v Parklandu na Floridě
- USA: Univerzální bezpečnostní prověrky nepřinášejí kýžený efekt
- Fact check: střelné zbraně loni zabily 40 tisíc Američanů
