Domácí

Rozhovor – senátor Václav Láska: Ústavním zakotvením civilního držení zbraní bychom deklarovali jeho význam pro českou společnost

Senátor Václav Láska je známý svým velmi aktivním odporem proti přijetí novely ústavního zákona o bezpečnosti republiky, jejímž cílem bylo využít výlučnou působnost národního práva v oblasti bezpečnosti a tím se vymanit ze zákazů v evropské zbraňové směrnici přijaté v rámci procedury vnitřního trhu. V roce 2017 jako  zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost  navrhl doporučení výboru k zamítnutí návrhu ústavní změny. Současně ale pronesl, že by podpořil ústavní zakotvení civilního držení zbraní, pokud by souviselo s osobní obranou, nikoliv bezpečností republiky.

V rozhovoru pro zbrojnice.com předseda senátního Klubu pro liberální demokracii – SENÁTOR 21 Václav Láska nyní osvětluje, jaký je jeho postoj ke konceptu zakotvení práva bránit život se zbraní, který byl v Senátu představen společně s předáním petičních archů Ligy libe, do ústavního pořádku České republiky.


Související: 50 let republiky: nastal čas ústavně chránit právo nabývat, držet a nosit zbraně


Možná podpora ústavní novely

Pane senátore, při odmítání dřívějšího návrhu jste se nechal slyšet, že byste preferoval ústavní zakotvení civilního držení zbraní v souvislosti s individuální ochranou osob. Co jste za poslední dva roky učinil pro přijetí takové úpravy?

To první, co pořád opakuji, je, že pokud zde má být nějaká diskuse o ústavním zakotvení práva držet zbraň, tak to musí být diskuse o právu, které reálně existuje a je v Česku vykonáváno. To je právo držet zbraň pro osobní obranu. Ten předchozí návrh byl o právu držet zbraň za účelem obrany státu. Takové právo v Česku neexistuje ani v zákonné formě, ani nebylo fakticky vykonáváno. To byla ta zásadní chyba předchozího návrhu. Nemůžeme ústavně zakotvit právo, které neexistuje. A toto jsem se snažil vysvětlit zástupcům předkladatelů. Myslím si, že to i nakonec vzal na zřetel.

Jestli jsem proto něco učinil nebo ne… řeknu rovnou, že neučinil. Já si totiž nemyslím, že to ústavní právo má být zakotveno za každou cenu. Proto jsem necítil potřebu něco takového iniciovat. Ale pokud někdo jiný s tou iniciací přijde, tak o tom budu přemýšlet. Bude-li ten návrh koncipován tím způsobem, že bude chtít povýšit existující zákonné a faktické právo držet zbraň pro ochranu života a zdraví na právo ústavní, tak ho podpořím.

 

Při předávání petice v Senátu v červenci 2019 byl představen také návrh přijetí nového čl. 6. odst. 4 Listiny o znění „Právo bránit život svůj či život jiného člověka i se zbraní je zaručeno za podmínek, které stanoví zákon.“ Tento návrh byste podpořil?

Tento návrh mi přijde ústavně konformní. Ptal jsem se ústavních právníků, zda-li tam nevidí problém z hlediska ústavní legislativy. Neviděli. V tuto chvíli jsem připraven ten návrh spíše podpořit.

Nejisté šance na schválení Senátem

Jste předsedou senátního klubu „pro liberální demokracii“. Očekáváte, že toto bude převažující názor v klubu?

Předběžně jsem se o tom s kolegy bavil a pravděpodobně budu se svým postojem návrh podpořit v menšině.

 

Před několika měsíci se předseda Senátu Kubera pro zbrojnice.com vyjádřil v tom smyslu, že zbraňová změna ústavy v současnosti nemá v Senátu šanci projít. Jak to vidíte vy?

Fakt je ten, že problematika zbraní je pro každého politika velmi citlivé téma. Bavíte se tu o životech. Z jedné strany o braní životů, z druhé strany o ochraně životů. A je to téma extrémně „vyhajpované“. V podstatě každý politik, který se do té debaty zapojí, tak z jedné strany dostane velmi naloženo. A pokud to bude politik, který bude hledat kompromis, tak dostane naloženo z obou dvou stran. Takže je to téma poměrně těžké pro politickou diskusi.

Osobně jsem přesvědčen, že v Senátu ta diskuse bude vedena především z pohledu, jestli takové ústavní právo potřebujeme nebo ne, což budou dva vyhraněné postoje. A zbytek Senátu pak bude hodně hledět na tu konečnou formulaci. Tedy jestli bude akceptovatelná či nikoliv. Myslím si, že ten výsledek může být poměrně těsný.

