Izrael: Legislativa upravující civilní držení zbraní a liberalizace nošení pro sebeobranu v letech 2015-18

Izrael je často mylně dáván za vzor společnosti s dobře nastavenou zbraňovou legislativou. Série změn legislativy v posledních letech nicméně ukazuje opak. I s přihlédnutím k specifikům izraelské společnosti je vydávání povolení k držení zbraně především pevně spjato s příslušností k bezpečnostním složkám. Částečně lze tedy v kontextu Izraele hovořit spíše o pseudo-civilním držení zbraní. Hlavní politickou linií od atentátu na Jicchaka Rabina bylo odzbrojování civilistů a snižování počtu zbraní ve společnosti. Zatímco na konci 80. let během 1. intifády zbraně v Izraeli legálně drželo na 300.000 osob, tak do roku 2015 tento počet poklesl k 143.000. Trend poklesu se změnil až v posledních několika letech v souvislosti s nárůstem počtu útoků “osamělých vlků” proti měkkým cílům a úpravami legislativy.

Voják mimo službu jdoucí z nákupu. Až opustí armádu, tak si bude moci požádat o licenci a pořídit jednu pistoli a 50 nábojů. Možná. Foto: The Media Line.

Civilní držení zbraní v Izraeli

Obecné požadavky pro vydání licence k držení zbraně

Izraelci nemají právo držet zbraně. Ba naopak, systém byl dlouhou dobu nastaven tak, aby držení zbraní bylo pro většinu obyvatel prakticky nedosažitelné.

Zatímco obecné předpoklady jsou podobné těm českým (absolvování výcviku se zbraní, schválení lékařem, věk, bezúhonnost), tak v dalším je již úprava zásadně odlišná. V prvé řadě vydávání povolení podléhá správnímu uvážení, přičemž 40% žadatelů bývalo donedávna odmítáno. Dále je zásadně dáváno povolení pouze k držení jediné zbraně a výjimky z tohoto pravidla musí být velmi dobře odůvodněny.

Vydání licence je podmíněno splněním následujících kritérií:

• nepřerušený pobyt v Izraeli po dobu posledních nejméně 3 let,
• věk 21 let pro osoby, které sloužily v armádě, 27 pro ostatní a 45 pro cizince s trvalým pobytem,
• základní znalost hebrejštiny, a
• prokázání důvodu, který ospravedlňuje držení zbraně. Takové důvody splňují:
  • vedoucí osobnosti komunity (pro ochranu osob a majetku),
  • majitelé určených podniků (pro ochranu osob a majetku),
  • zaměstnanci ministerstva určení k zajišťování bezpečnosti,
  • producenti filmů či jimi autorizované osoby za účelem natáčení,
  • držitel licence pro poskytování soukromé ochrany za podmínek vytýčených v licenci,
  • turističtí průvodci,
  • a dále osoby, které
    • mají pobyt nebo zaměstnání v některé z oblastí, které jsou považovány za “nebezpečné”
    • mají licenci pro nakládání s výbušninami
    • mají hodnost kapitána armády nebo vyšší, případně poručíka u jiných bezpečnostních složek, pokud v dané šarži sloužil alespoň dva roky a také obdrží doporučení od plukovníka či vyšší šarže
    • jsou členy zvláštních jednotek rezervistů
    • jsou vyřazení plukovníci a vyšší šarže, případně kapitáni a vyšší šarže v záloze,
    • speciálně vycvičení zaměstnanci ochranky veřejných institucí, nebo
    • členové záchranné služby a hasiči s nejméně jedním rokem zkušeností.

Ve všech těchto případech může držitel zbraně mít maximálně 50 nábojů. Při dokupování dalších se přísně hlídá výměna ostré munice za vystřelené nábojnice.

Kromě základní licence pak existují také tři typy zvláštních licencí:

• pro aktivní sportovní střelce – pouze na zbraně ze schváleného seznamu, počet nábojů dle rozhodnutí sportovní federace,
• lovce, maximálně 700 nábojů,
• pro účely ochrany farem, maximálně 700 nábojů.

Držitel licence musí co tři roky opakovat trénink. Pokud se změní předpoklady vydání (např. změna zaměstnání, místa bydliště nebo opuštění armády), pak je nutné licenci odevzdat, ledaže držitel splňuje jiná kritéria.

