Zákaz olova: Evropská komise se snaží zasadit smrtelnou ránu civilnímu držení zbraní

Ve dnech 19. – 20. 11. 2019 bude komise REACH projednávat celounijní zákaz olověných broků v mokřadech. S ohledem na vymahatelnost má být zakázáno s olověnými broky v mokřadech nejen střílet, ale také je zde držet. Na pozadí tohoto připravovaného “mokřadového” zákazu, který se zdá být již hotovou věcí, mezitím Evropská komise zahájila kroky k úplnému zákazu olova v brocích a střelách i mimo mokřady.

Tento článek navazuje na Zákaz olova: Širší souvislosti návrhu Evropské komise a možnosti nahrazení olova ve střelách

Evropské komisi jde o vaše zbraně, ne o ptáky nebo životní prostředí

Zákazem a omezením legálně držených zbraní jakožto reakcí na teroristické útoky páchané výhradně nelegálními zbraněmi si Evropská komise vyzkoušela, že jí může projít cokoliv. Média dodnes loajálně papouškují bruselskou lež o spojení útoku v Bataclanu s novelizací zbraňové směrnice. Komise se tak může i u olova bezpečně spolehnout na to, že média opět nekriticky přeberou eurounijní propagandu o ochraně ptáčků a životního prostředí.

Ano, existují specifické druhy ptáků, pro jejichž populaci olovo může představovat zvláštní nebezpečí. Mezi ně patří například kalifornští kondoři, kteří se živí mršinami. Pokud lovec zvěř pouze zraní a ta zemře jinde, pak v Kalifornii ji pravděpodobně najdou kondoři a pozřou včetně celých fragmentů střely uložených v mršině.

Olověná střela, která by se jinak zapouzdřila a stala se na místě rozkladu mršiny nezávadnou, se díky působení žaludečních kyselin pro kondora stane smrtelnou.

Podobně působí olověné broky, pokud neklesnou ke dnu mokřadu a sezobne je vodní pták. Zatímco u kalifornských kondorů je jasně dokázán vliv na jejich populaci, existující studie u migrujících ptáků v Evropě naznačují pouze o 2% dlouhodobě nižší populaci – a to setrvale, nikoliv postupně klesající.

Odhlédněme ale od samotného olova a zkusme dát usmrcením ptáků nějakou perspektivu. Při absenci evropských údajů se můžeme podívat na americké. Lze sice očekávat určité odchylky, např. vzhledem k vyššímu počtu větrných elektráren v Evropě, ale v zásadě by americké poznatky měly být přenositelné i na evropské ptactvo.

Zachraň ptáka, zabij kočku.

V USA otravy, a to zdaleka nejen olovem, představují pouze 2% podíl na usmrceních ptactva (kde je uvedeno 0%, jde o zlomek procenta, který není zcela zanedbatelný).

Pokud se zaměříme na dopad olověných broků a střel na životní prostředí jako celek, perspektivu ukazuje přirozený výskyt olova v prostředí. Na každý hektar půdy pod našima nohama vychází přibližně 230 kilogramů přírodního olova. (Zdroj 1, 2) Představa, že střelci dokáží tuto rovnováhu nějakým zásadním způsobem vychýlit, je stejně absurdní jako některá čísla, na která odkazují zastánci zákazu.

K často odkazovaným patří například tvrzení německého spolkového institutu pro hodnocení rizik, podle nějž v některých částech země mají divočáci ve svém mase až 19.300 mg olova na kilo masa (zdroj, s. 32). To by u 48 kilového divočáka s přibližně 17 kilogramy masa znamenalo vstřebání veškerého olova z 54 střel ráže 6,5x55mm (zdroj). Zatímco každý rozumně uvažující člověk shledá, že taková svině nemůže běhat ani v okolí Černobylu, pro euroúředníky jde o důvěryhodnou informaci podporující potřebu zákazu olova ve střelách. Ohledně dalších podobných nesmyslů a unijní doslova goebbelsovské práce s daty doporučuji analýzu LEX.

Nahrazení olova pro všechny typy zbraní a druhy užití není možné

V předchozím článku jsem shrnul, že:

• zákaz olova v šíři navrhované Evropskou komisí nikde na světě neexistuje,
• náhražky olova existují jen v omezené míře a jsou vždy dražší.

