Dne 4.10.2017 vyšel na aktuálně.cz článek s názvem „Vyzbrojená země: Masových vražd už máme dost, protestují Američané. Podívejte se na alarmující čísla,“ který tento server recykloval a „aktualizoval“ nyní, 24.3.2018. Obsahuje celou řadu faktických tvrzení a statistik, na které stojí za to se podívat blíže.
Úplně každou větu procházet nebudu, přestože by se toho v článku našlo mnohem více…
Studenti vyvádění ze školy po střelbě v Parklandu. Zdroj: wired.com
Parkland a výhrůžky publikované na sociálních sítích
Článek začíná následujícím tvrzením: „… poslední masová střelba v Parklandu na Floridě, kde v únoru devatenáctiletý mladík v místní škole zavraždil 17 lidí. Navzdory svému nízkému věku a výhrůžkám, které publikoval na sociálních sítích, si mohl jednoduše pořídit útočnou pušku.“
Toto shrnutí je přitom manipulativní v důsledku velmi selektivní práce s fakty:
- „Jednoduše pořídit útočnou pušku“ ve skutečnosti úplně jednoduché není – zájemce musí projít detailním „background checkem“, který je shrnut v článku „Masové vraždy 4-5 – dostupnost zbraní v USA“.
- Vrah v Parklandu sice vraždil svou legálně drženou puškou, kromě ní měl ale doma také tři nelegálně držené zbraně. Legálně koupená puška tedy pro něj nebyla nezbytná ke spáchání zamýšleného činu.
- V Parklandu nebyly výhrůžky tím zásadním momentem – tím byla opakovaná oznámení na místní policii i FBI s explicitními a detailními informacemi o tom, že se pachatel chystá spáchat masovou vraždu na studentech místní školy. Ani místní policie, ani FBI nezasáhli, byť na to měli dostatek času.
- Úřady přitom selhaly i během samotného útoku – policista přidělený k ochraně školy se během střelby schovával na parkovišti a dal pachateli volný prostor k vraždění. Útoky masových vrahů přitom v naprosté většině případů končí při prvním kontaktu s odporem – ať už jde o ozbrojeného civilistu nebo policistu, případně i neozbrojený fyzický odpor – útočníci v těchto chvílích většinou přistoupí k sebevraždě. Parklandský případ je v tomto netypický tím, že pachateli bylo policií umožněno střílet do lidí, dokud se mu nezasekla zbraň. K předchozím třem bodům blíže ve zvláštním článku „Souhrn faktů k masové vraždě v Parklandu na Floridě“.
Nejozbrojenější národ na světě a počet vražd
Hned na prvním slidu autoři ukazují deset zemí s nejvíce a nejméně zbraněmi v přepočtu na počet obyvatel. Data vycházející z roku 2007 jsou dnes již trochu zastaralá, ale přesto jde o zajímavý graf obsahující také země jako Etiopie, Eritrea nebo Bangladéš. Zdá se logické, že následující slide zahrne také tyto země do přehledu vražednosti…
… ale to bychom byli bláhoví. Následuje srovnání vražednosti s vybranými zeměmi OECD, z nichž většina v předchozím grafu ani nebyla uvedena.
Autorům ale nestačila jen samotná selekce zemí, statistiku dále omezili pouze na „vraždy střelnými zbraněmi“. Protože zastřelený je více mrtvý, než ubodaný. Protože umlácený beze zbraně se nepočítá.
Zbraně jsou přitom pro vrahy snadno nahraditelné:
- v Británii a Austrálii, oblíbených zemích zastánců odzbrojení občanů, došlo v letech následujících po zákazech zbraní k nárůstu vražd. Až později nastal pokles, který odpovídal trendu existujícímu již před samotnými zákazy.
- Co do počtu obětí si i v USA drží prvenství útoky spáchané jinými prostředky – výbušninami a ohněm. I navzdory relativně snadné dostupnosti zbraní je až třetina obětí masových vražd v USA zavražděna jiným způsobem – ohněm, chladnými zbraněmi, tupými předměty (k tomu v detailu v článku Masové vraždy 4-5 – dostupnost zbraní v USA).
- Počet masových vražd spáchaných v Austrálii se po zákazu zbraní zásadním způsobem nezměnil. Rozdíl je v tom, že místo zbraní pachatelé více využívají jiné prostředky – oheň, automobily, bodné zbraně (k tomu v detailu v článku Fact check – Austrálie bez masakrů, ČRo).