Zdroje: Library of Congress,

Zásahy izraelských civilistů proti masovým vrahům:

• Čestná zmínka: Eitan Rond
• Čestná zmínka: Yitzhak Dadon & David Shapira
• Čestná zmínka: Ari Fuld (zastavení teroristy v Gush Etzion Junction)
• Čestná zmínka: Yehoshua Sherman (zastavení teroristy v Nablusu)

Uvolnění v roce 2015

V roce 2015 došlo k částečnému uvolnění pravidel:

• nově o licenci mohl požádat osoby, které během vojenské služby dosáhly důstojníckého postu s hodností nejméně poručíka, nebo poddůstojníka s hodností nejméně seržanta, a to nejen v aktivní službě, ale také jako rezervista,
• zrušení požadavku výkonu služby v dané šarži alespoň po dva roky,
• umožnění členům soukromých bezpečnostních služeb být ozbrojeni i mimo práci.

Licence navíc mohly začít vydávat také místní úřady, a nejen pouze centrálně ministerstvo vnitra a ministerstvo obrany jako doposud. Současně byl Jeruzalém a dalších 41 měst přidáno na seznam “nebezpečných oblastí”, čímž se otevřela alespoň teoretická možnost požádat o licenci většině v nich žijících civilistů.

Na konci roku 2015 bylo v Izraeli vydáno 143.943  “soukromých” licencí a dalších 120.736 pro příslušníky soukromých bezpečnostních služeb.

Zdroje: Jerusalem Post, Ministry of Public Security,

Uvolnění v roce 2018

K dalšímu významnému uvolnění pravidel došlo v srpnu 2018. Nově mohou o licenci požádat všichni občané, kteří byli zařazeni u bojových jednotek armády a prošli sedmiměsíčním tréninkem “puška – úroveň 07”. U bojových jednotek armády je zařazeno přibližně 65% vojáků. Výcvik “puška – úroveň 07” pak mají ti, kteří jsou zařazeni u bojových jednotek pěchoty a většina důstojníků IDF.

Nově tak podmínky pro udělení licence bude splňovat přibližně 600.000 Izraelců, a to bez ohledu na to, zda-li žijí ve vytyčených “nebezpečných zónách”. Očekává se, že o jejich vydání požádá asi 35.000 lidí.

Změny posledních let jsou vyvrcholením snahy poslance strany Likud Amira Ohany. Jakkoliv jde o významný posun dopředu, stále jde o systém, který drží majitele zbraní na velmi krátkém vodítku – a vyhrazuje si právo jim zbraně kdykoliv odebrat. A to nejen z individuálních objektivních důvodů, ale prostě pro “změnu pohledu na věc”. Systém, který představuje významný prvek zajištění bezpečnosti izraelské veřejnosti, ale který má pramálo společného s vnímáním zbraní jakožto symbolu osobní svobody, jako tomu je u nás.

Zdroje: Arutz Sheva, NRA-ILA,

Foto: Times of Izrael

Vojenské a “miliční” zbraně

Vojáci mimo službu

Dříve bylo běžné, že vojáci mohli být ozbrojeni i mimo výkon služby (především o víkendových cestách domů). Od roku 2006 se praxe v tomto směru zásadně změnila. S cílem zabránit krádežím a ztrátám zbraní, stejně jako snížit počet sebevražd, vojáci nově museli doložit zvláštní důvody, proč zbraň potřebují i mimo službu, a získat tomu patřičné povolení.

Toto nařízení bylo opět změněno v roce 2016 po řadě útoků na neozbrojené vojáky. Nyní je to přesně naopak – pravidlem pro vojáky je být vždy ozbrojen.

Zbraně civilní obrany

Zatímco civilistům žijícím v Izraeli stát přístup ke zbraním dlouho co nejvíce ztěžoval, tak pro židy žijící v okupovaných teritoriích má zvláštní programy vyzbrojování. Obecně zde sázejí na to, že policie nemůže být všude a armáda členům civilní obrany podléhajících policejnímu velení zapůjčuje několik desítek tisíc zbraní, především automatických pušek. Paradoxně, v případě bojů musí lidé tyto zbraně odevzdat a plně spoléhat na ochranu nově rozmístěných vojáků.

Zdroje: Janet E. Rosenbaum, The Media Line

Související:

• Civilní držení zbraní v ČR: ZP sk. E – ozbrojená veřejnost
• Teroristický útok v Bataclanu představuje argument pro legální civilní držení zbraní, ne proti němu
• Německo: pouze 1.951 povolení k nošení zbraně pro sebeobranu, řadě žadatelů nejsou prodlužována
• Kanada: zbraň pro sebeobranu smí nosit celkem dva občané
• J. Bougrab: Charbovu žádost o povolení k nošení zbraně zamítli, spal ve strachu s nožem u postele