Předchozí článek se zaměřil na srovnání vybraných již existujících bezolověných nábojů na trhu v Evropě a USA. Pro tento článek jsem oslovil výrobce střeliva ohledně toho, co by v případě zákazu bylo dosažitelné. Mimořádnou míru vstřícnosti při poskytnutí informací pro tento článek prokázali zejména Sellier & Bellot prostřednictvím svého generálního ředitele Radka Musila a finská Lapua prostřednictvím českého dovozce CB Servis Centrum. Zvláštní zmínku si zaslouží také Česká zbrojovka Uherský Brod, která sice přislíbila pro účely článku poskytnout informace, avšak ani přes urgence tak nakonec neučinila (publikace článku kvůli tomu byla opakovaně pozdržena – zejména s ohledem na význam problematiky zvýšených tlaků v nábojové komoře při užití neolověného střeliva).

Sellier & Bellot je největším unijním výrobcem pistolového střeliva a druhým největším výrobcem kulového puškového střeliva. Navíc jde o dceru brazilského konglomerátu CBC a podle vyjádření výrobce Magtech má S&B na starost vývoj bezolověného střeliva za celou skupinu.

Finská Lapua představuje světovou špičku, pokud jde o přesné střelivo na dlouhé vzdálenosti. Pokud někdo opravdu rozumí reálným možnostem náhrady olova ve střelivu, jsou to tyto dvě společnosti.

Železné broky po 20 metrech ztrácejí účinnost

Blížící se přijetí zákazu střelby olověnými broky v mokřadech se v současnosti na unijní úrovni považuje za samozřejmost. Ostatně ho už nějakou dobu znají i čeští lovci. Pro ty nejspíš přibude novinka spočívající v zákazu držení olověného střeliva v mokřadech.

Představa policejních psů, kteří se místo na hledání výbušnin a drog na letišti přecvičují na hledání olova na honech, se vám sice může zdát legrační, ale on vás ten smích přejde, až na to bude vypsán zvláštní unijní dotační program…

Jak jsem ukázal v předchozím článku, teoreticky existují i jiné náhražky jako wolfram a bismut. V praktické rovině náhradu olova v brocích představuje pouze ocel. Bismut je drahý a také velmi toxický, navíc se špatně tvaruje, v důsledku čehož se špatně zpracovává a hůře rozbíjí v cíli. Cena wolframových broků je oproti olověným desetinásobná. Pokud jde o často zmiňované obavy z vysokého opotřebení zbraně a snížené ranivosti, má Sellier & Bellot pro lovce dobrou a špatnou zprávu.

Náboje s ocelovými broky S&B jsou po celou dobu cesty v hlavni v ochranném plastovém košíčku. Při tomto způsobu řešení hlaveň nečelí většímu opotřebení. S ohledem na vyšší tlaky v komoře je nicméně nutné používat výhradně zbraně s platnou zkouškou a příslušným značením.

Nižší hustota oceli je řešena použitím větších broků. Bohužel toto řešení fyzikálních nedostatků ocele funguje jen na určitou vzdálenost. Při střelbě přibližně na 20 a více metrů výrazně klesá účinek broků v cíli. Namísto usmrcení se tedy zvyšuje pravděpodobnost pouhého zranění, kdy zasažený pták dokáže uletět ještě daleko od místa střelby a může chvíli trvat, než na zranění uhyne.

To ovšem lovec ve chvíli střelby neví, takže takto cílí na dalšího ptáka. Co přesně individualizované vítězství nad možnou otravou olovem vykoupené zvýšenou pravděpodobností smrti v důsledku snížené ranivosti udělá se statistikami ptačí populace, je zajímavá otázka. Tato otázka je obzvláště palčivou ve vztahu k jihoevropským státům, kde jsou typicky loveni migrující ptáci. A to obvykle střelbou na vzdálenosti, u nichž jsou ocelové broky nedostatečně účinné. To už je ale na unijního úředníka příliš praktická otázka, takže se posuňme dále ke kulovému střelivu.

Pro lovecké použití existují vhodné náhrady

Možné náhrady kulového střeliva narážejí na následující zásadní problémy:

• nižší hustota alternativních kovů, což vede k potřebě podstatně větších střel (viz srovnání tombakové a olověné lovecké střely S&B výše),
• vyšší bod tání, v jehož důsledku se v sériové výrobě střely z jiných materiálů netvarují (resp. neodlévají v případě broků), nýbrž opracovávají mechanicky,
• odlišné balistické vlastnosti, a to především kombinace nižšího balistického koeficientu a vyšší tvrdosti – střely jsou tedy s rostoucí vzdáleností méně přesné a v případě odražení více nebezpečné.

Jak Sellier & Bellot, tak i Lapua nabízejí řadu loveckých bezolověných střel. Zatímco Lapua upozorňuje na možné zvýšené opotřebení hlavně, Sellier & Bellot trvá na tom, že jejich neolověné střely zvýšené opotřebení hlavně nezpůsobují. S&B ostatně jako plášť FMJ střel používá tombak, tedy stejný materiál, z nějž vyrábí neolověné střely jako celek.