- Útoky automobilem na evropském kontinentu snad ani není potřeba připomínat.
Specificky jsou pak pro pachatele nahraditelné legálně držené zbraně:
- Všechny střelné zbraně použité při teroristických útocích v Evropské unii v posledních letech byly nelegální.
- V Mexiku, Venezuele a Brazílii je pro běžné občany prakticky nemožné držet a nosit legálně zbraň pro vlastní ochranu. Přesto násilí – a zejména násilí páchaného s nelegálními zbraněmi – je na úrovni odpovídající „failed state“ a blížící se zónám válečných konfliktů. V Brazílii se tak téma rozvolnění extrémně restriktivní zbraňové legislativy stalo předmětem volební kampaně (k tomu v detailu v článku: Brazílie: uvolnění zbraňové legislativy předmětem volební kampaně).
- Naprostá většina z přibližně milionu obětí genocidy ve Rwandě byla zavražděna mačetami.
Vrahové si vybírají čas, místo, oběť i způsob provedení, a střelné zbraně jsou pro ně tedy nahraditelné. Obzvláště to platí pro masové vrahy, kteří typicky plánováním útoků tráví týdny a měsíce.
Pro většinu obětí přitom pro ochranu života náhrada legální zbraně neexistuje. V obecné míře to platí především v USA, kde je 98% masových vražd (nerodinných, negangových) pácháno v „gun free zónách“, kde legální držitelé zbraní musí být odzbrojeni (k nošení zbraní v USA blíže v článku USA: Nejdůležitější zbraňový zákon posledních desetiletí).
Konkrétní příklad představuje Charb, šéfredaktora Charlie Hebdo, který byl vysoko na „kill listu“ Al Kájdy, ale povolení k nošení svých zbraní nedostal (své pistole mohl nosit nenabité v zamčeném kufříku pouze na střelnici a domů). Jeho vrahové přitom neměli sebemenší problém si zbraně pořídit nelegálně (a to včetně RPG).
Jak by tedy vypadal druhý graf, pokud by vycházel ze zemí uvedených v prvním grafu, a zahrnoval všechny zavražděné osoby, nikoliv jen ty zastřelené?
Austrálie bez masakrů a duševně nemocní
Třetí slide obsahuje oblíbené tvrzení o Austrálii bez masakrů. V aktuálně.cz jsou konkrétnější, když tvrdí, že v Austrálii se po zákazu žádný „masakr střelnými zbraněmi“ nestal. Což je sice přesnější než dřívější tvrzení ČRo, že se „žádný masakr nestal“, ale i tak to je lež. Blíže v článku „Fact check – Austrálie bez masakrů, ČRo“.
Další tvrzení je už trochu složitější: „A předpisy týkající se prodeje střelných zbraní jsou nyní volnější, než byly před více než rokem. Loni v únoru americký prezident Donald Trump podepsal nařízení, kterým zrušil předpis z éry předchozího prezidenta Baracka Obamy. Ten měl za cíl zajistit, aby se ke zbraním nedostali duševně vážně nemocní lidé.“
Autoři tímto svým výrokem zřejmě míří na pravidla přijatá k provádění zákona o systému back ground checků (NICS) během posledních týdnů Obamovy administrativy. Jde o komplikovanou problematiku, která by si zasloužila zvláštní článek, nicméně pokusím se to shrnout v co nejkratší formě:
- Pravidla byla přijata formou vládního nařízení (resp. výkladových pravidel). K této formě se americká vláda uchyluje pravidelně v případech, kdy pro své záměry nemá dostatečnou podporu zákonodárce (sněmovny a senátu), přičemž často jde o kroky na hraně či za hranou pravomocí vlády. V posledním roce jsme tak mohli sledovat dlouhé soudní bitvy o (ne)platnost Trumpových nařízení zakazujících do USA vstup občanům ze států spojovaných s terorismem.
- Pravidla byla zrušena hlasováním sněmovny a senátu v rámci procedury, která umožňuje zákonodárci zrušit nařízení přijatá v posledních 60 dnech odcházející administrativy (jinak je lze napadnout pouze soudně, případně standardním legislativním procesem). Trump zrušující zákon sice podepsal, ale okolnosti jsou neméně důležité.
- Pravidla nikdy nevešla v účinnost. Je tedy lživé tvrdit, že „předpisy jsou volnější“.
- Nemožnost vážně duševně nemocných lidí dostat se ke zbraním upravují americké zákony dlouhodobě. Pravidla cílila na to, aby definice vážně duševně nemocných lidí byla rozšířena také na osoby, které přijímají sociální dávky a současně byly shledány jako „neschopné starat se o vlastní finance v důsledku významně podprůměrné inteligence, duševní nemoci, inkompetence, stavu nebo nemoci.“ Hlavní argument pro zrušení (doposud neúčinného) pravidla tkvěl v tom, že tato definice dopadne především na důchodce, přičemž jejich nemožnost starat se o vlastní finance ještě neznamená, že nejsou schopni identifikovat případnou hrozbu a měli by být zbaveni možnosti se jí bránit se zbraní. Specificky pro starší osoby (a ženy) přitom zbraň představuje jediný efektivní nástroj pro obranu vzhledem k výrazné fycizké převaze typického útočníka.
Tvrzení je manipulativní s ohledem na to, že pomíjí zásadní okolnosti, a lživé v tom, že tvrdí, že pravidla jsou volnější, neboť jejich „rozšířená“ verze nikdy nevešla v účinnost.
Žebříček nejúspěšnějších masových vrahů
Pátá strana shrnutí na aktuálně.cz obsahuje seznam pěti největších masakrů střelnou zbraní v USA. Opět jde o případ selektivního nakládání s daty. Aby podobné články měly správné protizbraňové zaměření, tak se musí soustředit pouze na masakry, které jsou spáchané střelnými zbraněmi, jinak by je totiž předčily žhářské útoky a útoky trhavinami, v mezinárodním kontextu případně automobilem.
Soupis přitom spíše než seznam masových vražd svým důrazem na jejich pachatele připomíná spíše žebříček nejúspěšnějších masových vrahů. K tomu se ještě vrátím.
Vrahové mají jména a fotografie, hrdinové a oběti jsou anonymní
Kromě velmi volného a kreativního nakládání s fakty, které hraničí s „autorskou licencí“, je pro shrnutí na aktuálně.cz charakteristická jedna hlavní věc: velký prostor je věnován přímo konkrétně masovým vrahům. Veškerá jména použitá v článku patří pouze pachatelům masových vražd (s výjimkou Obamy a Trumpa). Jediná fotografie konkrétní osoby v článku patří pachateli masové vraždy.
Pro článek přitom užití jmen a fotografií těchto pachatelů nemá žádnou přidanou hodnotu.
Podle výzkumu Johnston a Joy se na nárůstu masových vražd v USA v posledních třech desetiletích naprosto zásadním způsobem podílí především způsob referování o nich a o jejich pachatelích. Při nejvíce konzervativním odhadu by změna referování o masových vrazích, která by zahrnovala neuvádění jména, tváří, přílišných detailů o jejich životě a přetištění jejich prohlášení, již za dva roky vedla k poklesu četnosti masových vražd nejméně o 30%. Přísné dodržování těchto standardů by ve střednědobém horizontu vedlo k návratu četnosti masových vražd v USA na úroveň, ve které byly před rokem 1970. K tomu v detailu v článku Masové vraždy 5-5 – Symbióza mezi masovými médii a vrahy.
Nad tím se ale autoři nezamýšlejí. Proč taky, když fetišizace AR 15 a zvyšování proslulosti vrahů přinášejí větší čtenost.
Závěrem
Jedním z důvodů, proč se Američané nemohou posunout dál v nekonečné debatě o úpravách své zbraňové legislativy, jsou manipulace s fakty a lži protizbraňové lobby a novinářů. Zdá se, že stejně jako se skrze mediální nákazu zvyšuje počet hromadných vražd, tak se také přes Atlantik čeští novináří nakazili americkým přístupem k referování o zbraních a masových vraždách.
Dovětek
Na straně číslo 5 autoři v jejich žebříčku nejúspěšnějších masových vrahů na pozici č. 4 uvádějí pachatele útoku v Sutherland Springs.
Zatímco na aktuálně.cz si můžete přečíst celé jméno vraha a fakt, že „se na útěku zastřelil“, tak já si dovolím doplnit, že předtím jej duchapřítomný Stephen Willeford těžce zranil střelbou ze své AR 15. Další detail v článku Čestná zmínka: Stephen Willeford.
