Senátor Václav Láska je předsedou Klubu pro liberální demokracii – SENÁTOR 21. V druhé části rozhovoru Václav Láska hovoří o svém vztahu ke zbraním.
První část rozhovoru: Rozhovor – senátor Václav Láska: Ústavním zakotvením civilního držení zbraní bychom deklarovali jeho význam pro českou společnost
Pane Lásko, podle dřívějších vyjádření máte vícero zbraní. Můžete přiblížit, o jaké zbraně se jedná?
Všechno jsou to krátké střelné zbraně.
Máte nějaké zbraně, na které dopadá evropská zbraňová směrnice?
Ne.
Takže jenom revolvery?
Mám jenom pistole a revolvery s obvyklými zásobníky. Tedy do patnácti nábojů.
Máte za sebou kariéru u policie. Bylo to Vaše první místo kontaktu se střelnými zbraněmi, nebo jste s nimi měl zkušenosti již dříve?
Prvně jsem se se zbraněmi potkal u policie. Já jsem byl u policie od 18 let, takže jsem neměl prostor se k nim dostat dřív.
Zbrojní průkaz jste získal ještě u policie, nebo až následně?
U policie. Měl jsem ho od 19 let. Normálně to šlo od 21, ale policisté tehdy mohli dříve.
Jaká byla vaše zkušenost při získávání zbrojního průkazu?
Vzhledem k tomu, že jsem byl policista a získával jsem průkaz při studiu policejní střední školy, tak to byla víceméně formalita. Všechno, co musí vědět držitel střelné zbraně, jsme měli v rámci standardní výuky a přípravy policisty. Takže to byla formalita, včetně střeleb, které jsme stejně absolvovali v rámci přípravy na policejní práci.
Jak často se věnujete střelbě? Děláte na střelnici nějaké zvláštní drily?
Když jsem byl mladší, tak jsem chodil střílet poměrně často. Přiznám se, že od pravidelného chození na střelnici mě odradilo chování některých držitelů zbraní. Nevím, jestli se s tím dnes taky ještě setkáváte, možná že podmínky na střelnicích jsou dnes přísnější. Tenkrát před patnácti lety, když jsem chodil střílet pravidelně… Zážitky, že po povelu k ukončení palby jdete k terči, otočíte se a na střelecké čáře někdo manipuluje s pistolí a vyndává zásobník – to mi způsobovalo značné nepohodlí. To byl hlavní důvod, proč jsem na střelnici přestal chodit, prostě jsem si tam nepřipadal bezpečně. Neřku-li, že s některými držiteli zbraní jsem si neměl co říct, protože jejich historky byly děsivé. Jeden takový člověk zkazí atmosféru celého dne na střelnici.
To zní hrozivě. Co to bylo za střelnici?
Chodil jsem střílet k nám v Rakovníku a občas taky na kladenskou. Ony ty podmínky jsou dnes asi trochu jiné. Občas si zajdu v Praze na Avim nebo Magnum a tam už jsem se tam s ničím podobným nesetkal.
Dnes mě v častější střelbě brzdí spíše čas a peníze. Já strašně rád střílím ze svého Glocka, to je ráže .40 SW, takže si to dokážete spočítat…
Je nějaká střelecká disciplína, která vás přitahuje více než jiné?
Já jsem střílel jenom statickou střelbu na 15-25m. Ale když vidím záběry dynamické střelby, tak to bych si někdy chtěl vyzkoušet. Ale v době, kdy jsem chodil často na střelnici, to nebylo možné. Tam šlo střílet jenom na tři různé terče staticky a nazdar.
Teď otázka, kterou nemusíte odpovídat: jak vypadá vaše EDC?
Já myslím, že na tohle žádný rozumný člověk neodpovídá, protože moment překvapení je prostě moment překvapení.
Můžete prosím čtenářům v detailu přiblížit svou oblíbenou zbraň a to, jakým způsobem jste si ji vybral, její přednosti a případné nedostatky?
To se vyvíjelo. Jako policajt jsem si koupil CZ 82 v ráži 7,65. Ale časem jsem i jako policista zjistil, že v důsledku nízkého zastavovacího účinku je vlastně ta ráže smrtelnější, než ráže větší. Na zastavení útočníka musíte skoro vystřílet zásobník. Pak jsem měl klasickou celokovovou CZ 75 v 9mm. Ta byla strašně těžká, takže jsem začal nosit malé revolvery Rossi v .38.
Ale když se mi narodily děti, tak jsem zase všechny revolvery dal do trezoru a vrátil se k pistolím, protože přece jen to riziko zapomenuté zbraně a nechtěného výstřelu dítěte je u revolveru násobně větší, než u pistole – pokud nenosíte náboj v komoře.
Když jsem se vrátil zpátky k pistolím, přišla éra plastových zbraní. Nejdřív jsem měl Walther P99 a ten mi nějak neseděl. Navíc na střelnici byl poměrně závadový. Při střelbě jednou rukou se často vzpříčila vyhazovaná nábojnice. Takže jsem přešel ke Glocku 23 v .40 SW. Toho mám více než deset let a řekl bych, že to je teď moje nejoblíbenější zbraň.
Co byste na závěr vzkázal českým legálním držitelům zbraní, kteří se zejména v souvislosti s evropským vývojem obávají zákazů a konfiskací?
Že jejich obavy chápu. Tendence odzbrojovat veřejnost tu jsou a do budoucna budou. Ale taky že je chyba, když se vzájemně zastánci práva držet zbraň začnou rozhádávat a vlastně i nenávidět jenom proto, že každý z nich má trochu jiný náhled na to, jak se těmhle tendencím bránit.
Zbraně & …
- Poslankyně Jana Černochová
- Jim Smith, člen speciální jednotky Delta Force sestřelený v prvním “černém jestřábu”
- Vítor Teixeira, portugalský sportovní střelec, policejní instruktor a zbraňový soudní znalec
- Mike Lindsay, odborník na britskou zbraňovou legislativu
- Pia Clerté, čtyřnásobná mistryně Švédska v dynamické střelbě
- Hans Deutsch, bavorský záložák, instruktor sebeobrany a sportovní střelec
- Milena Bačkovská, vedoucí zbraňového odboru Ministerstva vnitra
- Jan Bartošek, právník zbraňového odboru Ministerstva vnitra
- Tomasz W. Stępień, prezident Firearms United Network
- Callum Long-Collins, anglický zbraňový aktivista
- Ivo Hofman, spoluzakladatel výrobce pušek Proarms Armory
