Čestná zmínka: Yehoshua Sherman (Nablus)

Yehoshua Sherman 3. dubna 2019 vezl svou dceru do školy. K jejich automobilu, který stál zablokovaný v zácpě poblíž města Nablus (oblast Západního břehu Jordánu), se do dveří u dcery začal dobývat Palestinec s nožem v ruce.

Dveře byly naštěstí zamknuté, takže svého pokusu rychle zanechal a přesunul se k dalšímu vozu v zácpě.

Sherman, aktivista izraelské parlamentní Jednotné pravice, neváhal, vystoupil z vozu a zastavil pachatele střelbou ze své pistole.

Přitom mu zezadu kryl záda další ozbrojený řidič, který taktéž vystoupil z jiného vozu v koloně.

Pachatel po převozu do nemocnice podlehl svým zraněním. Nikdo další nebyl při útoku zraněn.

Zdroje: Jewish News Syndicate, Jerusalem Post

Izrael, terorismus a zásahy ozbrojených civilistů

Izrael je znám jako země, kde civilisté dlouhodobě čelí vysokému počtu teroristických útoků. Jen v měsíci předcházejícím útoku, který zastavil Yehoshua Sherman, došlo k čtyřem jiným teroristickým útokům:

Útok, při němž byl autobus zasažen molotovovým koktejlem. Naštěstí byl kromě řidiče prázdný a nikdo nebyl zraněn.
Útok molotovovým koktejlem proti osobnímu automobilu, dva zranění (také poblíž města Nablus).
Útok automobilem na Západním břehu, vedoucí ke zraněním dvou příslušníků bezpečnostních složek.
Útok poblíž města Ariel, při němž pachatel ubodal vojáka k smrti a následně zahájil palbu z vojákovy zbraně, přičemž zavraždil dalšího civilistu.

Izrael v letech 2015 a 2018 výrazně uvolnil podmínky pro držení a nošení zbraní pro sebeobranu civilisty, o čemž jsem podrobně informoval v článku Izrael: vývoj legislativy upravující civilní držení zbraní.

Uvolnění legislativy jeho hlavní zastánce, poslanec Amir Ohana, v návaznosti na 11 případů během jediného roku, kdy se útočníkům postavili civilisté, odůvodnil mimo jiné následovně (článek, zdroj v článku):

Civilista se zbraní je řešením a ne hrozbou a představuje posilu pro bezpečnostní složky. Jen v Jeruzalému v poslední době civilisté zastavili 11 útočníků. Je přitom zločinem na občanech nechat je bránit se za pomocí obalu na pizzu, selfie tyče, kytary nebo deštníku.

Řadu zásahů ozbrojených civilistů v Izraeli jsem přiblížil v následujících článcích, z nichž za pozornost stojí především ten první, při němž policisté ze strachu zasáhnout odmítli.

Evropský přístup

Důraz na možnost izraelských civilistů se účinně bránit je v přímém kontrastu se situací v Evropské unii, kde jsou v reakci na teroristické útoky páchané nelegálními zbraněmi přijímány změny legislativy s cílem omezit možnosti legálního držení zbraní – a tím i šance se bránit – zákonadbalými občany.

Kromě známého útoku na občanská práva v oblasti civilního držení zbraní na unijní úrovni prostřednictvím tzv. zbraňové směrnice řada evropských států dlouhodobě neumožňuje nošení zbraní pro sebeobranu. Známým příkladem je vražda šéfredaktora Charlie Hebdo. Byť byl vysoko na kill listu Al Kájdy, každý týden dostával výhrůžky smrtí a dříve čelil i fyzickým útokům, povolení k nošení zbraně nedostal.

Úplný zákaz nošení zbraní pro sebeobranu zavádějí i státy, kde již dříve obyčejní občané povolení nemohli získat. Současně přitom zavádějí zvláštní úpravu, která umožňuje nošení zbraní místním politikům, státním zástupcům, soudcům a dalším vybraným představitelům státu, jako tomu je například v Portugalsku nebo Německu, kde paradoxně policie ponechává zbrojní průkazy osobám vedeným na islamistickém watchlistu. V dalších zemích jsou už o krok dále, pepřový sprej občané nesmí vlastnit například ve Švédsku nebo Británii, kde 30 let po zákazu samonabíjecích pušek a 20 let po zákazu pistolí a revolverů uvažují o tom, že by neúnosnou bezpečnostní situaci mohli řešit nasazením armády v ulicích.

V podobné situaci jako Sherman se dříve ocitl také zástupce velitele londýnské policie. Jeho reakci na situaci, kdy před ním začal pachatel bodat do policisty, shrnuje článek: C. Mackey: kdo se zamkne v autě, přežije.