Na EU skrz implementaci

Vy jste nejen senátor, ale také právník. Co přesně by takové znění podle vás zaručovalo?

Z mého pohledu by do vnitřní legislativy, do našeho zákonodárství, nepřineslo vůbec žádnou změnu. Vlastně by jenom na ústavní úroveň povýšilo to, co zde fakticky léta funguje.

Spíš je to tedy deklarace, že toto právo je natolik zásadní pro Českou republiku, že ho chceme povýšit na právo ústavní.

 

Návrh, který Senát i na Vaše doporučení odmítl, směřoval k využití výjimky z působnosti evropského práva v oblasti národní bezpečnosti. Tento návrh už onu ambici vůbec nemá, jak vnímáte jeho vztah k evropské úpravě, která by se podle plánu měla opět zpřísňovat v roce 2020? Přece jen, právo EU je nadřazeno české Ústavě a Listině základních práv a svobod.

Na to jsou názory různé. Já mám upřímně trochu pochybnost o tom, jestli ta správná cesta jak se bránit aktivitě, která k nám přichází z Unie, vede přes jakékoliv zakotvení práva nosit zbraň do Ústavy. Mám o tom pochybnosti.

Upřímně si myslím, že větší schopnost vyjednávání v rámci Evropské unie by mohla být daleko efektivnější. Když se vrátím k té směrnici, která byla přijata: pokud jsem to mohl sledovat, naši úředníci z Ministerstva vnitra tam byli velmi pracovití, ale z mého pohledu neměli vůbec politickou podporu. Mě se zdálo, že tehdejší ministr vnitra, pan Chovanec, místo toho, aby se věnoval hledání dohody, spojenců, kompromisu pro nějaký lepší návrh, tak tam všechno akorát negoval. No a pak se tady věnoval přípravě ústavní změny, která tomu z mého pohledu moc pomoci nemohla. A navíc byla chybná, protože zakotvovala na ústavní úroveň právo, které neexistovalo.

Já si myslím, že mnohem účinnější cesta k hájení našich práv by byla, kdyby naše politická reprezentace uměla lépe vyjednávat. Já si totiž na rozdíl od řady jiných zastánců práva držet zbraň myslím, že Evropská unie je demokratické společenství, kde se může vyjednávat a kde se může diskutovat. Ale postoj České republiky je dlouhodobě, a to nejen v této tématice: všechno negujeme, ale s ničím sami nepřicházíme, jen na vše opakujeme ne, ne, ne.


Související: Jan Bartošek: „Naše připomínky při přípravě směrnice nebyly brány v potaz“


Pokud by to vyjednávání bylo vedeno ve vámi popsané ideální rovině, a přesto nevedlo k požadovanému výsledku, co by tedy mělo představovat ten další krok?

Pak si myslím, že další prostor skýtá implementace. Já to nazývám chytrá implementace. Směrnice dává poměrně široký prostor pro implementaci, jako koneckonců všechny směrnice. My velmi často v jiných problematikách implementujeme opačně, tedy že jsme papežštější než papež a pak to svádíme na EU. Zrovna u této směrnice bychom se mohli zachovat obráceně. Tady si zrovna myslím, že Ministerstvo vnitra a úředníci, kteří to připravují, postupují velmi dobře.


Související – návrh nového zákona o zbraních:


Čím ambicioznější návrh, tím nižší šance na schválení

Jaký by tedy přijetí toho současného návrhu mohlo mít reálný dopad na civilní držení zbraní? Pokud se zeptáte anglického právníka, tak v Británii mají právo se bránit se zbraní, jen je pro běžné občany nemožné zbraň účinnou pro sebeobranu vlastnit.

Pro faktickou možnost držet zbraň je rozhodující zákon. Pro použití zbraně je potom velmi důležitá judikatura, která se váže ke konkrétnímu paragrafu trestního zákoníku. Ustanovení o nutné obraně se moc nemění, ale judikatura se vyvíjí poměrně hodně.

Do toho všeho ta připravovaná ústavní změna nezasáhne. Ona jenom na rovině ústavní potvrdí a deklaruje to, co tu máme v praxi, co tu máme v judikatuře a co tu máme v zákonech.

 

Přidaná hodnota ústavního zakotvení by byla především v tom, že pro úplnou změnu, ať už naprostou restrikci nebo liberalizaci, v současnosti stačí vítězství v posledních volbách a pouhých 101 hlasů ve Sněmovně. Tedy zabránění podobným populistickým destruujícím změnám, které někdy vidíme v zahraničí. Vnímáte možnou přidanou hodnotu v tomto směru?

