V pořadu BBC, jenž se zaměřil na vzrůstající počty imigrantských rodičů v Británii, kteří své děti posílají zpátky do Afriky z obavy, že by jinak byly na ulicích Londýna zavražděny, Jamal Hassan zavzpomínal na časy, které sám strávil v Africe:
Jedna z věcí, co nezapomenu, je fakt, že když jdeš po ulici v Keni, tak se nemusíš dívat za sebe. Mohl jsem tady jít z města a do města, navštívit kohokoliv jsem chtěl a bylo to v pohodě. Měl jsem pocit svobody.
Mezitím pro kluky v Londýně je to otázka života a smrti.
Rodiče tvrdí, že i přes probíhající otevřený konflikt místních vlád s islamistickými skupinami jsou jejich děti v mnohem větším bezpečí v zemích jako je Somaliland nebo Keňa než v Londýně.
Řada teenagerů si svůj původně vynucený exil zamiluje a v Africe zůstává natrvalo.
Zdroj: BBC
Velká Británie je masmédii často předkládána co se týče zbraňové legislativy jako nedostižný vzor. Samonabíjecí pušky se středovým zápalem zde zcela zakázali v roce 1988, pistole a revolvery v roce 1997. Legislativa týkající se nožů a žíravin je zde také velmi restriktivní.
Související:
- Británie: Před 22 lety zakázali zbraně, nyní proti vlně zločinu zvažují nasazení armády v ulicích
- M. Griffiths: Londýn jako válečná zóna
- C. Mackey: Kdo se zamkne v autě, přežije
- R. Kearton: Relativně málo útoků kyselinou
- Evropský parlament: bojujte proti terorismu zákazem nošení nožů, úplným zákazem zombie nožů a motýlků
- Bruselské zmatení jazyků: Co se ztratilo v oficiálním překladu výzvy Evropského parlamentu k boji proti terorismu zákazem nošení nožů
K tomu drobnost: Keňa je křesťanská země, kde řada lidí jedná na základě hodnot, se kterými byste neměli problém se ztotožnit. O Londýnu, ze kterého se stává každým dalším rokem ohavnější město, bych se to totéž tvrdit neodvažoval.