Kromě větší velikosti je pro neolověné střely typické jejich usazení výrazně hlouběji v nábojnici. Ondřej Dušek z CB Servis Centrum k tomu vysvětluje: “Hlubší usazení střely standardně vede k vyššímu tlaku při výstřelu, což může mít vliv na životnost a v extrémním případě i bezpečnost zbraní. Použití lehčího materiálu s cílem zachovat energii logicky vede k užití větší střely. Průměr střely, tedy ráže, je daný, ten měnit nelze, takže střela roste jedině do délky a tím pádem bude muset být usazena hlouběji v nábojnici. V důsledku dochází k zmenšení spalovacího prostoru. A čím menší prostor, tím větší tlak. Nicméně uvedené parametry, resp. jejich vliv na průběh tlaku v komoře, se dají dále ovlivnit druhem hnací slože, tedy prachu. Je to samozřejmě dost alchymie, ale není to v zásadě nic nového. Již dnes existuje celá řada ráží, kde je v běžném užívání poměrně široká paleta užívaných typů/hmotností střel, a všechno funguje, jak má. Samozřejmě, můžou se najít typy nábojů, u nichž nutné zvýšení objemu (délky) střely při absenci olova může být problém, a ve finále to může vést k praktickému zániku některých ráží.”

Sellier & Bellot trvá na tom, že jejich tombakové střely jsou naprosto bezpečné pro použití i ve starších typech zbraní a že jakékoliv obavy z příliš vysokého tlaku nejsou opodstatněné. Do výrobního tajemství odlišností jednotlivých složí si S&B nahlédnout nenechá, nicméně z jejich míry jistoty se dá dovodit, že patrně právě v tom spočívá řešení onoho nejzásadnějšího problému neolověných střel.

Podle údajů dostupných na stránkách S&B si jejich tombakové střely při výrazně nižším balistickém koeficientu zachovávají srovnatelnou míru poklesu i na vzdálenosti do 400 metrů. Tabulkově má tombaková střela téměř stejné vlastnosti jako lovecká olověná SPCE, za což lze inženýrům v S&B vyslovit obdiv.

Pro přesnou a sportovní střelbu náhrady neexistují

Pro sportovní střelbu je nahrazení olova jiným materiálem naprosto nemožné. Pro lov to je možné částečně, ale ne pro všechny ráže a pro všechny typy užití. [výrobce Lapua pro zbrojnice.com]

Pokud u lovecké v S&B dokázali dosáhnout srovnatelných parametrů, pak na sportovní olověné střely HPBT ta tombaková od S&B výrazně ztrácí. V tomto ohledu prostě k olovu žádná alternativa neexistuje. A když jde o přesnost, tedy hlavní kritérium, které zajímá sportovní střelce, podle Lapua jsou neolověné střely naprosto nevhodné.

Pro pistole navíc v současnosti neexistuje neolověné střelivo, které by dokázalo projít standardním testem NATO při střelbě na 40 metrů. To je sice vzdálenost, na kterou reálně střílí málokdo, ale nevhodné vlastnosti neolověných střel se projeví už i při kratších vzdálenostech. A to je dobré vědět, když navíc zohledníme, že půjde o střely s výrazně vyšší odrazivostí a průbojností.

Technologický proces výroby obráběním namísto tvarování by vedl k následujícím dopadům:

• snížení šíře sortimentu (druhů střel),
• patrně snížení počtu ráží, pro které se bude střelivo vyrábět,
• výrazné navýšení ceny, zejména u menších typů střel (.223 REM atp.), a to nejméně o 200%,
• v důsledku technologie výroby a ceny surovin nelze očekávat úspory z rozsahu, tj. s přechodem na velkovýrobu cena neolověných střel neklesne.

Poslanec Pavel Růžička, který je držitelem zbrojní licence, k tomu dodává: “Dopad na střelectví si nechci ani představovat. Lidi při nákupu střeliva řeší na ceně náboje každý desetihaléř, obvolávají obchody a snaží se cenu srazit co nejníže. A teď by se jim měly ceny zvednout o sto nebo dvě stě procent? To si velká část držitelů zbraní řekne, že je čas jít hledat jiný koníček.”

Zákaz olova znamená konec vzduchovek a malorážek, a tedy konec zbraňové kultury v Evropské unii

Hledání jiného koníčku bude představovat nepříjemnou volbu pro řadu velkorážových střelců. U malorážek a vzduchovek už ani o otázku volby nepůjde. V případě zákazu neolověného střeliva bude setrvání u střeleckého sportu jen pro obzvlášť masochistické jedince.

Se zmenšující se velikostí střely se totiž výrazně omezují také možnosti výrobců, jak se vyrovnat s odlišnými vlastnostmi jiných materiálů.

V případě malorážek je zde navíc specifický problém toho, že samotná malorážková střela se dotvaruje až při průchodu hlavní. Jako by to nestačilo, malorážkové hlavně jsou typicky vyráběny s nižší tvrdostí.

Výsledkem je pak malorážkové neolověné střelivo, které je nejen extrémně dražší oproti současnému olověnému standardu, ale navíc je také velmi nepřesné. Tyto závěry platí i pro vzduchovkové broky.

Vzduchovky a malorážky představují ve většině Evropy první krok, kterým se budoucí držitelé seznamují s civilním držením zbraní.

Pokud by jejich první zážitek měl být s velmi drahým krámem, kterým se nedá pořádně trefit, civilní držení zbraní v EU má svou budoucnost zpečetěnu. Jestliže podvodné přijetí zbraňové směrnice představovalo pro civilní držení zbraní překročení Rubikonu (po němž lze jen pokračovat dalšími zákazy), pak zákaz olova nelze než metaforicky přirovnat k proboření městských zdí a podpálení senátu…

Rozděl a panuj, zpět ani krok

Snaha prohnat zákaz olova potichu za zády veřejnosti Evropské komisi nevyšla. Proto se nyní vrátila k oblíbené taktice “rozděl a panuj”. Sice ještě nic není černé na bílém, ale Komise už testuje vodu pro rozdělení sil odporu proti zákazu:

• zákaz olověných broků v mokřadech běží po vlastní linii, některé státy dostanou výjimku,
• Evropská komise se již nechala slyšet, že zákaz se nebude týkat armády a policie (pozn. po dekádě vládního džihádu řady evropských států proti civilnímu držení zbraní je mnoho zbrojovek již mentálně naladěno na to, že v Evropě pro ně jedinou budoucnost představuje veřejný sektor, výjimka pro armádu a policii tedy zapadá do předcházení možného odporu průmyslu),
• Na webináři Evropské chemické agentury zaznělo, že případný zákaz by se možná nemusel týkat krytých střelnic. (Na ty by zase o to tvrději dopadl jiný chystaný zákaz, ale to je téma na samostatný článek.)

Jako vzpomínka na časy, o kterých jsme si mysleli, že je máme bezpečně za sebou, pak může působit způsob přijímání zákazu olova. Nejde totiž o standardní legislativní proces, ale tzv. komitologii. Tj. Evropská chemická agentura na požádání Komise připraví zákaz. K tomu se v REACH committee, resp. Radě, vysloví zástupcí jednotlivých zemí a následně o přijetí zákazu rozhodne samotná Komise. S ohledem na míru zásahu do občanských práv by tento proces byl dost perverzní sám o sobě, ale on má ještě třešničku na dortu.

Jak pro zbrojnice.com sdělil insider zastupující při jednáních Českou republiku, jednou věcí si můžeme být rozhodně jisti: Návrh na zákaz olova určitě nebude zamítnut. Evropská komise totiž v REACH committee zásadně neprohrává. Podrobně sleduje vývoj situace a pokud hrozí negativní výsledek, návrh prostě stáhne. Stáhne, dokud neucítí další šanci. A takto klidně i několikrát dokola, však on jednou uzraje čas na lepší zítřky.

Svobodu vždy větší a větší? Ale kdeže, dnes už jsme přece jinde!

Edit 19.11.2019: Doplněn odkaz na zdroj tvrzení BfR o 19.300 mg. olova na kg divočáka.

Pod čarou:

Někde už lepší budoucnosti dosáhli. Německý výrobce střeliva na  seznam otázek zaměřených na balistické vlastnosti, výrobní procesy, cenu atp. odpověděl u každého jednotlivého dotazu slovy: “Všechny známé dostupné náhražky olova mají své výhody a nevýhody.” Nezapomněl dodat: “Toto vyjádření nemůže být považováno za prohlášení naší společnosti a nesmí být veřejně využito a zpřístupněno médiím.”

Související:

• Zákaz olova: Širší souvislosti návrhu Evropské komise a možnosti nahrazení olova ve střelách
• Zákaz olova: Vyjádření Evropské komise k návrhu z léta 2019
• Vyjádření europoslance Zdechovského k navrhovanému unijnímu zákazu olova ve střelách a rybářských závažích
• Zákaz olova: Aktuální žádost Evropské komise k vypracování návrhu restrikcí ECHA – stručné shrnutí
• Evropský parlament: bojujte proti terorismu zákazem nošení nožů, úplným zákazem zombie nožů a motýlků
• Jan Bartošek: „Naše připomínky při přípravě směrnice nebyly brány v potaz“