Ano, ta případná ústavní změna by mohla být prospěšná v okamžiku, kdyby se ten současný zákonný stav měl změnit v neprospěch práva držet zbraň.

 

Pokud návrh hovoří o pojmu „zbraň“ a ne „střelná zbraň“, nehrozí jeho vyprázdnění jako v Rusku nebo Maďarsku, kde se občané v ohrožení musí spoléhat na neefektivní gumostříly? Zatímco zájmová veřejnost si automaticky představí vz.58 nebo pistoli, neskončíme nakonec u debaty, jestli toto právo zahrnuje „ještě“ teleskopické obušky, nebo „už“ jen pepřové spreje?

To jsme zase zpátky u toho, že deklarace ústavního práva je vždy obecnější. Pro mne je důležité, aby to ústavní právo hovořilo o právu držet zbraň pro osobní obranu. Jestli tam bude definice střelnou zbraň nebo jinou zbraň pro mne až tak důležité není. Já jsem schopen podpořit asi jakékoliv znění, protože pro mne je důležitá ta osobní obrana. Ale každé zkonkrétnění toho práva může snižovat průchodnost v rámci zákonodárného sboru.

 

Pokud by ten návrh hovořil o ochraně života, nemohlo by to vést k výkladu, který by naopak omezil současnou šíři ochrany zdraví, majetku, případně i důstojnosti a nedotknutelnosti obydlí?

V zákoně a praxi je vždy spojena ochrana života, zdraví a majetku. To je vždy v jedné právní větě.  Myslím si, že pro povýšení na ústavní právo by stačilo zopakovat ten nejdůležitější důvod. A to je obrana života a zdraví. Když se tam přidá ještě majetek, tak se sníží šance na průchodnost, protože to už je zase trochu jiná diskuse. Přece jen, když jde o ochranu života, tak pořád život zachráníte. Při obraně majetku proti sobě stavíte právo na život, který můžete zbraní vzít a právo na vlastnictví. To už může být pro mnohé za hranou.

Zbraňová legislativa musí odrážet kulturní zvyklosti

Vidíte nějakou přidanou hodnotu takového ustanovení ve vztahu k evropské rovině? Zejména vezmeme-li v úvahu, že zákazy směřují zejména na samonabíjecí pušky, standardní zásobníky, v budoucnu nejspíš také pistole.

Přestože jsem právník, tak mezinárodní a ústavní právo je vyšší kategorie, a v tomto se spíše spoléhám na dobrozdání těch, kdo se tomu věnují na profesionální úrovni. A ti o tom mají pochybnost. Na druhou stranu, nemůže to uškodit.

Chyba by byla, kdyby se usnulo na vavřínech. Nemůžeme si říct, že se schválilo ústavní právo, a máme vyhráno. Tak to není. I pokud se to schválí, tak se bude muset dál velmi intenzivně vyjednávat, a to třeba i s podporou existence toho ústavního práva.

 

Evropský parlament vyzval zákonodárce v jednotlivých státech k cituji: „zhodnocení možných omezení v oblasti nošení nožů bez oprávněného důvod, zákazu zvlášť nebezpečných nožů“. Jak se k této výzvě postaví český Senát?

Já nemůžu mluvit za Senát. Za sebe si myslím, že toto jsou oblasti práva, kde není nutné mít úpravu za každou cenu souladnou v rámci celé Evropské unie.

 

Ta výzva zatím směřovala na to, aby si státy samy zhodnotily, jestli nože zakazovat. Zatím to není nic závazného. Souvisí to s tím, že mnoho teroristických útoků bylo spáchaných s noži, z čehož vznikla myšlenka, že zákaz nožů by mohl omezit terorismus. Jak to vnímáte také jako bývalý policista?

Já jsem odjakživa spíše podporoval právo na osobní obranu se zbraní. Už jako policista jsem se stavěl proti různému omezování práva držet zbraň. Z mého pohledu je to věc, která by měla zůstat čistě v pravomoci národního státu.

Odráží to kulturní zvyklosti. Pokud nějaký stát jde cestou úplného odzbrojení společnosti a funguje mu to, tak OK. Ale Česká republika dlouhodobě žije s tím, že společnost ozbrojená je a nemá s tím zásadnější problémy. Jasně, excesy se stanou, ale ty se dějí vždycky.

Tedy pokud nám to funguje a zároveň to nijak neohrožuje ostatní členské země, tak proč bychom to měli měnit? Pokud nás někdo vyzve, abychom to zhodnotili, tak si asi řekneme, že nemáme problém. A pošleme zpátky zprávu, že my nemáme důvod na to nějak legislativně reagovat.

 

Za novelizací evropské zbraňové směrnice stála komisařka Malmström, které se podobné zákazy předtím nepodařilo prosadit v demokratickém procesu ve Švédsku. Nyní v sousedním Německu policie volá po zákazu pepřových sprejů, ve Švédsku se debatuje zákaz držení neprůstřelných vest, v Portugalsku se připravuje zákaz držení střelných zbraní pro sebeobranu. Pokud by se tyto zákazy prosadily na evropské úrovni, jak by na to měl reagovat český stát?

Já si myslím, že k tomu je strašně daleko. Podle mě nejjednodušší je od začátku říkat, že toto je problematika, která si nevyžaduje jednotnou evropskou úpravu. Ať si každý členský stát tohle zařídí, jak chce. Jestli u nás budeme moci mít neprůstřelné vesty nebo pepřáky, to přece není problematika, kterou je nutné upravovat v rámci celé Evropské unie. To je stejné jako trestní právo. To je taky národí otázka a problematika držení zbraní a sebeobrany je mu poměrně blízká.

Já respektuji úpravu, u níž je důležité, aby byla celoevropská. Například problematika znehodnocování automatických zbraní. U toho je jasné, že když to jeden stát bude mít nastaveno špatně, tak se stane zdrojem pro zločiny v rámci celé Evropské unie. Tam to chápu, respektuju a musí být jednotná úprava.

Ale problematika držení krátkých střelných zbraní, pepřáků, neprůstřelných vest. Nevidím zde jediný důvod, proč by to měla mít celá Evropská unie stejně.

Musíme se smířit s “komplikacemi”

Nyní je v pokročilé fázi příprava zcela nové zbraňové legislativy. Sledujete ten proces? Co od ní očekáváte? Pokud odhlédneme od evropské směrnice, vidíte v současné úpravě nějaká místa, která byste rád změnil?

Ne, já si skutečně myslím, že je v zájmu České republiky, aby ten nový zákon zůstal v intencích toho, co máme a co zde funguje. Každá radikálnější změna může zapůsobit negativně.

Nicméně je asi třeba se trochu smířit s tím, že když přistoupíme k té tzv. chytré implementaci, tak nějaké drobnější komplikace proti současnému stavu mít můžeme. Může se například stát, že některé zbraně uvedené ve směrnici jako nově zakázané budou do budoucna vázány na nějakou oficiální sportovní činnost.

Tedy, že se nám ta úprava malinko v důsledku zpřísní. Nikoliv v tom směru, že by se některé zbraně staly nedosažitelné, ale může být uložena další povinnost nebo požadavek, který nebude nesplnitelný. Může tedy být trochu byrokraticky náročnější se k té konkrétní zbrani dostat.

Je pak na zvážení každého, aby si rozmyslel, jestli to je daň, kterou je ochoten podstoupit. Za mě to akceptovatelné je. Ono postavit si hlavu úplně, že na nic nekejvneme, to je dost těžké.

Druhá část rozhovoru: Zbraně & senátor Václav Láska, předseda Klubu pro liberální demokracii – SENÁTOR 21


Rozhovory zbrojnice.com:

3 Replies to “Rozhovor – senátor Václav Láska: Ústavním zakotvením civilního držení zbraní bychom deklarovali jeho význam pro českou společnost

  1. Možná by mělo znění zákona “obrana majetku” být změněno na něco ve smyslu “obrana domova”. Přeci jen, majetek není zase tak důležitý, aby to stálo za to někoho zastřelit a potom se roky tahat po soudech.

    1. Já jsem všemi deseti pro “můj dům, můj hrad”. Zločinci se musí bát, že jejich činnost povede k vlastní zkáze. To je násobně učinnější, než hrozba trestu (už proto, že zde účinek také závisí na objasněnosti zločinů).
      Co se týká obrany majetku, tam je to řešené už teď, pokud se nepletu. Nelze zastřelit cápka, co utíká s mojí televizí. Když ho ale chytnu u sebe doma a bude s televizí muset projít kolem mě, pak to můžu brát jako útok na svou osobu. A je to tak v pořádku. Život skutečně nesmí být nadřazen majetku, kromě jedné výjimky: vlezeš mi do domu, tak počítej s následky. Jde tam přeci jen o mou rodinu…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *